Most

Hledáš-li klid, místo na přemýšlení či jdeš jen cestou domů, jsi na správné cestě...
Uživatelský avatar
Vypravěč
Příspěvky: 298
Registrován: pát 28. úno 2014 17:53:54
Přezdívka: VZZ
Kontaktovat uživatele:

Most

Příspěvek od Vypravěč »

Obrázek
Vítr ti vane ve vlasech a cítíš trochu úzkost z výšky, ve které jsi. Dole pomalu plyne řeka Alive, která se vine i přes náměstí Gold Pitu. Máš tu pěkný výhled na přírodu v kontrastu s moderním centrem města. Vidíš všude okolo mladé páry, jak se tulí k sobě a přecházejí od bulváru do další části města. V zimě je tento most pro mnohé páry výborným romantickým místem pro sraz. Budeš tu stát a dívat se dolů na plynoucí se řeku nebo prostě přejdeš z centru města do tvého cíle bez povšimnutí té krásy okolí co ti poskytuje výška, ve které se vyskytuješ...
Uživatelský avatar
Niece Ayers
Příspěvky: 78
Registrován: úte 01. črc 2014 19:06:46
Přezdívka: Gree
Bydliště: Gold Pit

Re: Most

Příspěvek od Niece Ayers »

"Dýchej, Ni, dýchej. Nádech... výdech... Nádech... hlavně se nekoukej dolů, nekoukej se dolů, nekoukej... panebože!" *Prsty bělely pod silou, s jakou se držela železné konstrukce mostu. Tohle nevychytala. Tohle vůbec nevychytala. Absolutně ne, ale na jakýkoliv návrat už byl pozdě. Zvláště když se jí kolena třásla pod tlakem jejího strachu. Někdo jako ona by neměl trpět strachem z výšek. Jenže každý se něčeho bojí, ať to jsou pavouci - které taky moc neměla v lásce, strach z uzavřených prostor - pro ni to platilo pouze na výtahy, nebo strach z něčeho naprosto nemožného, jako třeba z vaření slepic nebo z toho, že na vás za rohem kouká kachna. Paranoia, tak by se to dalo nazvat. Jenže tohle nebyl ani jeden případ. To nebyla paranoidní představa, že jí někdo stojí za zadkem. Teď se třásla proto, že se bála... Kdyby se totiž ten most rozhodl utrhnout a spadnout s ní do hlubin řeky Alive, asi by to nepřežila. A zpřelámaná o železnou konstrukci? To není hezká smrt, kterou by se mohla chlubit ve svém posmrtném deníčku.* "Nekoukej se tam... Prostě... Posuň tu nohu dopředu. Ne, dobře, to byl špatný nápad." *Mohla by se zkusit dovolávat o pomoc, ale byla ráda, že vůbec něco vykníkla. Nejlépe k sobě. Přimrazená stojí někde uprostřed mostu, kam ji zahnal neohrabaný cyklista. Normálně chodí středem, oči upřené vpřed, ale tentokrát se to nevydařilo, cyklista do ní div nenajel a to ji donutilo uhnout. Narazit na zábradlí a držet se ho jako posledního záchranného lana nad propastí. Nohy uvězněné v keckách se podlamovaly, hrudník v obeptnutém tričku se nadzvedával s každým prudkým nádechem. Panikařila. Silně panikařila.* "Pomoc?" *Všichni ji budou mít za blázna. Kdyby tu aspoň někdo byl ale ne, zrovna teď se tu nikdo neukáže jak je rok dlouhej.* "Pomoc!" *To už bylo o trošku hlasitější zvolání. Nic moc, ale stále lepší než to... nic.*
Když už člověk jednou je, tak má koukat, aby byl. A když kouká, aby byl, a je, tak má bejt to, co je, a nemá bejt to, co není, jak tomu v mnoha případech je. To je celý.
Uživatelský avatar
Victor Hart
Příspěvky: 106
Registrován: stř 02. črc 2014 21:36:30
Přezdívka: Scar

Re: Most

Příspěvek od Victor Hart »

Téměř sebou škubne, když uslyší dožadování se o pomoc, že by se skoro zdálo, že na něco takového slyší lépe než na své jméno. Jak pak by ne, za prvé zdejší jméno ani není jeho a za druhé pomáhat, to je přece přesně to, proč sem přišel, ne? I když to bude pomoc jednomu malému bezradnému pískleti. Až na to, že tohle pískle není. Hned, jak ji uvidí, si trochu poupraví myšlenky na dívku, co se jen jako malá chovala. Křečovitě se držela zábradlí, pomalu na něm skoro visela a to všechno bez zjevné příčiny. Mimoděk trochu nahne hlavu do strany, jako by snad hledal za dívkou neviditelného útočníka. Špaček cigarety hodí na zem a udusí botou. Někdo by mu měl asi vyčinit za znečišťování veřejných prostor, avšak nezdá se, že tohle by byla právě ta věc, co ho trápí. To bude spíš to, že žádný útočník nebyl nalezen a zjevná příčina, co má ta holka za problém, také ne.
Když se tedy opře o zábradlí na těch pár metrů od ní, loktem a ještě ležérně překříží nohy, skoro by to mohlo vypadat až provokativně, že on problém nemá a ona jo. A to, že to tak nemyslel, se asi bude s jeho neutrálním výrazem taky dost blbě vysvětlovat. "Víte, že když chcete někoho zaujmout, musíte stát na druhé straně zábradlí?" poznamená jen tak mimoděk. Lhostejný pohled se nemaže, takže je dost těžké vypozorovat, jeslti náhodou nevtípkuje, nebo mluví náhodou úplně vážně. Pravdou se pohybuje někde mezi oběma možnostmi. Kdyby to myslel vážně, už vytáčí číslo na své kolegy a přemítá, jestli bude dobré si hrát na psychologa a říkat, jak je svět bezva a že jí nic nechybí. A jak moc by to z jeho rtů znělo ironicky.
Uživatelský avatar
Niece Ayers
Příspěvky: 78
Registrován: úte 01. črc 2014 19:06:46
Přezdívka: Gree
Bydliště: Gold Pit

Re: Most

Příspěvek od Niece Ayers »

Když vaše srdce zběsile tluče, krev proudí žilami ještě rychleji než obvykle, až vám do uší naráží ten tlak a doslova slyšíte, jak se prohání vaším tělem, tak sotva budete počítat, jak dlouho už na tom mostě visíte jako klíště přicuclé na nějakém člověku. Mohlo to být pár vteřin, pár minut, hodiny... V jejím případě pouze pár minut, ale ručička se i tak pohybovala a už hlásila, že to nejsou minuty tři, ale tak dvacet. A za celou tu dobu se odmítala pohnout. Tedy ráda by, ale strach jí paralyzoval a chudák Ni zůstala přikovaná na místě. Nohy se stále klepaly, až se mohlo zdát, že se zhroutí, jenže v tom ji zabraňovaly ruce obmotané kolem železné konstrukce. Ztěžka se jí dýchalo, hrudník narážel do železa a Nia neměla daleko k pláči. Mohl by jí pomoci bratr, ale ten se toulal kdo ví kde. Až teď zahlédla muže, co se k ní blížil. Dosti klidným krokem, zatímco ona musela připomínat blázna, co zdrhnul z ostře střeženého zařízení. A teď se drží mostu jako by tomu chtěla věnovat poslední objetí v životě. Strach ale s vámi dokáže divy. Takže co nevidět byla nepříjemná i ona, zvláště když si z ní dělá srandu.* "To... nemám... v plánu..." *I když by ho ráda v tuto chvíli z toho mostu zkopla. Kdyby mohla. A i tak je na to příliš velký srab, ale v ráži zvládá všechno. Pohled znovu zabloudí dolů a barva, kterou chytá její pokožka, vůbec není dvakrát zdravá. Už jen to svědčí o problému. A že ten problém je strach z výšek, to opomene říct. Místo toho na chvíli zavře oči. Špatný nápad. Tak už nezbývá, než je rychle rozevřít a zahledět se... ano, třeba na něj. Je dostatečným bodem k tomu, aby nemusela koukat dolů a přemítat, zda by ten pád vůbec přežila. Asi ne. Ne, nechce o tom přemýšlet.* "Bavíte se nad... cizím neštěstím?" *Ztěžka polkne, když se s ním snaží mluvit. Stále má problémy s dechem, i její oči vyjadřují strach. Velký strach, čímž přidaj na intenzitě v pohledu.* "P-pomůžete mi? P-prosím." Zakoktává se, i troška toho ruměnce se jí vlila do tváře. Měla pocit, že ho zná od vidění, ale bez uniformy bylo těžké si jeho tvář zařadit na správné místo. Pak by mu totiž vynadala, že se jí vysmívá, když na tom, zda se udrží toho zábradlí, závisí její život.*
Když už člověk jednou je, tak má koukat, aby byl. A když kouká, aby byl, a je, tak má bejt to, co je, a nemá bejt to, co není, jak tomu v mnoha případech je. To je celý.
Uživatelský avatar
Victor Hart
Příspěvky: 106
Registrován: stř 02. črc 2014 21:36:30
Přezdívka: Scar

Re: Most

Příspěvek od Victor Hart »

Po popření první skutečnosti si sebevraha z listu možností, proč se tahle slečna lepí na zábradlí místo na něco lepšího, vyšktl. A teprve až pak mu to v myšlení trochu sepne, aby přišel na něco kloudného místo jiných potrhlých teorií jako úchylky na kov. Podívá se dolů z mostu. Pak na ni. Na její ruce a nezdravě bílé klouby. A zase dolů. Je to docela hloubka a pád byl byl fakt nepříjemný. A náraz do vodní hladiny ještě nepříjemnější. Ne, že jemu by tento fakt nějak vadil, ale té holce tady asi ano. Zase zvedne pohled k ní. "Strach z výšek?" zeptá se už trochu zbytečně, jen aby si potrvdil svou domněnku. Jen krátká otázka, ostatně jako vždycky. Nějaké rozsáhlé květnaté souvětí od něj nečekejte, ne, že by na to neměl hlavu, ale ta nálada docela chybí. Nad tím, jestli se baví, jen pokrčí rameny. "Směju se snad?" Další prostá odpověď, nebo spíše otázka, co má místo odpovědi sloužit. Detail, že on se nesměje nějak moc často a že už to musí být vážně něco, pomine.
Pak mu ale najednou, po dalším krátkém mlčení, unikne povzdech. "Jo, jasně, že pomůžu..." odpoví nakonec takovým hlasem, jako by to snad raději nedělal. Což dává smysl, ona by tam asi také raději nevisela. Několika dlouhými a rychlými kroky je u ní a nabídne jí ruku. Bláhově doufá, že se třeba odhodlá a pustí. Což by jí doporučoval, vzhledem k tomu, jak bílé jsou klouby na jejích rukou. "Já vás nepustím. Fakt." Ne, že by působil jako tak důvěryhodná osoba, což sedí, protože on se za žádnou ani nepovažuje, ale je asi to nejlepší, co je v této chvíli k dostání. Navíc by si tipl, že ji zná. Z práce? Dost možná. Ale tam se točí tolik lidí, že jméno je nad jeho úsilí.
Uživatelský avatar
Niece Ayers
Příspěvky: 78
Registrován: úte 01. črc 2014 19:06:46
Přezdívka: Gree
Bydliště: Gold Pit

Re: Most

Příspěvek od Niece Ayers »

*Roztřesená útlá postavička se chvěje a snaží se možná to zábradlí urvat. I když s její silou by to byl zázrak. Ne, ona se ho dál drží jako klíště, odmítá se ho pustit, protože pak bude mít strach, že prostě... ano, že se to urve a ona spadne. Strach v ní roste víc a víc, a ona víc a víc panikaří. Už jí tak nějak došla slova, takže pouze přikývne. I když zvládla to vůbec? Ani neví, jestli ji krk nevypověděl službu a nestojí tam jen přimrazená s pohledem upřeným na něj. Jo, vážně je dobrý záchytný bod. Zvláště jeho oči. Tak... chladné. Jasně, Ni, jen si dál připomínej chladnou vodu tam dole. Zrovna jeho pohled alá ledovec ti pomůže zapomenout na tu několika desítek metrovou hlubokou propast, bolestivý pád a zbytky těla plovoucí směrem... kdo ví kam. Kdyby mohla, protočila by nad sebou oči. Jenže... strach je strach a tak na něj pořád jen civí. Vyloženě civí, protože... Fakt je to lepší, než se soustředit na vodu pod sebou. Jenže místo toho, aby mu dál koukala do očí, sklouzne její pohled na jeho rty a věnuje jim dostatečnou pozornost na to, aby si mohl začít myslet, že ho svádí. A ona se jen chce soustředit na jeho mluvu.* "Ummm..." *To bylo jediné vyblekotání, které se jí povedlo vyslat ze rtů. Ani nepohlédla na jeho ruku, kterou ji nabízel. Tak nějak ji... přehlédla. Místo toho stále na něj kouká, než nakonec zavrtí hlavou. Ne, že by mu nevěřila, ale... odmítá se pustit. Potřebuje k tomu jaksi dopomoci. Nejlépe tak, že ji prostě... odtrhne od oné konstrukce a pravděpodobně hodí přes palubu. Což by pro něj bylo nejjednodušším řešením, které mu neprozradí.*
Když už člověk jednou je, tak má koukat, aby byl. A když kouká, aby byl, a je, tak má bejt to, co je, a nemá bejt to, co není, jak tomu v mnoha případech je. To je celý.
Uživatelský avatar
Victor Hart
Příspěvky: 106
Registrován: stř 02. črc 2014 21:36:30
Přezdívka: Scar

Re: Most

Příspěvek od Victor Hart »

Kdyby byl jen o trochu jiný, než je, asi by ho její pohled docela rozhodil. Avšak je takový, jaký je, proto s ním tohle civění hne jen jediným způsobem - obočí mu vyletí nahoru v tázavém pohledu, ve kterém se dá najít otázka, co tím míní říct. Krátké těknutí dolů ho ale ubezpečí o tom, že... nic. Jsou na mostě a ona má strach z výšek. Když pomine fakt, že pro někoho takového by se asi hodil spíš podchod nebo v případě vody zastarale převozník, tak na mostě není moc směrů, kam se koukat, aby si dotyčný nepřipomněl svou fóbii. Ohlížet se by bylo dost nepříjemné a on... stojí v tom druhém.
Vydá nějaký neidentifikovatelný zvuk. Tázavý pohled se snad ještě o něcovíc prohloubí, dokonce zas trochu nakloní hlavu ve snaze rozluštit hádanku, co mu řekla. A zodpoví mu ji až její zavrtění hlavou. "Aha... Dobře..." Osobně si to vážně nebere. Nemá potřebu pysšně pohodit hlavou a odkráčet už jen kvůli tomu, že to vyloženě ženské gesto. A on, ačkoliv na to nevypadá, by ji od toho zábradlí docela rád dostal ještě dřív, než jí upadnou ruce. "Co kdyby..." začne mluvit pomalu, jasně, skoro jak na malé dítě, ale zdálo se, že zrovna něco takového potřebuje. Opatrně ji chytne za zápěstí. Pokud při doteku ucukne, problém vyřešen, pokud ne... problém se snad vyřeší. "...ses soustředila na mě a ne na..." tu stometrovou hloubku pod tebou by asi nebylo úplně vhodné dokončení věty. Zkusí trochu potáhnout směrem k sobě, jestli povolí. Vážně, nic méně nevinného v tom není. A v té chvíli hledá další vhodná slova. "...to, kde stojíš?" Konečně se mu povede zdárně ukončit větu stoupáním hlasu v otázce.
Uživatelský avatar
Niece Ayers
Příspěvky: 78
Registrován: úte 01. črc 2014 19:06:46
Přezdívka: Gree
Bydliště: Gold Pit

Re: Most

Příspěvek od Niece Ayers »

*Při jeho pozvednutém obočí a tázavém výrazu, se zatváří jako spráskaný pes. Přesně tak. Něco provedla a teď se ani nedokázala přiznat k vině. O to horší je fakt, že vlastně nic neprovedla a na vině byl její strach. Nejen z klaunů a výtahů, ale hlavně z výšek. Rozšířené zorničky už tak volají o pomoc, i když v pohledu neznalého člověka by si jeden myslel, že si něco šlehla. Což nešlehla. Je zdravotní sestrou. A strach dělá své. Dál mu naslouchá a sleduje, co teda provede. Osobně už by se vážně odpráskla, aby mu nepřidělávala starosti. Což mu přeci jen asi trošku dělá. Jen malinko, protože se nezdá, že by si nějak extra stěžoval. Pokud je na to vůbec onen typ. V jejím pohledu je konečně otázka, když on promluví. Přeci jen, když váš zachránce začne větu Co kdyby, rozhodně by se měla mít na pozoru. O to víc, když na svém zápěstí ucítí stisk jeho ruky, který ji na okamžik zastaví srdce. Trhne sebou, ale ne tak, aby se pustila zábradlí. Naopak se zdá, že ho svírá ještě pevněji, což jen dokazujou bílé klouby na hřbetu ruky.* "Co... kdyby... co?" *Odváží se konečně položit onu otázku, která ji tak pálí na jazyku. Srdce, co se na okamžik zastavilo, se rozbuší znovu. Tahle křehká dívka má rozhodně velkej strach. Takový, že možná ani nezná hranic a nyní je závislá na svém zachránci. Jen musí doufat, že ji opravdu hodlá zachránit a ne ji odtáhnout na trh s bílým masem. Nebo za svou záchranu požadovat něco, co se čestné dívce tolik příčí. Pokračuje s větou a Nie mu doslova visí na rtech, jak očekává další slůvka. Soustředit se na něj? To není těžké, to vůbec... nebude... těžké... Je tak... vysoký. Měla slabost pro vysoké muže. Tolik ji připomínali atlety na její škole, kam chodila. Tak silný. Další drobná myšlenka, když na něj visí očima. Ni, sakra, vzpamatuj se! Je to jen chlap. Jen... vysokej... pěknej... ale příšerně chladnej chlap! Který ji pomalým tlakem táhne k sobě. A ona se nechá. Jde poslušně jako pejsek, i když se jí nohy třesou a co nevidět to vypadá, že upadne a skončí na něm. Což se vzápětí i stane. Krátké škobrtnutí a místo toho, aby se druhou rukou chytila zábradlí, ve kterém by možná našla spásu, chytí se jeho. A není to dvakrát jemný náraz.*
Když už člověk jednou je, tak má koukat, aby byl. A když kouká, aby byl, a je, tak má bejt to, co je, a nemá bejt to, co není, jak tomu v mnoha případech je. To je celý.
Uživatelský avatar
Victor Hart
Příspěvky: 106
Registrován: stř 02. črc 2014 21:36:30
Přezdívka: Scar

Re: Most

Příspěvek od Victor Hart »

Dívka před ním má asi ještě daleko víc nacvičený štěněčí pohled, než on. Než kdokoliv, koho zná. Velké, šedé a doširoka otevřené oči se jen smutně koukají a řvou o pomoc, když hlasivky nemohou, že by byl skoro hřích odejít a nechat ji tam jen tak, bez vysvětlení, jako barbar. Co na tom, že má fakt hlad, protože ty uhlíky z pánvičky opravdu nevyškrabával? Nebo že by sebou nejraději zase plácnul do postele a vyspal se na zítřejší směnu? Ale místo toho tu šaškuje a tahá to třeštidlo s hezkými, ale teď až nezdravě vykulenými kukadly od zábradlí. Kam to jen dopracoval?
Plán s tím, že by při doteku cukla a pustila se, nevyšel. Ani s tím, že by ji pomalu odtáhl pryč. Spíš naopak, chytne se ještě víc, takže Victor začíná uvažovat nad tím, že si přinese svářečskou výbavu a doprostřed mostu ji odtáhne i s kusem trubek, kterých se drží, protože takhle... ji prostě nemá šanci dostat pryč od kraje. Aspoň to vypadá tak, že poslouchá a nejen hypnotizuje očima. Aspoň získal o důvod víc pokračovat smysluplně, ačkoliv se zdá, že poslední část stěží vnímala. To nevadí, vypadal dost rozptýlená, protože se odhodlala pohnout. První část splněna, teď... dalších tisíc přesvědčovacích, aby ji dostal pryč? Co se vzápětí smrsknou do jednoho, když klopýtne a spadne rovnou na něj. Neotálí a chňapne ji, než začne zmatčit a oba je hodí přes zábradlí mostu. Což je asi dost nemožné, vzhledem k jeho mohutnosti a její křehkosti, ale jistota je jistota. Stejně tak se raději postaví mezi ní a zábradlí a ona se nemohla koukat dolů. Nechce si lichotit, ale představa, že by zas pro změnu visela na něm a zatínala do něj její nehty… ne, to fakt raději vynechá. „Dobrý?“ vypadne z něj, zatímco ji začne pomalu strkat směrem do středu.
Uživatelský avatar
Niece Ayers
Příspěvky: 78
Registrován: úte 01. črc 2014 19:06:46
Přezdívka: Gree
Bydliště: Gold Pit

Re: Most

Příspěvek od Niece Ayers »

*Na jednu stranu si může gratulovat za výhru, že ho neshodila na zem. Na druhou je to celkem nesmysl. Při zvážení toho, že ona má jen pár kilo a centimetrů, křehkou stavbu kostry, která se rozesype pod silnějším stiskem nebo nárazem a on, skoro dvoumetrový obr s rameny tak širokými, že by na nich mohl táhnout slona a nejspíš by se ani nezapotil. Nehledě na to, že sedět na jeho ramenou by znamenalo mít závratě a vyzkoušet si pohled z Eiffelovky. O což samozřejmě nestojí, protože Eiffelovka je vysoká. Navíc ono samotné svalstvo, do kterého měla tu čest narazit, stojí za hřích. Až se musí začervenat. Má nevhodné myšlenky, ale rozhodně jsou lepší než ty, kdy myslí na bezednou propast v podobě jámě vodové. Ruce, které ji drží za paže, jsou vážně silné, že by nejedna dívka omdlela blahem. Nie se jenom červená. A koktá. Jako obvykle v blízkosti pěkného muže.* "Ummm..." *Tento začátek už tu jednou byl, naštěstí ale byl rychle utnut, když se jí za zády objevil vzduch a on ji jemně začal postrkávat směrem do středu mostu, kde není nic vidět. Jen tedy pokud vaše představivost nefunguje nějak víc, než by měla. Jak jí jemně tlačí do středu, zakopává vesele o svoje nohy. To už se jí stává, pletou se jí samy pod sebe a tak se nikdo nesmí divit tomu, kdyby sebou kecla na zadek. Což nehrozí, on ji pevně drží.* "Já... já... J-já..." *Pokračování v podobě jejího veličenstva vrchní koktavosti, která se nemírní zvláště pod jeho pohledem. Pod kterým červená stejně jako u Sebastiana.* "J-já... ano... Asi... ano..." *Nedá se říci, že by to bylo zrovna dobrý nebo špatný. Je to lepší, ale to už něco znamená. Kdyby se aspoň nekoukal tak, jak se kouká.* "J-já... měla bych... měla... měla bych... mělabychjítdomů!" *Kdo ví na kolikátý pokus se jí to povedlo vyslovit, i když dosti zbrkle, že se těch pár slov slilo v jedno celé. Kouká na něj trošku zděšeně, trošku nervózně a trochu... jako na svatý obrázek. Celá zrudlá z toho, že jí někdo musel zachraňovat. Zase. A ještě u toho mávne rukou, aby určila směr. Nervózním pohledem zatěká k místu, kam se má vydat. Ale... není to tak daleko. No... trošku. To zvládne. Bude muset. Když se nedostane opět ke kraji mostu, bude to oukej.* "M-musím vařit." *I když defakto nemá z čeho. Ale teď už ten most nepřejde ani za nic. Bude ráda, když se zabarikáduje doma a nikam se nehne. A vzápětí se mu vyškubne, bez poděkování, bez čehokoliv. Stále ještě omráčená tou skutečností, že ji strach připravil o pohyb. Až někde ke konci mostu se otočí a pohlédne na něj.* "D-děkuju vám. Pane. Za... pomoc." *Sklopí pohled, což neměla dělat, protože se dostaví obvyklá nešikovnost, kdy zakopne o svoje nohy a jen díky štěstí to ustojí. Hned na to se už otáčí a prchá, hodně daleko, zpátky do bytu, kam vyběhne po schodech a ztratí se v malé koupelně, aby si opláchla obličej. Stále se ještě celá třese. Zatracený strach z výšek.*
Když už člověk jednou je, tak má koukat, aby byl. A když kouká, aby byl, a je, tak má bejt to, co je, a nemá bejt to, co není, jak tomu v mnoha případech je. To je celý.
Zamčeno