Zážitková návštěva dolů

Uživatelský avatar
Danielle Elizabeth Killiene
Příspěvky: 230
Registrován: ned 23. bře 2014 20:39:07
Přezdívka: Speedy
Bydliště: Gold Pit

Re: Zážitková návštěva dolů

Příspěvek od Danielle Elizabeth Killiene »

*Pousměje se, protože právě dosáhla toho, co chtěla. Nad jeho otázkou jen pokrčí nevinně rameny. Může s čistým svědomím říct, že tohle z ní udělal on, takže opravdu neví, proč to dělá. To by se měla spíš zeptat ona jeho. Napadne ji ještě jedna dobrá narážka, ale ta by je tuplem poslala domů. A ona přišla na akci, aby se tu aspoň trochu pobavila a něco naučila. Takže radši si nechá svou poznámku pro sebe a dál se věnuje výběru vína. Podívá se na svého společníka, který ji následuje a dozvídá se, že na víno moc není. To je miloučké. Alkohol o kterém zjistila, že jí nejvíc chutná, je právě víno. I když se v něm moc nevyzná, ví které má nejradši a které naopak nikdy znovu neochutná. Není zrovna typ, který by zvládl jen tak odhadnout, jaký druh by mohl tomu druhému chutnat. Spíš si jen myslí, že to co pije ona je to nejlepší. I když by se mohla trochu krotit. Na povrchu to zvládla a teď, co je zpátky toho vypila víc, než za celý jeden rok strávený na povrchu. Znovu by se z ní stalo, to co byla předtím. A rozhodně nechce skončit jako dřív. K tomu má navíc už teď dobře nakročeno s jejím nynějším společníkem. Je moc brzo na to takhle přemýšlet, ale nejde říct, že o tom člověk nepřemýšlí. Není to poprvé, co spolu tráví večer. Není to poprvé, co se takhle handrkují. Už jí to přijde jako samozřejmost. Trochu zasněně se dívá na vinný lístek a zaslechne Jamesův komentář. Trochu s podivem se na něj podívá. Do květináče? To by přece neudělal ne? Hodně v to doufá. I když se James zasmál, nepřišlo jí to jako vtip. Opravdu se bojí, že by to udělal. Rozhlédne se s ním, kde je nějaký květináč, ale ani jeden z nich žádný nenajde. Dobře, tak možná to opravdu byl jen vtip. Potom ovšem James znovu promluví. Podívá se nevěřícně za jeho prstem a pak znovu zpátky na něj. Ne ne ne. To by neudělal. Rozhodně ne. Není přece blázen. No. Dobře, možná by se měla bát, že to udělá. A ještě si ukradne její hroznové víno. To ji donutí trochu k úsměvu, ale stejně se dost bojí, aby jim tu nenaplival pod nohy. Musí si vymyslet nějaký únikový plán, aby u toho kdyžtak nebyla a nebyla s jeho zločinem spojována. Ještě než stihne vybrat, tak se ozve sklenička a to upoutá její pozornost. Kousek od nich stojí slečna, která má tuto akci zřejmě na starost.* Vidíš, jsme oba zachráněni. *Usměje se na něj a poslouchá, co jim slečna říká. A vypadá to, že za chvilku začne prohlídka. Jelikož jsou požádáni, aby vše zkonzumovali, tak do sebe rychle nasype ovoce, které měla na talíři a chytí Jamese za ruku. Je to taková novinka, kterou zkouší, ale líbí se jí to. Popotáhne ho na místo, kde se rozdávají ochranné pomůcky. Nandá si na hlavu helmu, kterou si utáhne přesně na svou hlavu. Počká na Jamese, než si nandá svou helmu a i když by se smát neměla. Trochu ji pohled na něj v té pracovní helmě rozesměje. Ale jen malinko. James ke dostane ještě baterku a trochu mu ji závidí. Nejradši by si sama svítila, aby na všechno hezky viděla, ale jelikož má dobré vztahy s tím, kdo ji dostal na starost, tak si je jistá, že ji James posvítí kamkoliv bude chtít. Proto jí to nakonec nijak nevadí. O chvilku později už jsou obeznámeni s tím, jak celá prohlídka bude vypadat. Je docela natěšená, co se na ně uvnitř dolů chystá. Možná je nechají si odnést nějaký diamant. Tím by rozhodně nepohrdla. i když by se ráda celou cestu Jamese držela, po sestoupání několika schodů jí to přijde nemožné a tak jeho ruku pustí, ale stále se drží blízko u něj. Přeci jen, nechce, aby se tu někde ztratila nebo aby jí její světlonoš někam utekl. Procházka dolem je dosti uklidňující. Ne pro každého je malý, těsný prostor, ale jí to nijak nevadí. Navíc, mačkat se na Jamese není nic špatného. Naopak. Doly jsou studené, ale u něj je jí hezky teplo. Při tom procházení jí dojde, že může by mohla být těžařka. Je hubená, trochu menšího vzrůstu a dalo by se říct, že i rychlá. Pokud nevyjde její kariéra, možná o tom bude i uvažovat. I když s jejíma ručičkama by toho moc neutáhla. Ale aspoň by se všude protáhla. A tahle její teorie dostane možnost se potvrdit. Se skupinkou zastaví u uličky, která vypadá opravdu těsně, ale prý se tam může nějaký odvážlivec protáhnout. Nikdo moc nevypadá, že by se tam chtěl protáhnout. Podívá se s šibalským úsměvem na Jamese s nápadem.* Co myslíš? Mám to zkusit?
Obrázek Obrázek
Uživatelský avatar
James Whittemore
Příspěvky: 124
Registrován: ned 11. led 2015 15:31:12
Přezdívka: Dolor

Re: Zážitková návštěva dolů

Příspěvek od James Whittemore »

*Až nadmíru ho baví její zděšený výraz, když jí začne vyhrožovat s pliváním vína po zemi. Na jednu stranu ho trochu uráží, že věří, že by něco takového skutečně udělal. Není přece malej. I když jí jako malej občas rád zlobí. Jeho radost a pobavení nad jejími výrazy je ale mnohem větší, než nějaké pobouření, a tak se prostě jen šibalsky usmívá a čeká, jak to s tím vínem tedy dopadne. Doufá, že mu ho nebude nutit. Víno opravdu, opravdu nerad. Vzpomene si na svou matku, která vždycky sedávala se sousedkami na zahradě, u stolu pod slunečníkem a popíjely víno, zatímco pomlouvaly tu, která zrovna nemohla dorazit. Nedej bože, aby se on v takových chvílích rozhodl byť jen vlézt do okna. Když měla matka společnost, James byl opomíjený jak nikdy. Nemluvilo se o něm, všichni se tvářili, jako by neexistoval. Sousedky pravděpodobně považovaly za vhodné jeho jméno vůbec nevytahovat, měly nejspíš pocit, že by tím jeho matce připomněly to těžké břemeno, které s sebou bude muset tahat po zbytek svého už tak těžkého života. Ugh. Bylo mu z ní na zvracení. Ne tak moc, jako z jeho otce, ale bylo. Jeho dětství byla nikdy nekončící soutěž o to, kdo koho vlastně nesnáší víc. Z myšlenek ho probere hlas ženy, která překazí jejich zábavu a on jí je za to možná dost vděčný. Nejen že nemusí pít víno, ale také nemusí přemýšlet nad jeho pošetilou minulostí. Ustoupí tedy od stolku s víny a sleduje Dani, která do sebe hází poslední kousky ovoce, načež odloží talířek a chytne jeho ruku. Jsi samý překvapení, víš to? Pohlédne trošičku překvapeně nejprve na ní a pak na její ruku v té jeho. Jo, tohle vůbec není špatný. Vypadá to správně, hezky do sebe pasují. Trochu pevněji jí stiskne a nechá se za ní táhnout. Líbí se mu na ní, že když ví, co chce, jde si prostě pro to. Taková nebývala, vůbec ne. Změnila se, stejně jako se změnil on. Jsou to dva lehce rozdílní lidé, než ti, co se před čtyřmi roky ani neměli šanci rozloučit. A přesto k sobě pořád našli cestu. Možná tím hlavním důvodem byla jejich změna. Ruku jí z donucení pustí, když si přebírá helmu a baterku. Jakmile si helmu trochu rezignovaně narazí na hlavu, všimne si, jak Dani schovává úsměv. Absolutně nezaujatě se na ní podívá a helmu si strhne z hlavy.* Jestli se mi budeš smát, půjdu tam bez helmy. A až na mě něco spadne a já kvůli tomu umřu, bude to na tebe, Dani. *Zase jí pohrozí a s helmou pod paží se nakloní k jejímu uchu, do kterého zašeptá.* To bys snad chtěla? *Schválně slabě otře svoje rty o její ucho, než se od ní odtáhne, napřímí a helmu si zase narazí na hlavu. Bez dalších řečí pak zase jejich ruce spojí, i když to není na dlouho. Prohlídka začíná a oni se musí rozdělit, aby bezpečně sešli schody, i uličky v dolech jsou poněkud úzké, a tak bude poněkud složité držet se po jejím boku. No co, půjde za ní a bude svítit kolem. Možná hlavně na její zadek. Aspoň dokud si toho nikdo nevšimne. Snaží se najít na tom kousku prohlídky aspoň něco zajímavého, informace o dolech jdou ale jedním uchem tam a druhým uchem ven, pohledem těká po stěnách, na kterých vlastně ani nic není pořádně vidět, než se konečně zastaví u něčeho "zajímavého". Tedy, podle průvodce tomu tak asi bylo, když si myslel, že je to hodné zastávky. Do uličky se rozhodně cpát nehodlá. Od pohledu soudí, že by tam zvládl strčit možná tak ruku a udělat jeden krok, než by se zasekl. Dani ale vypadá, že se její malá vnitřní dobrodružka zase sápe na povrch a on se pobaveně usměje.* Směle do toho. Když se zasekneš, slibuju, že ti budu nosit jídlo. Jednou do týdne, budu přece vytížený muž, celé knihkupectví na starosti... *Přehání a povzbudivě jí postrčí směrem k uličce. Teď stojí před celou skupinou a není cesty zpět. Jen směle do toho.*
Obrázek Obrázek
Uživatelský avatar
Bastien Morton
Příspěvky: 93
Registrován: pon 12. zář 2016 22:19:22
Přezdívka: Dolor

Re: Zážitková návštěva dolů

Příspěvek od Bastien Morton »

*Moment dvou těžařů je zvěčněn, a tak může s klidem na duši uklidit telefon zpátky do kapsy. Budou mít moc hezkou vzpomínku. Možná by mohl zjistit, kdy má Angel narozeniny a tu fotku jí zarámovat, jako dárek. Jen taková hloupost, nad kterou by se mohli společně smát. A ještě by jí opatřil nějakým trapným popisem. Třeba "potkali jsme se v podzemí a společně jsme šli ještě hlouběji! I když, ne. To zní, jako by se potkali ve špatné životní situaci a společně propadli závislosti na drogách. Se zasláním fotografie samozřejmě souhlasí. Hned jak přijde domů a přestane se nad fotkou sám culit jí pošle jejím směrem, aby se i ona mohla pobavit nad jejich hloupostí. Možná by takových fotek měli dělat víc. Nemá namysli padesát otřepaných selfíček za den, ale vždy, když si spolu takhle někam vyrazí, bylo by hezké udělat si vzpomínku. Vzpomínky on moc rád. Miluje fotoalba. V dnešní době už jsou velmi vzácná, stejně jako fyzické fotografie. Všechno je teď na telefonech, paměťových kartách a cloudech, ale málokdo ocení krásu fotografie, kterou můžete vzít do ruky. Rád jednou za čas sedne se sklenkou vína na gauč, pustí si do pozadí tichou uklidňující hudbu a listuje starými fotoalby, z dob, kdy byl ještě malý capart co neuměl do pěti napočítat, přes jeho školní léta, až po poslední fotografie jeho maminky. Mělo to své kouzlo. A on by moc rád v takové tradici pokračoval i s jeho přáteli. Má dokonce jedno album speciálně pro své květinářství. Od dob, kdy ho poprvé otevřel až po rekonstrukci a jeho novou podobu. To bude muset Angel taky ukázat, až u něj budou večeřet! Zapíše si to do paměti. Když Angel podpoří jeho nápad vykašlat se v případě nouze na prohlídku a jít raději pít všechno to přítomné víno, zasměje se s nadšenými jiskřičkami v očích.* Angel, nedělal bych v tento podzimní večer nic raději, než se s vámi plazil domů. *Pronese dramaticky s nádechem jistého starověkého šarmu a skoro se i ukloní. Naneštěstí nemůžou vyvádět skopičiny dlouho, je na čase se pohnout. Opatrně sestoupá po schodech a následuje Angel, pozorně poslouchá co jim průvodce říká, aby snad později mohl začít rozhovor na téma "a co jste si myslela o...". Ne že by si jinak neměli o čem povídat, ale rád by ukázal, že se při takových večerech s ní nenudí a shledává je velice zajímavými. Jejich první řádnou zastávkou je úzká ulička, u které se na něj Angel pořádně nalepí a ještě se k němu tak zajímavě natočí, že na chvilku zazmatkuje. Klid, chce ti jen něco pošeptat.* Já do toho rozhodně nejdu. Jsem sice párátko, ale nerad bych se stal součástí prohlídky dalších generací. *Zavtipkuje.*
Obrázek ObrázekObrázek
Uživatelský avatar
Andromeda Andy Carter
Příspěvky: 162
Registrován: úte 26. kvě 2015 20:34:19
Přezdívka: Sel

Re: Zážitková návštěva dolů

Příspěvek od Andromeda Andy Carter »

Tiše se zasměje, když jí Isabella obviní z toho, že si z nich jen utahuje. No, kupodivu ona se takhle jmenovala. „Věř tomu nebo ne, ale přesně tohle jméno mi rodiče vybrali, když jsem se narodila. Asi si chtěli připadat vtipní.“ Odpověděla jí a usmála se. Přesně tohle jméno měla ve svém rodném listě, které tohle rozhodnutí jejich rodičů jen potvrzovalo. Kupodivu jí i vyhovovalo, že se její jméno lišilo od ostatních a nebylo tak obvyklé. Přece jen se tak i lépe pamatovalo, a tak trochu jí dodávalo na zajímavosti. „To bezesporu je a taky se to lépe pamatuje. Navíc je to kratší na vyslovování. Mám tohle oslovení raději než svoje celé jméno.“ Odpoví holčičce a spiklenecky na ní mrkne. Ne, že by to byla úplně pravda, protože i svoje celé jméno měla ráda, ale tak proč jí trochu nepotěšit. Rozhodně to bylo moudřejší řešení než se tu s malou holčičkou dohadovat o tom, že její jméno je hezké i když to není zrovna zkratka. Mírně pozvedne obočí, když jí Isabella sdělí, že se její otec dal na hereckou dráhu. No, každý musel nějak přežít během těch let mimo Gold Pit, ale pokud měla pravdu, tak tohle byl opravdu docela velký obrat. Neujde jí, že děvčátko odseknutí otce trochu nakrknulo, ale rozhodně neměla v plánu na to nějak poukazovat. Plést se někomu jinému do výchovy, když ona sama neměla vlastní děti nebylo něco, co by chtěla praktikovat. Vždyť o tom nic nevěděla, tak proč se do toho motat. „S největší pravděpodobností ano. Byla jsem tehdy v Radě, když byl Henry opětovně zvolen prefektem, takže předpokládám, že jsme se museli potkávat.“ Odpoví mu a usměje se. Dobře tedy byla i její asociace s prefekturou, a tudíž i Henrym, kterého vlastně od té potopy neviděla. Sice si nebyli nijak blízký, ale byla by to alespoň trochu známá tvář. I tak mu ale přála to, že se tak nějak od politické scény tady dole odtrhnul. Ne, že by Andy měla v plánu se tam nějak vracet, ale rozhodně nebyla připravená tohle město na dobro opustit, i když to tak několik let zpátky vypadalo.
Bylo snadné odhadnout, že podobné situace bude Sebastian znát. Isabella rozhodně nepůsobila jako dokonale klidné a hodné dítě, které najdete tam, kde ho necháte. Spíš naopak. Andy to vnímala spíš jako dobrou vlastnost, ale nedokázala si představit, že by někdy se svým dítětem diskutovala a snažila se ho donutit udělat něco, proti čemu si ono samo postavilo hlavu. Když jsou vpuštěni dovnitř a zastaví se na prvním místě, zadívá se na mezeru, na kterou průvodce upozorňuje. Když se k ní ale otočí Isabella pro ujištění, že se jí nic nestane, podívá se na ní a dřepne si k ní dolů. „Neboj, nic se ti nestane. Jsem si jistá, že tě tvůj tatínek zvládne ochránit, kdyby se něco stalo.“ Ujistí jí a usměje se, aby tím holčičku opravdu uklidnila, pak se zase narovná a při pobídce od Sebastiana se znovu podívá na mezeru ve skále. „Nejsem si tím tak jistá. Navíc se mi nechce riskovat to, že bych se tam zasekla a celá výprava by mě tu nechala ve tmě.“ Odpoví mu a mírně zavrtí hlavou. Sice nebyla moc velká pravděpodobnost, že by se tam zasekla, ale ta vidina, že by tady uvízla se jí nelíbila. Sice neměla problém se stísněnými prostory, ale zůstat sama ve tmě v dolech opravdu nebyla její představa příjemně stráveného večera.
Uživatelský avatar
Danielle Elizabeth Killiene
Příspěvky: 230
Registrován: ned 23. bře 2014 20:39:07
Přezdívka: Speedy
Bydliště: Gold Pit

Re: Zážitková návštěva dolů

Příspěvek od Danielle Elizabeth Killiene »

*Zahlédne, jak si James po jejím malém zasmání sundá helmu a trochu naštvaně jí pohrozí, že pokud v tom smíchu bude pokračovat, tak půjde do dolu bez ní a jeho případná smrt bude na ní. Dovolí si ještě trochu zasmát, ale James se nebezpečně přiblíží k jejímu uchu. A jako si řekla, že bude hodná, James si očividně nic takového neřekl. Ocitne se nebezpečně blízko jejího ucha a zašeptá jí větu, která by nemohla být víc normální. Ovšem vzhledem k okolnostem a k tomu, jaký mezi sebou mají vztah jí to přijde velmi vzrušující. Do toho ji ještě tak nenápadně pohladí svými rty po uchu a to jí moc nepomůže. Naopak. Zapálí to v ní nový ohýnek a docela lituje, že jsou právě na veřejnosti. Chvíli na něj jen kouká a přemýšlí, jestli se tu na to nevykašlat a nejet k němu domů. Rozhodně by se jí to teď líbilo víc než nějaká prohlídka. Ale byl to její nápad a tak teď nesmí couvnout. Proto s úsměvem zavrtí hlavou a následně si přejede prsty po rtech, jako by si zavírala pusu na zip. Trochu doufá, že ji její oči neprozradili a že si James nevšiml toho jiskření, které v ní tím jeho šeptáním probudil. Jakmile si James znovu nasadí helmu, tak se uvnitř směje, ale na povrchu je jako socha. Vážně nechce, aby se mu něco stalo a ta jeho výhružka působila dost reálně. Navíc, ještě nedokáže rozpoznat co z těch věcí, které říká myslí vážně a které jsou naopak jen plané výhružky. Rozhodně se ale nebojí, že by to nikdy nezjistila. Myslí si, že tomu brzo přijde na kloub. Její ruka znovu skončí v té Jamesově a trochu ji to zahřeje u srdce. I když si nic neřekli ani neprobírali, co tohle pro ně je, přijde jí to jako hezké gesto. Navíc je jeho ruka příjemně teplá a v dolech je trochu chladno. Zmiňované doly jí ovšem překazí radost z vyhřáté ruky, protože chodit ruku v ruce skrz tunely není sranda a tak se po nějaké chvilce od Jamese odpojí, ale stále se drží blízko. Přeci jen, má baterku a může jí posvěcovat na všechna ta hezká zákoutí a do každé temné uličky, která se zde nachází. Tím se dostáváme k té nejužší uličce, která se zde nachází. jakmile průvodce řekne, že mohou vyzkoušet, jestli se dovnitř procpou, nějak tím zazvoní na její dobrodružné já, které teď stojí ve dveřích, připraveno se prorvat čímkoliv co před ni postaví. Rozhlédne se po skupině, ze které se k tomu nikdo nemá. Tak přeci jen bude jediná. A nejde přeci, aby to nikdo nezkusil. Proto se natočí k Jamesovi, aby se ho zeptala, jestli to má zkusit. Trochu doufá, že jí to rozmluví, aby se tu nějak nepokoušela ztrapňovat, ale James má jiný plán. Řekne jí, že by to měla zkusit a dokonce ji drze postrčí do prostřed skupiny, blíž k velmi úzké uličce. Trochu nervózně se za ním otočí, jestli to opravdu myslí vážně. Teď, když tu stojí, tak se její dobrodružná stránka schovává na verandě a kalkuluje, jestli to má vlastně smysl. Zatřepe hlavou a rozhodne se to zkusit. Přeci by ji tu nenechali, ne? Ještě, že si vzala tmavé oblečení. Podívá se dovnitř a trochu pochybuje, že by se tam protáhla. Možná o kousek? Natočí se tedy ke stěně z boku, zatáhne bříško a skoro bez problémů se protáhne dovnitř. Trochu se otírala o stěny, ale pořád se protáhla bez problémů. A jak je z toho nadšená. Nic moc, co by si mohla prohlédnout zde ovšem není, a tak se zase vrátí stejnou cestou zpátky. Tedy bokem. Je ráda, že to zkusila. Aspoň ví, že kariéra těžařky není nic nesmyslného. To ale jen pokud jí nevyjde její knihkupectví. Které jí stále zůstává a nebude ho řídit James, protože se úspěšně protáhla tam i zpátky.* To bylo super! *Řekne tak trochu k celé skupince a pak se přesune nadšeně k Jamesovi. Je na sebe pyšná. Nejen na sebe. I na své tělo. Zvládlo velkou zátěžovou zkoušku a prošlo na jedničku! I když, možná by to měla brát jako znamení, že by měla začít jíst větší porce.* Nebylo to tak hrozný. Nakonec se bohužel na moje místo jen tak rychle nedostaneš. Nechceš to taky zkusit? *Řekne trochu koketně a s úsměvem k němu přejde. Trochu víc se k němu navíc přitiskne, protože i když v jejích žilách teď proudí adrenalin, tak jí je trochu zima.*
Obrázek Obrázek
Uživatelský avatar
Vypravěč
Příspěvky: 298
Registrován: pát 28. úno 2014 17:53:54
Přezdívka: VZZ
Kontaktovat uživatele:

Re: Zážitková návštěva dolů

Příspěvek od Vypravěč »

Odvážní jedinci, kteří se do uličky přeci jen rozhodnout podívat, jsou odměněni potleskem, nic lepšího jim bohužel průvodce ani nabídnout nemůže. Ostatně nemají nabídnout víc, než jen nějaké ty vědomosti a zážitky. Alespoň prozatím. Navíc se nikdo nezasekl a to je toho potlesku skutečně hodno. Když jsou všichni bezpečně zpátky u skupiny, může se pokračovat dál.
Po cestě narazíte na různé těžařské vybavení, ke kterému náš milý průvodce vždy něco zajímavého řekne. I když kolik zajímavých věcí můžete skutečně říct o krumpáči, hm? Pro Isabelle je celá tahle prohlídka zkouškou odvahy, neví, jestli se pevněji tisknout ke svému otci, plyšákovi, nebo své nové kamarádce se zvláštním jménem, které si určitě vymyslela. Když zachází za jeden roh a míjí velmi zvláštní útvar z kamenů, Isabelle vyděšeně zaječí a strhne na sebe pozornost celé skupiny. Několik strašpytlů, včetně Bastiena, dokonce zaječí s ní. Jaký to obraz mužnosti...

Přestože je Isabelle ve skupince vlastně jediné dítě, Dani jako by najednou o pár let omládla. Prohlídka jí úplně pohltí, chce se na všechno dívat, sahat a všechno si pořádně zapsat do paměti. Proto také tráví většinu času tím, že Jamesovo ruce se svítilnou směřuje jinam, jen ne pod nohy lidí před nimi. Každý chlap má svou trpělivost, proto James prostě svítilnu předá Dani, aby se vynadívala, zatímco sám následuje zbytek skupiny. Jeho kameny nakonec zas tak nezajímají.

Skupina pomalu dorazí k další zajímavé zastávce jejich prohlídky.
*Teď si budete moct vyzkoušet, jaké to je pro lidi, co tady pracují. Jen tedy pro vás to bude spočívat v tak třech ranách krumpáčem, na rozdíl od třiceti let tvrdé dřiny.* Průvodce se zasměje vlastnímu „vtipu“ a sehne se dolů ke krumpáči, který leží vedle dosti obouchaného kusu kamene. Zjevně se předchozí skupiny vyřádili. Průvodce rychle provede všechny přítomné procesem. Chopíte se krumpáče, párkrát s ním praštíte do kamene a to co vám vypadne si můžete odnést domů, nic složitého. Navíc, pokud ve svém kousku kamene zahlédnete něco blýskavého, můžete se možná i zaradovat. Nebude to sice diamant o rozměrech dlaně, ale třpytivá ozdoba do nějakého šperku se tam možná najde. Jako první krumpáč připadne Andromedě, stojí totiž průvodci nejblíže. Ačkoliv jsou ženy obecně v tomto úkolu méně úspěšné, třeba bude právě ona překvapením večera.

Všem přítomným se teď v očích odráží vidina bohatství, kterého by mohli s takovým malým kamínkem nabýt. Dlouhou dobu si ani nikdo neuvědomuje, že je jejich výprava o člena kratší. Vybavit Dani svítilnou nebyl zrovna dobrý nápad. Při prozkoumávání jedné z postranních uliček se zapomněla s pohledem na zdi osázené blyštivými kamínky a než se nadála, zbytek skupiny byl tu tam. A James na tuto skutečnost přichází, zdá se, až moc pozdě...
Uživatelský avatar
Angel Lunienne Hackett
Příspěvky: 165
Registrován: pát 27. bře 2015 22:06:34
Přezdívka: Meep
Bydliště: Gold Pit

Re: Zážitková návštěva dolů

Příspěvek od Angel Lunienne Hackett »

Bastien opět zahraje divadélko, které jí do hlavy nandá další představy o plazení se domů. Nadšeným kývnutím souhlasila. Kdyby venku začalo pršet, to plazení by jim třeba šlo lépe, protože by se na břiše mohli plácat jako ryby a nějak se pohybovat vpřed. Ani neví, jak se jí něco takového mohlo uhnízdit v hlavě, ale čtvrtku výkladu, než se zastavili u té štěrbiny, jí kvůli tomu cukaly koutky. Pobaveně se po jeho odpovědi ušklíbne a přikývne. "To naprosto chápu. Ale nebojte. Nenechala bych Vás tu! I kdybych Vás z toho měla nějakým krumpáčem vykopat." Rozhodla se a věnovala mu vlídný úsměv. Přec jen ho do toho uvrtala, tak by ho tu nesměla nechat, ne? "Ale musela bych pořádně opatrně, abych náhodou tím krumpáčem nepraštila vás.. to by nebylo zrovna hezké." A jo, možná by měla přemýšlet, než něco řekne, protože tahle představa byla v podstatě dosti ošklivá. Jedna blondýnka se začne protahovat štěrbinou a zase zpátky. Tišeji jí zatleská, snad jako by byla paranoidní, že když budou dělat moc velký hluk, že se spustí nějaká lavina kamenní. Tak to přeci funguje na velkých sněžných vrcholech, tak proč ne i zde! Nu, ale přestaňme být paranoidní a mít před očima chvílemi smrt kamarádky a veselme se! Nakonec se jejich skupinka posouvá dál a průvodce jim povídá o náčiních, která se používala. Trochu se jí sevře žaludek, protože si představila, jak lidé, kteří na to nebyli zvyklí, ale potřebovali být odstraněni, jako například Jimmy, byl nuceni některá tato náčiní využívat. Na obličej je jí mírné znepokojení vidět, když její ruka tak nějak automaticky vklouzne do Bastienovy dlaně a jemně ji stiskne. Potřebovala se trochu rozptýlit. Když si však plně uvědomila, že ho drží za ruku, tak na něj omluvně pohlédne. "Promiňte, jen se mi vybavilo něco, co mi říkal kamarád, který byl nucen tady pracovat." Vysvětlila situaci, aby si o ní nemyslel, že ho nějak sexuálně obtěžuje. Držením za ruku, ano. Proto ho zároveň pustila, pokud její ruku však nezadržel. v takovém případě by mu věnovala jeden vděčný úsměv a šla dál za průvodcem. Najednou však malá Isabelle zakřičí na celé kolo a Angel sebou s jakýmsi zděšením kníknutím trhne. Neví, jestli se lekla víc Isbee nebo Bastiena vedle sebe, který se očividně také lekl. Nedivila se mu, ale koutky jí trochu cukly vzhůru. Pokud ho zdržela za ruku, tak tu jeho povzbudivě několikrát stiskla. Jestli ne, tak ho pohladila po rameni. "Váš hlas se hezky zvučně nesl chodbami. Třeba by vám ten zpěv fakt šel." Poškádlila ho trochu s úsměvem, než se vydala dál za průvodcem. Jejich další zastávka se nacházela u krumpáče, který průvodce do ruky vzal a Angel se trochu zachmuřila po jeho slovech. Věděla, že je to těžká práce a obdivovala každého, který dokázal v dolech pracovat. Pochybovala, že ona by zvládla více než několik ran krumpáčem, než by ji kompletně rozbolely ruce. Třeba by jí ty ručičky samou vyčerpaností upadly a ona by je před sebou cestou na povrch musela kopat, aby jí je tam někdo přišil zpátky. Jako první dostane do ruky krumpáč žena, která byla blízko Sebastiana s Isabelle. Usmívá se. "Myslíte, že budeme mít štěstí a vykopneme si nějaký ten kamínek? A že jsem to říkala, že to tak třeba bude!" Špitá k Bastienovi nadšeně, protože její tip byl koneckonců správný.
Uživatelský avatar
Sebastian Blackwood
Příspěvky: 330
Registrován: čtv 29. kvě 2014 16:11:01
Přezdívka: Meep
Bydliště: Gold Pit

Re: Zážitková návštěva dolů

Příspěvek od Sebastian Blackwood »

Holčička Nechápavě zavrtěla hlavou ještě nad jejím jménem a nad tím vysvětlením. "Já mám hezké jméno. Isabelle Joanna Blackwood." Oznámí to ženě ještě trochu kostrbatěji a je vidět, že Sebastian ještě o trochu víc pookřál, protože se na svou dcerku pousměje. Určitě to bylo tím, že zaslechl jméno své zesnulé sestry. Další myšlenky si však do hlavy muž nepouští a věnuje se své nynější společnost, kterou by rád někam pozvala na drink, ale jelikož ho tu viděla s dítětem, tak to asi neprojde, protože si domyslí, že má nějakou ženskou. Třeba ale patřila k těm, kterým by to vůbec nevadilo. Kdo ví. Chápavě přikývne. "Jo, to asi jo. V radě bejval můj kámoš, ale nevim kdy. Taky to tam bylo celý takový pofidérní, takže nevim jak dlouho tam byl." Podělil se o tuhle informaci a teď mu její obličej už konečně zapadl. Nebo její hrudník, ale nejspíše to bylo od obojího trochu.
Nakonec je konečně pustí dovnitř. Na to, jak se sem jeho dcera těšila (a vlastně kvůli ní je teď tady a nepije pivo), teď se bála a určitě by chtěla zase nahoru a ven. Přišlo jí to tady děsivé, čemuž se Sebastian ani nedivil. I on měl dost stísněný pocit v hrudi, kdykoli si vzpomněl na dívku s nepoddajnými kadeřemi v jeho flanelové košili, kterou mu tak často kradla. Doly jsou nevyzpytatelné, ale věděl, že se nic stát nemůže. Byly tady jako poslední skupinka a těm předtím se také nic nestalo, takže není třeba panikařit. Raději se pustil do uklidňování dcery. Isabelle koukala na svou novou kamarádku. Jednou ručkou tiskla dráčka k hrudi a rázně přikyvovala s protaženým obličejíkem. "To máte pravdu. Tatínek je úžasný. Ochránil už hodně lidí!" Začne zase opěvovat pro ni dokonalého Sebastiana a krátce Andy obejme. Seb doufá, že tohle její období, kdy ho naprosto zbožňuje, nikdy neskončí a už teď se děsí puberty. Znovu se pousmál, ale kdyby ho na to někdo upozornil, určitě by zapíral! Pobaveně se ušklíbne po slovech bývalé radní. "No, i kdybych vás tu třeba chtěl sebevíc nechat, Isbee by mi to určitě nedovolila a mám baterku, takže ve tmě byste tu určitě nebyla." Zažertuje a holčička do něj šťouchne prstíkem. "Rozhodně bychom tu slečnu Andy nenechali. Je hodná a budu ji volit!" Sebastian upře neuvěřený pohled na dceru, než se prostě hlubším hlasem zachechtá. "Kdes tohle vzala?" Zeptal se ještě značně pobaveně. "Bude to totiž princezna v říši poníků a já ji musím zvolit!" "Aha, tak to jo. Už chápu." Znovu se uchechtne, zavrtí hlavou nad svojí dcerou, která zněla tak přesvědčivě a vydá se dál. Prohlídka ho příliš nezajímala, protože prostě... nářadí. Držel Isabelle za ruku a ta se rozhodla za jednou zatáčkou zařvat na celé doly. Sebastian sebou v úleku cukl tak, že to bokem helmy narval do zdi. Ještě že ji měl. "Do hajzlu." Zavrčel trochu rozhozeně a přitiskl si dceru, která se celou dobu bála víc a víc, k sobě. "Neboj, to nic není. Je to pár kamenů. Já tě nedám, hm?" Holčička trochu pofňukla a přikývla. Natiskla se k tatínkovi a plyšákovi ještě těsněji. Chvíli ji určitě napadlo, že by k nim stáhla i Andy, ale to by se jim šlo určitě hůře než teď. Další zastávka byla u kamene a krumpáče. "Tatí, budu to moct taky zkusit?" Zeptala se Isabelle a Seb pokrčil rameny. "To nevím, musíš počkat." Odpověděl jen a sledoval Andy, která vyfasovala krumpáč jako první. "A pořádnou ránu." Pobaveně se Sebastian ušklíbl, když ji vlastně tak nějak podpořil v tomhle činu. Isbee na ni koukala značně zvědavě, ale bezpečí tatínkovy přítomnost rozhodně neopouštěla.
Obrázek
Uživatelský avatar
Bastien Morton
Příspěvky: 93
Registrován: pon 12. zář 2016 22:19:22
Přezdívka: Dolor

Re: Zážitková návštěva dolů

Příspěvek od Bastien Morton »

*Je alespoň uklidněn, že by ho tu Angel nenechala a pokusila se ho z toho vykopat. Představa, jak se ten krumpáč ale ocitne ve špatném místě ho donutí se trochu zakřenit, přesto je to od ní hezké gesto, kterého si váží. Stejně tak by jí tu nenechal ani on. Přesto se do prozkoumávání uličky nepustí, zvědavě ale sleduje blondýnku, která se do ní téměř neohroženě vrhá. Za chvilku se zase vrátí zpátky a je v pořádku, tak jí společně s ostatními zatleská, její reakce mu vykouzlí úsměv na tváře a možná trochu lituje, že se do toho sám nepustil. Určitě ale najde nějakou lepší zábavu, která mu do života přinese trochu toho dobrodružství. Nikdo jiný se nechystá podstoupit uličku odvahy, a tak mohou společně vyrazit k další jejich zastávce. Po cestě opatrně našlapuje, snaží se neuklouznout na vlhkém povrchu a poslouchat přitom povídání průvodce. Nechystá se tedy zrovna své nově nabyté znalosti použít při dalším pracovním pohovoru jakožto těžař, nebo se tím snažit oslnit nějakou dámu, to rozhodně nemá zapotřebí. Ne s takovou skvělou společnicí, kterou pro něj Angel je. Upraví si v rámci vlastní bezpečnosti helmu na hlavě a když ruce zase svěsí podél těla, ta Angel se jemně vsune do té jeho. Pohlédne na ní, přijde mu to jako zvláštní krok. Nijak mu to samozřejmě nevadí, naopak. Jen mu něco říká, že to není jen tak bezdůvodné. Možná, že má strach? Nebo jí je zima a chce se alespoň trochu zahřát? Když mu to Angel náležitě vysvětlí, chápavě přikývne a její ruku slabě stiskne. Je tu pro ní a rozumí tomu, že vzhledem k její minulosti tenhle výlet může vyvalit na povrch pár nehezkých vzpomínek a zážitků.* Vůbec se neomlouvejte. *Nakloní se k jejímu uchu, aby nevyrušoval výklad a ještě jednou její ručku stiskne. Vzbuzuje to v něm sice spoustu otázek, jako třeba jestli je zvyklá se za ruce vodit s každým ze svých přátel, ale rozhodne se nad tím teď nepřemýšlet. Když by se totiž ponořil až moc hluboko, riskoval by, že se tady někam propadne. A jí by momentálně vzal za ruku s sebou. Pokračují tedy ruku v ruce, tunely se teď poměrně rozšířily a tak to pro ně není tak nepohodlné. Najednou se ozve vysoký jekot, který donutí celé jeho tělo poskočit a bohužel i z jeho hrdla se prodere jeho pištivý hlas. Vylekaně sjede celou skupinku, než najde strůjce celé té paniky. Malá holčička, které před začátkem prohlídky tak zvesela mával. Tak to ti teda děkuju! Omluvně se podívá na Angel a trochu rozpačitě se podrbe na zátylku. Ta si z něj ještě začne utahovat a on se musí pobaveně zasmát. Tak ze sebe udělal trochu troubu, no a?* Možná bychom to místo v karaoke baru teda mohli rozjet tady. *Zazubí se na ní, skupina už je zase v pohybu a jejich pištivá chvilka je brzy v zapomnění. Další zastávka je z jeho pohledu mnohem zajímavější, než ta předchozí. Sice zase nedisponuje kvalitami vhodnými pro takovou činnost, ale má asi větší šanci urazit kus kamene, než se protáhnout úzkou uličkou. Navíc ho láka představa toho, co všechno se v jeho kousku najde. Je to jak takové to čokoládové vajíčko, co kdysi strašně frčelo u dětí. Pohlédne na Angel stejně nadšeně, jako ona na něj.* To doufám. Nejlépe oběma, třeba bychom pak mohli mít nějaké společné náramky s diamantem! *Rozvášní se nad takovou představou. Ten by střežil jako oko v hlavě.*
Obrázek ObrázekObrázek
Uživatelský avatar
James Whittemore
Příspěvky: 124
Registrován: ned 11. led 2015 15:31:12
Přezdívka: Dolor

Re: Zážitková návštěva dolů

Příspěvek od James Whittemore »

*S očekáváním sleduje, jak se Dani protahuje uličkou. Samozřejmě doufá, že se mu tam nezasekne. Cítil by se potom možná i trochu provinile a šel by jí pomoct. Až by se přestal smát. Dani si ale vytěžila pořádný potlesk a obdiv ostatních. Když se k němu vrátí, obmotá jí ruku kolem pasu a trochu jí k sobě přitáhne. Tady dole více riskuje. I kdyby byla proti projevům náklonnosti na veřejnosti, jsou teď ve tmě a tolik lidí je nevidí. Když by na hlavě neměla tu helmu, možná by jí i vtisknul malou pusu do vlasů, za odměnu.* Já si najdu jinej způsob, jen se neboj. *Pozlobí jí ještě s myšlenkou přebírání jejího místa. Samozřejmě nemá žádné takové ambice. Co by dělal s knihkupectvím? Nedovedl by ve věcech mít takový pořádek, jako Dani a určitě by jí zklamal. A to je to poslední, co chce. Už takhle k tomu má dobře nakročeno. Nevypadá to, že nikdo jiný se chystá dokazovat si jak moc hubení vlastně jsou, a tak se může pokračovat dál. Pořád se drží u konce skupiny a drží s ostatními krok. Nějak ani nemá potřebu se zastavovat a kochat se různými nástroji a nakukovat do všech uliček. To se ale nedá říct o Dani. V prvních chvílích mu to přijde roztomilé. Její dobrodružka se ne a ne schovat, pořád Dani ovládá a chce poznat všechno, co doly mohou nabídnout. Když mu ale svítilnu z ruky skoro začne vytahovat, vzdá se jí a předá jí do jejích rukou.* Kochej se. *Možná zní trochu protivně a trochu si za to nadává, když pokračuje za zbytkem skupiny. Nechce, aby si o něm Dani myslela, že se na ní snad zlobí. Určitě to pochopí. Navíc je rozptýlená vším tím kolem, všechno chce prozkoumat a tak jí ani nenapadne se na něj zlobit. Určitě ne. A jestli jo, on zná spoustu metod, jak jí přinutit zapomenout. Odvést její myšlenky úplně jiným směrem, hodit jí do peřin a vzít si jí. A vše bude odpuštěno. S takovými myšlenkami si pohrává až k jejich další zastávce. Nejraději by si v hlavě pořád představoval nahou Dani, ale hlas průvodce ho bohužel pro něj rozptyluje. Trochu zabručí a schová si teď už prázdné ruce do kapes. Chvíli i on sám poslouchá jeho slova, jak moc by se mu hodilo, aby právě pro něj z toho kusu šutru vyletělo něco hodnotného. Chce se otočit k Dani a pronést nějaký vtip na téma, že jestli mu z toho ten diamant opravdu vypadne, udělá jí z toho prsten a ona si ho bude muset vzít. Sám nad něčím takovým ještě nepřemýšlel, ale je si jistý, že jí to příjemně vyvede z míry a on se bude zase pro jednou moct bavit nad jejími zmatenými výrazy. Když se otočí, zjistí ale, že Dani za jeho zády není. Hm, zvláštní. Otočí se zase zpátky a pohledem přejede skupinku. Všichni mají helmy a tak je složité poznat, kdo je kdo. Jeho Dani je ale malá, zpod helmy jí vykukují blond vlasy a v rukou drží baterku. Nikdo takový ale popisu neodpovídal. Srdce mu začne bušit o trochu rychleji. Určitě se jenom někde schovává, potvora jedna. Nebo je úplně vepředu? Schválně se postaví na špičky, jako by jeho centimetry nebyly dostačující, nikde jí ale pořád nevidí. Znovu se otočí, tam a zpátky, vrátí se o pár kroků zpátky, jestli se někde nezapomněla, ale nikde jí nevidí. Začíná panikařit. Tohle se mu nelíbí, tohle se mu vůbec nelíbí. Rozhodne se prodrat se dopředu, aby se mohl ještě jednou přesvědčit, že nikde není. Jestli ne, bude to muset říct průvodci. Jít sám zpátky mu nepřijde jako zrovna rozumné řešení. I když, pokud jí nenajde, nebude chtít udělat nic jiného. Otočit se a vyběhnout za ní. Kde jsi, Danielle?*
Obrázek Obrázek
Zamčeno