Galavečer v Diamantovém muzeu

Uživatelský avatar
Vypravěč
Příspěvky: 294
Registrován: pát 28. úno 2014 17:53:54
Přezdívka: VZZ
Kontaktovat uživatele:

Galavečer v Diamantovém muzeu

Příspěvek od Vypravěč »

*Blíží se osmá hodina večer a kolem goldpitského diamantového muzea už se to hemží lidmi ze všech skupin. Pohled na tu monumentální stavbu je obzvlášť v dnešní večer dechberoucí, město se zkrátka s ničím nepáralo. Světla namířená na budovu jí ošatila do stínů všech tvarů, na schodech před muzeem je natažený červený koberec. Nebojte, není jen pro ty vybrané, dnes se po něm projdete všichni.

U dveří na vás čeká uvítací výbor ve složení uvaděčů, kteří zkontrolují vaše lístky, samozřejmě nechybí ani ochranka, která zkontroluje vaše kabelky a kapsy. Opatrnosti není nikdy dost, obzvlášť v tomhle městě.

Jakmile projdete hlavními dveřmi, pohled se vám naskytne na zcela přetransformované lobby muzea – všechny exponáty byly přesunuty do bezpečí či volných prostorů v jiných expozicích a velký prostor se vyplnil stoly s luxusním prostíráním, mezi nimi pobíhají číšníci s tácy plnými šampaňského a různých pochutin. Když u některého ze stolů ulovíte místo, považujte se za šťastlivce, nejpravděpodobněji už jsou zaplněny smetánkou, jak tou místní, tak tou, která se rozhodla přijet se na tuto událost podívat z povrchu. Muzeum je ale velké, určitě si najdete příjemné místo někde stranou, na schodech nebo přímo u stage. Nezapomeňte si ale pro vaše pohodlí odložit v šatnách, pokud máte co. Recepční deska byla pro dnešní večer proměněna v provizorní bar, zajděte tedy ochutnat něco z večerní nabídky.

Krátce po osmé se sálem rozlehne slabé odkašlání, vycházející z reproduktorů rozmístěných kolem. Na pódiu stojí jedna ze zaměstnankyň místního muzea a podle všeho si pro vás připravila pár slov na přivítanou.*

Krásný večer. Je mi ohromnou ctí, že vás tady dnes mohu všechny přivítat. Po událostech, které město zastihly před čtyřmi roky je pro nás pro všechny tato událost skutečně jako splněný sen. Dnes večer si budete moct poprvé prohlédnout novou expozici, na které jsme tvrdě dřeli a doufáme, že si při jejím procházení vzpomenete na všechny časy, které Gold Pit zažil, ať už dobré, nebo špatné. Než se ale otevřou její dveře, přivítejte prosím vašeho prefekta, pana Nicka Danielse, který pro vás také má pár slov.* Rukou pokyne k Danielsovi, který společně se zbytkem rady, jeho asistentem a jejich doprovody postávají vedle stage.

Vypadá to, že na řadě je další proslov. Nastražte ouška...*
Uživatelský avatar
Erwin Uriel Kahard
Příspěvky: 266
Registrován: pát 28. úno 2014 19:35:42
Přezdívka: Tezia Raven
Bydliště: Gold Pit

Re: Galavečer v Diamantovém muzeu

Příspěvek od Erwin Uriel Kahard »

Vystoupil ze stříbrného rangeroveru, zapnul si jediný knoflíček na černém smokingu s hedvábnými klopami, které se leskly díky odrazům světel namířených na fasádu muzea, předal klíčky obsluze u parkoviště a vyměnil je za pořadové číslo. Z vnitřní kapsy smokingu si vytáhl černou koženou peněženku, kam raději číslo uložil do boční klopy, aby jej neztratil, a peněženku znovu schoval. Krátce se rozhlédl kolem sebe a srovnal si zlaté manžetové knoflíčky na košili, které nesly jeho monogram EUK. Dostal je k druhému výročí svatby od Ley a nosil je docela často, patřily spolu se stříbrnými s křišťálem a zlatými s rytinou spirály mezi jeho nejoblíbenější. Lesklé oxfordky bez vzoru lehce klapaly na chodníku, když se vydal směrem ke vstupu. Kalhoty s lampasy ze stejného materiálu, jako klopy a knoflíčky na rukávech smokingu se lehce vlnily a odrážely světlo při každém jeho kroku, bílý kapesníček v klopě nemohl chybět, stejně jako vázací hedvábný motýlek. Nejprve chtěl odpoledne vynechat i černý hedvábný smokingový pás, ale nakonec si ho přece jen vzal.
Dnes dorazil sám, protože vyjížděl z jejich nového domu dříve, aby rodičům odvezl výborný skořicový koláč, který Lea dopoledne upekla, spolu s láhví kvalitní whiskey, kterou měl jeho otec rád, protože měl dnes narozeniny. Ano, sice jsou zítra k jeho rodičům na oběd, tak mohl tu láhev vzít až zítra, ale je zvyklý od malička udělat si aspoň chvilku času na velký den daného jedince a popřát mu, chvilku s ním pobýt. A další věc je, že ženám přece trvá příprava déle. Navíc Lea ještě chtěla uložit malou, i když sehnali slečnu na hlídání.
Nechal u vchodu zkontrolovat vstupenku a pomalu vešel mezi ostatními dovnitř. Na mysli mu vytanula zvláštní vzpomínka na poslední večer tady v Gold Pitu před katastrofou a vlasy, které měl sčesané dozadu, se mu na krku postavily v tiché připomínce hrůzy. Zhluboka se nadechl a vydechl. Bylo to tu ale krásné... nadčasové a světlé. Kolem sebe viděl spoustu neznámých tváří, ale i pár lidí, kterým kývl hlavou či odpověděl na pozdrav, když kolem sebe procházeli, nebo se jejich pohledy potkaly. Vzal si z jednoho ze stolů sklenici šampaňského, Les jistě přijede svým kočárem a vezme jej domů, vzhledem k tomu, že skoro nepije. I když po jedné skleničce šampaňského by domů mohl řídit i on. Vložil si do úst i kousek jednohubky, než se pomalu rozešel znovu prozkoumávat zbytek připravených prostor.
Chvilku na to už z pódia se ozývají první slova. Postaví se lehce bokem, zkontroluje, zda někomu nepřekáží, ale aby viděl na vstup, zvolna usrkává ze sklenice, čeká na Leu, sleduje své okolí a poslouchá proslov pracovnice. Docela ho zajímá ta nová expozice, rád si zavzpomíná na staré dobré časy, kdy vše bylo ještě takové... jednodušší.
Obrázek Obrázek
Obrázek
Uživatelský avatar
Danielle Elizabeth Killiene
Příspěvky: 227
Registrován: ned 23. bře 2014 20:39:07
Přezdívka: Speedy
Bydliště: Gold Pit

Re: Galavečer v Diamantovém muzeu

Příspěvek od Danielle Elizabeth Killiene »

*Galavečer v Gold Pitu. To tu už dlouho nebylo. Musí uznat, že jí to možná i trochu chybělo. Třeba se i tato akce nějak zázračně pokazí jako vlastně všechny dřívější akce, kterých se účastnila. Usměje se na sebe v zrcadle a ještě si naposledy upraví účes. Vlasy si nechá v přírodním stavu, tedy kudrnaté a ještě zkontroluje šaty. Ty si koupila v Berlíně ale od té doby neměla možnost si je vzít na sebe. Tato událost jí přišla jako dokonalé místo, kde takový kousek provětrat. Vezme si svou černou kabelku a verzí rychlejší chůzí směrem k muzeu. I když teda, moc rychlá není díky nádherným podpatkům. Úplně vidí, jak přijde domů zmožená z jejich nošení. Možná nebude od věci se trochu otupit alkoholem jakmile přijde dovnitř. Taková hezká záminka, pokud by tam někoho potkala. Momentálně ví o dvou lidech, které by nerada potkala. Henry. Ten jí v posledních dnech dělal jen nepříjemnosti. Hlavně v hlavě. A pak taky James. Ten se jí taky hezky usadil do křesla a začal si hrát s jejími myšlenkami. Pořád myslela na onen večer, kdy všechno zpackala. Jediného člověka, kterého považovala za aspoň začínajícího kamaráda, odehnala svou debilní pusou a tím, jak se neumí pod vlivem chovat. Možná není tak dobrý nápad si dávat skleničku. I když jedna by neuškodila. Přibližuje se k muzeu a kolem ní se začínají objevovat páry v nádherných šatech. Dá se tak poznat, že už je opravdu blízko. Zahne za roh a před jejíma očima se objeví obří, nádherná budova. Zasněně se usměje a projde se po vyloženém červeném koberci. Přijde si jako za starých dobrých časů. Ukáže vstupenku uvaděčům, nechá se prozkoumat bezpečnostním týmem a vejde dovnitř. Rozhlédne se kolem a úplně jí z té krásy přechází zrak. Pomalu se táčí a pohledem skenuje stěny a strop. No páni. Nádherné. Musí uznat, že město je po těch velkých záplavách krásně zrekonstruované. A kolik času to muselo zabrat. Oči jí postupně kloužou dolů až narazí na číšníky s šampaňským. Jak příhodné. Vydá se tedy k jednomu z nich a než ji stihne utéct tak mu lehce položí ruku na rameno a vezme si skleničku z tácu.* Omlouvám se a moc děkuju. *Pronese k číšníkovi a uklidí se se svou skleničkou trochu stranou. Snad s ní nikdo dnes nebude chtít mluvit. Je tu, aby se podívala na exponáty a vlastně celou výstavu. Zaslechne slova od slečny na pódiu a věnuje tedy pozornost hlavně jí.*
Obrázek Obrázek
Uživatelský avatar
Angel Lunienne Hackett
Příspěvky: 156
Registrován: pát 27. bře 2015 22:06:34
Přezdívka: Meep
Bydliště: Gold Pit

Re: Galavečer v Diamantovém muzeu

Příspěvek od Angel Lunienne Hackett »

Opravdu byla natěšená na celý večer, takže jí ten týden v práci ani tolik neutíkal. S kolegyněmi štěbetala o tom, co by si měla vzít na sebe, aby své společnosti neudělala nějakou ostudu. Přeci jen by Bastien jistě nebyl rád, kdyby mu tam přišla oblečená jako nějaký bezdomovec. Vystupovala z taxíku, který jí zastavil kousek od muzea. Na sobě měla přiléhavé červené šaty a stříbrné boty na vyšším podpatku. Její doplňky byly také stříbrné barvy a vhodnou taštičku, ve které měla telefon a peněženku s doklady, měla barvy černé. Bylo jí kupodivu teplo, možná to bylo tou nervozitou, ale i proto si nebrala žádné sako nebo kabát, i když toho bude jistě při odchodu domů litovat. Měla na sobě jemný příjemný nasládlý parfém. Tak či onak se sešla s Bastienem. Ať už na něj musela čekat nebo byl na místě, musela si ho co nejnenápadněji prohlédnout a potěšeně se pousmát. Musela uznat, že mu to opravdu slušelo. "Dobrý večer, Bastiene." Pozdravila a pokoušela se trochu krotit to nadšení, které s ní celičkou lomcovalo. Samozřejmě jí to ale bylo poznat na očích, jak moc natěšená je. "Nemohla jsem se dneska dočkat." Pronesla ještě a pokud jí nabídl rámě, tak ho samozřejmě přijala a společně museli projít přes červený koberec, aby se vůbec dostali k personálu, který kontroloval jejich lístky. Ani je bohužel neminula kontrola od ochranky. Angel nebyla ráda, když se jí někdo hrabal ve věcech, ale samozřejmě to chápala, protože bylo jedině dobře, že byli takto opatrný. Alespoň se nestane to, že se někdo na někoho vrhne s nožem.
Jakmile prošli hlavními dveřmi, Angel povytáhla obočí o něco výše v překvapení. Pamatovala si to tady úplně jinak - je pravda, že tu také nebyla pěknou řádku let a muzeum ještě nenavštívila, když se sem do Gold Pitu vrátila. Opravdu tady bylo živo... a také hodně lidí. Angel se otočila s širokým úsměvem na Bastiena. "Budete mě tu muset provést a ukázat mi Vaši výzdobu, pokud nešlo o to, že jste připravoval kytice někomu z rady města." Usmála se na něj. Opravdu by jeho výtvory ráda viděla, protože výzdoba na dni sousedských vztahů byla krásná.. co teprve nějaká přímo pro galavečer?! Zanedlouho se sálem z reproduktorů rozlehlo mírně zakašlání a Angel otočila hlavu směrem k pódiu. Naslouchala slovům ženy a potom se nahnula k Bastienovi, aby mu mohla do ucha pošeptat, aby nikoho nerušila: "Určitě bude mluvit o zářných zítřcích, co myslíte?" Zazubila se na něj s úsměvem a potom se zase narovnala jako by nic. Raději nastražila uši (jak jen to osoba s naslouchátkem dokáže) a čekala, co jim řekne nový prefekt.
Uživatelský avatar
Henry Clarkson
Příspěvky: 214
Registrován: ned 02. bře 2014 0:23:59
Přezdívka: Bender
Bydliště: Gold Pit
Kontaktovat uživatele:

Re: Galavečer v Diamantovém muzeu

Příspěvek od Henry Clarkson »

* Už je to nějakou dobu, co nenavštívil oficiální akci tohoto města. Tentokrát jde poprvé v jiné roli, než prefekt, po tolika letech... Tolik let, které promarnil na tom, že se honil za tím, aby jeho sousedé, kamarádi a přátelé se měli lépe. Kdo to jiný mohl udělat než on? Asi dost lidí, ale on byl ten, který byl nejvíce iniciativní ze všech. Tím to nejspíše všechno bude a nahodil na sebe tolik na bedra, že se ještě měsíc po předání funkce rozdýchává. Co přesně? Směs stesku po moci a odlehčení mysli, že už nikdy nemusí podstupovat takový drill a přemýšelní za pochodu. Zahodil naprosto svůj soukromý život, který mohl být fajn. S Dani, kterou nadevše miloval, ale to už je minulost. Ztratil jí totiž navždy a naposled jí viděl před lety. V té kavárně, tady na náměstí. Pak se najednou odcizili a neviděli se. Mohla za to ta potopa, možná i to, že musel objíždět celou zeměkouli, aby zachránil s ostatními Gold Pit. Jeho milované rodné město, které nemohlo být pod vodou a skončit, jako všechna ta malinká městečka a vesničky pod všemi údolími ve světě. Nějakou dobu už si nechal růst vlasy a nějak už neměl náladu ani chodit k holiči a vypadá to, že to s tím drobet přehnal. Kondicionér na poličce se na něho dívá při holení a otráveně oplachuje své tváře od pěny na holení. Ve svém šatníku vytáhne svůj nejlepší smoking od Diora a nasadí na ruku Patek Phillippe Nautilus, který dostal darem ke konci působení ve vedoucí pozici tohoto města. Přeje to Patrickovi a i Nickovi, který se dostal konečně na to vysněné místo. I on pochopí, že to není nic lehkého. Před odchodem upraví motýlek a vyráží vstříc na akci. Diamantové muzeum už neviděl notnou chvíli a má to spojené s mladou Irou, která zemřela moc brzo... Život je takový, možná by zahynula o pár týdnů později. Osud si pro některé už přichystal určitou cestu a nedá se od toho utéct. Možná. Auto náhle zastaví a už je před červeným kobercem. Už je tady, na další akci, kterou nejspíše propije. Jaký je jinak smysl života? Uvaděči se pouze pokloní a nic po něm nechtějí, ani kontroly u vchodu. Avšak potom uvidí možná důvod, proč žít dál. V dálce vidí tu krásnou blondýnu, která ho okouzluje už léta. Přistoupí k ní a pozdraví ji, jakmile slečna zaujme proslov. * Ahoj, Dani.
Obrázek
Uživatelský avatar
Theodor Crane
Příspěvky: 101
Registrován: ned 23. bře 2014 19:10:33
Přezdívka: Speedy
Bydliště: Gold Pit

Re: Galavečer v Diamantovém muzeu

Příspěvek od Theodor Crane »

*Ani neví, co cítit. Momentálně má hlavu kdesi v oblacích. Nedokáže se zbavit toho pocitu, že to, co právě dělá, je špatně. Proč se sem vůbec vrací? Trpěl už dost, když tu musel se studenty připravovat obrazy na výstavu. Naštěstí ho v tu chvíli zabavila práce a tolik nad tím nepřemýšlel. Ovšem teď tu již nemá nic na práci. Jedině pokud ho někdo osloví se záměrem poptat se na obrazy a jejich příběh. Zavrtí hlavou a znovu si prohlédne budovu muzea, před kterou stojí dobrých pár minut. Nedokáže znovu vlézt dovnitř. Chvíli dumá, jestli se má otočit. Možná by to bylo podezřelé, kdyby odešel? Úplně zapomněl, že se teď musí krýt a být neustále na pozoru. Co to je vůbec za život? Bude muset do konce života jen utíkat a dívat se za sebe? Zavrtí hlavou a vydá se dovnitř. Před několika týdny vyšel článek s jeho podobiznou, takže to možná není dobrý nápad, ale zároveň je. Nemůže se schovávat. Byl by víc podezřelý. U vchodu se prokáže vstupenkou a nechá se prošacovat. Jak ponižující. Jakmile ho vpustí dovnitř, tak si upraví motýlka a černý oblek. Ještě ho dovedli trochu pocuchat. Pohledem sklouzne po místnosti a zastaví se v kroku. Je to až neuvěřitelné, jak se budova muzea během pár hodin proměnila z velkého sálu plném expozic do příjemného, luxusního místa plném jídla, pití a nádherných šatů. Ani si ji pořádně neprohlédl. Předtím měl spoustu práce s obrazy a jejich výstavou, že si ani neprohlédl detaily rekonstrukce. Na první pohled z dálky vypadá všechno dokonale. Jako dřív. Kdyby jsi to viděla. Tak rád bych se tu s tebou procházel a poslouchal jak nadšeně mluvíš o goldpitské historii. Píchne ho u srdce a snaží se ovládnout emoce, které ho přepadávají. Nesmí se teď zlomit. Je tu spousta lidí a bylo by to podezřelé. I když možná ne. Přeci jen se vyzná i v dějinách umění a mohl by to uhrát na to, že se mu líbí architektonické zpracování. Radši ale zatlačí slzy a s knedlíkem v krku si dál prohlíží celé místo a vykračuje dál do místnosti. Je to tu nádherné a podle něj, by byla Ira na práci muzea a všech lidí kolem moc pyšná. Hlavou mu probliknou její rudé vlasy ve stejnou chvíli, jako kolem něj prochází číšník s šampaňským. Ihned si jednu sklenku vezme a uklidí se trochu stranou. Musí přestat. Je jasné, že tu na ni bude myslet, ale musí se uklidnit. Nesmí ho to vždy tak vykolejit. Přeci jen jsou to čtyři roky. Možná zkusí najít své studenty. Na tuto slavnost pozval i studenty, kteří z povodní vyvázli a kteří již své umělecké učení dotáhli jinde. Velmi doufá, že aspoň oni se ukážou a nebude muset myslet na Iru. Znovu ho píchne u srdce, ale tentokrát se z toho nesloží. Musí se pro ni sebrat a dnes to prostě vydržet. Pevně a hrdě se rozhlédne kolem a dokonce se i malinko usměje. Jo, tohle by se jí moc líbilo. Zahlédne v dálce skupinku svých studentů a s milým úsměvem se k nim vydá. Konečně. Jeho spása.*
Obrázek Obrázek
Uživatelský avatar
Bastien Morton
Příspěvky: 81
Registrován: pon 12. zář 2016 22:19:22
Přezdívka: Dolor

Re: Galavečer v Diamantovém muzeu

Příspěvek od Bastien Morton »

*Na první pohled by se mohlo zdát, že se mu chce vážně hodně na záchod, z toho jak poťapkává stranou sem a tam, kontroluje při tom však čas na hodinkách, a tak je jasné, že jen na někoho čeká a je při tom hodně nervózní. Sám moc dobře ví, že nemá proč být nervózní, to jen jeho tělo pod stresem zase dělá co chce. Měl by se trochu uklidnit, rozhodne se proto hluboce se nadechnout a upraví si svůj oblek. Taxíků sem v tento večer přijíždí hodně, a tak se snaží pozorně sledovat, zda z nějakého nevystupuje jeho společnice. Nikdy by ho ale nenapadlo, že to bude přímo jak z filmu - taxík zastaví přímo před ním, dveře se otevřou a ven pomalu vyskočí blondýnka, která... páni, vypadá naprosto úžasně. Uvědomí si, že civí až moc dlouho, odkašle si tedy, oči se mu z ní ale ne a ne odlepit.* Omlouvám se, já jen...wow. *Jestli byl někdy vážně špatný čas na to, aby mu mozek přestával vykonávat funkci, tak je to právě teď. Raději přiskočí k ní a nabídne jí rámě. Takhle ji alespoň nebude mít přímo před sebou a vyvaruje se tak situaci, kdy by snad Angel mohly být jeho pohledy nepříjemné.* Moc vám to sluší, jen když byste to nepochopila z toho mého záseku.. *Pronese, přičemž se k ní jenom bez pohledu nakloní, aby ho lépe slyšela, přece jen se to tu hemží lidmi a on by byl nerad, když by ji to uniklo. Vyvede jí po schodech k hlavnímu vchodu, nechá si zkontrolovat lístek i se prošacovat a pak už konečně mohou zamířit dovnitř. Když Angel vyjádří své nadšení pro prohlídku a jeho výzdobu, zasměje se a zakroutí hlavou.* Byl jsem tady od brzkého rána a zuby nehty se držel, abych ostatním nerozsápal krky..věřte mi, sám nechci svou vlastní výzdobu ani vidět. Omluvte mě tedy... *Zapíchne pohled do země a udělá pár kroků, než se rozhodne své divadýlko ukončit a s úsměvem se obrátí k Angel.* Ale že jste to vy, možná to s přivřeným okem zvládnu. *Usměje se a zase přistoupí k ní, aby se společně mohli přesunout někam, kde jim bude dostatečně příjemně. Přestože ráno v muzeu bylo dosti nervy drásající, se svou prací byl samozřejmě nadmíru spokojen. Jen si musí zapsat, aby se v příštích měsících zdržoval jenom v obchůdku a odmítal jakékoliv větší zakázky, obzvlášť pro město. Peníze jsou to sice hezké, ale radost z práce a jeho milované prostředí ještě milovanějšího květinářství jsou prostě tisíckrát lepší. Po cestě za lepším místem narazí na pár známých tváří, většinou jde o zákazníky nebo o někoho, s kým během dnešního dne už jednal. Všechny do jednoho ale obdaruje milým úsměvem. Když se kolem nich prožene číšník s tácem šampaňského, natáhne se k němu a uloví dvě skleničky, jednu samozřejmě nabídne Angel. Pokud se dnes ale necítí na pití alkoholu, bude hold chvilku vypadat jako nenasytný nadšenec pro šampaňské. Nic s čím by nemohl žít. V opačném případě si s ní ale milé rád přiťukne na další příjemný večer. Zrovna se chystá Angel nasměrovat pohled ke stolům, na každém z nich je naaranžován malý svazek sušených květin, jen taková drobnost z toho, co měl dnes všechno na práci. Z reproduktorů se ale ozve ženský hlas a on není přece nějaký nezdvořák, aby žvatlal přes ní. Pohled tedy natočí k pódiu a bedlivě poslouchá. Když mu Angel začne šeptat do ucha, na tváři se mu rozlije pobavený úsměv, otočí se jejím směrem a ústy jenom naznačí slovo stoprocentně . Upije ze své sklenky a se slabým potleskem, který tedy provedl v šarmantním stylu "ruka o stehno", vyčkává dalšího proslovu. Jen doufá, že to nebude moc na dlouho.*
Obrázek ObrázekObrázek
Uživatelský avatar
Benjamin Talley
Příspěvky: 7
Registrován: sob 15. srp 2020 22:35:43
Přezdívka: NPC

Re: Galavečer v Diamantovém muzeu

Příspěvek od Benjamin Talley »

* Na takové akce chodil na povrchu rád. Byl totiž v jiné roli, než ve které je teď. Plný hněvu, ovládání se a hlavně čekání na svou příležitost, která jistojistě nastane už hodně brzy. Sedí teď ve svém bytě, který mu pronajal Daniels, aby nemusel trávit noci na hotelích a byl mu loajálnějším zaměstnancem. Podržtaškou nebo jak by to jinak člověk nazval? Jeho d****u. Už ho moc nebaví tato práce a někdy má tendence proklínat dne, kdy se toho nápadu ujal a zůstal tady v Gold Pitu. Avšak setkání s Val před pár týdny mu aspoň změnil trochu náhled na celou situaci, a i když to navenek nedává vědět, je rád, že jí tu má. Holku, která mu pořád vyprávěla o jejím rodném městě, který byl úžasný a mělo vše, co si člověk mohl usmyslet. Pravda, ve městě, kde místo peněz vládnou diamanty, jsou podmínky o hodně rozdílnější, než třeba africké vesničky poblíž hranic, kde lidé živoří ze dne na den. Zpět z myšlenek ho vrátí budík, který si nastavuje vždy před odchodem. Naposled si zkontroluje svůj smoking od Zegny a své vintage Rolex Cellini na rukou, aby zjistil, kolik mu zbývá času. Tyto hodinky dostal od svého dědečka, když mu bylo 18 s tím, aby si vždy pamatoval, z jaké rodiny pochází. Vyrazí z bytu a dorazí na akci už hodinu před, aby vše nachystal pro příchod Nicka. Jistě se dnes bude chovat opět jako naprostý idiot, jako každý jiný den od té doby, kdy se dostal do funkce. Možná by bylo jenom dobře, kdyby se něco stalo a opět by se tu něco mohlo dít zajímavého... To ale se bohužel nestane, protože od zvolení s Danielsem chodí nejméně 3 gorilly vedle. Pan prefekt to má ošetřené, není tak lehkomyslný, jako minulý prefekt a jeho předchůdci. Byť je pravda, že takový Watson a Esteban zemřeli až po sesazení z moci. Ano, i to si nastudoval velice pečlivě. Musíš poznat přeci svého nepřítele co nejlépe nebo ne? Hlavně, když jsi po jeho boku. *
Uživatelský avatar
Valerie Adams
Příspěvky: 29
Registrován: sob 25. črc 2020 18:43:37
Přezdívka: Dolor

Re: Galavečer v Diamantovém muzeu

Příspěvek od Valerie Adams »

*Ještě odpoledne v rámci své přípravy na vyšší sociální zátěž, která jí ten večer čeká, seděla na gauči, na břiše balancovala misku popcornu a sledovala staré seriály, kterým propadla při svém cestování. Čím jiným si měla zkracovat dlouhé hodiny na cestách? Teď ale naproti té šmudle v teplácích vypadá jako naprosto jiný člověk. Naposled se shlédne v zrcadle a zkontroluje upozornění na svém telefonu, její taxi už je tady, a tak je čas vyrazit do nitra dění. Když vystoupí před muzeem, nabere plnými doušky pohled na tu majestátní budovu. A těch lidí kolem! Ach, ano, dnes si její extrovertní stránka, která se ráda naparádí a vyrazí mezi lidi skutečně užije. Uhladí si své šaty, rukou zastrčí neposedný pramínek vlasů za ucho a s mírným úsměvem na rtech vyrazí po schodech ke vchodu. Dokonce jí po cestě jistý muž nabídne ruku a doprovodí jí tak až ke dveřím, naštěstí se ale vyhnou trapným situacím, tedy prozatím, prý si jí najde vevnitř. Bude se hold muset velmi dobře schovat, nebo obklopit vytrvalou společností. Benji. Najít právě jeho je jejím prvním úkolem, hned co vstoupí do velkého sálu, který se plní štěbetajícími lidmi. Benji už pravděpodobně dorazil s Danielsem. Trochu jí mrzelo, že jí nemohl vyzvednout, ale práce je práce. A pro něj je podle všeho velmi důležitá. Moc o ní nemluvili. Když se viděli, nějak nebyl čas na...no...mluvení. Rozhlíží se kolem, ještě se na svých podpatcích natahuje, aby se udělala ještě vyšší. Když se u ní zastaví číšník s šampaňským, se zdvořilým úsměvem ho připraví o jednu skleničku a poděkuje. Stání na místě jí nikam nedovede, proto se pomalými kroky začne přesouvat po sále, pohledem bloudí po tvářích a hledá tu jednu jedinou. Naštěstí to není tak složitý úkol, jakmile začne potkávat vyšňořené nosánky nahoru po skupinkách, je jí jasné, že jde dobrým směrem. A vskutku. Když proklouzne kolem jednoho ze stolů, pohled jí padne na prefekta, v obložení rady města a i Benjiho. Nahodí oslnivý úsměv a vyrazí jejich směrem, nechce se ale vnucovat přímo do rozhovoru, a tak se k Benjimu tiše přikrade a položí mu ruku na rameno.* Nazdárek. *Nakloní se k němu a pošeptá mu do ucha. Nejraději by ho i políbila, ale to pravděpodobně není ten nejlepší nápad. Nejspíš by to všem kolem nebylo zrovna příjemné, a tak je vyčkává kolem, jestli a hlavně jak jí Benjamin představí.*
Obrázek Obrázek
Uživatelský avatar
Leanne C. Kahard
Příspěvky: 231
Registrován: pát 28. úno 2014 19:46:10
Přezdívka: Lea
Bydliště: Gold Pit

Re: Galavečer v Diamantovém muzeu

Příspěvek od Leanne C. Kahard »

Přijela na parkoviště poněkud později než všichni ostatní, ještě uspávala malou, ačkoliv sehnali velmi milou paní na hlídání. Navíc jí to dnes trvalo kapánek déle než obvykle. S úsměvem předala klíčky obsluze, bezpečně uschovala lísteček do malého psaníčka, aby ho náhodou neztratila, přeci jen plánuje dnes dělat odvoz. Rychlejším krokem se vydala ke vstupu a dále k šatně, už z hlavního prostoru slyší slova uvítání. Odkládá si lehký kabátek, večery už nejsou nejteplejší, a odkrývá tlumené zlato-šedé šaty zdobené vyšívanými květy. Vlasy má vyčesané fo elegantního drdolu, v uších má jen drobné zlateé náušnice. V ruce samozřejmě psaníčko se všemi lístečky s čísly.
Pomalu se nadechne a uklidní ze svého rychlejšího tempa a také z nervů, jež návštěvu tento večer provází. Přeci jen, když zde byli naposledy... Jen si povzdechne, nahodí lehký úsměv a vydá se do hlavního prostoru, kde má mluvit nový prefekt a rovnou se nenápadně začne rozhlížet po Erwinovi, zatímco se pomalu pohybuje davem.
Odpovědět