Náměstí

Srdce Gold Pitu se rozkládá na nemalé ploše. Je jenom na Vás, jestli si zvolíte místo, kde proudí davy obyvatelů a turistů nebo si zvolíte klidnější oblasti níže.
Uživatelský avatar
Layla Eve Reed
Příspěvky: 284
Registrován: čtv 20. bře 2014 8:25:15
Přezdívka: galena
Bydliště: Gold Pit - Náměstí

Re: Náměstí

Příspěvek od Layla Eve Reed »

//Nevermind...
Uživatelský avatar
Dolor Attamora
Příspěvky: 90
Registrován: čtv 01. led 2015 3:41:55
Přezdívka: Dolor
Bydliště: Centrum - náměstí

Re: Náměstí

Příspěvek od Dolor Attamora »

*Tak jak tomu bylo i v posledních dnech, i dnes její byt naplňují zmodernizované verze vánočních koled, které hlasitě (ne zas moc) vyhrávájí z černých reproduktorů na stěnách. Pohledem zhnodnotí živý a podle ní naprosto úžasný stromek, který byl asi o deset centimetrů vyšší než ona a na úžasnosti mu přidávalo to, že ho tento rok dokonce zvládla sama postavit. Vánoční atmosféra jí už kompletně pohltila a nemít také nějaké povinnosti, byla by schopná celý den koukat na vánoční pohádky, péct cukroví, zdobit stromečky, zpívat koledy a to celé opakovat. Dokonce i akvárko její rybičky bylo vánočně vyzdobené a uvnitř se dokonce nacházel jeden malinký vánoční stromeček. Umělý, samozřejmě. Opráší si svůj svetr, podobný tomu, který měla na adventních trzích, jenže tentokrát s trochu vtipnějším vzorem, který byl momentálně plný jehličí a pilinek, které osekala z kmenu při snaze napasovat stromeček do stojánku. Za tohle by vlastně měla dostat nějaké ocenění, i když je pravdou, že chvíli zvažovala, zda není ten stromek přece jenom trochu křivý. To ale za chvíli bude moct posoudit její skřítek pomocník. Spíš andílek pomocník. To on je tady přece architekt, ne? I když tohle s tím nemá co dělat. Zakroutí hlavou nad svými nápady a chopí se koštěte, aby stihla tu spoušť pod stromečkem uklidit dřív, než její zmiňovaný host dorazí. Nebude to vlatně úplně poprvé, co bude on na návštěvě u ní? A to je tady zrovna taková spoušť. Nevinně se sama pro sebe ušklíbne a dá se do práce. Když alespoň z toho největšího uklidí obývák, vydá se do kuchyně, kde připraví něco k snědku, jako třeba perníčky, které sama napekla a pár dalších druhů cukroví. Do kapsy svých kraťasů si vloží telefon a v chlupatých ponožkách se vydá ze svého bytu, dolu po schodech, projde salonem a otevře "sklad", ve kterém má mimo jiných věcí i vánoční ozdoby, ve kterých se začne přehrabovat a začne vymýšlet kombinaci pro letošní rok.*
Obrázek
Uživatelský avatar
Bellamy Blackburn
Příspěvky: 105
Registrován: úte 22. črc 2014 22:38:04
Přezdívka: Tess
Bydliště: Gold Pit

Re: Náměstí

Příspěvek od Bellamy Blackburn »

*Vánoční atmosféra na něj doléhává vždycky jen, když není v práci. Když se jeho myšlenky soustředí na práci, vůbec mu ani nedochází, že by nějaké Vánoce vůbec měly být. Jenže když se pak podívá z okna a zahlédne všude tu krásně bílou sněhovou pokrývku a světélka, která jasně naznačují, že ona vánoční doba je tu, všechno to na něj dolehne. Doma sice stromek ještě nemá a popravdě ani neví, jestli ho tam bude mít. To bude rozhodnutí až na poslední chvíli. I když mu přijde celkem zbytečné mít ho tam jen sám pro sebe, když na večeři stejně nejspíš půjde k rodičům a potká se tam s bratrem a sestrou. Stačí mu, že stromek bude zdobit u Zmrzlinky, která si ho tak nějak povolala. Jemu to ale rozhodně nedělá nějaký problém. Bude jedině rád, když si na chvíli odpočine od práce a na chvíli se podívá zase do jiného světa, do kterého vždycky s ní zaběhne. Už je připravený k odchodu. Navlékne si na sebe svou zimní bundu a nezapomene na šálu, poté sáhne po klíčích od auta a ještě po plyšákovi soba. Přece jen nemůže přijít s prázdnou. Vyjde z bytu, který také zamkne a nasedne do svého auta.
Cesta utekla rychle, jelikož, a buďme upřímní, Bellamy prostě nejezdí podle pravidel, tak jak by měl. Problém pro něj byl však se zaparkováním. Jelikož Dolor bydlí v centru a teď se to tam lidmi jen hemží, není tu moc místa, kam bezpečně uklidit své auto. Naštěstí se mu podařilo najít jedno místo a on se tak může v klidu vydat ke vchodu do jejího tetovacího salónu, jelikož nad ním bydlí. Zkouší vzít za dveře, ale je zamčeno. Proto najde zvonek a zazvoní. Trpělivě vyčkává, až mu přijde ta malé obludka otevřít a oni se budou moci vrhnout do práce. Jakmile jí zaslechne přicházet, před obličej si strčí právě toho plyšového soba. * Někdo tu prý potřebuje pomoct se zdobením stromečku. * Pronese komickým hlasem, který alespoň vzdáleně připomíná hlas nějakého pohádkového sobíka nebo zvířátka. Poté vykoukne zpoza soba a natáhne ruku, aby si ho mohla vzít. Poté jí následuje tam, kam ho povede. Přece jenom je tu u ní poprvé a ještě vůbec neví, kde co je. Nerad by se třeba napíchl na nějakou jehlu nebo něco takového. I když Dolor přece rozřezává lidi, takže by mohl narazit i na něco horšího. Rozepne si bundu a tak se ukáže jeho svetr. Musí ale uznat, že ten Dolořin je o mnoho lepší. Proto si neodpustí malou poznámku. *Snažíš se snad něco tím svetrem naznačit? * Pobaveně zvedne obočí a zašklebí se na ní*
ObrázekObrázek
Uživatelský avatar
Dolor Attamora
Příspěvky: 90
Registrován: čtv 01. led 2015 3:41:55
Přezdívka: Dolor
Bydliště: Centrum - náměstí

Re: Náměstí

Příspěvek od Dolor Attamora »

*Přijde si jako v nějakých katakombách, když prochází mezi hromadami krabic, ve kterých má ještě hromadu nevybalených, nebo znova zabalených, věcí. Přehrabuje jednu po druhé, najde dokonce i pořádné zásoby barev na vlasy, včetně těch, které na hlavě snad nikdy neměla, ale nikde nemůže najít vánoční ozdoby.* No tak! *Naštvaně kopne do jedné z krabic, ve které to zařinčí a jí se v očích rozzáří kapka naděje. Proto otevře krabici, ve které k jejímu potěšení konečně objeví vánoční ozdoby a těch několik krabic začne posouvat ke vchodovým dveřím do skladu, když se rozezní zvonek, který oznamuje příchod jejího hosta. Proto nechá krabice krabicemi a s úsměvem na tváři se rozběhne ke dveřím do jejího salonu. Lehce se pousměje, když zjistí, že ten ňouma za dveřmi vyvádí, když vidí, že si před svůj obličej nasáčkoval snad toho nejrozkošnějšího plyšového sobíka, kterého kdy viděla. Dotlapká skoro až ke dveřím, když si zoufale uvědomí, že klíče zapomněla ve dveřích do skladu, tak se rychle rozběhne zpět, přičemž málem uklouzne, protože kombinace dlaždiček v jejím salonu a chlupatých ponožek na jejích nohou, není zrovna hvězdná. Dostaví se ke dveřím, které odemkne a následně i otevře svému hostu, který musí v té sněhové kalamitě venku určitě mrznout.* Jeee! No pojď dál! *Vypískne hned potom, co Bell promluví, jeho ovšem domů nepozve. Vezme si pouze sobíka z jeho rukou a se slovy, že ráda uvítá sobíkovu pomoc, před Bellamym venku zabouchne dveře. Po dvou krocích se s rošťáckým úsměvem otočí zpět ke dveřím a přes sklo a otáčecí cedulku, která momentálně všem lidem venku hlásí, že je zavřeno, na Bella vyplázne jazyk. Znovu otevře dveře a za ruku ho vtáhne dovnitř.* Tak pojď taky, když jinak nedáš. *Zazubí se a znova se zadívá na sobíka ve svých rukou, kterého si okamžitě natiskne na hruď, jako malá holka.* Děkuju. *Usměje se a vtiskne Bellovi rychlou, děkovnou pusu na tvář.* Jejda. *Rozesměje se potom, co se od něj odtáhne, protože na jeho tváři nechala lehký otisk její světle červenou rtěnkou. Pokusí se to z jeho tváře nějak dostat a když tak učiní, vydá se zpět ke skladu, jako by se nic nestalo. Po jeho poznámce o svetru jí spadne pohled na její hruď a při připomínce toho, co že to vlastně na sobě má, se zasměje.* Hm...ne, nesnažím se nic naznačit. *Snaží se říct vážně a potom pohledem sjede jeho svetřík.* A ty? *Ušklíbne se, sjede prstem po šipce a potom ho cvrnkne do nosu.* Bundu si můžeš odložit buď támhle, nebo si jí vzít nahoru do bytu. *Řekne, ukáže prstem nejprve na věšák v salonu a potom nahoru do patra. Vytlačí ven poslední krabici a zamkne jak dveře od skladu, tak ty vchodové.* A pokud by si byl takový gentleman, můžeš to odnést nahoru. Aspoň něco. *Vyplázne na něj jazyk a sama se chopí dvou krabic. Možná nemusela těch krabic táhnout tolik, ale nemůže si pomoct. Je prostě až moc nadšená z Vánoc a vždycky se sama se sebou dohaduje, jakou barevnou kombinaci zvolí svému stromečku, minimálně hodinu před tím, než se vůbec pustí do zdobení. Své kroky potom vede po schodech nahoru, kde otevře dveře a nechá je otevřené i pro Bellamyho, aby mohl vstoupit a ona ho přivítat ve svém království. Sobíka odloží na gauč a s hluboce se nadechne vůně skořice, která je u ní v bytě cítit.*
Obrázek
Uživatelský avatar
Bellamy Blackburn
Příspěvky: 105
Registrován: úte 22. črc 2014 22:38:04
Přezdívka: Tess
Bydliště: Gold Pit

Re: Náměstí

Příspěvek od Bellamy Blackburn »

*Přes prosklené dveře vidí, jak se k němu blíží a celkem ho zmate, když se pak zničehonic otočí a jde zpátky tam, odkud přišla. Nenechá se tím však nějak vykolejit. Bez tak to bude jen jeden z jejích povedených žertíků. Když se znovu objeví u dveří, pousměje se. Vyčkává než mu odemkne. Jenže to vypadá, že odemkla jenom sobíkovi a jeho tam prostě nechá jen tak stát. Jako kdyby si to snad něčím zasloužil. Jeho pohled mluví za vše. Je zmatený a zaskočený. Aby všechno tohle schoval, nasadí výraz ublíženého štěňátka, které se chce dostat do tepla a ke své paničce, která ho za odměnu poškrabká a slituje se nad ním. Když na něj ale vyplázne jazyk, jeho smutný výraz povolí a on je zakroutí hlavou a zasměje se. Ona je opravdu neskutečná, to se musí nechat. * Už jsem byl skoro na odchodu. Komu by se chtělo zdobit strom zrovna s tebou. * Pohoršeně si odfrkne, ale na tváři mu hraje úsměv. Sleduje, jak si k sobě přivine plyšáka a je na sebe hrdý, že tak dobře vybral. Přece jenom i jeho zahřeje u srdíčka, když vidí, že lidé, na kterých mu záleží, jsou šťastní a nebo mají radost, která je vidět. * Nemáš zač.* Pokývne a usměje se. Nechá si dát pusu, i když by teda čekal nějakou lepší, ale tak co se dá dělat. * Co? Co je? * Nechápavě zkroutí obočí a začne se prohlížet, jak kdyby na sobě snad mohl vidět něco vtipného. Jenže jakmile ho začne očisťovat, dojde mu to. * Ještě že si mě neoslintala, jako to dělají babičky. * Poplácá jí po hlavě a pousměje se. Přece jenom teď jí musí kontrolovat, aby jí třeba nenapadlo tuhle chybu napravit. Její odpovědi se musí zasmát, ale pak jen přikývne. * Prostě máš jen ráda svetry se soby, kteří dělají nemravné věci, je mi to jasný. * Zakývá hlavou na důkaz, že je mu všechno jasné. Stále mu však cukají koutky, které se tak moc chtějí usmát. * Já? * Podívá se na svůj svetr, jak kdyby to snad nebylo jasné. * Snažím se tím naznačit, že zbožňuju Vánoce. * Jako kdyby to snad nebylo zjevné. Následuje jí až do nějakého skladu a pohled mu padne na všechny ty krabice.* Plánuješ snad ten celej stromek nějak schovat? To je tak ohyzdnej? Kdyby si mi řekla, mohl jsem ti nějakej krásnej vybrat.* Uchechtne se s pohledem upřeným na ní. Bundu si vezme nahoru do bytu, nebude se teď tady svlékat. To, že mu podstrčí, že by mohl vzít krabice, se ho mírně dotkne. Vždyť přece jenom je to anglický gentleman, kterému by to došlo samo od sebe. Je jasné, že by jí nenechal, ať se s tím tahá sama. Není to žádný nevychovanec. Odfrkne si a nevěřícně zakroutí hlavou. Poté se však sehne a pobere co nejvíc krabic, co může. Pustí se do stoupání po schodech za Dolor. A kdyby neměl před sebou spoustu krabic, které mu brání ve výhledu, nejspíše by se kochal pohledem, který se mu nabízel. No, škoda. Vystoupá nahoru a vejde do bytu. Dveře zavře nohou, protože má ruce plné. Krabice opatrně odloží na zem a rozhlédne se kolem. Do nosu ho uhodí vůně skořice, která neodmyslitelně patří k Vánocům. Vypadá to, že je na návštěvě u vánočníhoholika. *Ten strom není tak strašnej, aby si ho musela schovávat.* Podotkne jen tak mimochodem a sundá si bundu, kterou pak přehodí přes okraj pohovky. Vyhrne si rukávy u svého krásného červeného svetru a založí si ruce na prsou. Pohled mu znovu sklouzne k majitelce tohoto bytu. Ve svém úboru vypadá roztomile. Ještě by mohla mít čepičku, kterou nosí Santovi pomocníci a bylo by to dokonalé. * Takže šéfe, jaký máme plán?
ObrázekObrázek
Uživatelský avatar
Layla Eve Reed
Příspěvky: 284
Registrován: čtv 20. bře 2014 8:25:15
Přezdívka: galena
Bydliště: Gold Pit - Náměstí

Re: Náměstí

Příspěvek od Layla Eve Reed »

*Zrovna se vrátila z velkého - nebo tak velkého, jak si studentka mohla dovolit - týdenního nákupu, jednu velkou tašku v jedné ruce, mokrého psa na vodítku v druhé ruce, a celá taky mokrá a promrzlá, jelikož ji její hyperaktivní fenka protáhla hezky zasněženými keři, když procházely parkem. Jen za sebou zabouchla nohou v kozačce dveře bývalého knihkupectví, pustila na zem pevný červený provaz a křikla na psa, ať se jí opováží vlézt takhle mokrá a špinavá do postele, než se přesunula do kuchyňky a odložila nákup prozatím na stůl, pak se vrátila do chodby, kde ze sebe postupně shazovala boty, kabát, rukavice i čepici, vše značně poznamenané čerstvým sněhem, a postupně s čím dál větším třesem se přesunula k topení, na která vyskládala své svršky a pak se stalo to, co už dlouho vše naznačovalo, že se stane. Její centrální vytápění - původní a jemně řečeno "romanticky starobylé", anebo staré - vydalo ze sebe zavytí posledního výdechu sedmihlavé saně, které uštědřila otočením zapínání rozhodující úder, ve všech trubkách po malém bytě vytvořeného z bývalého obchodu s knihami to zapraštělo, stačilo pár chvil a už s výkřikem odskočila od rozlité studené vody, co ji nejprve postříkala a vyvalila se z prasklého potrubí.* To néé. *Její první myšlenkou bylo, že musí ze země zvednou všechny svoje kresby a drahé lékařské publikace do školy, které rychle hodila na pohovku, ale jeden její výtvor to už nenávratně schytal a začal se tvářit velmi abstraktně. Pak se rychle rozběhla do koupelny, kde popadla všechny ručníky co uviděla a donesla je na místo potopy. Pak se zoufale podívala na tu spoušť a na Minu rachtající se ve zvětšující se kaluži, do které se přidávala další a další voda z díry v topení. Jako doslova mokré kotě se přesunula do chodby, kde v zásuvce po chvíli hledání našla telefonní seznam řemeslníků a vytočila číslo někde od spodku seznamu nějaké instalatérské společnosti. Whittemore, J. Nezáleželo na tom, kdo jí bude schopen pomoci. Navíc je už pozdě... co když nikdo nebude chtít přijít? Bude tu vytopená celou noc? Vždyť jí do rána uplave postel, což bylo jen jakési spací místo v rohu na zemi plné polštářků a dek, plus dvou důležitých plyšových medvědů.* Ha-haló? *Zeptala se do mobilu, oči bezradně přejíždějící po moři, uprostřed kterého stála a začínala se třást zimou. *Mohl byste mi prosím pomoci...?* Do háje, zrovna teď, když se jí to do ničeho absolutně nehodí... *
Obrázek
Uživatelský avatar
James Whittemore
Příspěvky: 124
Registrován: ned 11. led 2015 15:31:12
Přezdívka: Dolor

Re: Náměstí

Příspěvek od James Whittemore »

*Jeho nálada se opět pohybovala kolem bodu mrazu. Zrovna se vracel od jeho zákazníka, u kterého byl poprvé a také doufal, že i naposledy. Vždy si o sobě myslel, že zvládne hodně, ale tohle bylo prostě trochu moc i na něj. Ten chlapík má buď obrovskou oblibu v jalapenos, která úplně neprospívá jeho zdraví, nebo se pokoušel natočit jednu z těch primitivních challengí na internet. Těžko říct, vypadal na obojí. Inteligencí sice moc neoplýval, zato pupek se mu pomalu rozléval po celém bytě, až se k němu dokonce i na chvíli dostala obava, že se v té koupelně zaseknou a nedostanou se ven. Bude celý zbytek svého života (v tu chvíli by se raději umlátil hasákem nebo tak něco) trávit s obtloustlým geekem zavřený v koupelně. Sen každého muže, opravdu. Kráčel městem osvětleným pouličními lampami, které všem okolo něho zjevně připomínalo scénku z romantického filmu, ještě k tomu, když kolem poletoval sníh. Jemu to ale neříkalo nic. Moc světla na to, aby něco provedl, moc lidí na to, aby ho při tom nikdo, kromě jeho potenciální hračky, neviděl. V jedné ruce držel svůj kufřík, ve kterém to občas zacinkalo, druhou ruku měl zastrčenou hluboko v kapse a v dlani si pohrával s jeho kapesním nožem. V tenhle poměrně zajímavý a zkažený den mu to přinášelo jakési uspokojení, které ani on sám nedokázal popsat, natož nějak ovládnout a kontrolovat. Ze zamyšlení do jeho vlastního světa ho vyrušil vyzváněcí tón, který většinou používají nahluchlí důchodci, kteří mají potom hledání telefonu náhradou za hon za ztraceným pokladem. Vytáhne ruku z kapsy a zamíří s ní pro změnu do zadní kapsy jeho starých a ošoupaných džínů, které používá jako pracovní, aby z ní mohl vytáhnout telefon. Aniž by zkontroloval číslo ho zvedne a lehce ochraptělým hlasem do něj zamručí cosi jako Prosím? Chvíli naslouchá hlásku na druhé straně a někdy má dokonce i problém ho zastihnout, jak je slabý a tichý. Po vyslechnutí jejího problémmu si tiše povzdychne a zastaví se na místě.* A kam bych měl dorazit? *Zeptá se s plánem, že ať to místo bude jakékoli, odřekne to, protože to bude moc daleko a on už má po pracovní době. Kterou nemá stanovenou. Ale kdo by se v tuhle dobu někam táhnul? To že se mezitím nějaká slečinka stane trosečnicí, až bude přes noc přežívat na věži z židliče ho už ani tolik netrápilo. Když mu ale nahlásila svou adresu, v jeho očích se zablyštilo a na jeho tváři se zformoval zvláštní úšklebek.* Budu tam do deseti minut. *Oznámí a telefon položí dřív, než se z druhé strany ozve jakákoli odpověď. Svižným tempem vyrazí k smluvenému místu, kterým je bývalá knihovna na náměstí. A není to tak dlouho, co tam šel doprovodit onu dívku. Laylu. Zase potřebuje zachránit. Že by našel konečně svůj osud? Sám se nad touto blbostí zasměje a vyhraje tak překvapený pohled od právě procházejícího páru. Zakorutí hlavou a vydá se přes náměstí přímo k jeho cíli. Stihnul dokonce dojít ve smluveném čase. Zaklepe - přesněji zabuší - na dveře a vyčkává, až mu někdo přijde otevřít.*
Obrázek Obrázek
Uživatelský avatar
Layla Eve Reed
Příspěvky: 284
Registrován: čtv 20. bře 2014 8:25:15
Přezdívka: galena
Bydliště: Gold Pit - Náměstí

Re: Náměstí

Příspěvek od Layla Eve Reed »

*S telefonem u ucha rychle poklepává nožkou v kuřátkově žluté ponožce s oranžovým proužkem, které byly užasně teplé, chlupaté a v zimě se bez nich venku neobešla, tak nyní byly i nacucané jako houba, takže každé klepnutí bylo doplněné srandovnám *čacht*. Nepoklepávala nohou z nedočkavosti, ale z nervozity, že jí to teď nikdo nezvedna a pokud už, tak jen aby na ni zařval, co otravuje, a zavěsil jí. To by bylo to poslední co by potřebovala. Takže když se na druhém konci spojení ozve, sice ne zrovna vstřícný, mužský hlas, uleví se ji, že nedostala vynadáno hned na začátku, a svěřila se mu se svou zoufalou prosbou. *Moc se omlouvám, vím, že je pozdě, ale... ale... teď mi prakticky doslova vybouchlo topení a voda je prakticky všude. A nepřestává téct...* Přitiskla si dlaň na čelo, kde ji cosi zalechtalo, a utřela si kapku vody, co jí z právě postříkaných vlasů stékala dolů. Sklopí pohled dolů na sebe. Bílé tílko - promočené..., bože, ta podprsenka lososové barvy naštěstí ještě moc neprosvítá.., legíny s červeno-bílo-černým norským vzorem, které dostala k Vánocům od Lea s Brianem a které měla pod džínami, co po příchodu hodila sušit na topení (momentálně byly naprosto mokré taky), protože v téhle zimě potřebovala být navrstvená jako cibulka, no tak i ty legíny měla pořádně postříkané, hlavně v úrovni pasu. A protože zrovna přišla do nevytopeného domu, největší teplo jí nebylo. Začínala se třás. Když uslyšela otázku ohledně adresy, přestala se zaobírat svým ubohým zevnějškem, a trochu zaskočeně odpověděla. * Na Náměstí, býval to knihupectví... *Vyhrkne a vzápětí adresu popíše podrbněji, jiskřička naděje, že opravář přece jenom dorazí se pomalu rozhořívala. A nakonec uslyší ta slova, tentokrát už tam nebylo tolik nespokojenosti, jako když se pan J. Whittemore ohlásil.* Děkuju, děkuju moc! Budu čekat.* Rozloučí se spěšně a odhodí mobil na pohovku, protože trubky vyvrhly další přívalovou vlnu ledové vody, což Mina uvítala nadšeným štěkotem. *Mino, prosím tě..* Vzdechne utrápeně při pohledu na skotačícího psa. *Ty to tu ještě víc rozšiřuješ!* Nakonec si nemůže pomoct a musí se tomu přes všechno usmát, než ji zažene pryč do koupelny, aby nedělala ještě větší spoušť. Pak se svižnými kroky vydá do koupelny pro zbytek ručníků a pak z cesty vodě přemisťuje co se dá, pomalu už skoro drkotajíc zuby. A když pak - nesledovala čas, ale zdálo se jí to jako chvilka - konečně uslyší docela dost silné zabušení, až se trochu lekne a vrhne podezřívavý pohled na topení, jestli ono vydává ty zvuky, než jde otevřít - čvachty čvacht. V duchu se obrní proti náporu mrazivého vzduchu, který s otevřením nutně přijde.* Prosím, pojďte hodně rychle dovnitř, honem honem! *Otevře dveře, prakticky jen na škvíru, kterou pak kvůli chladu o něco zvětší, když proti světlu z venkovní lampy spatří vysokou siluetu muže, a byla by ho prakticky vtáhla dovnitř, kdyby nešel sám. Pak za ním rychle taky zabouchne a otřese se, studené oblečení se jí přilepilo na kůži.* Moc vám děkuju, že jste tak rychle přišel, já vím, že-... *Otočí se s omluvnými slovy na příchozího opraváře a pak se zarazí uprostřed věty, když uvidí známou tvář. *J..Jamesi? Vás jsem nečekala... Teda, ne, že bych pořád nebyla vděčná, jsem moc ráda, že jste tady!* Zmateně popravdě dodá, aby špatně nepochopil, že když je to on, tak není ráda. Naopak. Odsune prozatím překvapení stranou a ukáže směrem k místnosti, kde se ta katastrofa stala.* Opravdu, jsem. Nevím, co bych s tím dělala... Tudy. *Vyzve ho a vydá se před ním, aby ho vedla, *čvachty čvacht*, přičemž málem sletí, jak jí nacucaná ponožka na dřevěné podlaze uklouzne, ale zachytí se zdi, takže žádná další katastrofa se nekoná, a s rychle rudnoucím obličejem pokračuje, jako by se nic nestalo, a taky se snaží neuvědomovat, co to má zrovna na sobě.*
Obrázek
Uživatelský avatar
James Whittemore
Příspěvky: 124
Registrován: ned 11. led 2015 15:31:12
Přezdívka: Dolor

Re: Náměstí

Příspěvek od James Whittemore »

*Pákrát si přešlápne při vyčkávání na otevření dveří a rozhlédne se po náměstí za jeho zády. Panuje tam příjemná tma, díky tomu, jak rychle se v toto roční období stmívá. Jediná věc, kterou má na zimě upřímně rád. Za okamžik se před ním opravdu otevřou - tedy spíš pootevřou - dveře a on zvědavě nakoukne dovnitř. Spatří nízkou a drobnou postavu, která patří jemu už známé osobě. Trochu ho vyvede z míry to, jak ho žene dovnitř. Vypadá to spíš jako by se jí právě pokoušel někdo vykrást, někdo umíral, nebo třeba zrovna začínal další díl jejího oblíbeného seriálu, který jí prostě nemůže uniknout. Procpe se tedy dovnitř a pohledem spočine na ní. Oblečení, které měla promočené, se jí lepilo na kůži a tak dokonale zvýrazňovalo její postavu. Stát tu teď na jeho místě kterýkoli na ženy orientovaný muž, asi by se mu pravděpodobně hlavou začalo honit pár nekalých myšlenek. On ale takový nebyl. Nepotřeboval to. A když jo, prostě si to zařídil. Ne že by to tedy nedokázal ocenit, ne to rozhodně ne. Měla hezkou postavu. Jen mu to prostě nic víc nedalo. Jak by se v něm také mohlo probudit něco jako touha. Nezná to, neví, co to je. Vždy to bylo bez citů, bez citů k druhé osobě. Až na dvě z nich, které ho zvládly dokonale odrovnat. Kvůli té jedné je teď tady a o té druhé už dlouho neslyšel* Každý máme nějakou práci. Jinak taky zdravím. *Řekne s klidem, když mu oznámí, že jeho nečekala. Vlastně ho to ani nepřekvapuje. Nevěděla o něm prakticky nic, kromě jeho jména. Vydá se za ní s lehkým úsměvem na rtech. Falešným úsměvem. Vždyť on se přece neusmívá. Od srdce už se neusmál dlouho. A asi se mu to ani nikdy nepoštěstí. Instinktivně natáhne ruce za záda té křehulky, když se jí povede podklouznout na podlaze, ale stačila se chytit zdi a tak bylo neštěstí a případná dost trapná a pro ní pravděpodobně děsivá interakce zažehnána. Vlastně si není jist, jestli by jí chytil, ale tak pokusil by se, že. Nechá se dovést do místnosti, jejíž podlaha se pomalu plní vodou a stává se z toho povedené koupaliště.* Moc hezký. *Řekne polohlasně spíš jen tak pro sebe a odloží ze sebe černou zimní bundu, kterou odloží z dosahu té potopy. Ať nemusí po cestě domů tolik mrznout. Beztak se promočenému obleční nevyhne.* Tak se na to podíváme... *Pronese pár z těch ohraných keců, které vždycky pronáší opraváři ve špatných filmech...nebo v těch filmech pro dospělé..víme o čem se mluví. Překoná pár kroky tu obrovkou kaluž, která se ještě zvětšue a přidrřepne si nějak šikovně k topení. Tohle není úplně práce pro něj, ale prozatím si poradí.
Po chvíli práce a pomalu klidnící se vody se zvedne a otře si ruce.* Zatím jsem to zatmelil, ale zbytek už nebude práce pro mě. Hned zítra ale můžu zavolat topenáři a domluvit se s ním, jak by to mohlo dál probíhat. *Řekne na jeho poměry docela mile. On a milý? Není milý. Nikdy není milý, ale musí se tak tvářit. Jestli se chce několika lidem dostat pod kůži a vypadat v očích druhých jako dobrák, nesmí sundavat svou masku. Byl na tom už stejně jako ona. Jeho tričko bylo mokré a lepilo se na jeho tělo, takže klidně mohla spatřit pár z jeho "buchtiček", které si udržoval. Ne pro ostatní, protože svoje tělo nikde nevystavoval, ale pro sebe. Je ze sebou rád spokojený. Navíc svaly se hodí v pouličních bitkách, které někdy vyvolá nějaký idiot a zkazí mu tím tak noční procházku městem. Navíc, kdyby neměl svaly, pravděpodobně by ani tehdy nezachránil Laylu. Napřímí se a trochu se protáhne, přičmež to v něm několikrát křupne. Začíná mu být trochu chladno z mokrého trička a představa té dlouhé cesty domů, která mu ještě chybí, se mu momentálně dost příčí. Co se dá ale dělat.*
Obrázek Obrázek
Uživatelský avatar
Layla Eve Reed
Příspěvky: 284
Registrován: čtv 20. bře 2014 8:25:15
Přezdívka: galena
Bydliště: Gold Pit - Náměstí

Re: Náměstí

Příspěvek od Layla Eve Reed »

*Hmm...* Zamumlá utrápeně jakési neidentifikovatelné slovíčko souhlasu. *Moc hezké...vždycky jsem si přála plovoucí postel.* Pousměje se v malé snaze odlehčitt svou situaci, ale hlas jí pak odumře, převálcovaná touhle malou katastrofou. Knížky, její kresby, učebnice a lékařské publikace, k části se voda bez nesnází dostala. Je úplně mokrá a chlad ze studených místností a z venku jí pronikal až do morku kostí, občas jí projel záchvěv nekontrolovatelného třasu. Její tělo nesnášelo zimy dobře a starý dům tomu byl taky určitě na vině. Minulý rok byla nemocná, studených rukou a nohou se prakticky nemohla zbavit, v noci se třásla pod několika přikrývkami. Bylo jedno, že topení v tu dobu fungovalo dobře a že ho využívala, možná i tenhle zápřah mohl za tuhle potopu. Dobře se jí usínalo jen tehdy, kdy s ní na noc zůstával Chris. Jen spolu leželi, ona poslouchala jeho pravidelný tep, hlavu položenou na jeho hrudi, a cítila u sebe jeho teplo a ruku ve svých vlasech. V těch chvílích jí zima nebyla. Ale za ten rok se všechno změnilo. Chris umřel. Topení se rozbilo. Usínala s tváří ve psí srsti.* Děkuji. *Poděkuje mu trochu nepřítomně za jeho ochotu se na to podívat, když se odpoutá od myšlenek, ze kterých ji vytrhl dutě se ozývající štěkot. Mina v koupelně.* Promiňte, předtím jsem svou fenku zavřela pryč, aby tu nenadělala nepořádek. Ucítila návštěvu, tak jančí. *Prohodí k němu, když se přesunuje k místu neštěstí a obhlíží situaci profesionálním okem. Teda aspoň doufá, že se mu s tím něco podaří provést. Bude mu věřit.* Dojdu ji uklidnit. *Dodá ještě a opatrně přešlapujíc z mini ostrůvku ještě suché podlahy zpátky na chodbu, nechá Jamese pracovat, a pak směrem ke kuchyňce a vedlejší koupelně, kde slyší klouzající drápky jak Mina vyskočí nahoru a opře se o dveře, aby jí to hned ujelo a ona spadla zpátky. To doprovázené horlivým ňafáním.
* Minoo, klid, prosím tě. *Začne na ni přes dveře mluvit, dveře pootevře a vleze za ní dovnitř, při čemž ji odstrkuje a zadržuje nohou, až když uslyší, že se po uslyšení hlasu paničky trochu uklidnila.* No co, ty šídlo, to je jen hodný pan opravář. *Trochu ji poňuchňá a nakonec přikáže, aby si v klídku lehla před vanu a ležela. No jak dlouho to vydrží... Sama využila té chvilky a rychle ze sebe sundala mokré oblečení a jen ve spodním prádle ho co nejvíc vyždímala. Z věšáku vzala jeden z posledních malých ručníků na ruce, co tam ještě zbyl, a usušila ze sebe to nejhorší, než na sebe zase natáhla lepící se tílko. Nebyla už tak mokrá, zimu to ale nezměnilo. Suché oblečení si sem nevzala, bude se muset převléct později. Klepla ještě Minu po nose, nakázala jí, aby byla potichu a v duchu si poznamenala, že musí najít nějaký suchý hadr a pak Minu taky vydrhnout, i když ta tu vodu snášela líp, než její panička. Vzala do ruky dva poslední ručníky, ze skříňky pod umyvadlem vytáhla kýbl, a opatrně vylezla na chodbu, ostřažitě sledujíc svou fenku, která se na ni jen s vyplazeným jazykem koukala stylem: "Co blázníš, já a hnout se?"
Jeden z ručníků přehodila po cestě v kuchyni přes židli s nákupem, s dalším se vrátila do svého vytopeného pokoje, kde se James v již taky poměrně namočeném stavu činil u trubek.* Tak jak to jde? *Zeptala se ho na průběh, ale viděla, že se kaluž už naštěstí nezvětšuje. Čupne si s ručníkem k zemi a začala tiše vytírat a ždímat látku do kyblíku, aby ho nerušila, a přitom sama něco dělala. Až pak když se James zvedne a oznámí výsledek svého snažení, taky se vytáhne na nohy.* Budu ráda, když to vydrží aspoň do rána, teď se s tím nedá moc dělat.* Povzdechne si vděčně. Neuplave. Pár kroky dojde k němu a natáhne k němu s trochu unaveným, ale upřímným, úsměvem dlaň. Mokrou a studenou, ale taková je teď i ta jeho. * Opravdu moc vám děkuju. ...Zase. Zvlášť takhle pozdě. Co jsem dlužná? *Zeptá se ho, aby tuhle záležitost vyřešili. Pak s očima sjede po jeho těle, jehož obrysy se mu rýsovaly pod mokrou látkou, až rychle zelenýma očima vystřelila zase k jeho obličeji. *A js-st-jste mokrý. *Vykoktané komentování zjevného.* Donesu suchý ručník. *Odtrhne se od něj a odběhne do chodby, kdy se ještě zastaví a vykoukne z poza dveří zase zpátky.* Nechcete čaj? *Zeptá se ho trochu váhavě. Na zahřátí.*
Obrázek
Odpovědět