Den sousedských vztahů

Uživatelský avatar
Vypravěč
Příspěvky: 298
Registrován: pát 28. úno 2014 17:53:54
Přezdívka: VZZ
Kontaktovat uživatele:

Den sousedských vztahů

Příspěvek od Vypravěč »

Obrázek
Nadešel další večer v našem nádherném městečku, který je dnes plný lidí. Sobota, víkend ve znamení nic nedělání. Teplota se pohybuje kolem 25°C, takže je docela horko, ale lidé si na sucho v ústech dnes nebudou moci stěžovat. Velký shluk lidí je dnes vidět v parku v Západní obytné zóně. Copak se tu jen dnes koná? Nějaká akce?

Ano, tradiční den sousedkých vztahů. Opět po 4 letech jsme v tomto parku, kde to všechno před lety začalo. Během dnešní akce se budou moci konečně shledat staří přátelé, seznamovat se s novými lidmi, kteří přišli z povrchu. Je tu dost dobrovolníků, oproti minulým letem, nejpočetnější z nich jsou lidé z povrchu, kteří sem přišli za vzrušujícími zážitky.

I dnes se koná akce zejména u řeky, kam se přesunuly stovky až tisíce stolů, aby se mohli nashromáždit většina obyvatel Gold Pitu, která neodjela někam pryč. Vypadá to tu jako na Octoberfestu. Všude se lije pivo, míchají koktejly a voní tu rozpálené grily. Během dne se samozřejmě konaly i jiné akce při tomto dni, například dětské atrakce pro děti na náměstí a přilehlých čtvrtích - skákací hrad, stezka poznání či podobné věci.

Někteří už se "předpravili" do parku dříve, aby přichystali oheň u grilů, které jsou rozseté snad u každého 5. stolu, aby lidé mohli mezi sebou více komunikovat a dělit se o marinované steaky nebo jiné věci ke grilování. Samozřejmostí je tu i veganská varianta všeho, co je tu dostupné. U každého stolu je chladící box, který je pevně svázán zámkem ke stolu, kde už je menší pozornost od Darby Investment v podobě 50 plechovek piva, 5 lahví rulandského šedého.

Můžete tu zde potkat mnoho zajímavých osobností, jako každý rok. Aktivnější teenageři a děti už si připravili i notýsky, do kterých budou prosit o autogramy. Vy se k nim můžete připojit samozřejmě také!

Přesně v 19:00 zazní sirény a všichni v parku drží minutu ticha za padlé, kteří byli sousedy, spoluobčany a členy rodin... Po skončení sirény všichni opět radostně diskutují a otevírají lahve. Ví totiž, že život je krátký a není čas jenom smutnit.

Tak pojďte! Jídlo ani přátelé se Vás už nemohou dočkat!
Uživatelský avatar
Angel Lunienne Hackett
Příspěvky: 165
Registrován: pát 27. bře 2015 22:06:34
Přezdívka: Meep
Bydliště: Gold Pit

Re: Den sousedských vztahů

Příspěvek od Angel Lunienne Hackett »

Opravdu jí chyběli staří přátelé, které neviděla už hodně dlouhou dobu. Nebyla si ani jistá, jestli vůbec žijí. I proto šla na další akci v naději, že zde zahlédne alespoň nějakou známou tvář! Podvědomě doufala, že to bude Preston nebo Bellamy, ale nechtěla se tím nechat rozhodit. Proto kráčela v bílo-modrých letních šatech směrem k místu, kde se měla akce konat. Samozřejmě nechtěla jít úplně sama. Ryan sice neměl zrovna čas, ale její miláček Sunshine by ji nikdy nenechal jít samotnou. Proto má drobná blondýnka v jedné ruce vodítko, na jehož konci je fenka vlkodava. V druhé ruce má tašku s nějakými dobrotami, které upekla nebo připravila. Nechtěla přijít s prázdnou. Přišla dokonce i relativně včas, aby si mohla někam sednout a vyndat z tašky tvarohovou buchtu s ovocem a tác s chlebíčky a jednohubkami. Nesla pro sebe v tašce i nějaké nealkoholické pití a hlavně pár hraček pro Sunshine, aby ji mohla zabavit a případně si s ní házet, pokud na to bude mít prostor. Rozhlížela se po známých tvářích, i když žádnou zatím neregistrovala. Musela smutně kmitnout pohledem k zemi, protože nevěděla, co se se všemi, kteří jí byli blízcí, stalo. Sunshine jí ňufla čumáčkem do ruky a ona se na ni vděčně pousmála a podrbala ji mezi ušima. "Jsi moje sluníčko."
Uživatelský avatar
James Whittemore
Příspěvky: 124
Registrován: ned 11. led 2015 15:31:12
Přezdívka: Dolor

Re: Den sousedských vztahů

Příspěvek od James Whittemore »

*Přesně takové akce nejsou jeho parketou, ani v tom nejmenším. Stýskalo se mu po městě? Ne. Po lidech, které tady potkal? Až na jednu výjimku. A i ta poháněla jeho dnešní kroky směrem k parku, přestože zbytek jeho osoby by si nepřál nic jiného, než jen sedět doma na zadku a čumět před sebe. Přijde si jak zamilovaný puberťák. Až na ten rozdíl, že on není zamilovaný. Kolikrát nad tím sám přemýšlel, nad těmi věcmi, které se mu honí hlavou a snažil se je někam zařadit. Co je vlastně to, co cítí? Láska? Ha, takovým nápadem dokázal pobavit i sám sebe. Jistě věděl jenom to, že po jejich posledním setkání by jí znovu rád viděl. Alespoň, aby byla v jeho blízkosti a on tak věděl, co zrovna dělá, aby jí mohl hlídat. Na ramenou si upraví džínovou bundu, už z dálky slyší povykující děti a hlaholení již přítomných, a že jich není málo. Trochu se zamračí, v takovém davu hledat jednoho malého človíčka, to bude velmi složitý úkol. Jestli tady ovšem vůbec je. Přemýšlí, kde by asi tak bylo chytré začít, sotva se ale přiblíží ke stolům, už je mu nabídnuta plechovka piva od velmi akčního postaršího muže u jednoho ze stolů. Tak asi začínáme tady. Donutí se k úsměvu a poděkuje, načež plechovku otevře a rovnou do sebe obrátí pár loků piva. S jednou rukou v kapse se rozhlédne kolem, začne u stolu, u kterého stojí. Stařešina, pár dětí, slečna se psem na vodítku. Psi ho nemají rádi, možná proto chvíli váhá a přešlapuje na místě, místo toho, aby se usadil na volné místo ke stolu. Navíc, když je na nohou, má tak lepší rozhled kolem, alespoň k něčemu mu jeho dlouhé nohy jsou. Nad tím, že je mu panička psa možná trochu podobná jenom máchne rukou. Možná, že se s ní někdy dřív setkal ještě v Gold Pitu, možná mu jen připomíná nějakou z jeho nezajímavých známostí z povrchu. Sousedské známosti jsou pro něj v tento den jenom další záminkou.*
Obrázek Obrázek
Uživatelský avatar
Danielle Elizabeth Killiene
Příspěvky: 230
Registrován: ned 23. bře 2014 20:39:07
Přezdívka: Speedy
Bydliště: Gold Pit

Re: Den sousedských vztahů

Příspěvek od Danielle Elizabeth Killiene »

*Park v její obytné zóně se hemžil lidmi. Některé poznala už z dálky, některé neznala vůbec. Některé poznávala z prefektury. Některé znala, ale neznali ji. Byl to takový mix podivné sešlosti. Dalo by se říct i takový koktejl smíchaný doslova ze všeho. Představte si to. Buďto to bude výborná nevídaná kombinace nebo naopak to bude příliš různých kombinací dohromady. Rozhodně by si vsadila na druhou variantu. Nebo je možná až moc skeptická? Rozhodně se nehodlá poroučet do síně myšlenek a blábolů a vykročí směrem k davu lidí. Ve vzduchu je cítit vůně masa a ihned zalituje, že si připravila sama pro sebe jen malý těstovinový salát. Co by teď dala za kus masa. V břiše jí na důkaz její hlouposti potichu zakručí. Snaží se to na sobě nedat najevo a pokračuje do davu. Lavičky se pomalu obsazují, ovšem ona si k žádnému stolu sednout nechce. Nemá tu skupinku přátel, se kterou by mohla zabrat celý stůl. Takhle by nějaké skupince zabrala stůl jen sama pro sebe. Velmi ji překvapí ledničky, které se tu všude povalují a zakroutí nad tím hlavou. Plýtvání. Najednou se před ní objeví sklenička s bílým vínem od neznámé paní. Podívá se na ni překvapeně a s úsměvem si skleničku vezme. Samozřejmě, odmítnout nabízené pití by bylo neslušné. Obzvlášť na akci, kde se má právě se sousedy sbližovat. Poděkuje a rozhlédne se po nějakém místě na trávě, kde by si mohla sednout, pozorovat dění, číst knihu, pít víno a jíst svůj salát. Chce toho moc? Zrak jí skončí na povědomých zádech. Džínová bunda, povědomé vlasy. Chvilku ho pozoruje, aby si byla jistá, že je to opravdu on. Propadla by se do země, kdyby se hlásila k cizímu člověku. Pak by už na takové akce nikdy nešla. Zahlédne jeho profil a je si jistá na nějakých devadesát procent, že je to on. Zapřemýšlí, co teď. Po jejich minulém setkání se doma nemohla podívat ani do zrcadla. Pořád si jejich setkání přehrávala a čím dál tím víc se styděla. Byla hrozně nepozorná a zároveň až moc kamarádská. James nevypadal, že mu to vadí, ale stejně. Byla z toho úplně vedle. Rozmýšlí se tedy, jestli za ním vůbec jít. Nebylo by to moc? Třeba chce dnes strávit čas s přáteli a ona by ho jen otravovala. Ale z dálky nevypadá, že by se nějak moc bavil. Spíš vypadá, že se rozhlíží. Možná na někoho čeká? Aspoň na tu chvilku by ho mohla zabavit, ne? Je tu jediný, s kým se zná. A rozhodně je tu jediný, s kým by se chtěla bavit. Rozhodne se tedy pro přepadovku. Upraví si svou košili a černé přilehlé kalhoty a ve svých polobotkách si to vyrazí k němu. Zarazí ruce, když se instinktivně snaží upravit vlasy. Proč by si upravovala vlasy? Je to jen James. Dojde až k jeho zádům a lehce mu na ně poklepe. Ovšem nečeká, až se otočí, obejde ho a postaví se do jeho zorného pole.* Ale, dobrý den, pane sousede. Vás bych tu nečekala. *Podívá se na jeho pivo a zalituje, že si vypila to víno. Mohli si přiťuknout.* Jak se vede?
Obrázek Obrázek
Uživatelský avatar
James Whittemore
Příspěvky: 124
Registrován: ned 11. led 2015 15:31:12
Přezdívka: Dolor

Re: Den sousedských vztahů

Příspěvek od James Whittemore »

*Sám nad sebou teď kroutí hlavou. Když vyrážel z domova, nečekal, že tady bude tolik lidí. Proč? To sám ani neví, možná proto, že ven stále vyráží většinou v hodiny, kdy na ulici potká maximálně tak tři další zvláštní případy, a tak si ani neuvědomuje, kolik lidí tohle město vlastně obývá. A kolik z nich je aktivní a s radostí oslaví svůj skvostný návrat. Je tedy čas přehodnotit svůj dnešní přístup. Původním plánem bylo postávat opodál, nenápadně sledovat nové příchozí a tetelící se kopretinky, potichu doufat, že jednou z nich bude ona. A že nebude v obložení nějakýho super ohozenýho maníka. Jenže v takovémhle davu? Měl si vzít dalekohled. Ne, ne, teď to vypadá, že se bude muset vzdát postávání kolem a skutečně se pro jednou aktivně zapojit do dění téhle pošetilosti. Odvahu jen tak se ukázat před jejím domem už ale dávno neměl, ani nevěděl, jestli pořád bydlí na stejném místě. A tak teď nezbývá nic jiného, než plně využívat takových událostí. S povzdechem se podívá na plechovku piva a zase se napije, přece jen na tuhle cestu bude potřebovat nějaké posílení. Víte ale, jak se říká, že někdy si vás to, co hledáte, najde samo? Nikdy by nevěřil, že se právě tohle stane jemu. Nedělal z toho žádnou vědu, když mu kdosi poklepal na záda, pravděpodobně nějaká výrazně oblečená ženská, která začala popíjet dávno předtím, než vyrazila do parku a teď zkusí štěstí s nějakou otřepanou hláškou. Přesně to se mu na povrchu stávalo. K jeho překvapení se před ním objevily blonďaté vlasy a pár modrých očí. Tohle bylo o dost jednodušší, než jsem čekal. Skutečnost, že jeho hledání bylo u konce během několika minut od jeho příchodu mu příjemně zvedne ego, ne že by na tom měl nějakou zásluhu, že ano...* Sousedko... *S jeho nejlepším okouzlujícím úsměvem pokyne hlavou k Dani a slabě pozdvihne plechovku s pivem, ze které následovně upije, už skoro není co.* Vypadá to, že jsem samý překvapení. *Slabě se zasměje, když Dani zmíní, že zrovna jeho tu nečekala. Jo, to není sama. Když by se tady mohl sám vidět, asi by šel zvracet do blízké řeky. Jeho znechucení z této akce nakonec ale asi zvládne překonat. Přece jen, jestli to má znamenat, že stráví další večer s ní...* Ale...sobota večer a nemám nic lepšího na práci, než být tady, co myslíš. *Pokrčí rameny a konečně dorazí plechovku, kterou s pozdvihnutím prstu na znamení, aby Dani chvilku počkala odejde vyhodit do nejbližšího koše. Celé dva dlouhé kroky daleko. Teď, když už svou pozornost může plně věnovat jí, rozhlédne se kolem a snaží se vybrat příhodné místo pro jejich další rozhovor.* Čekáš na někoho, nebo? *Hlavou pokyne k menšímu stolku nedaleko, od kterého se právě zvedl jeden pár a tak by mohli mít skvělou příležitost si k jejich jistě zajímavé konverzaci alespoň sednout. Snad ho tady nenechá s tím, že má vlastně smluvenou schůzku s nějakým jiným chlapem, nebo kamarádkami ze střední.*
Obrázek Obrázek
Uživatelský avatar
Danielle Elizabeth Killiene
Příspěvky: 230
Registrován: ned 23. bře 2014 20:39:07
Přezdívka: Speedy
Bydliště: Gold Pit

Re: Den sousedských vztahů

Příspěvek od Danielle Elizabeth Killiene »

*Jakmile se na ni James usměje, opadne z ní strach, jestli ho náhodou nevyrušuje. A je za to i celkem ráda. Ehm, co? Znovu se jí připomenou temné dny z předchozích let, ale zaplaší je. Urovnala si spoustu věcí v hlavě a ví, že lidé se mění. Nemůže tedy od všech očekávat jen to nejhorší. Bylo by to trochu i diskriminování, ne? Každý si prochází něčím svým a po čtyřech letech nemůžou být všichni stejní. I ona se během těch let změnila. Přešla si z fáze milé, přátelské a nevinné do ustrašené, uzavřené a zničené. A nyní? Je ve fázi, kdy je se vším vyrovnaná. Je dospělejší. Tak by se to taky vlastně dalo nazvat. Je dospělejší. Třeba i James dospěl. To se teprve uvidí. Zatím ji přesvědčuje o tom, že tomu tak je. A nedovolí si ani pomyslet, že to je třeba jeho přetvářka. Prostě ne. Dospělost. Myslíme na dospělost. Usměje se nad jeho připomínkou, že je samé překvapení.* No to rozhodně jsi. Samé překvapení. *Potutelně se usměje, protože přesně na to před chvílí myslela. James ji nechá chvilku stát o samotě, aby šel vyhodit plechovku od piva. Zahlédne pohled, který po něm hodí slečna sedící kousek od koše. Vypadá, že se jí James dost líbí. Ví, že takovým pohledem doslova prosí, aby se na ni podíval. Taky už takový pohled několikrát použila. Podívá se na něj a pořádně si ho prohlédne. Nikdy o něm nepřemýšlela jako o někom atraktivním. Proč by? Měla z něj strach. To vás u takových osob nenapadne. Ale teď, když se zdál jinačí, si dovolila ho malinko zkouknout. A rozhodně jí při tom neuniklo, že je těch pohledů vlastně víc. Jeho hlas zažene její myšlenky, vrátí se pohledem k jeho očím a usměje se.* Upřímně řečeno, já bych vymyslela spoustu jiných plánů, které by se daly dělat v sobotu večer. *Povytáhne na něj obočí a pak se rychle zastaví. Vůbec si neuvědomila, jak seduktivně by to mohlo vyznít! V její hlavě jí to přišlo normální, protože přesně ví, co tím myslí. Ale to James neví. Jakmile to vyšlo z její pusy, přišlo jí to špatné. A ještě k tomu dodala to obočí! Takhle to vůbec nemyslela! Sakra. Co teď? Nesmí hlavně házet nějaké hodně vyzývavé pohledy. To obočí stačilo. Umí vůbec vyzývavé pohledy? Měla by zkusit vymyslet nějaké normální věci, aby to zamluvila.* Třeba čtení si knížky u hudby a teplé kávy! Nebo třeba procházka po ZOO! Taky bych asi radši šla na bungee jumping! Nebo šla kempovat do lesa! Nebo třeba jela trhat banány! Nebo pomeranče! A tak dále! *Ukončí svoje „šikovné“ uhýbání a trochu se začervená. Měla přestat u toho bungee jumpingu. Už to bylo moc. Bohužel to se nestalo.* Prostě, je spousta věcí, které bych třeba já dělala radši, ale teď když jsem tu našla tebe, tak to může být i zábava. Aspoň si tu mám s kým povídat. *To byla hrozná záchrana. Měla by prostě přestat mluvit. Podívá se, kam James pokyne hlavou a uvidí malý stolek, který se právě uvolnil. Rychle se k němu vydá, aby unikla dalším trapným pokusům o záchranu nebo aby neřekla nějakou další blbost.* Já? Ne ne. Nikoho nečekám. Máš mě celou jen a jen pro sebe. Kruci. *Odteď si zamyká pusu na zámek a neřekne ani ň.* Dobře. Já přestanu mluvit. Hrozně se omlouvám, ale fakt nevím, co to ze mě padá za nesmysly. Potřebuju se asi trochu uklidnit. *No, k tomu, proč se tohle vůbec stalo? Jak se do téhle situace vůbec dostala? Posadí se ke stolu a z ledničky vytáhne rovnou celou láhev vína, která tam s překvapením zůstala nedotčená. Trochu tekuté kuráže a bude za chvilku opět v pohodě. Nalije si do skleničky a usměje se omluvně na Jamese. Tohle si zapíše do deníčku jako nejtrapnější den ze všech.*
Obrázek Obrázek
Uživatelský avatar
James Whittemore
Příspěvky: 124
Registrován: ned 11. led 2015 15:31:12
Přezdívka: Dolor

Re: Den sousedských vztahů

Příspěvek od James Whittemore »

*Když se otočí od odpadkového koše, všimne si, že si ho Dani s myšlenkami trochu jinde prohlíží. Slabě se sám pro sebe pousměje. Není si jistý, jak si to vyložit, ale rozhodně to je...nové. Dřív před ním pohybem uhybala při každé příležitosti, zatímco teď se mu dokonce dokáže i sebevědomě dívat do očí, aniž by svůj obličej schovávala za pramínky jejích kadeří. A že je prý on samé překvapení. Chvíli se mu na jazyku převaluje poznámka ve stylu "líbí se ti, co vidíš?", nakonec se ale rozhodne jí spolknout. To, že si je až tak vědom její pozornosti by jí mohlo vystrašit a to my rozhodně nechceme. Proto se raději jenom s rukama v kapsách postaví vedle ní a pokračuje v normální, ne tak moc vyzývavé konverzaci. Dnes je totiž podle všeho tím vyzývavým jedincem právě ona. Lepší plány na sobotní večer? Povídej mi o nich. Skoro jí prosí pohledem, z její reakce mu ale rychle dojde, že spojení mezi jejím mozkem a pusou nedopadlo zrovna nejlépe a vyznělo to jinak, než zamýšlela. Škoda. Když ale Dani začne zazdívat svůj předešlý trapas až komickými nápady na to, jak strávit ideální sobotní večer, nemůže si pomoct a zasměje se.* Naprosto souhlasím. Trhání banánů? Sním o tom od dvanácti let. *Přikývne hlavou, aby dodal svým slovům ten správný důraz, úsměv z jeho úst ale nemizí. Navíc přece jen nezahodí možnost si do ní rýpnout. Zajímá ho ale, čím to je, že je dnes tak rozjařená. Že by těch skleniček vína bylo víc, než do něj narazila? Tak či tak se mu to docela líbí. Dani bez zábran, tedy, pořád se zábranami, ale ve stavu, kdy je nezvládá úplně kontrolovat, by mohla být velmi zajímavou společnicí pro tento večer. O tom ho přesvědčí znovu, když ho ujistí, že jí má jen a jen pro sebe.* Jinak bych to ani nechtěl. *Podívá se jí zpříma do očí, až pozdě si uvědomuje, že by to Dani mohlo přijít až moc...odvážný? Hrubý? Jako starej James? K jeho překvapení ho ale pořád následuje ke stolu, a tak si nemá na co stěžovat.* Ne, nepřestávej. Je to...no, docela zajímavá zkušenost. *Posadí se naproti ní a s vyzývavým pohledem sleduje nejprve jí a pak skleničku vína, která se před ní naplní. On na víno zrovna není, proto zaloví v chlaďáku a vítězoslavně vytáhne další plechovku s pivem, kterou načne a přiblíží jí ke svým rtům, jen tak tak se zastaví a ruku s plechovkou natáhne k Dani.* Tak, na co připíjíme? Nebo se snad bojíš, že by z tebe zase mohl vypadnout nějaký další nesmysl? *Nakloní hlavu slabě na stranu a s rukou před sebou vyčkává, až si s ním Dani přiťukne.*
Obrázek Obrázek
Uživatelský avatar
Bastien Morton
Příspěvky: 93
Registrován: pon 12. zář 2016 22:19:22
Přezdívka: Dolor

Re: Den sousedských vztahů

Příspěvek od Bastien Morton »

*To by nebyl on, aby jednou nešel pozdě. Tedy, za normálních okolností by včasný příchod byl na běžném pořádku, jakmile má ale něco zařídit, jako by se neznal. A zařizování dekorací na den sousedských vztahů pro něj byl vůbec první pořádný job od návratu do Gold Pitu. Francie byla nádherná, jako jeho splněný sen, dokonalost sama, ta architektura, ti lidé. Ale tady dole měl svůj poklad, jedinou věc, která stále dokazovala jeho neumírající lásku ke své mamince. Po záplavách to pro ně pro všechny bylo těžké. Tolik stresu, strachu a komplikací. A zlomené srdce ze ztráty domova. Maminka na povrchu šťastná nebyla. Bylo jenom otázkou času, kdy ho po zhoršení jejího stavu opustí na vždy. A skutečně se tak stalo. Tak moc si přál, aby se s ní mohl vrátit, znovu otevřít svůj milovaný obchod, chtěl s ní znovu projít jeho dveřmi, ale bohužel ho o tuto příležitost osud připravil. Návrat byl těžký. Kvůli obchodu opustil všechny ty milé lidi, které na povrchu potkal. Pár z nich na chvíli uvažovalo o tom, že se do Gold Pitu také podívají, ale na to je po všech těch hrůzných událostech ještě brzy. Pro něj to ale nebyla vůbec žádná otázka. Práce ho naštěstí zabavila. Shledání starých známých, oslavy narozenin, výročí, nový začátek Gold Pitu pro jeho obchod znamenal velký výdělek. A dokonce i tahle proklatá událost, kterou zrovna v tuto chvíli z celého srdce nenáviděl, mu vynesla pěkný balík peněz. Ještě aby ne, město se vždycky rádo ukázalo.* Tohle nemá být tady, tohle nemá být tady. *Opakoval si polohlasně, když si s pugétem tulipánů razil cestu mezi stoly. Jo, dnes byl trochu ve skluzu a jeho jediná pracovní síla pro dnešek už se pravděpodobně utábořila u jednoho ze stolů, typické. A tak je na to zase sám. Ne že by se přítomní zrovna zajímali o výzdobu, dokud je tu maso a chlast, vše bude v pořádku. To jenom jeho vnitřní květinář perfekcionista vyplouval na hladinu. Jak se tak motal mezi stoly, najednou ucítil, že se pod jeho nohou cosi objevilo. A to cosi vydalo vysoké zapískání. A to zapískání následovalo zapískání, tentokrát vycházející z jeho vlastního hrdla. Pugét si namáčkl na hruď a uskočil stranou, aby se podíval, co právě zašlápl a pravděpodobně zabil. Nebo alespoň silně zmrzačil. Pohled mu padl na psa, který na něj zvídavě koukal a vrtěl při tom ocasem. A pak na pískací hračku, která před ním ležela. Ufff. Až potom na blondýnku, která na něj z druhého konce vodítka koukala dost podobně, jako její čtyřnohý miláček.* Moc se omlouvám, vůbec si nevidím pod nohy, ha. *Rozpačitě těkal pohledem ze slečny na psa a na kytku a zase zpátky, přičemž se nezapomněl přitrouble usmívat.*
Obrázek ObrázekObrázek
Uživatelský avatar
Angel Lunienne Hackett
Příspěvky: 165
Registrován: pát 27. bře 2015 22:06:34
Přezdívka: Meep
Bydliště: Gold Pit

Re: Den sousedských vztahů

Příspěvek od Angel Lunienne Hackett »

Raději se rozhodla, že se přestane rozhlížet kolem a vyhledávat nějaké známé tváře, a raději se bude věnovat své fence vlkodava. I tak ale zůstala sedět na jedné z laviček u stolu a míček Sunny házela pouze kousek před ně, protože tady moc místa nebylo. Mohly by si jít házet na louku opodál, ale na to budou mít ještě trochu času. Míček se zakutálel trochu dále než obvykle a zrovna pod nohy jednomu mladému muži. Ozvalo se hlasité písknutí a Angel se trochu poděšeně zvedla, jak to nečekala. Spíše se bála, že mladík dostane úlekem infarkt, protože se mu celkem zdatně podařilo napodobit vysokou tóninu jedné z oblíbených hraček její vlkodaví slečny. Jednou rukou si uhladila automaticky šaty a vodítko fenky, chytla pevněji, aby náhodou Sunny nehodlala na nebohého muže začít ještě skákat a dožadovat se pozornosti. Už takhle chudák hračko-vrah polekaně ustoupil o krok zpět. Zatím na něj však fenka jen zvědavě koukala a vrtěla ocasem ze strany na stranu. Samozřejmě to nevydržela dlouho, protože nejdříve musela do tlamičky vzít míček a zapískat s ním. Snad aby zjistila, jestli se mu nic nestalo. Potom zase hleděla na muže. Oči Angel mezitím padly na pugét tulipánů, který si přitiskl k hrudníku. Chudáci kytky, napadlo ji, přičemž jim věnovala na malou chvilku soucitný pohled, než ji vyrušila slova muže. Potěšilo ji, že z toho šoku neztratil hlas nebo nezačal koktat. Očividně byl v pořádku. Jeho slova v kombinaci s úsměvem ji donutila se usmát o trochu více široce a zavrtěla hlavou. "Nic se neděje, to se stane," ujistila ho a mávla přitom jednou rukou, aby svoje slova podpořila. Rozhodla nevypadala, že jí to nějak vadí. "Myslím, že ani Sunshine se za to na Vás nezlobí," podrbala jednou rukou vysokého vlkodava po zádech, než jí to nedalo a opět těkla pohledem ke kytici krásných tulipánů. "Ale Vaše tulipány jsou bohužel trochu pomačkané," podotkla, kdyby si toho náhodou nevšiml sám, o čem momentálně trochu pochybovala, protože byl určitě rád, že se vzpamatoval z toho šoku. Sunshine se ale očividně rozhodla představovat. Pěkně po jejím způsobu, což nebylo zrovna ideální, přiznejme si to. Začala cukat s vodítkem směrem ke stvoření, které předtím znásilnilo její hračku. Angel chytla vodítko i druhou rukou, ale nebylo to nic platné. Sunshine vodítkem trhla a už-už měl Bastien skoro její tlapy na ramenou, aby ji musel drbat a ona se mohla spokojeně mazlit. "Sunny, neskákej!" Pískla blondýnka trochu zděšeně, když si uvědomila, co její potrhlá fenka dělá. Naštěstí ji včas chytla - objala jí jednou rukou u hrudi a tu druhou měla pod jejími packami. Vtipné bylo (kromě toho samotného postoje), že v tuto chvíli byl pes na zadních stejně vysoký jako jeho panička. "Moc... se omlouvám," vyhrkla ze sebe snažíc se zpacifikovat si psa. Pokud Bastien natáhl k čtyřnohému stvoření ruku, chtěla by se za ním dostat o to víc a rozhodně by mu chtěla aspoň něco olíznout - ruku, obličej - na tom nezáleží. "Je moc kamarádská a očividně se jí líbíte," zhodnotila Angel a pokoušela se fenku postavit na zem bez toho, aby zkoušela na muže znovu svou láskou zaútočit.
Uživatelský avatar
Bastien Morton
Příspěvky: 93
Registrován: pon 12. zář 2016 22:19:22
Přezdívka: Dolor

Re: Den sousedských vztahů

Příspěvek od Bastien Morton »

*S příjemným pocitem úlevy, že nezavinil újmu živé bytosti - snad se na něj to psisko nebude zlobit, že mu zašlápl míček - si konečně mohl vydechnout. Cítil se ale trochu hloupě, to byla pravda. Jeho křikem si vysloužil hned několik zkoumavých pohledů od lidí v jejich těsné blízkosti, pár z nich s vyšším obsahem alkoholu v krvi se dokonce pobaveně smálo. Ale co, to ho přece nerozhází. Potupně sledoval fenku, Sunshine, jak zjistil a i její paničku. Fenka spokojeně přežvykovala míček v tlamě a tvářila se u toho nadmíru spokojeně.* No, to jsem jedině rád. Drtilo by mi srdce, když bych takovou roztomilou bytost urazil. *Trochu zpanikaří, neboť si uvědomí, že by to mohlo vyznít, jako že se milé paničce snaží až moc zalichotit.* Myslím fenečku, samozřejmě. *Dodatkem to ani trochu nevylepší a svoje počínání tak krásně podtrhne zoufalým záklonem hlavy. Báječné, teď to zní, jako by si o ní myslel, že zrovna nepatří k těm nejhezčím.* Tak jsem to taky nemyslel. Pardon, když jsem ve stresu, moc mi to nemyslí. *Omluvně pohlédne na slečnu před ním a doufá, že jí moc neurazil. To rozhodně neměl v plánu. Naopak, vždy chtěl lidi spíš potěšit. Když zmíní pomačkané tulipány, pohled mu padne na pugét v jeho náruči. A vskutku. Sice jeho úlek nepřežilo jenom pár z nich, ale má teď vůbec cenu ještě něco zachraňovat? Jako by jeho vnitřní otázku Sunshine vyslyšela, sotva se stihne vzpamatovat ze ztráty svých krásných květin, řítí se na něj ten ohromný kus psa. Tulipány se rozletěly všemi směry, zatímco Bastien s hrůzou v očích rukama chytal potrefenou fenku. Neubránil se ale úsměvu. Psy má rád a vždy ho potěší, když se o něj nějaký chlupáč zajímá. Takový lék na každý smutek. A proto se ani teď nemohl na nic a na nikoho zlobit. Jen se od ucha k uchu usmíval a sledoval, jak se blondýnka před ním snaží vyhrát nad svým mazlíkem.* Nic se neděje, to se stane. *Zopakuje slova, která ona předtím řekla jemu a sehne se k zemi, aby mohl posbírat tu spoušť, kterou po sobě zanechal.* Někdo mě musel z toho pracovního režimu dostat. *Zasměje se, zatímco se otočí ke koši vedle jejich stolu a vyhodí do něj s těžkým srdcem květiny, kromě jedné jediné. S tou se otočí k blondýnce a ruku natáhne jejím směrem, je při tom dostatečně opatrný, aby Sunshine nebyla rychlejší než on a květ tak neskončil třeba v její tlamě.* Jediný přeživší, jestli vám udělá radost. *Usměje se na ní s jeho nabídkou.* Moje práce je tady pravděpodobně dnes u konce a už bych se mohl začít bavit. A ty jistě souhlasíš, že? *Sehne se k teď už trochu klidnější fence a podrbe jí na hlavě.* Mimochodem, jsem Bastien. *Natáhne opět ruku před sebe, když si uvědomí, jak neslušný celou dobu byl. Když by ho jen viděla jeho maminka...*
Obrázek ObrázekObrázek
Zamčeno