Východní obytná zóna

Hledáš-li klid, místo na přemýšlení či jdeš jen cestou domů, jsi na správné cestě...
Zamčeno
Uživatelský avatar
Gin Parker
Příspěvky: 417
Registrován: ned 01. čer 2014 12:26:58
Přezdívka: galena
Bydliště: Západní obytná zóna

Re: Východní obytná zóna

Příspěvek od Gin Parker »

*Ušklíbne se, když ho označí za hada. Jo, to je přesné. Slizký had, bytost plná temnoty, co zapříčinila první hřích světa, pokud věříte těm příběhům sebraných v jedné takové velké knize pohádek, kterou sepsala partička vousatých chlapíků, co si prostě řekli: Vytvořme si náboženství!. Bible, nebo tak nějak se ten bestseller jmenoval. Křesťanství, islám, buddhismus, šintó... každý máme něco. A podle tohoto příběhu, to had vlastně nakonec svedl ženu k nepravostem... *Já neřekl, že mi to vadí. Spíš mě to překvapuje...* Zamyšleně pohledem sleduje, jak se kapičky rozpleskávají na skleněné ploše a stékají pryč, dlaň přiloženou na bradě a nepřítomně si s ní přejížděl přes krátké, černé chloupky vousů. Proč by se měla žena cítit v přítomnosti zrovna jeho natolik bezpečně, že by se nebála usnout, což je stav, kdy je člověk vůči okolí nejzranitelnější, kdy se nedokáže bránit. Chce to určitou důvěru. Ale na to samé by se měl ptát i sebe. Jak to, že se podvolil před ní spustit své stěny, díky kterým si drží od lidí odstup, a tak klidně spát. A i když to nerad přiznává... s ní se mu pokaždé spalo až znepokojivě pokojně. Netrápily ho jeho často se objevující noční můry, žádné výjevy, ani pocity, kvůli kterým by nemohl spát. Ne, spal jako zařezaný, klidně a tvrdě. Ale že by to bylo díky Yvi? Upřímně pochybuje, pouze shoda okolností a dobrý den. Tedy, pátek po skončení procesu nebyl zrovna kvůli Watsonovi plný slunce... Proč si podkopávám vlastní teorii? Ne že by to něco měnilo. Náhoda.* Já ti taky nic nenabízel. *Povytáhne obočí. Kdo by se do toho hnal? Blbá otázka. Spíš kdo by ji nechtěl mít zase u sebe? Zase blbá otázka, ale z jiného důvodu. Proč se na něco takového sebe sakra vůbec ptá? Ale nepohrdl by nějakými vzájemnými dotyky.* Zapisuju si, že stačí úsměv a vyšší teplota a mám tě zase na sobě.* Hned vysekne jeden sexy úsměv, on je umí a dost dobře. Jen nemá moc příležitostí se smát, tak proč by je používal. V jeho repertoáru se nachází jenom ty vytvořené pro okolí, společenské, hraně vřelé, především ty ironické a plné sarkasmu. Ty opravdu pěkné a upřímné jsou mezi těmi stejně vzácné, jako zářivé diamanty mezi uhlím. To samé a přesto tak jiné. *Ty jsi tak líná... Udělám to za tebe.* Přesladce se na ni usměje, ten sarkasmus tam moc dobře slyšel - jaká užitečná to věcička - ale záměrně dělal, jako by si ho nevšiml. Taky to nebylo v jeho zájmu. A jeho zájem momentálně je délka jejích štíhlých nohou, po kterých se začal posunovat nahoru, protože jak se sundávají kalhoty? Za nohavice by je tahal hodně dlouho, musí pěkně od vrchu. Jeho hbitá ruka si cestu po ní užívá a jemně s ní pohybuje po na dotek příjemné látce, i když by si to užíval o něco víc, kdyby se mohl dotknout nahé kůže. Při tom s pobaveným pohledem pozoruje její tvář, jestli se mu nepodařilo objevit nějaké lechtivé místo. Vzrušující hra zkoumání jejího těla. Když už se dlaní posune přes její pevné stehno na její bok, kde už na něj čeká okraj legín, jen aby za něj zahákl prsty a sundal ho - zajímalo by ho, jestli celou dobu proti jeho dotekům nic neměla a užívala si je, nebo mu každou chvilkou jedna přiletí - zakručí mu v břiše, jako kdyby mu v žaludku začal vyhrávat koncert žabek u jezírka. Tělo se hlásí o svůj denní přísun živin a ještě je nedočkalo. Stáhne z ní ruku a rychle ji přitiskne na vlastní břicho, aby ho nějak ztišil a uklidnil. Takhle se ztrapnit. Tedy, kručení v břiše z hladu je docela normální a není se za co stydět, jeho to ale docela uvedlo do rozpaků a vyrušilo ho to z činnosti, ke které se už asi přes svoje zaražení nevrátí, pokud zase nedostane správný podnět. *Ehm.* Trochu si odkašle, aby od toho odvedl pozornost a prohrábne si rukou trochu rozcuchané vlasy od spánku. Skvěle.*
Obrázek
Uživatelský avatar
Yvainne Lucianna Thorne
Příspěvky: 288
Registrován: úte 28. říj 2014 19:01:49
Přezdívka: Elin

Re: Východní obytná zóna

Příspěvek od Yvainne Lucianna Thorne »

Předkládáš to teda dost zajímavým způsobem. *Je to sice zvláštní jev ale jakkoliv byla průbojná a skoro až hrubá v dětství tak jí nikdy nedělalo problém usnout kdekoliv, ve stoje, v autě, v pračce - to byl velmi zajímavý příběh ale o tom jindy. Nebo má začít vyprávět? No je tak když hrajete s mladšími sourozenci a staršími bratranci na schovku, mladší to přestane bavit když Vás nemůžou najít a starší Vás schválně nechají vycukat. Vtipné bylo ráno po té co jí našli v bubnu pračky a ona se ještě tety zeptala kdo pyká. To bylo naštěstí v době kdy se ještě neprojevovala její choroba a byla dostatečně malá aby se tam vešla bez zdravotní újmy. Protočí panenkami a na jeho první reakci ale ta druhá už je trochu zajímavější a má co dělat aby se nezasmála, naopak se k němu trochu víc natáhne s širokým úsměvem na rtech a už svým normálním hlasem sladce prohlásí.* Já bejt chlap tak se neudržim. *Opět se odtáhne, má totiž stále v mysli to že jí jaksi chce zlechtat což by mu zmenšení vzdálenosti mohlo usnadnit. Ale musí mu uznat že mu to docela sluší když se směje, měl by to dělat častěji. Třeba by si pak našel nějakou vhodnou slepičku a pořád by si nedělal srandu z ní i když to by přišla o zdroj zábavy takže ne, ať zůstane i nadále jak kakabus.* Pleteš si lenost s studem, takže ne. Fuj. *Začne na něj jak na psa, snad to zabere ale jeho packy šmátrylky dál lezou nahoru po jejích bocích a sama začíná trochu rudnout v obličeji, je dokonce připravená i rychle trhnout pažemi a zdrhnout. Když tu uslyší dost...hlasitý zvuku, jako by někomu kručelo v břiše. Nevěřícně stočí pohled na Gina a musí se začít smát, takový nejistý pohled. Podlomí se jí ruku a ona nakonec skončí obličejem přímo v polštáři ale to odvanou písky času s tichým Au a ona se dál směje. Po chvilce se však trochu uklidní a opět zvedne pohled na Gina.* Koukám že snídaní tě neurazím. *Zazubí se na něj vesele, jako by už skoro zapomněla že jí tu chtěl před chvilkou svlíkat. To rozhodně ne ale snaží se od toho odvést téma a proto co nejrychleji vyskočí z postele a odhodí přitom peřinu na Gina. Nedá jí to a ve volnějším prostoru se protáhne, spala v nepřirozené poloze a proto využije prostoru jak k lehkému záklonu tak a hlubokému předklonu. Paola už pochopila co tenhle rituál znamená a celá nadšená seběhla dolů ze schodů a dokonce i Usagi začal v kleci dupat zdravýma nohama. Dojde proto k němu, přidřepne si, otevře klec a vytáhne ho ven. Musí ho přeci snést dolů aby se trochu proběhl a nažral. Do klece sice dostává svačinky ale nikdy tam nebývá tak dlouho. Proto s ním v náručí začne pomalu scházet po schodech dolů. Gin by mohl pochopit že všichni směřují do kuchyně a pokud nejenom jeho žaludek stojí třeba o kus koláče tak se i přidat. Dole pod schody postaví králíka na zem ať si poradí a prozatím jde jen naplnit Paole misku s žrádlem a vodou a to samé u Usagiho, pro lidskou složku se rozhodla věnovat jablečný pie který z nudy upekla ve včera ráno jelikož na něj měla hroznou chuť. Sundá z něj proto poklop a sama si jde nejdřív uvařit kafe, kdo ví jestli dneska bude snídat ale v břiše jí kručelo taky takže by nastal ten slavný den? Při trdlování u kávovaru si v časy kdy čeká než se to překape vyndá sklenici a naplní ji vodou, společně s další pilulí, tentokrát zelenou z tajemného šuplíku pod dřezem. Další rušné ráno.*
~ ~ ~ ~

I stopped fighting my inner demon,
I may have Schizophrenia but at least I have eachother.
She is on my side now.

~ ~ ~ ~
Obrázek
Uživatelský avatar
Gin Parker
Příspěvky: 417
Registrován: ned 01. čer 2014 12:26:58
Přezdívka: galena
Bydliště: Západní obytná zóna

Re: Východní obytná zóna

Příspěvek od Gin Parker »

*Ani nevíš jak je to pro mě jako chlapa těžký.* Když se k němu s úsměvem nakloní, nejraději by jí napodobil a přiblížil se, nebo se naopak odtáhl aby ho ta první možnost nelákala, ale tvrdohlavě zůstane tak jak je, nepohne se ani o milimetr. Je zajímavé zkoumat svoje možnosti a hranice sebeovládání. I když tohle je jen taková drobnůstka, kterou není složité potlačit. Je ale vtipné, jak si ve svém vzhledu tak věří. Takové sebevědomí ve vlastní schopnosti... Ví jaká je a to je vzrušující. Je ale tak nefér, že je pro muže tak těžké při pohledu na přitažlivou ženu málem udržet ruce na místě a kalhoty nahoře. Je to pro něžné taky tak těžké? S ohledem na jejich zlomyslné používání ženských zbraní by ani neřekl... Chlapi jsou prostě jen jednoduché hračky. I když...ženy taky prosily, aby nepřestával a pokračoval, takže nějaká pravda na tom bude. Ale pryč s takovými myšlenkami, ještě chvilku ji bude zlobit, než ji zase nechá oddechnout. Jako kočka co si pohrává s myší. Chvilka nebezpečí, napětí, adrenalinu střídána obdobím odpočinku, plného nejistoty, kdy to zase přijde. Jinak by to přece nebyla zábava, kdyby se myška nenechala občas ukolébat falešným pocitem bezpečí, nebyla by pak z její překvapené reakce žádná zábava. *Sluší ti to, když se červenáš.* Upozorní ji při pohledu na její zrůžovělé tváře, kdyby si toho náhodou nevšimla, ale třeba si není vědoma reakcí vlastního těla, které ji zrovna tak sprostě prozradilo. Tahle jednoduchá věc jí zkrášluje mnohem víc než jakýkoliv mejkap. A on by chtěl vidět víc. O to víc, když jde o ni, u které si myslel, že se ničeho neštítí, nic ji neuvede do rozpaků. Těší ho, že i ona tu stránku má, že ji dokonce vyvolal on. Opravdu uspokojivý pocit. A pak přijde zakručení v břiše.* Ty si jednou z toho smíchu něco uděláš, jak sebou vždycky někam praštíš... *Zabručí na ni, když jí hlava padne na polštář, jak se mohla zase smíchy potrhat. Včera se svezla na zem a svíjela se na ní v záchvatu smíchu, teď se s nosem v polštáři div neudusí. Bezvadný. Nebo by tě někdo mohl za ten věčný smích taky jednou potrestat. Ale prchne z postele dřív, než by se o něco mohl pokusit, i když to neměl v plánu, a hodí po něm deku, co mu padne na hlavu. Podrážděně si ji stáhne z obličeje, ale zůstane přikrytý, v noci si tu deku moc neužil, a při mumlání nějakých věcí (já nemám hlad...nekruč už...nechci...do háje...baka) zavře oči. Debilní tělo, ty vždycky věci tak komplikuješ. Ať už jde o jakékoli potřeby, kterých se domáhá. Když začnou zvířata vyvádět, otevře jedno oko na obhlídnutí situace proč. Přejede pohledem po Yvině zadku, když se předklonila, ale pak jej zase s útrpným povzdechem zavře. Už aby byl pryč, dívat se na takové věci hned po ránu mu nedělá dobře v kalhotách. Když po chvilce zaslechne otevírání kovové klece - už je bezpečné zase otevřít oči -, otočí se s dekou tím směrem a mimoděk se usměje při pohledu na ni a králíka Usagiho. Pořád mu to přijde vtipné. Zajímavá náhoda, že je to zrovna japonsky. Když začne scházet dolů, pes i králík s ní - pes vlastně seběhl už před tím a div se nepřerazil - a vypadá to, že se čeká, že půjde taky, skopne ze sebe deku a zvedne se na nohy. *Krmení zvěře?* On není žádné z jejích zvířátek, ale něčím k jídlu by opravdu nepohrdl. Žaludek už to jaksi domluvil za něj, tak proč ne. Z židle, kde si včera odložil věci, vezme pásek, který provleče poutky kalhot a utáhne, stříbrnošedou kravatu si pouze přehodí neuvázanou kolem krku. V koupelně sundá z věšáku svoje dvě zubožené vesty, které přes noc uschly a vypadaly o něco líp, stejně je ale bude muset dát do čistírny. Takhle by nemohl chodit mezi lidmi. S oblečením přehozeným přes ruku vyjde a s krátkým pohledem na trochu rozházenou postel k ní přejde a urovná. Přece jen je to jeho práce. Pak sejde dolů za Yvi, která už chodí po kuchyni a něco chystá.* Můžu...dostat černý kafe? *Odloží vesty na opěradlo židle a zajede si rukou do vlasů. Je takový nezvyk od někoho něco žádat, navíc v cizím prostředí a s člověkem, ke kterému mnohdy neví jak se chovat.*
Obrázek
Uživatelský avatar
Yvainne Lucianna Thorne
Příspěvky: 288
Registrován: úte 28. říj 2014 19:01:49
Přezdívka: Elin

Re: Východní obytná zóna

Příspěvek od Yvainne Lucianna Thorne »

Neříkej. Často se na sebe koukáš do zrcadla? *Pokračuje dál pobaveným tónem, pomalu by mohla s přesností říct jak rychle mu tepe žilka na čele o mu z ní vyskočila. Je to zajímavé ale i trochu nebezpečné, co by asi děla kdyby ta žilka praskla? Vykrvácel by do mozku a nebo by naopak začalo něco jako Tornádo, což by pro ni neskončilo dobře. Jediné co na těchto situacích nesnáší je že pro další zábavu musí taky trochu odkrýt sama trochu vlastní měkké bříško a neukazovat pořád jen bodliny, a v duchu mu tleská že ji do něj dokáže tak krásně kopnout. A to co vypustí z pusy nebere v žádném případě jako kompliment, naopak se na něj zamračí a bohužel i trochu víc zrudne. Možná by ho měla praštit ale nějak se jí dostal do mysli opět výjev ze včerejšího večera, kdy po přátelském obětí Erwina málem prohodil zdí, podruhé letět z balonu opravdu nechce, Rozpaky jsou však ty tam a přichází smích, hodně přidušený smích. Slyší jeho komentář a po nabídce snídaně ještě dodá v sedě na posteli než definitivně uteče.* Pravděpodobně ale pořád lepší než umřít nudou. *Po krátkém raním cvičení jde, jak trefně poznamenal krmit zvěř. Oba dva čtyřnožci už spokoje chroupají u svých misek vedle lednice a za nedlouho se dole zjeví i Gin, pravda koupelna by taky nebyl špatné místo na navštívení. Spolkne proto narychlo prášek a jeho nechutnou pachuť spláchne vodou než si Gin začne odkládat poslintané kousky na židli u prťavého stolku vedle schodů. Na jeho žádost se usměje a ukáže prstem na kávovar, který je ještě v běhu.* Posluš si, nepořež se a nepodpal to tu. A teď mě na chvilku omluv. *Při pořezání ještě ukáže na koláč a pak se přesouvá k nedaleké skříni ze které vytáhne pár domácích svršku, je to ale trochu divné se stále trochu cizím člověkem za zády. Je proto nesmírně rády že komodu se spodním prádlem má nahoře. Tak se také staví a pak už rovnou do koupelny něco udělat sama se sebou. Nejprve shodí pyžamo a nechá ho trochu chcípl= ležet na podlaze, postará se o to později. Staré spodní prádlo vymění za nové a jako správný exibicionista si začne čistit zuby skoro jen tak, pak se ještě jednou pokusí zkrotit vlasy do použitelné podoby a skončí u culíku, ale je to alespoň něco. Ještě po zběžné opláchnutí obličeje a pověšení pyžama na háček se převlékne do dlouhých černých tepláků a obyčejného červeného tílka, není to nic speciálního a možná ba se před návštěvou měla obléct trochu lépe ale už ji viděl v pyžamu, tohle bude už jenom lepší. Vyjde proto z koupelny a ještě cestou po schodech si připíná svůj neodmyslitelný oválný přívěsek na krk, snad jí Gin nezpustošil kuchyň.*
~ ~ ~ ~

I stopped fighting my inner demon,
I may have Schizophrenia but at least I have eachother.
She is on my side now.

~ ~ ~ ~
Obrázek
Uživatelský avatar
Gin Parker
Příspěvky: 417
Registrován: ned 01. čer 2014 12:26:58
Přezdívka: galena
Bydliště: Západní obytná zóna

Re: Východní obytná zóna

Příspěvek od Gin Parker »

*Moment co? Moment co?! Teď neví, čí mozek je po tom ránu rozvařenější. Kdo z nich to tady zase nepochopil? Ona jako celou dobu mluvila o něm? Při pohledu na to, jak se jím zase nějak dobře baví, mu podrážděně zacuká obočí, jak se na ni začne mračit. Kdyby ona byla chlap, tak po mně hned jde? A tím chce říct co, ta potvara malá. Že by ze mě byla krásná holka?! Proč to sakra on pochopil tak, že mluvila sama o sobě, s čímž musel souhlasit. Taky jí to řekl. Pro něj to bylo v určitých opravdu těžký se udržet zkrátka. *Aho. Idiote.* Procedí skrz zuby a hned jí to i přeloží, jaký smysl má jí nadávat, když tomu ani neporozumí? On tím myslel ji, že pro něj je těžké se udržet při pohledu na ni, ale ona to nepochopila a ještě to obrátila proti němu. Na takového idiota nebude už plýtvat snahou. V kuchyňce, která je jaksi jen vklíněná do prostoru dolního patra, se rozhlédne, aby nějak dostal představu co kde je. Není moc co obhlížet, stejně jako zbytek bytu je to maličké. Zatím to docela působí útulným dojmem, ale ještě pár kusú nábytku a začal by si připadat jako slon v porcelánu. Jeho byt je uspořádaný v podobném stylu, kuchyň je od obytné části ,skládající se z jednoho velkého pokoje spojující obývaví pokoj s pracovnou, pouze náznakově oddělena sestavou polic, kterými jde jednoduše vidět skrz, takže není pocit nějakého násilného přerušení. Tenhle otevřený prostor byl důvod, proč si ten byt pořídil. Potřeboval kolem sebe mít volno, pocit že ho nikdo nikam nezavřel, nesvázal. Znovu. Takže žil sám v té prázdné krabici, která mu dávala aspoň určitý pocit svobody. *Trocha důvěry prosím? Dík, dobře.* Trochu se při první větě ušklíbne, to budí pocit nemehla v kuchyni? Žije sám, musel se naučit se vším zacházet, jak vařit a postarat se o sebe. A zrovna to vaření zvládá na docela dost obstojné úrovni. Jen nemá kdy ho praktikovat. Dělal to jen v období, kdy nevařil jenom pro sebe, ale teď už nemá důvod ani příležitost. Spokojí se s hotovkami co koupí po práci. Přesune se ke kávovaru, na který ukázala, a co tiše bzučí jak zpracovává kávová zrna, drtí je, mísí s horkou vodou a pak to vše nechá překapat do skleněné konvičky pod ním. Tmavě hnědá tekutina v prodlužujících se intervalech kape dolů, až prakticky přestane, současně s tím se ozve i zvukový signál ohlašujicí konec procesu. Trochu se zamračí nahoru na skříňky, přišel problém s tím, kde má Yvi uskladněné hrnky. Měl se jí zeptat. Zkusmo otevře skřínku, která je nejblíž jeho pravé ruce. Nemá štěstí, na poličkách je pouze několik talířů různých velikostí, malé, velké a hluboké. Takže zkusí tu vedle, kde jsou jak skleničky, tak hrnky.* Yosh, super. *Zamumlá si pro sebe a jeden tmavě modrý vytáne, který pak odloží na linku vedle vypnutého kávovaru, vezme konvičku s kouřící se životabudnou tekutinou a nalije si. Když se pak chce konvičku odložit zpět, zarazí se. Je zvyklý si vařit jen jedno, ale asi by měl udělat i Yvi.* Mlíko? Cukr? Jak to piješ? *Houkne hlasitěji, snad ho nahoře slyšela, když se natáhne ještě pro jeden hrníček a zatím ho naplní jen z poloviny, aby pak mohl případně dolít mléko, kdyby chtěla. Se svým hrnkem v ruce se otočí a opře o kuchyňský pult, pomalu se rozhlédne kolem sebe a zastaví se pohledem na Paole a Usagim, jak si svorně vedle sebe dávají u svých misek do nosu. Zajímavé, že se spolu takhle snesou - šelma a oběť. Hm. Jeho žaludek se ale znovu ozve, takže si místo prvního loku kávy raději uřízne kousek koláče, podle vůně jablečný. V rychlosti zamumlá poděkování za jídlo a tiše tleskne. Hned se do něj pustí a ve třech kousnutích ho má v sobě, pár drobečků mu zůstalo na rtech. Lehký deštík klepe do oken, všude se vznáší atmosféra klidného rána. Trochu se zachmuří. Nelíbí se mu ten domácký pocit, co tu dostává. Taková idylka spokojeného páru po ránu. Nelíbí se mu to, zase neví co si myslet. Měl odejít hned jak se probudil, pak by se téhle příjemné atmosféře vyhnul. Uslyší kroky jak se Yvi vrací, takže vzhlédne jejím směrem, při čemž trochu zvedne chodidlo zdravé nohy a poškrábe se s ní na lýtku druhé. *Normálně...ta kuchyň pořád stojí.* Prohlásí s nevěřícným pobavením při pohledu na ni, už převlečené do červeného tílka, vlasy zkrocené do ohonu. A pořád se vlní.*
Obrázek
Uživatelský avatar
Yvainne Lucianna Thorne
Příspěvky: 288
Registrován: úte 28. říj 2014 19:01:49
Přezdívka: Elin

Re: Východní obytná zóna

Příspěvek od Yvainne Lucianna Thorne »

*Tak ho stihla i ve velmi krátkém čase naštvat, je na něj ta krásný pohled když se na ní začne mračit.* Ale notak, to vážně nesneseš když si z tebe někdo dělá trochu srandu? *Zeptá se ho s pobavením v očích, možná je trochu nebezpečné ho vytáčet jelikož by ji mohl tak klidně uškrtit v vlastní posteli polštářem. Ani si toho nijak nevšimla večer ale Gin v jejím malém bytě působí dojmem obra, na to není zvyklá. Ona konec konců není zvyklá ani na to že jsou lidi větší než ona ale pořádně si toho všimla zase až teď když opět stáli oba na nohách, v posteli to hold nešlo tolik poznat i když je pravda že pro ní byl taký gigantický tulící méďa, teda dokud se neprobudil a nezačal s rejpáním a následným uražením. Při dožadování se o trochu důvěry se pouze zastaví pod schody a s pobavením se na něj otočí.* Však já ti věřím, jen máš občas dost blbý nápady. *Sdělí mu se škodolibým úsměvem a radši se jde zkulturnit nahoru. V polovině snažení si nějak upravit nepoddajné vlasy zaslechne zdola otázku s čím pije kafe,no došla by tam sama ale jen ve spodním prádle by to bylo asi zajímavé a odpovědět srozumitelně nemůže, v puse má gumičku a ruce plné vlnicích se vlasů. Ten si vždycky umí vybrat moment, jako by jí to dělal schválně. Vyplivne proto gumičku na chvilku do dřezu a nohou si dojde otevřít dveře aby měla jistotu že jí slyšel.* S mlíkem, grazie. *Odvětí objednávku i s poděkováním dolů a dál se jde věnovat raním činnostem a velmi zajímavé technice jak dostat tu gumičku ze dřezu bez použití rukou, pak už se jen oblékne a klidně schází schody dolů, za tak krátkou dobu by jí kuchyň nestihl zpustošit. Přesto ho obdaří obdivným pohledem když jí nahlásí že nic nerozbil, mohlo by mu už ale být jasné že je ryze falešný.* Vidíš jak si šikovný a mimochodem... *Zarazí se v půlce věty jelikož si něčeho všimla, ukáže prstem nad svůj horní ret a pokračuje s trochu potměšilým nádechem.* Něco tady máš. *Paola už stihla vyžrat misku a proto se přemístila pod linku, přesně tam kde byl koláč a rozjařeně přejížděla pohledem mezi ní a tím koláčem. Zpraží ji proto nepěkným pohledem, žádný takový koláč není pro psy ale pro jistotu jí jde otevřít dveře do dvora, kafe bude muset počkat. Vyjde s ní ven ze dveří a pustí jí, ví že zamíří do společné zahrady komplexu kde je malý kus zeleně ale vzhledem k dešti tam ani Paola nevydrží dlouho a za chvíli se trochu orosená vrací. Nic nového pod sluncem ale alespoň lehne do pelechu a neotravuje, zato utahat Usagiho bude problém. Skoro však při nasazení na běžný režim zapomněla na Gina proto se ho trochu lekne když ho opět uvidí i když to tak nemyslí. síla rutiny.*
~ ~ ~ ~

I stopped fighting my inner demon,
I may have Schizophrenia but at least I have eachother.
She is on my side now.

~ ~ ~ ~
Obrázek
Uživatelský avatar
Gin Parker
Příspěvky: 417
Registrován: ned 01. čer 2014 12:26:58
Přezdívka: galena
Bydliště: Západní obytná zóna

Re: Východní obytná zóna

Příspěvek od Gin Parker »

*Zmateně se zadívá ne její prst, kterým si ukázala k ústům. Proč by se měl dívat na její rty? Ještě by mohl dostat nějaký ze svých blbých nápadů. Pak si ale šáhne na vlastní a ucítí drobečky od koláče, které tam zůstaly, tak si je hned setře. Hm, jedno ztrapnění za druhým. Blbý nápady... Jak na to vůbec přišla? On má vždy dobré nápady...nebo dobré přinejmenším pro jednu stranu. Tu jeho. Nebude se raději vracet k tomu incidentu na vánočním plese, kvůli kterému je teď tak hluboko v bažině, ze které neměl šanci se nějak dostat a mohl se jen nechat pomalu požírat stoupajícím bahnem. Zatím ho cítil studit u kolen, ale určitě se jeho hladina zvedne. Docela ho překvapuje, že ani v pátek, ani teď, nikdo neměl otázky ohledně soudu, kromě tedy novinářů, ti se ale ptají vždy na všechno. S nimi mluvil May, jejich povedený právník. Jo, to v čem mu věřil, že je z toho Erwinem dostane, udělal. Ale jakým způsobem, ha. Jaká ironie, že z nevinných, jejichž úmysl někoho zabít měl být vyvrácen protože tam opravdu nebyl, se tím procesem stali lidé, co se dříve či později stanou viníky. Otázka je, jak moc velká jejich vina. Ale je rád, že se nikdo na nic neptal. Nevěděl by, co říct. Poté, kdy se z patra tlumeně ozvalo, že pije bílou kávu, do hrníčku dolil mléko, které našel v malé ledničce, v poměru kafe:mlíko jedna ku jedné. V jednom ze šuplíků pod dřezem našel lžičky a na chvíli se pozastavil na krabičkou s dalšími léky, která tam ležela. Přečetl si název medikamentu, který mu ale nic neříkal, a mlčky šuplík zase zavřel. Neměl by se do toho nějak moc nořit, není to nic, co by ho mělo zajímat, pokud to ona sama nechce říct. I když není důvod, aby to říkala zrovna jemu, že. Vzpomněl si na noční setkání s Kanojo, s , jak říkala. Zlehka zavrtěl hlavou, šuplík zavřel a získanou kávovou lžičkou zamíchal nalitou kávu, aby se obě tekutiny dobře smísily. Hrnek teď trochu přisunul jejím směrem a sám se napije za svého. Plná hořká chuť ho hned zasvrbí na jazyku, ale přesně taková káva - silná a bez cukru - má ten správný účinek a jemu i tak chutná. Je zajímavé, že si potrpí na tak hořkou kávu, i když jinak zbožňuje drobné sladkosti, obzvlášť gumového charakteru. Dává si ale pozor, aby o téhle jeho slabosti, které nedokáže moc odolat, nikdo nevěděl. Yvi si hrnek ale nevezme a místo toho vyžene Paolu, která prosebným pohledem tikala mezi podnosem s výborným koláčem a svou paničkou, která ji ale bez milosti vyhnala ven, aby se proběhla. Do deště sice ani psa nevyženeš, ale pokud by nedostala možnost se projít, asi by tu pak Yvi na podlaze čekal dáreček. V tichosti si dopije vlastní kafe, i když si u toho trošku opařil jazyk, jak bylo horké. Zrovna odkládal již prázdný hrníček do dřezu, když se Yvi vrátila s trošku mokrou fenkou, co sebou hned spokojeně plácla na své místo. A zdálo se mu to, nebo Yvi trochu nadskočila, když ho tu uviděla? Jaksi zapomněla že tu pořád je. A asi není zrovna to nejpříjemnější, co můžete po ránu vidět. Velký černovlasý chlap u vás v kuchyni. Trochu se pousměje.* Bože, vždyť už jdu. Klid. *Je čas, aby už šel. Je z něj nějaká nervní. No, on zní možná o něco víc. Zvedne ruce ke krku, aby si zavázal kravatu, ale moc to nehrotí a nevěnuje tomu nějak moc pozornosti, takže je pouze volně svázaná, nikdo by ho za ten uzel nepochválil. Pak přejde ke stolku, kde z židle vezme svoje svršky a přejde kolem stojící Yvi k botám. Skloní se, nejdříve si obleče ponožky a pak trochu bojuje s jednou botou, protože jeho noha nevypadá sice jako demoliční koule, ale je trochu mimo svou běžnou velikost. Udělá pár bolestným šklebům, kterému trochu pomůžou se s tím poprat, ale na to, aby tu kňučel bolestí to opravdu není. Zdárně ji narve dovnitř a narovná se. *Už mizím. Dík za...nezapomenutelnou noc.* Trochu se uchechtne, nebyla to zrovna noc strávená tak, jak by si když tak představoval. Byla ale rozhodně plná zvláštních věcí. Ještě jednou se na ni podívá a vyjde ze dveří, do deště. Mrkne se nahoru a už podruhé si řekne, proč sakra musel zaparkovat tak daleko od jejího bytu. Ale co, prostě se vydá přes dvůr ke svému autu. Trochu zmokne, doma se pak převleče. Když dorazí až k autu, odemkne a rychle do něj nastoupí, aby se před padající vodou skryl.* Kolik je vůbec hodin? *Zeptá se sám sebe, odloží si oblečení na místo spolujezdce a setře si vodou z čela, aby mu nestékala do očí. Když se ale podívá na zápěstí, zjistí, že tam jeho hodinky nejsou. *Skvělý.* Nechal je na nočním stolku vedle postele. S povzdechem zase vyleze ven, zamkne a teď už přeběhne - noha protestovala jen trochu - zpátky k jejím dveřím, aby minimalizoval promočení, kde trochu zadýchaně zaklepe. Zdá se mu to, nebo začíná pršet čím dál víc?* Nechal jsem... u postele hodinky. *Řekne jí, když odejde a prohrábne si s drobným úsměvem mokré vlasy. Byla by hodná, kdyby mu je donesla, nechce jí našlapat v bytě.*
Obrázek
Uživatelský avatar
Yvainne Lucianna Thorne
Příspěvky: 288
Registrován: úte 28. říj 2014 19:01:49
Přezdívka: Elin

Re: Východní obytná zóna

Příspěvek od Yvainne Lucianna Thorne »

*Sleduje jak sebou spokojená Paola plácne do pelechu, který bude za chvíli celý navlhlý. Super, to jí počasí bylo opravdu dlužno. Zabere se do vlastních myšlenek jak to bude muset vyprat a pak ještě umýt Paolu, to bude zase suprový den, jelikož to bude znamenat že nakonec bude muset vytřít celém bytě, oh, ale líná být nesmí jelikož by ten pelech pak začal smrdět. Pohled opět stočí na kuchyni a trochu nadskočí jelikož už úplně zapomněla že tam je Gin ale nečekala že jí to tak vyděsí, je sama ze sebe trochu frustrovaná ale snad se jí nenahrne krev do tváři a pouze se nervózně uchechtne po jeho pro hlásíš a promne si rukou čelo.* Scuzi, nejsem zvyklá že tu je někdo další, neber to osobně. *Trochu nejistě si dojde pro kávu, no toho mlíka je tam možná až moc ale stěžovat si nebude. Posadí se na linku a sleduje ho jak se postupně obléká a i jeho zápas s botou, má skoro chuť omluvit se ale to je proti její povaze. Dvakrát se snažit lítost je opravdu nad její normy, snaží se proto pohledem co nejvíce vyhnout té namodralé noze. Po jeh originálním prohlášení se málem utopí ve svém hrnku jelikož to je za prvé - tak strašně hollywoodské a za druhé - hrozně nepřesné. Po tom co však odvrátí katastrofu se s ním taky rozloučí ve vlastním stylu.* Nemáš zač, nikdy sem netušila že někdo ocení tenhle druh mých kvalit. *Zazub se dost pobaveně, myslí tím samozřejmě její lísání, kradení tepla, škodolibost a hroznou nechápavost po ránu. Možná by nebylo špatné i něco trochu víc ale to by přišla o dobrý zdroj zábavy takže ne, ještě že nic nebylo představivosti hezky zase přestaň fungovat. Mávne mu když se naposledy otočí a jakmile Gin zabouchne dveře tak zahájí proces přesunu do pracovní čísti bytu, to znamená pod výklenek. Usedne ke stolu a odloží hrnek do bezpečné vzdálenosti aby ho nějak nezvrhla na notebook, který právě zapíná. Naťuká heslo a chvilku brouzdá ve schránce než uvidí velký nadpis práce, to budou zřejmě DEMO instrumentály, začne proto hledat sluchátka. Ty však nedohledá jelikož uslyší zaklepání a váhavě dojde ke dveřím, kdo to může být? Venku prší a ona není zas takové terno jedině že... Otevře dveře a je tam, zmáčený jako by se právě koupal. Musí si skousnout ret aby se nezačala smát, to už by na jeho ego bylo moc.* To sem ti ta chyběla ty zmoklé štěně? *Neodpustí si malou poznámku než vyslechne jeho prosbu a kývne hlavou že chápu, provede a přinese. S pobaveným úsměvem dojde až nahoru a netrvá jí to déle než pár sekund a už má jeho hodinky, odnese mu je tedy ke dveřím ale nějak se nemůže zbavit pobaveného výrazu.* Toť vše? *Zeptá se pro jistotu, jestli tu totiž u ní nechal ještě něco dalšího tak se to stane jejím rukojmím.* Ciao, Coda. *Rozloučí se s ní podruhé a jde se věnovat práci, sluchátka má určitě hozená v nějakém šuplíku a prací také stráví zbytek dne, no prací, zpíváním nahlas o rytmu demo nahrávky jestli to bude sedět jejím představám. Má co dělat, bude to muset provést se všemi návrhy k budoucím písním na albu.*
~ ~ ~ ~

I stopped fighting my inner demon,
I may have Schizophrenia but at least I have eachother.
She is on my side now.

~ ~ ~ ~
Obrázek
Uživatelský avatar
Gin Parker
Příspěvky: 417
Registrován: ned 01. čer 2014 12:26:58
Přezdívka: galena
Bydliště: Západní obytná zóna

Re: Východní obytná zóna

Příspěvek od Gin Parker »

*Vážně jí pohlédne do jejích hlubokých, šedozelených očí.* Chtěl jsem tě znovu vidět. *Řekne tiše s tmavým pohledem upřeným na ni a pak zůstane stát, s rukou opřenou o rám vedle dveří, kapky vody z něj stékají na již tak mokrou zem. * Nebo tak něco. Zapomněl jsem si tu hodinky. *Pobaveným, zářivým úsměvem odhodí tu jako z romantického filmu vystřiženou hlášku, kterou na ni před chvílí použil. Takových filmů viděl dost, především kvůli jejich častému komediálnímu atributu, takže proč ji nevyužít k tomu, aby si z ní zlehka vystřelil? Herectví je běžnou praxí v jeho vystupování. Ale musí se sám pochválit, jak pravdivě to znělo. Skoro tomu uvěřil on sám. Yvi kývne a odběhne nahoru a za pár sekund - bože, snad se na těch schodech nezabila... to by totiž svoje hodinky už nikdy neviděl - se s nimi vrátí, takže si je od ní převezme a upevní kolem ruky. Zkontroluje, jak mu sedí na zápěstí a přetáhne si přes ně rukáv košile, aby je alespoň trochu ochránil před padající vodou. *De, dík. ...Matane.* Ještě jednou kývne v rozloučení a znovu se otočí do deště, který opravdu od té chvíle co se probudili a první kapky spadly na okno v její ložnici, o něco zesílil, takže než doběhl zase k autu, byl mokrý jako to štěně. Uvnitř vozu dokonce trochu zatřepe hlavou, aby ze sebe dostal vodu, a zapne topení, aby mu vlasy rychleji uschly. Nastartuje a zamíří do Západní obytné zóny, domů. Serena-chan se netvářila moc nadšeně, když z jeho oblečení ucítila hned několik pachů, co zrovna nemusela. Alkohol, pes a žena. Až doma, kdy se vysvlékl z oblečení, ve kterém strávil noc a vyndal domácí, všiml si, že mu v kapse něco chybí. Je si jistý, že ho na party ještě měl. Růženín, se kterým si jeho prsty občas v kapse hrály a uklidňoval se jím. Yvi asi večer bude čekat v posteli drobný kamínek, jenž jemně mezi prostěradly zazáří mléčně růžovou barvou, jak na jeho dohladka vyleštěný povrch dopadne světlo.*
Obrázek
Uživatelský avatar
Sofia Charley Kahard
Příspěvky: 250
Registrován: čtv 07. srp 2014 22:58:47
Přezdívka: Freya
Bydliště: Edinburgh, Skotsko

Re: Východní obytná zóna

Příspěvek od Sofia Charley Kahard »

*Od včerejšího dopoledne má neskutečně skvělou náladu. Ono se to ani popsat nedá. Naplnilo ji takové štěstí, které se jí už do konce života nezbaví. To ví jistě. Další důležitý krok v jejím životě. Společně s Jimmym. To je přece tak kouzelné! Včera mohla být ráda, že Jimmy nebyl dopoledne doma, jinak by viděl, jak pláče a radostně tancuje po celém bytě. Pláče, ano, ale štěstím. Zprvu tomu nemohla uvěřit, ale pak... pak přišlo veliké bum! a rázem obrovský nával radosti, který trvá dodnes a bude trvat, jak zde bylo již zmíněno, napořád.
Nemohla, spíše tedy hlavně nevěděla, jak to jejímu milovanému Andílkovi říct. Přece jen taková věc se musí pořádně promyslet a jako první, za kým by mohla s touto šťastnou zprávou jít, byla právě manželka jejího zlatého bratříčka, Leanne. Už ji bere jako skvělou kamarádku, protože za tu dobu, co se znají, se docela dost sblížily a komu jinému by to tedy mohla říct? Lea je na to nejvhodnější adept, čehož Sofi rozhodně chce využít. Pořád tomu nemůžu uvěřit... je to tak. To je tak dokonalééé! Už jen při oblékání se musí pořád nějak tancovat, prozpěvovat si, být prostě nadšená a radostí bez sebe. Jiné ženy by v tu chvíli asi vyletěly z kůže a utíkaly pro pomoc - však trošku jinou, Sofi by to za žádnou cenu neudělala. Na to ani nepomyslela. Nikdy! Zkrátka... co tu ještě psát? Stále se opakovat, jakou má radost, jak je nadšená?
Natáhla na sebe tenčí bílý svetřík, na který hodila černou softshelovou bundu s neonově žlutým lemováním a na nohy natáhla tenisky. Konečně se oteplilo. Ne, že by zima nebyla fajn, ale teplo má prostě rád každý. K černobílým teniskám si vzala bílé rifle, nijak teď vzhled neřešila. Vždyť si nechala i svůj "na doma" utvořený culík. Jí je teď úplně jedno, jestli ji lidé budou mít za blázna (ne, že by předtím neměli...), je jí to prostě fuk. Rozloučí se s Carou, do kapsy dá mobil s klíči a peněženkou a už vyráží.
Zanedlouho se objevuje před domem svého bratra a Ley. Zahopsá si na místě a pak stiskne zvonek, případně i zaťuká, a vyčkává, až se Lea dostaví ke dveřím a vpustí ji dovnitř. Radši jí před svým příchodem zavolala, aby tam nepřiletěla jak velká voda a chudinka Lea by nevěděla, o co jde. To by skutečně nechtěla! Udržuje si svůj upřímně šťastný úsměv, poskakuje na místě a v mysli si přehrává nějakou veselou písničku, která ji zrovna napadla.*
× you story is unique and so different... not worthy of comparison. ×
Obrázek Obrázek
Zamčeno