Východní obytná zóna

Hledáš-li klid, místo na přemýšlení či jdeš jen cestou domů, jsi na správné cestě...
Zamčeno
Uživatelský avatar
Gin Parker
Příspěvky: 417
Registrován: ned 01. čer 2014 12:26:58
Přezdívka: galena
Bydliště: Západní obytná zóna

Re: Východní obytná zóna

Příspěvek od Gin Parker »

*Krásně mu tu zatím zvedá ego, které je na slušné úrovni, stále však realistické, ne jako sebevědomí někrých jiných obyvatel, které div neprorazí umělou kupoli kolem Gold Pitu na Povrch, na které se simuluje veškeré počasí a denní doby. Právě mu potvrdila, že na ni působí, za což je velice rád.* De, to co vidím se mi opravdu líbí. *Pomalu se usměje a pohledem přejíždí po její zamračené tváři, jako by to nakrčení čela mohlo odvrátit pozornost od toho, jak se stále červená. Jesadisticky, baví ho ji takhle trápit a frustrovat. Když si její tvář přitáhl k sobě, tak její zmatený výraz tomu dodal korunu, že se znovu ušklibnul, když jí pak s radostí cuchal vlasy.* Ha, oko za oko.* Za tu chvilku nemohla zapomenou, kdo komu tu cuchal předtím vlasy, ne? *Je chyba nepočítat s odplatou...jednou se ti to vymstí.* Broukne jí sladce do ucha, když už je u ni tak blízko. A jak rád on klidně bude ten, kdo tu pomstu vykoná. Už dopředu se těší, ono se určitě někdy něco najde. Ne, radêji nebude myslet na svoje temné myšlenky při pózovaní v ateliéru a představy toho, co všechno jí udělá, až se bude moci pohnout a vychutnat si ji... Protože teď mu ruce nic nesvazuje.
Při přecházení v dolním patře, po té, co ho zase pohladila po hlavě a odešla se převléct, si pod vousy tiše bručel něco ohledně divných holek, italek, oveček, neustálého šahání na hlavu a dalších zmatečných věcí co mu ta potvora nahoře dělá a on nevěděl proč. Nebo jo, věděl. Aby ho naprosto zmátla a tím i naštvala. Když pak vystoupá po kovovém točitém schodišti, které ho trochu studí do holých chodidel, jen zavrtí hlavou ohledně pračky. Neodborná manipulace by tu látku zničila už úplnê, ale cení si snahy. Po té, kdy jeho další pokusy o vyčistění zklamaly a on vyjde z koupelny, kde nemohl strávit přece až takovou dobu, ale je oravda, že ty sliny se držely jako divé, jako by to spíš byl nějaký mimozemský sliz a on chudáček vědec netušil jak se ho zbavit, a ne obyčejná psí saliva, se pobaveně zašklebí na to, jak si rozčesává vlasy.* No vidíš jak ti to jde. *Ironie, vidí jak s tím bojuje. Jaké on má štěstí, že mu na uhlazení stačí jen trošku vody a několik prohrábnutí prsty. U postele se trochu zašklebí na psa, co se tam rozvalil jako majitel domu... Jo, on to vlastně majitel domu je. Tedy ona je, jak z její mluvy ohledně vystrkování psa pochopí a v duchu se psí slečně omluví za špatné impretování jejího pohlaví.* Jaká panička, takový pes? * Tohle bylo myšleno jak ohledně přítulnosti tak jejich váhy. Obrátí se k Yvainne, která k němu zezadu došla a se zlomyslným zablýsknutím v očích se k ní přiblíží chytne ji do náruče a pak se s ní otočí a hodí ji na měkkou postel, až se rozplácne mezi polštáři, fenka na druhé půlce trochu nadskočí.* Tohle jsem chtěl udělat už dlouho.... A vidíš, tebe jsem hodil jednoduše, s ní to půjde taky.* Pobaveně se ušklíbne, tak rád ji shodil dolů. V duchu si to sliboval a byl to opravdu zábavný pohled. Založí si ruce v bok a podívá se na psa, který to všechno vesele pozoruje. Ne, opravdu se mu nechce spát v jedné posteli s tou slintací příšerou. Je zvyklý spát jen s kočkou a ta je malá, měkká, roztomilá a hlavně ho celého neposliná, což by se tady zase mohlo stát, jak se tak bojí. A on nemůže přijít i o košili, s odhalenýma zádama tu chodit nebude. Takže dostat ji z postele je hlavní priorita. Co to na ty jednoduché psy zabírá?* Dolů, k noze! * Zkusmo se plácne rukama do stehen, třeba poslechne rozkaz i od někoho jiného než od paničky, která by se snad ale mohla alespoň pokusit ji vystrčit. Nebo až tak moc se chce k němu tulit? Pokud tenhle pokus nezabral, přesune se na bok postele a poměrně opatrně se snaží fenku odstrčit, přece jen z ní má kvůli jejímu plemenu respekt. S ní to ale opravdu ani nehne, jen se překulila v domění, že ji jde drbat na břiše. To nechce. Tiše zavrčí a trochu zabere. Jo, zvířátka se dohadují o místo na posteli. Nebo spíše jen on, protože fenka na něj jen kouká a možná i díky tomu se mu podaří ten balík shodit z postele. Rychle zabere uvolněnou půlku, aby tam psa znovu nenapadlo skočit.* Fuu...Ne, ty jsi lehčí. Jak si se proletěla? *Se spokojeným úsmévem jak se mu podařilo shodit ty dvě - jednu na, druhou z postele - se k ní nakloní a volnou rukou si začne rozepínat knoflíčky u bílé košile. Rozepne si ale pouze dva, víc nebude riskovat aby se mu košile nerozhalila úplně a nějakým nedopatřením se z ní při spánku nevysvlékl.*
Obrázek
Uživatelský avatar
Yvainne Lucianna Thorne
Příspěvky: 288
Registrován: úte 28. říj 2014 19:01:49
Přezdívka: Elin

Re: Východní obytná zóna

Příspěvek od Yvainne Lucianna Thorne »

*Má takovou chuť mu za ty jeho slova mu vyšťouchnout oči aby už nic neviděl a nijak ji už nemohl... frustrovat. A ty jeho prupovídky u toho jí vážně dopalují, Nestačí že se červená, za chvilku bude přímo rudá ale vzteky. Navíc mu to v koupelně trvá dýl než jí, což je velmi pozoruhodné. No hold je Gin asi nějaká vodní víla nebo a minimálně jeho styl účesu tomu odpovídá a kdyby momentálně nezápasila s vlastními vlasy tam by mu to dala sežrat.* Nezlob nebo ti udělá násilnou.... ondulaci! *Udělá menší pomlku jelikož zrovna narazila na jeden obvzlášť zacuchaný pramen a musí se držet aby nesykla nějaké sprosté slovo. V dětství to tak hrozné nebylo, to měla vlasy krásně rovné jako její mladší sestry, podělané dospívání. Všechno zkazilo a bujná ovčí hříva je sice maličkost ale momentálně ji to nejvíc štve. Naštěstí už dospěla se samoléčbou do takového bodu že stálé prášky tady v Podzemí bere už jen jeden mizerný ráno a potom má speciální na rychlé uklidnění vždy sebou pro případ záchvatu. Krásný to život, skoro závislá na prášcích jen proto aby mohla fungovat v tak stísněném světě.* Neposlintala sem tě takže je tam pouhá podobnost. *Zamračí se na něj, jelikož by si to mohla brát osobně a takový nos jako Paola rozhodně nemá. Nebo snad jo? Nevědomky si proto sáhne na kořen nosu a pak zase ruku stáhne když jí dojde že se chová jako trubka, už jí sice před pár momenty málem naštval ale to zahnala takže klid, takový výbuch by mnoho lidí nemuselo přežít. Když v tom se ocitne ve vzduchu a vytřeští oči jelikož se o pár chvil později ocitne ve vzduchu. Popravdě řečeno piští jako malá školačka a po dopadu na postel ještě je ještě chvíli úplně zticha a nevěří vlastní očím a zádům, polštáře jaksi zjemnili její dopad ale i přesto se ozvalo dřevěné křupnutí. Jen se zaraženě otočí na Gina který momentálně dostává Paolu z postele což by bylo za jiných okolností by se tomu začala smát ale pouze vezme jeden polštář a pevně ho obejme načež se odsune do kouta co možná nejdál od té vtipné dvojky, potom co překonala prvotní šok že plula vzduchem a to nedobrovolně, se trochu uculí do polštáře, je skoro roztomilé jak se tam rozvalí na záda a myslí si že jí bude drbat. Když následně po úspěchu oznámí že je lehčí, její malé sebevědomí se začne trochu hojit. Banální co? Ale mluvit s ním ještě nezačne, na to jí až moc vyděsil, idiot jeden. Taky by už mohla zhasnout světla a roto se pouze otočí ke stolku, kde je další centrální vypínání. Vypne pak všechna světla v domě kromě lampičky, která stojí na stolku vedle postele na její straně.*
~ ~ ~ ~

I stopped fighting my inner demon,
I may have Schizophrenia but at least I have eachother.
She is on my side now.

~ ~ ~ ~
Obrázek
Uživatelský avatar
Gin Parker
Příspěvky: 417
Registrován: ned 01. čer 2014 12:26:58
Přezdívka: galena
Bydliště: Západní obytná zóna

Re: Východní obytná zóna

Příspěvek od Gin Parker »

*Svůj malý výlet vzduchem, který jí opravdu rád poskytl - opravdu opravdu opravdu rád -, náležitě ocení vykvíknutím, až to trošku zatahá za uši. Teď se projevil její talent zpěvačky a i když se aspoň pokud on ví specializuje na trošku hlouběji položené skladby, kde se plně rozvine podmanivá barva jejího hlasu, jde slyšet, že rozsah má opravdu velký. Ale v takové hlasitosti to není příjemné. Mrkne se pobaveně na hodinky kolem zápěstí, jejichž ručičky se už blíží jedné hodině ranní. Hm a to dorazili v ...jedenáct? Ten čas ale letí, když se člověk baví, a že on měl o zábavu postaráno.* Pšš, shizukani. Vzbudíš sousedy.* Ne, vůbec to není kvůli němu, že vypískla jako vystrašená myš a teď ho vyjeveně pozoruje, jako by nevěřila tomu, co zrovna udělal. Pokud přijdou sousedi, tak vynadají jí, ne jemu. Je tak zlý. *Padej.* Popožene ještě psa a poplácá fenku po pleci, dneska její místo patří jemu. Natáhne se na půlce postele, kterou si poctivě vybojoval a otočí hlavu na matraci na Yvi, která co nejdál od něj objímá rukama polštář - ten z jeho místa -jako malý psychoušek v léčebně a bez odpovědi na jeho slova se jeho směrem jen zablesknou její šedivé oči. To je z něj tak nervní? To ani nečekal. * Bojíš se?* S přimhouřenýma očima se na ni podívá, ve tváři mu hraje pobavený úsměv. Kdo ví jak je to dlouho, kdy ve své posteli s jásavým povlečením měla naposledy muže. A to jí opravdu ještě vůbec nic neudělal. Je to poměrně roztomilé. Nadzvedne se na loktech s úmyslem se k ní naklonit, při čemž si rozepínal knoflíčky.* Yvi-... *Chtěl ji oslovit, ale jeho slova utlo rázné zhasnutí světel, když se otočila za sebe a nějakým spínačem vypla veškeré lapičky, kromě jedné za ní, co po bytě svítily, docela dost šikovná věcička, komu by se chtělo po schodech slézat dolů, kdyby zjistil že zapomněl zhasnout v kuchyni. S povzdechem se na ni podívá. Fajn, ta s ním mluvit asi nebude, kdo ví proč. Opravdu ji tak moc vyděsil? Čím? Snad ne tím hozením do postele...Ne? Stejně se k ní přisune a položí ruku na polštář, který stále objímá.* Baka, dej mi ten polštář, ať mám na čem spát. *Ušklíbne se v šeru, což by nemusela být zrovna nejvhodnější přesvědčovací technika. Snad mu ho vrátí nějak slušně.*
Obrázek
Uživatelský avatar
Yvainne Lucianna Thorne
Příspěvky: 288
Registrován: úte 28. říj 2014 19:01:49
Přezdívka: Elin

Re: Východní obytná zóna

Příspěvek od Yvainne Lucianna Thorne »

Aspoň mi nenadávej když mě tu házíš vzduchem. *Zabrblá si spíš sama pro sebe a ani moc nečeká že to ten idiot slyšel. Ráda by po něm hodila polštář ale tím pádem by buď musela vzít ten na kterém leží a nebo ten za kterým se schovává, další se bohužel dostaly dolů na její gaučík v pracovně. Což jí připomíná že by se měla podívat na práci, třeba jí už do pošty poslaly návrhy na hudbu k jejím textům, to by bylo fajn ale teď už je utahaná jako kotě a navíc se trochu bojí že jakmile se zvednout z postele tak jí tam ten blázen zase hodí a nerada by riskovala že pak pod ní rupne další prkno. Sleduje ho jak ještě oplácává Paolu, škoda že mu tu její čtyřnohá láska pořádně nezavařila ale zjevně jí padl do oko tím že se na rozdíl od většiny lidí na planetě bát bránit jejímu mokrému útoku, tím to asi bude. Po jeho dost... vtipné otázce se na něj trochu hraně zamračí, takhle si z ní utahovat. Samozřejmě že se trochu bojí ale to by se zřejmě musela opět zvednout aby to bylo oprávněné ale zároveň jí trochu nakoplo že si myslí že se ho bojí, tak to sotva! Možná chvílemi ale z pohledu celku? Ne ani ne. Má spíš chuť ho tím polštářem pořádně fláknout po hlavě ale to by riskovala že si svůj polštář vezme zpátky. Efektně zasne světla, ano ví že je to efektní a hodně praktické a hlavně ho tím krásně utnula v půlce věty. Popravdě řečeno se schovaná za polštářem začíná nehlučně smát, že by ho konečně začala taky trochu štvát? Konečně? Možná by mohla trochu víc přitlačit, nemá sice tak ideální podmínky jako v ateliéru a navíc je ještě ospalá a nepřikrytá ale co? Odbojná být může.* No, je to moje rukojmí takže máš smůlu. *Odpoví mi pobaveně i když už trochu utahaně, pod nohama pak cítí jak si Paola opět vylezla na pelest akorát teď zvolila diplomatičtější cestu a lehla si k jejím nohám. Nezalehla právě deku? To by možná taky měla Ginovi zdělit že vlastně má jen jednu deku, která je sice široká pro dva ale možná to bude ještě další téma sváru o něco později. No co? Spí normálně se psem který tu deku fakt nepotřebuje, to spíš Gin patří k druhu který se tam dlouho nevyskytl.*
~ ~ ~ ~

I stopped fighting my inner demon,
I may have Schizophrenia but at least I have eachother.
She is on my side now.

~ ~ ~ ~
Obrázek
Uživatelský avatar
Gin Parker
Příspěvky: 417
Registrován: ned 01. čer 2014 12:26:58
Přezdívka: galena
Bydliště: Západní obytná zóna

Re: Východní obytná zóna

Příspěvek od Gin Parker »

*Nic? Opravdu? Ani jedno jediné slovo, kterým by se ho pokusila pěkně setřít za to, že si tu s ní nejprve pohazuje s hadrovou panenkou a následně si z ní začne lehce utahovat ohledně její zaraženosti, i když v té otázce, zda se ho bojí, byl i určitý zájem zjistit, jak na tom je. Protože až takový strach, kdy by se před ním schovávala a třásla se jako malé kotě, které hodili do studené a nebezpečně hluboké vody, v níž bezmocně tlapkami zabíralo, pak se do toho opřelo více a bojovalo proti hrozivému živlu zpět, ale strach ho nakonec ochromil, chlad se mu začal rozlézat po kožíšku. A on chudáka roztomilou neko nechtěl až tak moc trápit, takže je to na něm, aby ji vytáhl z vody ven a přestal ji ohrožovat. Dobře, zábavy stačilo, už bude hodný a bude se pořádně držet na uzdě, aby se nenechal ovládnout nějakými svými nižšími pudy, které někde pod povrchem jeho klidné tváře doutnají, když na ně Yvi svým chováním chvílemi až příliš silně působí. Ale zvládne to, jen co mu dá ten polštář, přesune se na svou polovinu co nejdál od ní, aby mohla ona i on klidně spočinout hlavou na měkké posteli a pro něj nehrozilo, že by se o něj ze spaní nějak otřela a on by byl pěkně v háji. Takže klid tělo, chceme jen ten polštář, jasný? Ale, pachatelka nám v tom nijak nepomáhá, že ano?* Takže ty si chceš hrát? *Zeptá se jí a při mluvě povytáhne obočí nahoru, stejnou trasu směrem vzhůru následuje i jeden koutek úst, který se pozvedne do malého šelmího úsměvu, s mírným zábleskem podráždění. Aby s jejími naschvály nešla jeho dobrá vůle někam do kytek... Sevře prsty látku a zatahá - neúspěšně, ona to jen tak nepustí - za pruhované povlečení polštáře, kde se střídají paprsky sluníčkově žluté s bílými stužkami, které mu svou kombinací připomínají náramek, co nedávno vytvořil a pak také dal k inzerci. Je možná přehnané chválit svoji vlastní práci, ale kdyby jemu se jeho dílko nelíbilo, komu pak? Spojení bílého stříbra s jasnou barvou zářivých citrínů spolu tvoří krásnou harmonii, teplo a chlad, co se doplňuje. Ty drobné kuličky tentokrát nepocházely z goldpitských těžišť, ze kterých se snažil od dodavatelů čerpat nejvíce na podporu domácího produktu, navíc lidé si po převratu a toho všeho bláznovství kolem žádaly klenoty s vlastním drahými kameny, které jim byly tak dlouhou dobu kradeny a vyváženy na Povrch do Francie, Ameriky, Japonska a dalších významných zemí na špicích šperkařského průmyslu. Tyhle citríny byly z Madagaskaru, k němu do dílny urazily relativně krátkou cestu, J.A.R. nebyla zas tak vzdálená, takže je pořídil za velmi výhodnou cenu. Z určité části i díky tomu si pak s radostí vyhrával při tvoření toho dámského náramku. Ale zpět k momentální situaci v bělozlatých prostěradlech. Dokud to zvládne uřídit, je to v pohodě. *Hm, smůla říkáš?* V nohách postele ucítí dopad, jak se na matraci přidala další váha, ale nijak zvlášť si toho nevšímá a snaží se zahlédnou Yviny oči. Pokrčí s úsměškem rameny, stáhne ruku z polštáře a místo toho se otočí a položí si hlavu na podušku v jejím klíně, hezky se tam uvelebí.* Kdo má smůlu teď? Klidně si ho nech, prostě na něm budu ležet na tobě.* Založí si ruce na prsou a pobaveně vydechne vzduch z plic. Když to jinak nejde, bude spát s hlavou v jejím klíně. To ona tam polosedě, pololeží, on má pohodlnou pozici mezi jejíma nohama. I když by s hlavou v jejím klíně dělal nějaké jinačí věci, ale to by ji nejprve musel vysvléct z těch upnutých, šedých legín a ... zapojit svůj jazyk a zručné prsty až by se pod jeho tváří slastí prohýbala a vzdychala... Kroť se ty zvíře! Nic takovýho, zalez! Žádný myšlenky tohoto druhu, jinak opravdu neusneš.*
Obrázek
Uživatelský avatar
Yvainne Lucianna Thorne
Příspěvky: 288
Registrován: úte 28. říj 2014 19:01:49
Přezdívka: Elin

Re: Východní obytná zóna

Příspěvek od Yvainne Lucianna Thorne »

*Tváří se až přehnaně klidně, to se jí vzhledem jejímu předsevzetí ho neštvat moc nelíbí ale ona si už nějak poradí.* Možná? *Tohle se jí už líbí víc, když trochu zatahá za povlak polštáře tak se musí široce a trochu i potměšile usmát ale naštěstí to není vidět, díky jmenovanému polštáři. Sice ten jeho výraz nepřipomíná žádné náznaky počátků výbuchu a naopak se začíná tvářit až moc prohnaně ale to nevadí, už jednou mu dokázala soustavným provokováním a dráždění setřít úsměv z tváře. Třeba v Ateliéru, oh jak je vtipné na to vzpomínat. Klidně by si to i zopakovala ale pochybuje že by si někdo z dalších aktérů či strůjců kromě jí samotné a Chloe. Což jí zase přivádí k myšlence že se s ní dlouho neviděla, je to sice trochu podivné že se s ní snese ačkoliv je to dost silná osobnost ale zázraky se dějí, že?* Můžeš tomu klidně říkat i nepřízeň osudu, synonymům se nebráním. *Vystrčí bradu kterou si následně položí na hranu polštáře s pobaveným úsměvem, schovávání jí začalo už trošku nudit a vidí příležitost, všimla si že se jí snaží upřeně podívat do očí ale nehodlá mu to nijak ulehčovat. Přimhouří oči aby v šeru nebylo tak dobře poznat kam se kouká. Paolino počínání se jí sice moc nelíbí ale ještě si stihla přetáhnout kus deky přes sebe, trochu jí zarazí že stáhne ruku z polštáře a popravdě jí z toho vyjede jedno obočí nahoru. Potom co si lehne do jejího klína a i její druhé obočí vyjede nahoru a neubrání se tichému Kyaa když se tam uvelebuje, bože má ten v hlavě vůbec něco? Hodiny Biologie tam asi nebude, copak neví co tam dole je? Bože, ne nechce se začít červenat opravdu nechce. Počká si až se přestane vrtět a schválně se trochu podrážděným výrazem sebou pomalu začne házet z jedné strany na druhou v bocích, jak se mu bude ležet teď. Po chvíli toho však nechá a jeden koutek jí vyjede do škodolibého šklebu, zvedne ruce nad hlavu i s polštářem a následně mu rychlím pohybem zápěstí v té vížce dopomůže k vyšší rychlosti směr Ginův obličej, možná to za to ošklivě schytá ale rozhodně už jí pak nebude ležet blízko onoho místa, ne to fakt nepotřebuje a ani nechce. Jedna noc a pak se trapně tvářit že sou kamarádi? No, na to rozhodně není i když na opačný protipól Šťastně až do smrti taky nebude. Takže by možná měla přestat provokovat a snažit se usnout? Koneckonců se jí co chvíli z pusy vydere zívnutí.*
~ ~ ~ ~

I stopped fighting my inner demon,
I may have Schizophrenia but at least I have eachother.
She is on my side now.

~ ~ ~ ~
Obrázek
Uživatelský avatar
Gin Parker
Příspěvky: 417
Registrován: ned 01. čer 2014 12:26:58
Přezdívka: galena
Bydliště: Západní obytná zóna

Re: Východní obytná zóna

Příspěvek od Gin Parker »

*Možná. Takže to si to má zase přebrat nějak po svém? Možná...to znamená ano? Nebo říká že ne? Kdepak...znamená to přesně to, co říká. Možná. Ženská jedna nepochopitelná, neumí se vyjádřit tak, aby si mohl udělat jasný obrázek po čem jde? Ono ale nejde o to, že by to neuměla. Ona to jen nemá v úmyslu, samozřejmě. Nějaký blbý možná mi v hlavě jen rozpoutá válku obrazů a představ co my "možná" mohly být. Nadechne se, ne nenechá se vyprovokovat. Něco si přikázal. Ale ona by nemusela jeho snahu tím vším bořit.* Proč se na to ptáš mě? Já ti odpověď nedám, pokud po mně tedy nechceš, abych ti pomohl s rozhodováním. *Sice nevidí její tvář, ale v hlase jí slyší, jak se mu směje, což mu moc nepřidává ve vnitřním klidu, takže se do jeho slov vkrádá pomalu bublající vztek způsobený věcmi, co se v něm perou, což je ještě umocněno tím, že mluví potichu, takže se tón jeho hlasu může plně rozvinout. Pokud si ale kočička chce hrát, tak ať to řekne hned. Tím, jak mu zase...zase...nedochází to, co svými akcemi proti němu chce vyvolat a jak to zakončit ho už podruhé začíná pěkně dopalovat. Zatím se to naštěstí neposunulo do úrovně ateliéru na univerzitě, protože to by mohlo dopadnou hodně...Hodně. Teď ho nedrží nějaká slovní závaznost dobrého chování, pouze vlastní tichý příkaz. A i když je jeho sebeovládání opravdu dobře vypracované a pokud by chtěl, určitě by se zvládl udržet, i kdyby si na něj vymyslela nějaké opravdu hodně dráždivé představení, tak... ano, otázkou je, kdyby chtěl. Protože se potom jednoduše přestane chtít udržet a vezme si ji. Sakra, jak moc by se jí to líbilo...Jak moc by si to užil on. Tím, že to drží v sobě vlastně činí zlo obou dvou. Ale on se do prdele jí nenechá jen tak strhnout, nenechá ji, aby ho ovládla. Na to může vzít holčička jed. S pobavením sleduje vystřelení jejího pěstěného obočí v překvapení. To si opravdu myslí, že se jen tak vzdal? Nevzdal, prostě se přizpůsobil situaci a lehl si na něm prostě na místě, kde zrovna byl. Při jejím roztomilém vykvíknutí - bože, vždyť si jen lehnul a nikam nešahal! - se na polštáři trochu zakloní, aby zahlédl její obličej, který podle toho zvuku musel určitě nabrat karmínovou barvu, jak se jí krev nahrnula do tváří. Bohužel kvůli tomu, jak sedí proti světlu, které mu trochu nepříjemně blýskne do očí, které by už chtěly spát, ale když je zbytek těla a mozku naprosto blbý a chtějí si tu pohrávat s tou italskou ženou... Tak se teda budou koukat a hledat ty známky rozpaků, které objeví, i když je opravdu špatně vidí. To mu ale stačí k tomu, aby se mu na jeho tváři objevil spokojený úsměv. Copak je jeho chyba, že mu ten polštář ona vzala, že ho ona má na tom místě, na které nebude příliš myslet, protože by mohl dostat silnou chuť ho prozkoumat - Kurva práce. - si ho sama položila. Nutil ji snad k tomu? Kdepak, on v tom prsty nemá. Ale možná bych mohl ty prsty mít -... Kuso, ty nadrženče! On to měl být asi trest, ale on to zemětřesení docela uvítal, protože ho přešly myšlenky na to, jaké by byl sex s ní, a jak se tam všechny ty věci tak přeházely, lehce se mu v unaveně hlavě vyjasnilo.* Jsi jak malá! *Odfrkne si, ale musí se smát, i když to není moc příjemné, jak se mu asi snaží navodit mořskou nemoc. Tohle je chování jako kdyby jí bylo šest. Úsměv ho ale přejde, když je mu polštář podtrhnut z pod hlavy a ta se sveze na matraci, málem nestačí ani mrknout a už mu přistane poměrně tvrdě na tváři. Tak tohle přehnala. Tohle...Hrát? Tak hrát. Zase v něm probudila ty nebezpečné jiskřičky vzteku. *Tak a dost.* Zabručí z pod polštáře a poslepu natáhne ruce jejím směrem, kde ji bez problému chytne, protože nebyla ke své smůle nijak daleko, stáhne ji na sebe a pak se s ní na posteli přetočí tak, aby ona ležela pod ním a nemohla se ani hnout.* Aho.* Zanadává jí zamračeně přímo do tváře, moc je od sebe nedělí, svým tělem ji tiskne do matrace. S naštvaným úsměvem se k ní skloní, mine její tvář a pouze se přiblíží k jejímu ladnému krku.* Já se... držím. *Zavrčí jí do ucha a pomalu jí přejede rty po jemné kůži na jejím hrdle. Pořád se ovládá. Nenechá zábrany spadnout. Tímhle jí řekl, v jaké situaci se nachází a že je to hodně nebezpečná situace. Stejně tak je to ale vše co udělá... Pořád je až příliš hodný. Snad dostala dostatečné upozornění. Odtáhne se a odkulí se z ní pryč. Poslouchala by ho, pokud by to udělal nějak méně drsně? Vrhne na ni temný pohled, ale raději si ji moc neprohlíží, jak tam tak leží s vlasy rozprostřenými všude kolem, odvrátí pohled a zůstane sedět před ní, paži opřenou o koleno. Držet se, jen se držet.*
Obrázek
Uživatelský avatar
Yvainne Lucianna Thorne
Příspěvky: 288
Registrován: úte 28. říj 2014 19:01:49
Přezdívka: Elin

Re: Východní obytná zóna

Příspěvek od Yvainne Lucianna Thorne »

Zkusit to můžeš ale mám pocit že to na mě bude mít přesně opačný efekt. *Trochu se uchcechtne při představě že by začala poslouchat doporučení co jí lidé dávají, samozřejmě že není rebel za každou cenu ale nějaké věci prostě dělat nepřestane. Jako třeba provokovat taky dotyčného asiata? Má ale trochu nepříjemný pocit v zátylku, něco je sakra špatně jen zatím nemůže přijít o co se jedná? Měla by se dál zajímat nebo počkat jak se to vyjeví? Možná jo, třeba je to jen nějaký planý poplach. V provokování však nepřestane, zatím jí to až moc baví a ignorovat nepříjemný pocit v zátylku je díky tomu lehké.* To bude asi tím že to nejsem tak úplně já. *Škodolibě se na něj dolů usměje, proč to vůbec řekla? Neví proč ale z houpavého pohybu se jí samotné na chvíli udělá špatně. Neustále však všechny tyto nešvary ignoruje dokud se jí nezatmí před očima, v momentě kdy právě odtrhává polštář zpod Ginovy hlavy. Chtěla to přeci udělat, pro zábavu ale tohle už je nějak moc. Jako by se sama neovládala ale to by přeci slyšela hlas, ten by ji naváděl a přemlouval ať to udělá. Netuší vůbec jak se u toho tvářila, zda škodolibě nebo se snad dokonce zářivě usmívala ale trhne v ní když se ozve Ginův naštvaný hlas. Ani netuší jak a je v okamžiku na něj a v dalším momentě pod ním. Je tak hrozně těžký že se ani nepokouší hýbat, sleduje ho s prázdným výrazem a moc ani neposlouchá co říká dokud jí nepřejede rty po krku což jí příšerně lechtá takže jí samovolně vyjedou ramena nahoru. Stále dost nevnímavě sleduje jak se posadí a chvíli tam ještě nehnutě leží a sleduje ho, třeba jí nezabije ale ona by k tomu dnes neměla daleko. Jelikož Ona na ní začala používat novou taktiku, spíš jen čeká díky se dostaví hlasy. Chvíli tam ještě leží jako mrtvola než se tiše posadí zpátky do tureckého sedu a rukou opevře šuplík od svého nočního stolku. Je zbytečné mu cokoliv vysvětlovat, stejně by to nepochopil. Minimálně by měl možná problém označit posledních pár minut za záchvat, který ostatně sám vyvolal. Tím jak ji hodil vzduchem, idiot jeden. Vytáhne oranžovou pixlu a vysype si z ní dva prášky do ruky a beze slova je na sucho spolkne, nádobu ak opět zavře a otočí se na Gina.* Máš li otázky, ptej se. Ona je pryč a celkem ráda bych se ještě trochu prospala. *Konečně se do jejího výrazu začne vkrádat trocha emocí, není to však nic veselého. Ona není vždycky ta zlá, občas má snahu i svoji Schránku bránit jako třeba teď ale to je opravdu rarita. Ráda by to však zalomila brzo, bylo by příjemné usnout ve stavu kdy víte že jste v hlavě sami.*
~ ~ ~ ~

I stopped fighting my inner demon,
I may have Schizophrenia but at least I have eachother.
She is on my side now.

~ ~ ~ ~
Obrázek
Uživatelský avatar
Gin Parker
Příspěvky: 417
Registrován: ned 01. čer 2014 12:26:58
Přezdívka: galena
Bydliště: Západní obytná zóna

Re: Východní obytná zóna

Příspěvek od Gin Parker »

*Sedí si s jednou nohou skrčenou pod sebou, druhou bolavou má přitáhnutou před svoje tělo a na koleni té nohy má nataženou paži. Až teď si všiml, že se mu pravděpodobně při tom, jak se chvilinku, než se s ní překulil pře ni, s Yvi "pral", rozepnuly knoflíčky košile u zápěstí a celý rukáv se mu vyhrnul až k loktu, takže si ho frustrovaně narovnal a mlčky, jen tiše dýchal, aby ze sebe dostal to napětí a uvolňoval naštvání spojené se vzrušením, kterému se bránil, si ho potom sroloval zase zpět nahoru. To samé udělal i u druhé ruky. Vlastně to byla naprosto zbytečná činnost, která měla posloužit jen k tomu, aby nějak zabil čas a zklidnil si nervy, stejně jako aby dopřál i nějakou chvíli Yvi, aby se mohla vzpamatovat a přebrat si to v hlavě. Bože...Takhle ho pořád vytáčet. Ji to musí tak nehorázně bavit... Ona stále ale neprojevuje nějakou reakci, ať už ho něčím zpražit, hodit po něm ten polštář, něco prostě říct, rozbrečet se nebo se prostě jenom zvednout, prostě něco. Jen stále leží tam, kde ji opustil a nehýbe se, pouze se zhluboka nadechuje. S vlastním povzdechem si skloní hlavu do dlaně a na okamžik se čelem opře. Fuu... *Ya... Já tě nejdu znásilnit, bože.* Pronese klidným hlasem a špičkou bosého chodidla ji lehce šťouchne do nohy, pomalu zvedne hlavu, pohled ale stále upírá někam do temnějšího koutu místnosti. Teď se nechoval zrovna nejjemněji, na kratičký okamžik to zvíře pustil na svobodu, než ho znovu spoutal železnými řetězy sebeovládání, pouze aby viděla, co se v něm skrývá. Ale i když se zachoval takhle, nikdy by se jí nezmocnil násilím, proti její vůli. I když je většinou chladný a necitelný vůči tomu, jaký názor nebo pocity mají ostatní, má svoje hranice. Takhle daleko by nezašel...ani on. To už by se sebou opravdu nemohl žít, kdyby se na někom dopustil takové ohavnosti, jako kdysi na něm. Nezneužili ho - alespoň ne tímhle způsobem - ale jizvy si z toho nese pořád. Takže Yvi něco takového rozhodně nechtěl udělat. Proč na něj ale stále nijak nereaguje? Začíná ho to docela - docela dost - znervózňovat a když k ní konečně stočí svůj pohled a vyhledá její oči, zarazí ho, jakou prázdnotu a netečnost v nich vidí. Při tom pphledu, který jako by šel přímo skrz něj v něm, ho znenadání přepadne silná chuť si poškrábat jizvy na zádech, které ho začaly svêit, ale ovládne se, pouze pohne rameny. Vzápětí se Yvi i posadí a natáhne se bez jediného alova nebo pohledu jeho směrem k šuplíku u nočního stolku.* Nami... *Ani neví, kdy ji tak občas začal v duchu i nahlas oslovovat, ale japonský výraz pro vlnu, vlnku, se k ní hned v několika skučnostech hodil... Ale teď není nejvhodnější chvíle, kdy přemýšlet nad různými přízvisky, kterými ji častuje. Momentálně ho svým strnulým chováním začíná i celkem děsit, jestli jí něco neudělal. A ona je stále tak strašidelně potichu, jako kdyby přišla o hlas. Tohle v něm vztek už dávno rozmíchalo, stejně jako i určité vzrušení ním spojené. Spíš se k němu celkem proti jeho vůli vkrádala i určitá starost. Položí si skrčenou nohu na matraci do jakého si polo-tureckého sedu a stejně tiše ji pozoruje, jak z šuplíku vytáhne oranžovou nádobku, ve které to zachrastí, když si do dlané vysype dvě tablety a rychle si je do úst. Vitamíny? Léky? Léky na co? ...Je v pořádku? Už jednou ji polykat nepříjemně veliké léky viděl... Vlastně hned při jejich seznámení. Souviselo to? Když krabičku zase uklidila, otočila se k němu s unaveným výrazem ve tváři, veškerá její živelnost, kterou z ní prakticky vždy cítil jako by se pro tuto chvíli vypařila.* Měl bych se ptát? Co bys mi řekla? Je tu něco, co bys mi chtěla říct? *Potřese hlavou a zajede si rukou do vlasů, ve kterých už za tu doby nezbyly ani stopy po vodě, kterou je zkrotil. Nějaké otázky... Byly by mu k něčemu? Docela chtěl by vysvětlit to, proč tak apaticky chvíli jen nevnímala svět, na co byly ty léky a o koho tím Ona myslí.. Ale proč by se mu měla nějak svěřovat. On sám by nikomu nesvěřil... Vyplete prsty ze svých hustých vlasů, neuvědomil si, že v nich s prsty mimoděk pohybuje v různých trasách při tom, jak přemýšlel.* Jsi..v pořádku? *Aspoň na tuhle svou otázku by rád dostal odpověď. Jaksi automaticky k ní natáhne dlaň, nějak cítil nutkání se jí dotknout a utěšit jí, když vypadala tak zničeně a očividně za to mohl on, ale než se k ní přiblížil, ruku nechá klesnout na deku, když si uvědomí, co to dělal a pomalu ji zatne v pěst, než stisk zase povolí. Bože, opravdu tak moc dokáže zapůsobit na tvoje ochranářský instinkty?... Patetický, že se staráš. V duchu si svoje nenadálé chování vymlouvá, proč by to taky měl dělat? Ale pocit, je pocit a on má hrozné nutkání jí schovat ve svých pažích jako malé kotě, co se na něj velkýma smutnýma očima kouká.* Když mi dáš ten polštář, tak půjdu spát na podlahu...* Křivě se na ni usměje, je to pouze odlesk jeho obvyklého úsměvu, pouze odlesk jeho obvyklé ironie. Tohle všechno ho vyčerpalo, po všech těch předchozích událostech, co dopadaly na jeho ramena byl prostě...eh. Takže raději vezme aspoň jeden polštář a pak půjde na zem, asi to bude dle jejího výrazu lepší. Nebude ji ještě víc děsit tím, že by spal vedle ní na posteli...*
Obrázek
Uživatelský avatar
Yvainne Lucianna Thorne
Příspěvky: 288
Registrován: úte 28. říj 2014 19:01:49
Přezdívka: Elin

Re: Východní obytná zóna

Příspěvek od Yvainne Lucianna Thorne »

*Asi by měla projevit nějakou emoci a přestat ho děsit ale tak nějak se sama snaží zkoordinovat si myšlenky v hlavě a hlavně si naplánovat co za pohyby bude muset udělat než do sebe dostane prášky, díky bohu za moderní technologii a minimální prostoje mezi požitím léku a jeho účinkem. Nechce si radši ani představovat jako to bylo na začátku století kdy to ještě trvalo nejméně čtvrt hodiny a to byly ještě jenom léky na bolest, nemluvě o specializovaných preparátech jako bere ona. Středověk pro mentální choroby. Naplánuje si že se natočí, otevře šuplík, vezme pixlu ze které vysype dvě pilulky a ty co nejrychleji spolkne. Trochu jí to sice komplikuje Gin když do ní šťouchá nohou a mluví na ní ale i tak se jí to povede ve slušném čase, už jen další moment počkat než začne cítit ústup napětí ve svalech a také jí to konečně zbaví toho mravenčení v zátylku, měla by častěji poslouchat svoje instinkty. Konečně je trochu schopná vnímat bez toho aby se bála že pustí ke slovu Ji. Podívá se opět na Gina zprvu trochu unaveně, přece jenom je ospalá ale i kontrola nad vlastními pohyby. To člověka tak trochu tahá.* Lidé mívají otázky běžně když se setkají s něčím... nepatřičným. *Vidí mu na tváři že je docela zmaten tím vším, je jí ho docela i líto. Vypadá jako zmatené štěně a ona by ho nejradši podrbala za ouškem a přitulila ho k sobě. Trochu zamrká a musí se nad jeho otázkou pousmát.* Více méně, a netvař se tak zmučeně. Vzal si to celkem klidně a nic si mi neudělal, to spíš já tobě. *Po očku mrkne na jeho nohu, teď jí to začíná být dost líto. Nejenom že ho podupala ale navíc ho tu ještě děsí, podívá se proto na něj dost provinile. Tázavě však zvedne obočí když prohodí návrh o to že půjde spát na podlahu. Musí se na něj soucitně usmát, to je vážně trouba. Plácne polštářem na jeho původní místo a naopak si vytáhne deku co nejvíš to jde i když stále sedí se skříženýma nohama.* Nebuď labuť, tolik sem tě snad neviděsila. Zůstaň tady, když už si mi vyhnal ohřívadlo k nohám. *Poklepe rukou na místo vedle sebe, snad nebude tvrdohlavej a lehne si normálně do postele, navíc jí už začíná být dost zima až se z toho může uzívat. Hold spolehlivý ohřívač Paola změnil místo.*
~ ~ ~ ~

I stopped fighting my inner demon,
I may have Schizophrenia but at least I have eachother.
She is on my side now.

~ ~ ~ ~
Obrázek
Zamčeno