Park

Hledáš-li klid, místo na přemýšlení či jdeš jen cestou domů, jsi na správné cestě...
Zamčeno
Uživatelský avatar
James Whittemore
Příspěvky: 124
Registrován: ned 11. led 2015 15:31:12
Přezdívka: Dolor

Re: Park

Příspěvek od James Whittemore »

*Při nabídce, aby si jeden druhého nevšímal, nakloní hlavu lehce do strany a uchechtne se.* Spěcháš? Myslím si, že bych byl třikrát rychlejší než ty. Nikdo neřekl, že se po cestě stavíme ještě v kavárně. *Odsekne zase o něco víc nepříjemně než předtím. Prostě se mu to nelíbí. I když ona vypadá, že se celkem vyžívá v tom, chovat se k němu, jako že se ho nebojí, jako, že to musí zkusit o dům dál. Jenže její přetvářka je špatná. Je průhledná. A to nesmí. Ona je tak čitelná, každé její slovo, její pohyb, ale přitom jí na něm cosi tak moc rozčiluje!
Stane se přesně tak, jak očekává, když si na poslední chvíli uvědomí počasí venku. Sof se octne na zemi. Nejprve si prohrábne tmavě hnědé vlasy a trochu si je prodrbe. To nemyslí vážně. Zakleje si v duchu, zatímco se otáčí na místě, aby se na ní, nešiku, nemusel dívat. Čeká, že se sebere a začne na něj prskat a nadávat, probodávat ho pohledem, tak, jako to doteď dělala, ale nic se neděje. Výkřik mu v uších stále zní a upřímně, naskočí mu z něj husí kůže. Tohle si zase nevymyslel, Whittemore. Otočí se tedy proto zase k ní a zkontroluje jí. Tvář má zkřivenou, zjevně bolestí, ale není si tím úplně jistý. No, rozhodně se nesmála. Proč se tak bolestivě drží za bok. Na nic nespadla, je blbost, aby jí takhle rozbolel při jednom pádu do sněhu. Tohle mu nedávalo žádný smysl. Chvíli na ní jen tak tupě kouká a přemýšlí, co udělat. Má se zdejchnout? Utéct pryč a dělat, že tu vůbec nebyl? Ne, ona by ho napráskala, vždyť ho zná, ví o koho jde a to není dobré. Sehne se tedy proto k ní, pomalu, aby nezačala řvát ještě víc, protože by si třeba mohla myslet, že jí jde na místě znásilnit, a přetáhne si její paži kolem jeho ramen. Pomalu se začne zvedat a podepře jí. Nebude se jí ale omlouvat. Nemá proč. Pravda, shodit jí nechtěl, ale na druhou stranu se neměla takhle chovat.* Jsi v pohodě? *Zeptá se s tónem, který jako by jí vyčítal, že spadla. To je vlastně pravda, on jí to vyčítá, vyčítá jí, že neumí udržet rovnováhu. Měl by se zachovat trochu normálně. Přeci jen, co když se zná s Danielle. Zase se mu v myšlenkách a vzpomínkách vybavily její včerejší slzy a letmá pusa na tvář.* Do hajzlu. *Sykne, tentokrát opravdu tiše, je pro sebe. Na to nepomyslel. Jestli ho před ní nějak pošpiní, že už s ním nebude chtít mít vůbec nic společného, odnese si to. Na to se mohou všichni spolehnout.*
Obrázek Obrázek
Uživatelský avatar
Sofia Charley Kahard
Příspěvky: 250
Registrován: čtv 07. srp 2014 22:58:47
Přezdívka: Freya
Bydliště: Edinburgh, Skotsko

Re: Park

Příspěvek od Sofia Charley Kahard »

*Raději už tomu, co James říkal, nevěnuje žádnou pozornost. Nechce, vůbec o to nestojí. Prostě už chce pryč. Lituje toho, že se dnes vydala do parku, měla si svoji trasu domů raději protáhnout. Sice by to trvalo déle, ale nenarazila by tu na něj...
Opravdu už neví, jak se má zkroutit, aby zabránila té prudké bolesti, co jí vystřeluje z boku dál do celého těla a nekončí nikde, prostě se objevuje stále a stále, pořád se opakuje. Není to až taková bolest, jako když se jí v tom boku prvně octl nůž, který jí tam zarazil Luke, ale je obrovská, nepopsatelná. Něco je v nepořádku, ale teď nemůže zjistit co. Jakoby tady bylo kromě bolesti ještě něco, co se jí rozhodně líbit nebude. Nemá vůbec žádné tušení o tom, co James právě dělá a upřímně má teď jiné věci na práci než se starat o to, co jí ten grázl teď provedl. Bylo jasné, že když s ní takhle škubne, nemá žádnou šanci udržet rovnováhu, i kdyby chtěla zůstat stát, noha jí prostě na té zledovatělé zemi uklouzla a ona sama s tím nemohla nic dělat. A že by se ho zachytila? Na to ani nepomyslela. Klidně se bude i modlit, klidně, jen aby teď byla v bezpečí, u Jimmy, Cary a tohle se nikdy nestalo, ona ho nikdy nepotkala. Už se raději ani nepřevaluje ve sněhu a jen leží v jedné poloze, snažíc se to všechno vstřebat. Ta muka, která teď, znovu, prožívá by nikomu nepřála. Už je nechtěla prožít nikdy a takhle se jí to vrací. Ucítí, jak se jedna její ruka octla kolem jeho ramen a následně byla pomalu zvednuta do výšky. Pokoušela se držet na vratkých nohách, které ji teď však moc poslouchat nedokázaly. Po položení té otázce je pár vteřin ticho, jen je občas slyšet její tichý, ale přesto bolestivý vzdech.* Ne. *Odpoví jednoslovně a dost výstižně. Co chce slyšet? Co chce ještě víc slyšet?! Má chuť na něj začít ječet, ale neudělá to. Nebude dělat ještě větší povyk. Nejradši by ale byla, kdyby na ni nesahal. To by se pak ale vůbec nepostavila na nohy a zůstala tady ležet. Když stočila hlavu směrem k místu, kde před pár okamžiky ještě ležela, udělalo se jí mdlo. Byla tam krev. To ne, jen to ne. Zpřetrhané stehy, otevřená rána, znovu otevřená, jako v den, kdy se to stalo. Uvnitř začínala panikařit. Jednak kvůli tomu, že je tady s ním, že ji právě podpírá někdo, v jehož blízkosti být vůbec nechtěla a nechce i nadále, a také kvůli tomu, že znovu krvácí z té bodné rány a vůbec neví, co má teď dělat. Dokonce i její rukavice je zbarvená krví, jak se za ránu tak namáhavě držela.* Nemoc-nice... *Vydá ze sebe tiše, trhaně, ale přesto hodně naléhavě.* Do.. háje! Slyšel jsi m-mě?! *Zvýšila o něco zoufalý, vyděšený hlas, který byl doprovázený těžkým dechem.*
× you story is unique and so different... not worthy of comparison. ×
Obrázek Obrázek
Uživatelský avatar
James Whittemore
Příspěvky: 124
Registrován: ned 11. led 2015 15:31:12
Přezdívka: Dolor

Re: Park

Příspěvek od James Whittemore »

*Celkem vyděšeně jí sleduje, jak se svíjí na zemi. Na chvíli ho napadne, jestli nemá nějaký záchvat, nebo tak něco. Párkrát se s takovými lidmi setkal, ale ona tak nevypadá. Vypadá, jak když jí něco jenom ukrutně bolí. Pomůže jí na nohy a zjistí, že jeho předběžný závěr byl zjevně pravdivý, neboť na zemi pod ní spatří kaluž krve. A jsme zase u té fascinace krví. Na chvíli vypne, kdyby mohl, odhodí Sof někam stranou a jen sleduje, jak se krev vpíjí do dalších a dalších sněhových vloček, které popadaly na zem a utvořili ze sebe bílou přikrývku zeminy. Snaží se ale myšlenkami udržet v realitě. Svou pozornost věnuje Sof, od které tedy zjistil, že není v pořádku a jak se tak kouká na kaluž krve, bude to horší, než očekával. Pitomá stabilita a rovnováha! A gravitační síla! Víc jí podepře, protože se mu zdá, že mu těžkne v sevření. Druhou ruku jí dá opatrně kolem pasu, aby se vyhnul místu, které je zraněné. Ale jak? Nechápe to. Může jí tady prostě jen odhodit a vypařit se. Nejsi zrůda, Jamesi. Je. moc dobře ví, že je. Ale teď měl zkrátka takové nutkání nenechávat jí tam napospas všemu, co může přijít. Jestli tedy může přijít něco horšího, než je on. Možná se snaží vyhnout hlasům svého otce, které by se jistě dostavily, potom co by došel domů a znovu nad tím začal přemýšlet. Měl to být nový začátek, měl být dobrý. Tohle se nemělo dít už teď. Když řekne cosi o nemocnici, jen přikývne, lehce jí povolí v sevření, ale ne tak, aby mu vypadla a zaloví po telefonu. Vytočí číslo záchranné služby, ohlásí jím pozici a pomalu se se Sof začne posouvat k více frekventované části, aby je nemuseli hledat mezi stromy. Doslova.* Do háje, Sof. *Vyřkne polohlasně skrze stále zaťaté zuby a každičký sval v jeho tváři je plně napnutý. Jak by měl každou chvilkou explodovat.*
Obrázek Obrázek
Uživatelský avatar
Ailee Dellilah Dormer
Příspěvky: 85
Registrován: sob 10. led 2015 16:05:12
Přezdívka: Anie
Bydliště: Gold Pit - Západ. Obytná Zóna

Re: Park

Příspěvek od Ailee Dellilah Dormer »

Sobota ráno 06:00

*Dnes bylo opravdu krásně a přímo to vybízelo na příjemnou dlouhou procházku parkem za doprovodu její čtyřnohé veselé přítelkyně Tammy, která opravdu vesele a energicky pobíhala kolem ní ve vzdálenosti nejméně dvaceti metrů. Stejně jako každý jiný den si Tammy vesele hleděla svého a především již částečně roztátého sněhu, se kterým již nebyla taková zábava. Bylo mokro, zábli jí packy od toho neustálého čvachtání ve sněhové břečce, a přesto se stále jevila velice vesele. Pobíhala kolem poklidně kráčející paničky, která byla zabraná do několika papírů scvaknutých do štosu, na nichž byl text její nové postavy. Kloboučník. Bylo to zajímavá a originální postava jenomže prozatím neměla možnost si pořádně text prohlédnout nicméně, když si teď v mdlém denním světle pročítala text, ve tváři se jí zjevil potěšený úsměv. Tuhle postavu určitě zvládne, jen se do ní bude muset pořádně vžít. A snad že by to byla jen obyčejná ranní procházka, kdyby nebylo oné podivné postavy, která se v úctyhodné dálce držela za jejími zády a které si prozatím nevšimla. Bylo to opravdu jen pár chvil, než ucítila na zádech lehké dloubnutí zato velmi nepříjemné dloubnutí, které zapříčinilo, že ztuhla a celá se napnula. Zadívala se před sebe na Tammy, která s naježenou srstí běžela paničce na pomoc. * Přivaž toho čokla k lavičce nebo ti zabodnu ten nůž do zad! * Zavrčel zlověstným tónem muž, jenž jí tiskl ostrý nůž k zádům. Hlasitě polkla. * Rozuměla jsi?! * Lehce zvýšil hlas a na důkaz své nadřazenosti zatlačil na nůž, který si našel cestu skrz její oblečené a mírně se zaryl do kůže. Sykla a vzápětí přikývla. * Tammy k noze, sedni. *Nakázala fence roztřeseným hlasem. Fenka chvíli váhala, ale přeci jen poslušně došla k paničce, od které se nechala připnout na vodítko a přivázat k lavičce, která byla hned vedle obou osob.
Jakmile byl pes uvázaný k lavičce přesně podle jeho požadavků, opětovně se narovnala a dlouze tápala nad tím, kdo ten člověk asi může být. Něčím jí přišel povědomí, chováním, hlasem. Přemýšlela, zatímco jí vedl o kus dál a v parku samozřejmě nebylo ani živáčka. Široko daleko nebyl nikdo, kdo by jí pomohl a pokud tu někdo byl, schovával se. Neměla odvahu, aby se zeptala, kdo to je. Nedokázala se na nic soustředit, myšlenky se jednoduše rozplynuly jako by měla v hlavě prázdno. * Pamatuj si, tohle je jenom začátek, a že Tě miluju. * Upozornil jí láskyplným tónem muž, stojící za ní. Muž, který jí tiskl nůž k zádům. Než vůbec stihla jeho slova pořádně zpracovat, nastalo úplné ticho. Musel jí něčím praštit do hlavy nebo něco podobného protože krom vlastního tlukotu srdce, nic neslyšela. Obklopila jí tma, stálá a nemizející tma.
Co se vlastně dělo po tom, co jí omráčil, ona nevěděla ani nemohla. Zato její útočník to moc dobře věděl. Po tom co ji omráčil, jí položil na zem, velmi opatrně jako by jí vůbec nechtěl ublížit, jenomže to nebyla pravda. Jakmile se ujistil, že je čerství vzduch a kolem nikdo kromě jejího psiska není, pustil se do svého zvrhlého plánu. Zvrhlí ten plán rozhodně byl. Velmi zvrhlí, možná že spíše zvrácený. Na nějakou tu chvilku se k ní sklonil, aby jí rozepnul kabátek, který jí chránil před teplem a při té příležitosti ji jemně políbil na rty. Nejevil se, že by mu tohle dělalo starosti, dokonce počítal i s tím, že by ho někdo chytl. Tohle mu vlastně v jeho zvrácené mysli dělalo hroznou radost. Jakmile osoba, klečící nad bezvládným tělem Dellilah zjistí, že má na sobě košili zhnuseně udeří pěstí do země. Tohle je na dlouho a on zná jednodušší způsob, jak jí z těch hadrů dostat. Otočí jí na břicho, pod ní leží její kabát a košili, kterou má Dellilah na sobě jednoduše rozřízne nožem. Odhalí tím její záda, v obličeji má potěšený usměv, velmi potěšený úsměv. Jednou rukou přejel po hladké pokožce, hladká kůže příjemně hřála, a když se do jejího těla pustil chlad, objevila se husí kůže. Dlouhou dobu si její záda jen prohlížel jako by se díval na nějaký vzácný obraz od Da Vinchiho. Naposledy se ujistil, že ho nikdo nesleduje a v širokém okolí nikdo není a pustl se do svého velkolepého díla. Velmi dlouho brouzdal špičkou nože, zarytou do její kůže a jako by cosi kreslil. On však nekreslil, pouze jí chtěl po sobě zanechat vzkaz.
Jeho výkone, jeho práce trvala dlouho. Dellilah se začala probírat, dostávala se k sobě a to se mu rozhodně nelíbilo. Ještě neskončil, a proto ji znovu omráčil. Zkušeným pohledem se podíval na své veledílo. S pohledem upřený na její záda se postavil a nutně dlouhou chvíli hleděl na zkrvavená záda, na některých místech se krev vsakovala do látky, která bývala košilí. Na zádech měla hrotem nože vyrytý nápis.Jsem tvá minulost, přítomnost i budoucnost. a hned pod tímhle, bylo velmi drobně ale čitelně napsáno Vykoupím Tě smrtí, Potěšeně se usmál, zadíval se na své ruce, které byli špinavé od krve. Upřeně se díval na její tělo, které tímto označil a svá slova hodlá splnit. Jeho výraz v obličeji se rovnal výrazu naprostého šílence, kterým on bohužel pro štěstí Dellilah byl. Ještě se uvidí, tohle není všemu konec. Byl dlouze zamyšlený, nebo spíše jen obdivoval své veledílo. Tammy, jenž, byla doposud přivázaná, škubala za vodítko a hlasitě štěkala. To ho nejspíše přivedlo zpátky nohama na zem, protože jakmile mu došlo, že již svítá. Naposledy se podíval na svou vyvolenou, na své dílo a poté utekl někam do temnoty. Nechal jí tam ležet, jako použitý kus hadru. A kdyby nebylo Tammy, nejspíš by si jí ani kolemjdoucí nevšimli. *
Uživatelský avatar
Erwin Uriel Kahard
Příspěvky: 266
Registrován: pát 28. úno 2014 19:35:42
Přezdívka: Tezia Raven
Bydliště: Gold Pit

Re: Park

Příspěvek od Erwin Uriel Kahard »

*V uších sluchátka s hudbou a na nohou běžecké boty. Dlouho už si večer nebyl zaběhat, povětšinou vyrážel ráno, ještě než se Trisha vzbudila, aby byl pak Lee po ruce, ale dnes měl nějak hodně energie i večer. Musel jí jít nějak vybít a běh je přece to nejúčinější a ještě dělá pro sebe něco dobrého. I když v tomhle počasí, kdy sníh už pomalu odtává a vše je promočené to není tak jednoduché. Všudypřítomné bahno ho nutí vyhýbat se cestičkám, kterými normálně v letních měsících probíhá a tak se udržuje na hlavních cestách. Před chvílí začal už třetí kolečko po nepromočených cestách, takže zde je už tak půl hodinku. Má dost věcí na přemýšlení a tak mu ani nevadí, že přes tu sportovní mikinu a termo kalhoty už pomalu proniká chlad. Dá si ještě tak jedno a doběhne domů. Ztichlým parkem jde slyšet jen jeho rychlý dech, pár obláčků pár od jeho úst se přece jen ukáže a sem tam vyděsí pár veverek. Ale to je tak všechno. Stále ještě sníh odráží většinu světla, takže i bez přirozeného osvětlení zde je vidět až moc dobře. Aspoň si u toho může i popřemýšlet, i když povětšinou je to přesně obráceně. Jde běhat kvůli tomu, aby mohl mít pro jednu chvíli prázdnou hlavu. Relax. Nic víc. Je to potřeba, když na něj v bytě útočí tři ženský. Jeho žena, jeho dcera a jejich kočka. A on je na ně sám... Ale povětšinou jsou na něj hodné, tedy až na Trishu. Od té doby, co začala běhat po vlastních nohách je vše v její úrovni dosahu hračka. No, hlavně že se dostali přes většinu prvních zoubků a tak teploty, nervozita a odmítání všeho je snad za nimi. Ne, teď nebude přemýšlet. Volnou hlavu a uvolněné nohy...*
Obrázek Obrázek
Obrázek
Uživatelský avatar
Jimmy Dalton
Příspěvky: 230
Registrován: ned 14. zář 2014 19:21:14
Přezdívka: Meep
Bydliště: Gold Pit

Re: Park

Příspěvek od Jimmy Dalton »

*Trval na tom, že dneska vvenčí Caru sám, aby měla Sof chvilku času pro sebe. Přeci si taky musí někdy odpočinout. On to narozdíl do ní tolik nepotřebuje. Přinejhorším si o to jeho tělo řekne samo při té nejnevhodnější udáosti. Například na nějakém plese, ke sebou sekne jak nějaká puberťačka, která vidí svou oblíbenou rockstar. Drží energickou fenku na vodítku, ale když dojdou do parku, tak ji pustí a nechá jí jenom obojek. Dává na ni řádný pozor. Nechce, aby se mu někam zatoulala, i když moc dobře ví, že si ho hlídá a dobrovolně by nikam jen tak neodběhla. Doufejme. Je tak rád, že už není taková zima a je možnost, že nebude nemocný tak často. Od posledního ochoření se dost dobře drží. To bude tím, že jí mnohem více ovoce a tím i vitamínu. Posilujeme imunitu a navíc to dobře chutná, jupí! Možná má zase až moc energie, ale tu určitě vybije. Hlavně, když se Cara rozběhne za nějakou osobou.* Caro! *Rozběhne se ihned za ní tryskem a bahno mu od podrážek jenom odlétává. Ten bude mít ale špinavé kalhoty. Tak moc se snaží vytěsnit z hlavy všechny ošklivé věci. Daří se mu to? Ne, ale namlouvá si to a zatím se mu to i daří, ale stačí jeden malý podnět a zas musí přemýšlet. Je to hodně špatné. Těch věcí se prostě děje moc. Henry, Sofia a její zranění a její otčím. To prostě není možné. Zakroutí hlavou a raději ještě přidá, protože Cara běží k nějaké osobě. Netušil, že Erwina najde tak rychle. Když ho pozná, tak zpomalí a nechá Caru, ať se s ním vítá.* Ahoj. *Pozdraví ho, když k němu dojde blíž.*
Obrázek
Uživatelský avatar
Erwin Uriel Kahard
Příspěvky: 266
Registrován: pát 28. úno 2014 19:35:42
Přezdívka: Tezia Raven
Bydliště: Gold Pit

Re: Park

Příspěvek od Erwin Uriel Kahard »

*Ještě stále zkousává to, co se za poslední dobu stalo. Díky bohu, že byl nemocný a ani Lee se nikam nechtělo, když nešel on. Na chvíli se zastaví uprostřed cesty a opře se o kolena. Vydýchává, ale stále má ještě sílu na to, aby běžel dál, nebo tedy spíše jeho tělo chce běžet dál, i když on teď nějak moc sílu na nic moc nemá. Melancholie pitomá. Tichem se najednou kromě jeho dechu začne ozývat i jistý cinkot a škrábání drápků po cestě. Pozvedne hlavu za tím zvukem a zjistí, že to je pozdě. Letí k němu pes jeho sestry a Jimmyho, Cara. Ještě že ho ta malá potvůrka vždy tak nadšeně vítá. Takže už ví, že někde v okolí bude buď jeho sestra, nebo Jim. Přiklekne k ní na zem a začne jí drbat s milým úsměvem na tváři.* Ahoj Caro... Kde máš doprovod, co venčíš? *Zeptá se jí, když jí drbe za uchem a jí se to zřejmě až moc líbí. No to zase bude Cappucci naštvaná, že se někde mazlil se psem, až to z něj ucítí. V tu chvíli ale i uslyší dusot a tak pozvedne obličej znovu. A milý úsměv se mu změní v přátelský. Jimmy.* No nazdar, anděli. Však víš, že ochranu nepotřebuju, já půjdu do pekla. *zahlásí na přivítanou a pak přestane drbat Caru, která ještě chvíli u něj postává, když se on sám narovná, a když zjistí, že opravdu už jí drbat nebude, odběhne pryč. Snad ne daleko. Zhluboka si oddechne a protáhne se.* Tak co, jak se daří? Jak je Sofii? *Pak se lehce pousměje a pokusí se i o vtip, aby to pochmurné lehce zahnal.* A jak pokračují práce na mém synovci? *Zazubí se na něj, ale ne falešně. Spíš jen jde vidět v očích, že to je vtip pro to, aby oživil situaci, ne že by byl nutný.*
Obrázek Obrázek
Obrázek
Uživatelský avatar
Jimmy Dalton
Příspěvky: 230
Registrován: ned 14. zář 2014 19:21:14
Přezdívka: Meep
Bydliště: Gold Pit

Re: Park

Příspěvek od Jimmy Dalton »

*Když Cara zase odběhne, tak na ni upře svůj ostříží zrak, aby mu nikam neutekla. Přinejhorším na ni pískne a bude doufat, že přiběhne zpátky. Jinak ji bude hledat po Gold Pitu dokud ji nenajde. Jinak se nevrátí domů. Bez ní ne. Pobaveně pozdvihne obočí a široce se usměje.* Ale nepvídej! Ty a do pekla? Kdes to vzal? *Založí si ruce na hrudi a sleduje Erwina. Usmvá se, ale když se zeptá na Sofii, tak se jeho tvář na chvíli zachmuří. Chvíli na to se zase usměje.* Tak jako víš co... Já se mám celkem dobře, až na to, že mě ta ortéza na prstě začíná dost štvát! Kdyby alespoň byla na prostředníčku. *Zazubí se a pak se zamyslí and tím, jak formulovat odpověď.* Prý je jí lépe a dokonce tak i vypadá, když byla schopná točit. Určitě bude brzo úplně v pohodě. *Usměje se. Říkal vlastně Erwinovi o znovuotevření její rány? Asi ne, ale jestli to není nutné, tak to říkat nebude. Určitě má svých starostí dost.* A co Tvoje ženský? *Oplatí mu s úsměvem, který se mu opět objevil na tváři, otázku a pak se rozhlédne, jestli někde uvidí Caru. Když zjistí, že stále běhá blízko u nich, tak si oddechne a zase se věnuje jemu. A zase přišla řeč na synovce. Pobaveně zakroutí hlavou.* Není an synovce trochu brzo? *Pronese otázku tónem, ve kterém je patrná i veselost.* Ale když to chceš tolik slyšet... *Naznačí prstem, aby k němu šel blíž. Udělá k němu několik kroků a nahne se k jeho uchu.* Už na tom usilovně pracuju! *Řekne jako kdyby to byla ta nejvážnější věc, kteru právě má v hlavě. Pak se s pobveným úsměvem zase odtáhne na uctivou vzdálenst, aby nenarušoval jeho osobní prostro, i když by mu to určitě nevadilo! Muhahaha...*
Obrázek
Uživatelský avatar
Erwin Uriel Kahard
Příspěvky: 266
Registrován: pát 28. úno 2014 19:35:42
Přezdívka: Tezia Raven
Bydliště: Gold Pit

Re: Park

Příspěvek od Erwin Uriel Kahard »

*Maličko se usměje na jeho slova, když se tak vážně na něj podívá a ještě si i založí ruce na hrudi.* No, tak na skládací svatozář Uriela v kapse jsem už Leu sbalil, ale to je tak vše. Už mě čeká jen peklo. * Odpoví mu pobaveně a čeká na to, co mu poví na jeho otázku. Ví moc dobře, co se stalo a hlavně díky komu se to stalo a až jednou přijde na to, kdo je ten chlap, tak mu rozbije hubu. Narovinu, opravdu ano. Sice by měl už druhý flíček na své kriminalistické činnosti, ale to by mu nevadilo. Tenhle chlap si zaslouží jediný. Válet se ve vlastních srač.... ehm, vlastní krvi.* Prosím tě, za chvíli to budeš mít dole. Nehroť to. *zazubí se na jeho stěžování a kdy promluví nakonec doopravdy o Sofii, tak trochu zvážní.* Snad ano. Vždy když si na to vzpomenu, tak mám chuť toho chlapa zabít. Tobě už řekla, jak se jmenuje? Mně to totiž odmítá zdělit, možná je to tím, že ví, co bych udělal. *Když se Jimmy podívá po Caře, otočí pohled s ním a zadívá se na tu chlupatou kouli, co si užívá chvíle volnosti mezi tajícím sněhem. Hm... Asi jí bude muset vykoupat, až dojde domů. Jsi jistě nadšený, Jimmy. * Moje ženský? Myslíš ty tři příšery, co mě sají krev? Lea se má dobře, tedy doufám. Nevypadá nešťastně. Malá teď trochu stonala se mnou, ale už je to v pohodě, to jen já hazarduju se zdravím během v tomhle počasí a Cappucci? Znáš to, pro psa jsi bůh ty, kočka si myslí, že je bůh ona. *Je zvědavý na to, co mu odpoví na tu vtipnou poznámku. Jak dlouho takhle do něj šije? No tak týden určitě. Prostě na to jednou přišla řeč a už to jede.* Brzo? Sakra, chlape, snaž se. Kdo ví, kam půjde Sofi příště! *Poznamená se smíchem a pak zavrtí hlavou.* Ne, o to bych se nebál. * Jakmile naznačí, že má jít blíže k němu, tak udělá jeden krok a mírně se skloní, aby mohl Jimmy šeptat. S vážným výrazem stejným jako má on se po jeho slovech odtáhne a uznaně zamručí.* Dobrý, stačí, nepotřebuju slyšet podrobnosti, uvědom si, že tvá partnerka je má sestra. *Poznamená po jeho slovech, když už se přestane tvářit vážně a znovu se usměje.*
Obrázek Obrázek
Obrázek
Uživatelský avatar
Jimmy Dalton
Příspěvky: 230
Registrován: ned 14. zář 2014 19:21:14
Přezdívka: Meep
Bydliště: Gold Pit

Re: Park

Příspěvek od Jimmy Dalton »

*Významně zvedne prstík a začne mu s ním naoko hrozit.* Zapomněl jsi, že jsi na skládací svatozář nesbalil jenom Leu, bejku! *Tahle konverzace mu chyběla a to ho neviděl jenom několik dní. Zakroutí dost pobaveně hlavou a pak se protáhne.* Já to nehrotíííím, ale rejža mě chce zabít. *Poskočí třkrát na jednou místě a přitom se chytne za krk a rozhlíží se jako vyděšená surikata. Pak se zase narovná.* Fajn, dneska mi zvířata nejdou. *Raději nad tím mávne rukou a natočí lehce hlavu na stranu a sleduje toho "svého" blonďáka. Pak se zase lehce zamračí, ale zakroutí hlavou a stáhne rty do úzké linky a po chvíli si přemýšlivě skousne spodní ret.* Nedokázal jsem to z ní vydolovat. Žádný chuligán jí nebude ubližovat! *Řekne rozhodně a doplní to ještě rázným kývnutím. Nepochybuje o tom, ež by se Erwin své sestry zastal. On by také bránil svého mladšího brášku zuby nehty. Když si všimne, jak je Cara zablácená, tak se zatváří trochu soucitně. Sie se dívá někam do prázdna, ale spíš soucítí sám se sebou. Chtěl jít spát, když má zítra ten perný program, ale teď ještě vykoupe tu potvoru. Myslí tím Caru, samozřejmě... Když začne říkat něco o příšerách, co sají krev, tak se upřímně zasměje.* Až tak je to špatný? *Vzdychne a pak si přiloží ruku před ústa a zívne. Možná by si měl zítra pospat trochu déle. Pár minut spánku navíc neuškodí.* Hele, tak hlavně, že jsi zdravý a můžeš doma uctívat tři bohyně? Kočku, svou ženu, která je - ve vší počestnosti samozřejmě - taky kočka a prcka, která je zatím kotě. *Pronese poměrně pobaveně. Usměje se.
Když zaslechne jeho slova.* Jak jako kam půjde Sofi příště?! *Vytřeští neuvěřeně oči, ale na jeho tváři je široký úsměv. Tak tohle mu musí vysvětlit. To trošičku nepobral, ale je vidět, že to bere s humorem. V Erwově případě to ani jinak snad nejde. Zasměje se po jeho dalších slovech.* Budiž. Budeš ušetřen, hříšníku. *Řekne pobaveně a kmitne pohledem ke Caře.
Jimmymu začne zvonit mobil. Naznačí Erwinovi, aby vteřinku počkal.* Ano, Světluško? ... Jo, jsme v parku. Potkal jsem Erwa. ... Jo, jasně. Už jdu.... Měj se. *Po celou dobu telefonátu se Sofií se trochu připitoměle usmívá, ale pak se podívá na Erwina.* Hele, Prcku, *Říká to samozřejmě záměrně a koutky rtů má roztaženy do přátelského úsměvu.* Ne, dobře.. Obře, já půjdu domů az Sofi. Jestli chceš, pojď taky a jestli si chceš ještě zaběhat, tak já Tě tu nechám. *S Erwinem si přece může pokecat kdykoli jindy a navíc ji tam přeci nenechá tak dlouho samotnou. Počká, jak se jeho přítel vymáčkne a pískne na Caru, kterou připne na vodítko. Pokud s ním půjde, tak si s ní ještě pořádně pokecá a jestli ne, tak se rozloučí a ještě mu připomene, ať podravuje ty svoje tři "příšery" a odejde za Sof.*
Obrázek
Zamčeno