Zážitková návštěva dolů

Uživatelský avatar
Danielle Elizabeth Killiene
Příspěvky: 230
Registrován: ned 23. bře 2014 20:39:07
Přezdívka: Speedy
Bydliště: Gold Pit

Re: Zážitková návštěva dolů

Příspěvek od Danielle Elizabeth Killiene »

*Jakmile je znovu v Jamesově teplé náruči, tak se usměje. A do toho si ji ještě on sám přitiskne k sobě. Jako by z ní nemohl ty ruce spustit. Líbí se jí to. Je to trochu romantické, ale jelikož spolu měli pár velmi žhavých výměn, tak jí to teď přijde jako velmi vzrušující objetí. Zaslechne Jamese, který ji ujistí, že jí to místo stejně nějak přebere. Jo, to určitě. Může si to zkusit. Za své místo se bude klidně i prát. Hodně ošklivě prát. Jakmile knihy, nemá slitování. Jednou jí odpálili knihovnu. Tehdy zlostí rozmlátila několik svých cenností. Lituje toho, ale zároveň je ráda, že to nějak dostala ven, protože neví, kde jinde by si tu svou zlost vybila. Takže, ne. James nemá šanci jí přebrat místo. Ale může to zkusit. Ale zpátky k prohlídce. S Jamesem jsou na konci skupiny a společně se všichni přesouvají dál temnými, chladnými tunely. Prohlídka ji dost zaujme. Navíc je pan průvodce velmi znalý veškeré historie a vlastně celého místa. Cestou míjí několik nářadí a se zájmem si je prohlíží. Několikrát dokonce popotáhne Jamesovu ruku, ve které je ona vysněná baterka, aby s ní posvítil na nějakou věc, která ji zrovna zaujala. A jelikož to Jamesovi přijde asi otravné, tak dostane baterku do ruky sama. Nemůže tomu uvěřit. Teď je skoro jako Indiana Jones. Až na tu helmu teda. A baterku. A vlastně všechno. Ale přijde si tak. Úsměvem poděkuje Jamesovi za baterku a když se se skupinkou zastaví u jakéhosi dalšího nářadí, přesune se trochu dál od skupiny, aby viděla i jiné věci. třeba obouvané stěny, kousky kuchyňského náčiní, které si sem horníci brali. Horníci! To je to slovo! Možná? Bude jim prostě říkat horníci. Mnohem lepší než těžaři. Takže tedy, horníci. Představuje si, jaký život to vlastně musel být. Věčně být ve tmě, s lampou na helmě nebo s baterkou. Popojde o další kus dál a nalezne malou klec pro ptáčka. To bylo velmi chytré. Četla nějaké knihy a většinou se do nich zavírali kanárci. Podle nich se poznalo, jestli se v dolech nachází nebezpečný plyn. Pokud ano, měli pár sekund z dolu vypadnout. A kolik lidí vlastně muselo zemřít, když se sesul strop, nebo když špatně odbouchli bombu. Ani si nedovede představit, jaký život to musel být. Možná by přeci jen měla zvážit tu kariéru horníka. To by asi nezvládla. Navíc se prokázalo, že je dost hubená a to by tu vůbec umřela. Tahat těžké kameny a sutě, slýchat výbuchy, jíst s krysami, které na vás věčně útočily kvůli jídlu. A díky takovým lidem tu teď mohou být. V Gold Pitu tedy. To město se vystavělo pro ně. Pro jejich rodiny. A oni tu zůstali. Pod zemí. Strávili pod zemí celý život a dokonce byli nuceni vzít pod zem i své rodiny. Zní to hrozně morbidně, až se z toho sama oklepe. Otočí se, aby se šla schoulit zpět k Jamesovi, ale James nikde. A nejen James. Celá její skupinka je pryč. Rozhlédne se zmateně kolem. To, že ztratila skupina jí teď nepřijde to nejhorší. To nejhorší je, že tu vůbec nic nepoznává. Kdyby byla aspoň na místě, kde se skupinkou byli, ale ona se dostala kamsi jinam. Někam, kde jí to není vůbec povědomé. Všude jsou nějaké vchody do uliček, ale ona neví, kterou sem přišla, jestli tu byla se skupinou nebo se sem přivandrovala, neví nic. Nic. Srdce se jí rozbuší. Ne ne ne. Není ztracená. Jen je její skupina o trochu dál. Ale to by je slyšela ne? Tak proč je neslyší? Možná je moc daleko. Ach ne. Tak stupidní! Neuvěřitelně stupidní! Co teď? První co ji napadne je zakřičet.* Haló? *Ovšem to co z ní vylezlo, je spíš šepot, než křik. Nějak nezvládá své plíce. Co teď? Doly jsou neuvěřitelně obrovské. Nemůže nikam jít, protože by mohla zabloudit do nějakých jiných, temnějších a uzavřenějších částí dolů, kde by ji tuplem nenašli. Ale je moudré zůstávat na místě? Možná ještě jednou zkusí ten křik.* Haló? Jamesi?! *Tentokrát už se jí to povedlo. Je docela hlasitá. To by ji mohli slyšet ne? Aspoň v to doufá. Přitiskne si baterku více k tělu a nervózně se začne rozhlížet kolem. Ne ne ne ne ne. Tohle přece nemůže být možný. Musí ji jít hledat. James si všimne, že v jejich skupině není. Určitě. A určitě to hned nahlásí. Stačí jen počkat. Oni ji najdou. Ještě, že má tu baterku. Posadí se na nejbližší kámen a rozhodne se vyčkat, než si ji sami najdou. Nehodlá se vrtat do jiných uliček, které by z ní mohli udělat pohřešovanou osobu. Začne jí být docela i zima, protože už ji nehřeje onen zápal jako dřív. Teď si dost dobře uvědomuje, že je několik metrů pod zemí, sama, bez znalosti dolů, ztracená. Její hlava na to ještě nějak nepřišla, ale začínají jí slzet oči. tělo si moc dobře uvědomuje, že i když se jen ztratila, je ve velkém nebezpečí a nemusí se odsud vůbec dostat. Trochu zlomeným hlasem znovu zakřičí.* POMOC! *Ještě nebreč. Mohou být za rohem. Jen v klidu Dani, uklidni se. Snaží se sama sebe přemluvit ke klidu a nepanikařit. Pokud se tu nikdo do pár minut neobjeví, začne křičet víc. A pak bude zkoušet cestu ven.*
Obrázek Obrázek
Uživatelský avatar
Andromeda Andy Carter
Příspěvky: 162
Registrován: úte 26. kvě 2015 20:34:19
Přezdívka: Sel

Re: Zážitková návštěva dolů

Příspěvek od Andromeda Andy Carter »

Musela uznat, že Isabella má opravdu hezké celé jméno, ale za to mohla děkovat svým rodičům, kteří jí ho vybrali. Ovšem asi každé dítě se během svého dospívání nějak smíří se svým jménem a naučí se ho mít rád, ať je jakkoli nezvyklé a zvláštní. Kývne na Sebastianovi slova o jeho kamarádovi, co byl v Radě. Přece jen se tak vystřídalo i více lidí, a i ona sama musela uznat, že ne vždycky to bylo všechno jednoznačné a transparentní. Teď s tím ale rozhodně neměla moc co dělat, takže byla ráda, že má od podobných starostí pokoj a může se v klidu zaměřit na rozběhnutí vlastní praxe, a tak nějak si dělat na sebe. I když ze společenského života v Gold Pitu rozhodně zmizet nechtěla.
Upřímně si ani nevzpomínala, kdy naposledy navštívila samotné doly. Rozhodně tu nebyla poprvé, protože to by nebyla správnou občankou tohoto města, ale nějak si neuvědomovala svojí poslední návštěvu. Možná to bylo i dobře, že jí neměla spojenou s žádnou z těch pohrom, které se za ta léta v tunelech pod městem odehrály. „Tak vidíš, nic ti nehrozí.“ Zašeptá ještě, když jí děvčátko obejme a ona jí rychle stiskne zpátky. Bylo trochu zvláštní si tak dlouze povídat s dítětem, protože ona osobně to nezažila. Se svými bratry to nezažila vůbec, ačkoliv měla i jednoho mladšího a jako teta ještě neměla tak velké synovce nebo neteřinky, aby si s nimi mohla povídat. „Tak to ráda slyším, že byste se nechal dcerou přemluvit.“ Odpoví a usměje se, načež ale taky věnuje překvapený pohled Isabelle, která prohlásí, že jí bude volit. Ovšem ve chvíli, kdy to holčička uvede na pravou míru se zasměje. „Bude mi velkou ctí stát se princeznou v říši poníků. A ještě větší, když za sebou budu mít takového voliče jako jsi ty.“ Odpoví jí se širokým úsměvem. Přece jen každá malá holčička chtěla být někdy princeznou a tohle období nemohlo minout ani malou Andy, ačkoliv vyrůstala více méně mezi kluky. Takže je hezké vědět, že sny se plní, ačkoliv s několika letým zpožděným. Ovšem z toho hezkého rozpoložení, kdy si v podstatě může představovat říši poníků, místo toho, aby si prohlížela nejrůznější těžařské nástroje, které jí opravdu nezajímaly, ji vytrhne výkřik obou návštěvníků vedle ní. To zapříčiní, že se sama lekne a cukne sebou. Naštěstí se ale neblíží žádný přízrak nebo něco podobného, ale šlo jen o divné uspořádání kamenů v chodbě. „To znělo, že byste nějakou ochranu potřeboval i vy.“ Pronese šeptem, aby omezila šanci, že by to slyšela i Isabella, a mrkne na něj. Nebylo potřeba snad děvčátko vyděsit tím, že i jejímu otci by se šikla nějaká ta opora, která by na něj dávala pozor. Když se zastaví u dost omláceného kamene a ona po krátké úvodní instruktáži dostane do ruky krumpáč, aby měla tu čest to zkusit jako první, trochu se ušklíbne. Rozhodně nikdy nečekala, že by si zkusila nějakou podobnou práci, ale jak řekl průvodce, šlo jen o pár ran, a ne o třicet let v šachtě. „Pokusím se.“ Odvětí Sebastianovi na jeho povzbuzení chytne krumpáč tak, jak to ukazoval předtím průvodce, načež třikrát dá pěknou ránu do kamene. Sice něco opadá, ale těžko říct, co přesně by to mohlo být. Než se ale Andy skloní, aby prozkoumala, jestli měla nějaké štěstí otočí se k Isabelle. „Tak co? Chceš si to zkusit?“ Nabídne jí a mírně k ní natáhne ruku ve které má krumpáč.
Uživatelský avatar
Vypravěč
Příspěvky: 298
Registrován: pát 28. úno 2014 17:53:54
Přezdívka: VZZ
Kontaktovat uživatele:

Re: Zážitková návštěva dolů

Příspěvek od Vypravěč »

První šťastlivec s krumpáčem a hned úspěch. Zkoumat přesný obsah odlomků sice teď není možné, ale něco upadlo a to se počítá.
Po Andromědě je ke krumpáči vyzván Sebastian, průvodce si totiž není jistý, jestli takové náčiní v ruce malé holčičky představuje zrovna bezpečnou kombinaci, a tak raději zaúkoluje jejího tatínka. Muž takhle urostlý a s takovým výcvikem, ještě aby z toho kamene něco neulítlo. První rána, druhá. Při té třetí se slabě zatřese zem. Že by měl až takovou sílu?* Promiňte, ale chybí nám jeden člověk. *James se konečně prodere až k průvodci, aby oznámil, že nemůže najít Dani. Všichni na chvíli zpozorní a nervózně se rozhlíží kolem, zatímco vysílačka průvodce vydává jen podivné chrčení. Někdo se zjevně snaží komunikovat, ale není zrovna úspěšný. “Ze…ní. …sení…tře…“ Z krátkých úryvků, kterým se podaří přehlušit chrčení vysílačky jde jen těžce něco poskládat. Země se otřese znovu, volné kameny po zemi poskakují a pár drobných opadá ze stropů.*

Zemětřesení. *Hlesne průvodce nevěřícně.* Všichni stranou, musíme se- *-uchýlit k odchodu. Tak by končila jeho věta, nebýt jen přerušena mnohem silnějším otřesem. Takovým, který na návštěvníky dolů strhne hotové peklo.

Průvodce, který si jako první všimne uvolňujícího se stropu vydá rozkaz, aby se všichni rychle přesunuli stranou. Andromeda, která je padajícím kamenům nejblíže se snaží z místa co nejrychleji dostat, naráží přitom ale do Angel a Bastiena. Angel omylem srazí helmu z hlavy, Andy sama při svém útěku ztratí kvůli dalšímu otřesu rovnováhu a dopadá na zem. Bastien její náraz naštěstí ustojí, s hrůzou ale sleduje celou situaci. Natáhne se po Angel, která je teď bez řádné ochrany hlavy a snaží se jí schovat ve svém sevření jak nejlépe to umí. Jeden středně velký kámen jí přeci jen při zbrklých pokusech o záchranu lidských životů trefí do hlavy, není ale natolik těžký, aby jí omráčil, obdaruje jí ale poměrně hlubokou ranou nad levým okem.

Průvodce, který se snaží všechny zavčasu dostat ze smršti kamenů stáhne Sebastiana, který v rukou stále svírá krumpáč, stranou. To se mu ale vůbec nelíbí. Jeho pohled je totiž upřený na Isabelle, která sama stojí uprostřed celé skupiny a zděšeně se rozhlíží kolem. S děsivým zvukem se ulomí další kus stropu.

James je ale naštěstí pohotový. Natáhne se po Isabelle a stáhne jí s sebou stranou do jedné z uliček, kde se snaží oba dva ochránit před nárazy kamení. Dani, jejíž volání o pomoc nikdo neslyšel (a buďme upřímní, přes rány dopadajících kamenů asi ani nikdo neuslyší) zůstává v téhle situaci sama. Jí bohužel před velkými kameny nemá kdo ochránit. Možná má ale ze všech to největší štěstí. Na rozdíl od zbytku skupiny se zapomněla na bezpečnějším místě. Kameny sice padají, ale žádný z nich jí nezablokuje cestu. Jeden ale bohužel trefí baterku, která párkrát zabliká a přestane fungovat. Dani si kromě pár modřin z toho celého neodnese nic, než jen hrůzný zážitek. Pokud je tedy po všem.

Hrůza, křik, hlasité rány a strach, všechno kolem se otřásá. A najednou, jako by někdo luskl prsty, vše ustane.
Všichni pomalu vystrčí hlavu ze svých úkrytů. Tam, kde před malými okamžiky stála malá Isabelle je teď sesypané kamení, které zablokovalo průchod tunelu a rozdělilo skupinu na dvě. Sebastian s hrůzou zjišťuje, že svojí malou dcerku nikde nevidí. Ta je totiž na druhé straně kamení, uvězněná společně s Jamesem.

Všichni se začnou ohledávat, kontrolovat svá zranění. Andy si po doznění prvotního šoku uvědomuje, že jí ruka, na kterou dopadla bolí možná až trochu moc. Zlomené zápěstí, možná? To poví ale až rentgeny. Průvodce všechny přelétne pohledem. Jedna rozbitá hlava, úraz ruky. Jinak to ale vypadá na jen nijak vážně odřeniny, způsobené sesuvem kamenů nebo pády na zem.

Přestože jsou zasypaní za kameny, James i malá Isabelle jsou v pořádku. Pár krvavých oděrek, nic vážného. Pro ně je spíš otázkou za jak dlouho se odsud dostanou? A za jak dlouho najdou Dani, která sedí po tmě na stejném místě, na kterém se zapomněla? Změní svou taktiku, nebo bude dál vyčkávat na záchranu?
Uživatelský avatar
Sebastian Blackwood
Příspěvky: 330
Registrován: čtv 29. kvě 2014 16:11:01
Přezdívka: Meep
Bydliště: Gold Pit

Re: Zážitková návštěva dolů

Příspěvek od Sebastian Blackwood »

Isabelle byla ráda, že ji její nová kamarádka objala nazpátek. Věděla moc dobře, že někteří dospělí jsou z toho vždycky akorát tak zmatení a nevědí jak reagovat. Sebastian nad tím jen povytáhl obočí o něco výše, ale stále byl v sedmém nebi z toho, jak ho jeho malá princezna zbožňuje. Sice jim oběma poté vyrazila dech svým naprosto sebevědomým výrokem, ale to nebylo teď to hlavní. Nejdůležitější bylo, že je ta slečna s divným jménem spokojená. Nakonec následuje úlek a slova Andy, která Sebastianovi zrovna nepolechtala ego. Zamračil se na ni, protože je přeci logické, že se člověk lekne, když to prostě nečeká. On navíc zaklel kvůli tomu, že se praštil do hlavy a ne kvůli tomu, že tu jeho dcera řve jak na lesy! Odpovědí je jí pouhé značně mrzuté zamručení. Ano, Sebastian je natolik taktní a v dobré náladě na to, aby nepronesl nějakou kousavou poznámku či další nadávku. Dokonce se pokusí se stále socializovat... nějak. Nakonec Andy od krumpáče přeci jen něco odlítne a Isabelle zatleská ručičkama nadšeně o sebe. Nakonec ale natáhne trochu ruku s krumpáčem k ní a Isabelle po ní hned natáhne ručky. Než ji stačí přerušit její otec, protože tohle mu vážně nepřišlo pro malé dítě bezpečné, tak mu ten krumpáč do ruky vrazí průvodce. Chytne ho tedy do jedné ruky a potěžká si ho. Pro něj to nebylo nic moc. Isabelle zvědavě tatínka pozorovala, jak si upravoval svou koženou bundu, aby mu nepřekážela. Tiskla přitom svého plyšáčka. Sebastian se s tím opravdu nepáral. Jedna rána, druhá... a do třetí dá všechnu svou sílu. Slabě se zachvěla zem a Sebastian se narovnal. Přemýšlivě se zamračil a podezíravě se rozhlédl kolem. Tohle bylo špatně. Tohle určitě neudělal on. Měl se na to vykašlat, zahodit krumpáč a hned čapnout svou dceru do náručí, ale místo toho stočil pohled k muži, který oznámil, že jim chybí jeden člen. Sebastian přejede skupinku pohledem a po zběžném přepočítání zjistí, že je jich opravdu o jednoho méně. No, to byla ovšem komplikace, ale nejvíce ho znepokojovala vysílačka, která šuměla a slovům, které z ní vycházela, nešlo dobře rozumět. Země se znovu otřese a ze stropu začnou padat kamínky. Sebastian zvedne hlavu, aby se podíval nad sebe a potom se jeho srdce skoro zastaví. Isabelle! Vyjekne na něj vnitřní hlas a pulzuje mu v hlavě jako klubko neposedných jehel. Holčička se mezitím chvěje uprostřed skupinky a tiskne si k hrudi svého plyšáčka. "Tatí!" Zavolá na Sebastiana ještě a je jí naprosto jedno, že skáče do řeči průvodci, který se jim snaží říct, že se mají odklidit. Ani on to však nestihl doříct. Ozvala se další rána a tenhle otřes byl ze všech nejsilnější. Sebastian udělal dva kroky vstříc své dceři, ale průvodce ho stáhl zpátky, protože začal padat po tom největším otřesu strop. "Dej ze mě ty špinavý pracky pryč, kurva! Mám tam dceru!" Zavrčel na chlapa vztekle, když se mu pokusil vytrhnout. Průvodce ho naštěstí pro Sebastiana strhl stranou v pravou chvíli. Křik všech mu zněl v hlavě, ale on cítil, že v něm jasně rozpoznává ten své dcery. Nevšiml si ničeho. Bylo toho příliš mnoho najednou, aby zvládal nějak reagovat. Isabelle mezitím bezpečně stála v objeví Jamese a koukala před sebe do prázdna na tu hordu kamenní. Nic ji nebolelo, ale byla... v naprostém šoku. Nehýbala se, nic neříkala. Když konečně peklo ustalo, tak se Sebastian rozhlédl kolem sebe, v ruce stále svíral krumpáč, což nebyla zrovna ideální kombinace, protože nebyl v příliš dobrém rozpoložení, logicky. Nestaral se o raněnou Angel ani Andy. V tuhle chvíli mu byly úplně ukradené. Stejně tak případní další zranění. "Ne, ne, ne, ne, ne.. Isbee..." Hlas se mu zadrhne v krku, když kouká na tu hromadu kamenní. Kde jinde by byla než pod ní? "KURVA!" Zařve na celý důl a momentálně by mu bylo jedno, jestli to na ně spadne všechno. Krumpáč stále drží v ruce, když doběhne ke kamenům. Naděje přeci umírá poslední, ne? Ruce se mu klepou a je značně nervózní. Náčiní pustí k nohám a musí si oběma rukama promnou obličej a... zjistit, co by měl dělat. Kdyby se jednalo o někoho jiného, bylo by mu to jedno a zachoval by klid jako vždycky, ale tohle byla přeci jeho dcera! "Isabelle!" Zařve a pokusí se prořvat kameny, zemskou kůru.. snad se pokouší prokřičet se až k zemskému jádru. Jakmile malá holčička, která by byla dosud naprosto apatická k jakýmkoliv Jamesovým pokusům o to, aby ji probral z jejího šoku, zaslechla otcův hlas volat její jméno, tak se jeho směrem podívala. Okamžitě propukla v hysterický pláč, který by nebral konce. Nakonec prostě začala pištivě křičet, jak panikařila a nevěděla, co dělat. Už takhle se tady bála a teď se stalo tohle! Sebastianovi trnula krev v žilách, když zaslechl její hlasité a zoufalé pištění, ale na druhou stranu se mu ulevilo, protože byla naživu. I to však neřešilo problém. On byl tady a ona tam. A možná zraněná! Isabelle by přestala křičet až ve chvíli, kdy by se přitiskla k Jamesovi a usedavě mu plakala do bundy. "Já se bojím! Já chci domů.. já chci tatínka. Já i Dino máme strach." Blekotala plačtivě, když se tiskla k jejímu zachránci.
Obrázek
Uživatelský avatar
Angel Lunienne Hackett
Příspěvky: 165
Registrován: pát 27. bře 2015 22:06:34
Přezdívka: Meep
Bydliště: Gold Pit

Re: Zážitková návštěva dolů

Příspěvek od Angel Lunienne Hackett »

Držela ho za ruku a hned se cítila lépe. Byla ráda, že ji za to neodsuzoval, nebo svou ruku nestáhl zpátky a nedejbože si ji ještě neotřel do bundy. Prostě ji uklidnil jen tím, že věděla, že tam není sama. Ano, cítit se sama ve skupině lidí v úzkých chodbách je asi takřka nemožné, ale i tak by se dokázala ztratit mimo realitu. Naštěstí ne tak, jak chudák Dani, která se ztratila doslova. Pobaveně přikývne a je ráda, že se nijak neurazil po tom, co si z něj udělala trochu legraci. "Dohodnuto." Zazubila se na něj. Znělo to jako skvělý nápad. V podzemí by měli určitě zajímavou akustiku a ona by to jistě ráda zkusila. Nakonec ale přemůže nutkání to vyzkoušet. Raději se zaměří na potenciální blyštivé kamínky. Hned ji samozřejmě potěší, jak se Bastien nadchne pro totéž. "Jo! Náramky by byly úplně dokonalý!" Pustí jeho ruku a máchne jimi před svým obličejem, protože.. nevím, asi chtěla podpořit svá slova a vážnost situace, ale spíš to vypadalo, že hodlala odhánět nějaké imaginární mouchy. Copak jí už přeskočilo? Jako první se tedy chopila krumpáče tmavovláska a hned po první ráně vypadl úlomek. Angel se zazubila a byla zvědavá, jestli v něm žena bude něco mít. Sledovala, jak předává krumpáč Isabelle, ale byla ráda, když skončil nakonec v rukou Sebastiana. Zvědavě ho sledovala. Věděla, že je silný, ale vypadalo to, že pro něj ten krumpáč nic neváží a ten kámen je z papíru. No, nejspíše přeháněla, ale na tom teď nezáleželo. Po třetí ráně se lehce zachvěla zem. Angel zamrkala zmateně a podívala se na Bastiena. "Cítil jste to?" Zeptala se ho a její veselí ji najendnou přešlo. Další tečkou bylo to, že jeden z členů výpravy sdělil, že se jim jedna žena ztratila. Jak se to mohlo stát? Průvodce by si určitě měl lépe hlídat svoje návštěvníky a hlavně by měli mít lépe zabezpečenou trasu, aby se nemohlo stát, že se jim někdo najednou zatoulá. Zničehonic začne chrčet vysílačka, ale Angel nerozumí ani jednomu ze slov. Znovu se otřásla země a ze stropu spadalo pár kamínků. "Tohle se mi nelíbí." Pronese ještě směrem k Bastienovi a je na ní poznat, že je hodně nervózní. Dokonce k němu udělala ještě malý krůček, jako by jí snad mohl ochránit před různými bubáky. Pohledem ještě překontroluje Sebastiana a Isabelle, která stojí sama uprostřed skupiny. Průvodce křikne, že je zemětřesení a přeruší ho silný otřes. Angel trochu zpanikaří, protože neví, jak by se teď měla zachovat. Před očima jí běží scéna, kdy strop zavalí Charlie a to ji vyděsí ještě víc. Někdo do nich najednou vrazí a Angel se zakymácí. Najednou zjišťuje, že na hlavě už nemá helmu. Vytřeští oči a upře je na Bastiena, který ji ale už chytil do svého náručí. Pokoušel se ji schovat před vším tím padajícím kamením, ale jeho pokus nebyl až tak úspěšný. Jeden kamen ji trefí přímo do čela a Angel bolestně zkřiví obličej a pokouší se přitisknout k Bastienovi ještě víc, aby si nějak víc ochránila hlavu. Cítila, že jí po čele stéká krev a cítila i to pálení. Jestli přežije tohle, tak ji za to určitě zabije bratr, až přijde domů. Samozřejmě i ona několikrát vyjekla, protože to byla opravdu stresuplná situace. Do očí jí vhrkly dokonce slzy, protože se jí to akorát prolínalo s těmi nepříjemnými vzpomínkami. Nakonec bylo ticho, ale Angel až příliš jasně slyšela Sebastianův hlas a jeho nadávky. Alespoň naslouchátko vydrželo tu zkázu. Upřela čokoládové oči, ve kterých se stále zrcadlily slzy, ke květináři, v jehož náručí se schovávala. Zatím jí nijak... nedocházelo nic. Byla trochu zmatená a omámená z té rány do hlavy. Naštěstí neztratila vědomí. To by tak scházelo. I tak jí přišlo, že je teď všechno nějak pomalejší a trochu se jí motala hlava. Možná se mohlo jednat o lehký otřes mozku, ale to by příliš předbíhala. Stejně to nebylo nic vážného. Zvedla své prsty a dotkla se své hlavy. Když se na prsty podívala, uviděla na nich krev. "Jste v pořádku?" Zeptala se stejně Bastiena, protože to on ji zachránil před tím, aby se jí stalo něco zvláštnějšího. Rozhlédla se kolem sebe, aby zjistila, kde se válí její helma. Z toho všeho ji vykřikne dětský křik. "Isabelle," vyřkne téměř šeptem, jako by tomu nemohla uvěřit. Očividně byla uvězněná za těmi kameny. Sebastian panikařil, jak mohla předpokládat. Moc dobře věděla, že teď není dobrý nápad k němu chodit. Raději se proto držela v dostatečné vzdálenosti od něj. Pokud by chtěl Bastien jít z nějakého důvodu k němu, aby ho uklidnil, tak by ho chytla za ruku a jemně stáhla zpátky k sobě. "To není dobrý nápad, věřte mi." Varovala by ho ještě, protože nestála o to, aby Bastien dostal znovu přes čumák. Protřela si rukama oči ve snaze se trochu vzpamatovat a zbavit se té bolesti hlavy, což... bylo dost těžké. Člověk by řekl, že bude plná adrenalinu.. nebo bude v šoku. Ale i přesto to bolelo. Rána byla podle všeho dost hluboká.
Uživatelský avatar
James Whittemore
Příspěvky: 124
Registrován: ned 11. led 2015 15:31:12
Přezdívka: Dolor

Re: Zážitková návštěva dolů

Příspěvek od James Whittemore »

*Další z pocitů, které jsou pro něj úplně nové. Panika a strach. Strach o někoho. Znovu si zepředu skupiny prohlédne všechny tváře ale tu její pořád nikde nevidí. Přísahám, Dani, že jestli tohle je nějakej tvůj žert, zažiješ, co nasranej James znamená… Jestli tohle má být sranda, tak jemu to rozhodně vtipný nepřijde. Ví ale, že jestli to není vtip a Dani skutečně někde zabloudila, musí to co nejdřív ohlásit.* Promiňte, ale chybí nám jeden člověk. *Vydere ze sebe. Docela je překvapený, že si našel prostor na nějaké „promiňte“. Nejraději by totiž začal křičet, ať se okamžitě vrátí a jdou Dani hledat. Nadechuje se k dalším slovům, když se mu pod nohama zatřese zem. Sjede ostatní zkoumavým pohledem, všichni ale vypadají stejně zmateně, jako on. Pak kolem něj začnou opadávat malé kameny a on ví, že je zle. Do prdele. Zakleje v duchu a znovu přejede pohledem skupinu a cestu, kterou přišli, jestli Dani přece jen neuvidí. Nemá ale čas se rozhlížet dlouho. Ze zvuku, který doprovází lámání kamene ho doslova zamrazí. Není čas, musí se odsud dostat. Na poslední chvíli si všimne malé holčičky, která stojí uprostřed všeho dění a volá po tatínkovi. Ani neví, co ho to popadlo, ale rozběhne se jejím směrem a strhne jí sebou stranou. Chvíli potom se za jejich zády ozve ohromná rána, zvedne se prach a země se pořád třese. Kolem holčičky ze sebe udělá takový štít, schovává jí celým svým tělem, dokud to neustane. Chvíli ještě vyčkává, než své sevření kolem holčičky trochu povolí. To, že je po všem se mu v tuhle chvíli zdá jako unáhlený závěr. Otočí se a zjistí, že jejich cesta je kompletně zasypaná kameny.*Do hajzlu. *Zakleje, bez ohledu na to, kolik té malé vlastně je. Rukama si promne obličej a tiše zabručí. Dani. Do prdele, Dani. Srdce mu buší jako o závod. Teď není čas na to se sesypat. Ne. Sebere veškeré své síly a sehne se k holčičce.* Jsi v pořádku? Bolí tě něco? *Zeptá se, aby kdyžtak věděl, jak jí má pomoci. Holčička ale jen čučí na horu kamenů před nimi a jeho úplně ignoruje. Další důkaz toho, že ti to s děckama prostě nejde. Přes kameny se k nim donese tlumený hlas. Isabelle. Pro holčičku je to jako spouštěč. Okamžitě propukne v pláč, který se později přehoupne v křik, James mezitím usilovně přemýšlí, co má asi tak dělat.*No tak, bude to dobrý. To byl táta, je v pořádku. *Vykoktá ze sebe, doufá, že alespoň to holčičku trochu uklidní. Ta se najednou ale otočí jeho směrem a tvář zaboří do jeho bundy. Trochu ho to zaskočí. Děti ho obvykle obchází velkým obloukem potom co zjistí, že vážně nestojí o to hrát si s nimi a jejich autodráhami nebo panenkami. Proto je pro něj plačtivé dítě tisknoucí se k němu naprostou novinkou. Opatrně kolem ní obmotá jednu ruku a konejšivě jí poplácá po zádech. Do jaké situace ses to jen dostal? Slabě si povzdychne a podívá se na hromadu kamení, která v něm vyvolá nápad. Opatrně od sebe holčičku, Isabelle, odtáhne a podívá se jí do očí.* Předtím si slyšela tatínka, že? Musíme na něj taky zavolat, aby věděl, že tady jsme a rychle si pro tebe přišel, hm? *Navrhne a za ručku jí sebou dovede ke kamenům.* Slyšíte nás někdo? Jsme tu uvězněný, já a malá holka. Je v pořádku! *Zahlásí jako poslední, její táta se určitě bojí. Asi tak, jako se on teď bojí o Dani. Prosím, ať je v pořádku. Prosím. Představa, že je tam sama a že o ní vlastně nikdo neví…co když je taky někde uvězněná? Musí jí najít. Odsud to ale nesvede. Doufá, že se k nim z druhé strany kamenů dostane nějaká informace, za jak dlouho je odtud budou moct dostat. Otočí se k Isabelle a povzbudivě se na ní pousměje.* To s krumpáčem byl tvůj táta, viď? To vypadá jako pořádnej silák, určitě ty kameny odhází raz dva. *Zkusí ještě pár dalších slov útěchy, přestože je musí hodně dlouho hledat. Jediné, co by teď rád dělal je křičel a nadával, volal po Dani. K čemu je ale teď platnej? Nemůže se dostat a nemůže jí pomoct. Bože, jestli se jí něco stalo… Nikdy by si to neodpustil. Sundá ze sebe bundu a položí jí na zem, nabídne tak Isabelle místo k sezení, sám se posadí vedle. Dochází mu, že se ještě nepředstavil. Ne že by považoval formality s dětmi za velmi důležité, ale možná tím zabijou nějaký čas a holčičku svede na jiné myšlenky.* Já jsem James. Ty jsi Isabelle, že?
Obrázek Obrázek
Uživatelský avatar
Danielle Elizabeth Killiene
Příspěvky: 230
Registrován: ned 23. bře 2014 20:39:07
Přezdívka: Speedy
Bydliště: Gold Pit

Re: Zážitková návštěva dolů

Příspěvek od Danielle Elizabeth Killiene »

*Sedí, sedí a sedí a nic se neděje. NIkdo nikde. Ani jí nikdo neodpověděl. Nikdo ji neslyšel. Jinak by na ni volali zpátky, ne? Snaží se nebrečet a zvedne se, protože i když by ráda seděla, vše je tu studené a líp jí bude, když bude stát. Navíc, je z celé téhle situace nervózní. Snaží se nějak spojit cestu, kterou se sem vydala. Jenže ona si nepamatuje to místo, kde se od všech odpojila. Ví jen, kde dostala svou baterku. A na to místo se musí vrátit. Odtamtud by se už snad zvládla dostat ven. Není přece dítě. Je dospělá. A měla by se tak chovat. Zároveň by se měla pořádně obrnit, protože je dost možné, že tu bude nějakou chvíli bloudit. Samozřejmě, ani zbytečně nevytahuje mobil, protože signál tu stejně nebude. Musí si prostě nějak poradit. Kéž by chodila do skautu nebo něco takového, kde se vyloženě děti připravují na přežití v divočině. I když, les je něco jiného než důl, že? Ale aspoň by se díky tomu zvládla dostat ven. Rozhlédne se kolem a začne přemýšlet, která cesta ji vezme zpátky za skupinkou. Je jich tu pár, ale musí jít na jistotu. Jinak by tu mohla bloudit věky. Najednou ji napadne způsob, jak se může dostat zpátky. Podle věcí. Celou cestu obdivovala věci. Podle nich se může dostat zpátky. Nepamatuje si pořadí, ale ví, co a v jakém uskupení viděla a díky tomu by se mohla pokusit vrátit na původní trasu. Nervozita z ní trochu opadne a dokonce je na sebe malinko pyšná. Ovšem, neměla se radovat tak brzo. Země pod jejíma nohama se trochu otřese a všechna radost z ní opadne. Něco tu bouchlo. Nějaký skrytý dynamit. Třeba to bylo u jejich skupinky! Třeba se něco neuvěřitelně pokazilo a to, že se ona ztratila, je vlastně to nejmenší. Chytne se zdi u ní a poslouchá, zda neuslyší další výbuchy. A přeci jen, země se znovu zachvěje. Ale tentokrát jinak. Přijde jí zvláštní, že se všechno tolik třese z jednoho výbuchu. Musí to být někde hodně blízko. V dalších sekundách ovšem zjistí, že to výbuchy nebyly. Země se začne třást mnohem víc a jí dojde, že tohle je dost možná její konec. Ne, ne, ne, ne, NE, NE, NE, NE! Zemětřesení! Všude kolem ní se začnou sypat kamínky a odlamovat větší kusy zdí a stropu. Dani, na pokraji svých psychických možností, si už píše v hlavě parte. Posadí se na zem ke zdi a schová se do klubíčka, aby měly nějaké nárazy minimální škody na jejím těle. A jediné, nad čím teď může přemýšlet je, že tu umře sama. A aby toho nebylo málo, jeden kámen jí spadne na baterku, která na rozloučení slabě zabliká a zhasne. Dani s ní zoufale zaklepe a když se nerozsvítí, zahodí ji někam do haldy kamenů. Je to tu. Je tu ve tmě a celý ten tunel jí přijde ještě víc morbidnější. Ztratila se, zhasla jí baterka a za chvilku ji může zavalit nějaký velký kámen nebo na ni spadne rovnou celý strop. Psychicky to nezvládne a s hlasitým vzlykem se rozbrečí. A pak naposledy hlasitě zakřičí.* POMOC! *Hlas jí v půlce slova přeskočil kvůli staženému hrdlu. Momentálně je na pokraji všech svých sil. A ví, že ji nikdo nemůže slyšet. Buďtou jsou všichni z tunelů pryč nebo ji neuslyší přes rány, které působí padající kamení. Po tom všem, co si v tomhle městě vytrpěla přijde tohle. Takovou smrt si pro sebe nepředstavovala. A jak musí být celé té skupince. Doufá, že James je v pořádku. V jejich skupince viděla i holčičku. Opravdu doufá, že jsou aspoň oni v pořádku. A že je třeba stále možnost, že se tu pro ni zastaví. I když neví, kde vlastně je. Jako by někdo vypnul spínač, zemětřesení je tu tam. Zvedne hlavu, aby se podívala na škody kolem ale nic kvůli tmě nevidí. Sakra! Vytáhne si z kapsy mobil a rozsvítí si baterku na mobilu. Aspoň něco. Posvítí si kolem a je mírně překvapená. Kolem je spousta kamení, ale žádný z nich nezatarasil cesty. Zvedne se a rozhodne se podniknout svůj plán, který ji předtím napadl. Teď jen doufat, že jsou všechny cesty průchodné a že bude vědět, jak se pak dostat na povrch. Hlavně musí jednat rychle. Tohle mohlo být jen takové malé varování a za chvilku je dostane další, mnohem větší zemětřesení. Tohle místo je momentálně jako vykopaný hrob a oni jen čekají, až je někdo nebo něco zasype. A proto rychle pryč. Posvítí si do všech uliček a u jedné ji zaujme něco, co si ve své mysli vybavuje jako jeden z drobečků. Ano, bude si teď hrát na Jeníčka a Mařenku. Snad jí nějací ptáci její drobečky nesní. Snad je vše na svém místě nebo aspoň ve stavu, kde to půjde poznat. vydá se uličkou, která je lemovaná blyštivou skulinou. Ano! Tudy! A rychle!*
Obrázek Obrázek
Uživatelský avatar
Andromeda Andy Carter
Příspěvky: 162
Registrován: úte 26. kvě 2015 20:34:19
Přezdívka: Sel

Re: Zážitková návštěva dolů

Příspěvek od Andromeda Andy Carter »

Samozřejmě si uvědomovala fakt, že dát malé holčičce do ruky krumpáč by nebyl nejlepší nápad, ale tak nějak předpokládala, že by jí s tím Sebastian pomohl. Nakonec se toho ale chopil jen on. Takže jen ukročila stranou bez toho, aby nějak dlouze uvažovala nad tím, že by se třeba mohla podívat, jestli se jí opravdu nepovedlo najít nějaký diamant. Místo toho tedy uvolnila Sebastianovi místo, načež se strhlo menší šílenství.
Tedy ne hned, ale jakmile Sebastian udeřil po třetí do skály, tak se země otřásla. Skoro už měla na jazyku nějakou poznámku, že do toho musel dát opravdu všechno, ale humor jí docela rychle přešel. Nejdřív přišlo ohlášení, že jim očividně chybí jeden člověk ve skupince, načež se země otřásla znovu. To rozhodně nevypadá dobře. Prolétne jí hlavou. Nemusí být zrovna geniální, aby jí došlo, že otřesy ve chvíli, kdy je pod zemí nevěstí nic dobrého. Navíc když se ozve nějaké šumění z vysílačky, načež i jejich průvodce potvrdí, že jde o zemětřesení, tak to nikomu na klidu moc nepřidá.
Po dalším silnějším otřesu už to, ale nevypadá, že by to nemělo na stabilitu chodeb nějaké následky, takže se začíná uvolňovat kamení ze stropu. A to pro jistotu rovnou u ní. Pud sebezáchovy vítězí a ona tak narazí do dvojice, která stojí opodál, aby se ona sama dostala dál od kamenů, které by jí mohly klidně i rozmáčknout. Ovšem při následném otřesu ztratí už tak chabou rovnováhu po středu s někým dalším a spadne na zem. Rovnou na pravou ruku, kterou chtěla zbrzdit pád. V tom rachotu sice zaslechne křupnutí, ale spíš doufá, že to byl jen divný zvuk, který vydávají padající kameny. Během dopadu vydá jen tiché zasyčení, protože očividně opravdu není zranění tak hrozné. Alespoň na první pohled. Jakmile se všechno uklidní, skoro až jako kouzlem, posadí se a podívá se na zraněnou ruku. Sice moc zlomenin v životě nezažila, ale naraženin až dost a tohle je rozhodně jiná bolest, než když jen silou do něčeho vrazíte. Očividně to křupnutí patřilo nějaké kosti v jejím zápěstí.
Naštěstí tohle ale nevypadalo, že by byl největší problém skupinky nebo i jí samotné, protože se ozve dost hlasitá nadávka, která jí tak nějak probere, aby se rozhlédla po skupince. Jen rychlým pohledem jí došlo, že chybí dost důležitá členka, a to ta nejmenší, což jen potvrzoval dost naštvaný a nejspíš i frustrovaný Sebastian. „Sakra.“ Zakleje sama a zvedne se na nohy. Nejspíš si z toho pádu odnese dalších pár modřin, ale největším zraněním naštěstí zůstává zlomená ruka, která bude za pár týdnů maximálně v pořádku. Přejde o něco blíž k zatarasené chodbě, za kterou je Isabella a nejspíš ještě další člen jejich skupinky, jelikož i když předtím slyšela křik holčičky, tak teď jde o mužský hlas. „Chápu, že o tuhle radu asi nestojíte a těžko říct, jestli pomůže, ale když budete jančit, tak se Isabella taky jen těžko uklidní.“ Řekne tiše k Sebastianovi, který nevypadá, že by mu sice zrovna tohle pomohlo, ale snad za to neschytá ránu nebo nějakou nadávku. I když v podobné situaci by mu to nejspíš ani nevyčítala. „Navíc to vypadá, že jí nic není. Jen bude v šoku, ale není fyzicky zraněná.“ Udržet nějaký klid v podobné situaci rozhodně není nejjednodušší, ale když vyrůstáte v napůl vojenské rodině, tak se něco málo naučíte okoukáním od těch, kdo jsou vojákem z povolání. Jenže když tu budou jen postávat tak nic nevyřeší, a tak nějak nepředpokládá, že by někdo z nich byl natolik silný, aby všechny ty kameny odházel. I když Sebastian by to jistě v návalu adrenalinu nějak zvládnul. Takže se otočí na průvodce. „Funguje Vám vysílačka? Je potřeba zavolat někoho, aby ty kameny odházel.“ Chopí se alespoň trochu iniciativy, protože tak nějak neví, co jiného dělat. Odhazovat kameny jednou rukou by asi nebyl nejchytřejší nápad.
Uživatelský avatar
Bastien Morton
Příspěvky: 93
Registrován: pon 12. zář 2016 22:19:22
Přezdívka: Dolor

Re: Zážitková návštěva dolů

Příspěvek od Bastien Morton »

*Sledovat, jak si přímo před jeho zraky může někdo doslova vykopat jmění je docela vzrušující. Zapřemýšlí se, co by sám udělal s obnosem, když by si diamant vykopl i on sám. Samozřejmě, že to z něj neudělá největšího boháče na světě. Něco hezkého by si ale jistě mohl dovolit. S nadšenou jiskrou oku (a možná trochou té zdravé závisti) sleduje, jak se tmavovláska přesouvá od kamene dál a v ruce tiskne svůj malý úlovek. Nenápadně nakukuje, jestli náhodou neuvidí něco, co by se tam zablýsklo. Rozhodně jí to neplánuje ukrást, a tak ho to vlastně ani nemusí zajímat, jen by za ní měl tak vnitřně radost. Když se krumpáče chopí zdatný muž, jehož dcera Bastiena pár minut zpátky solidně vyděsila, se zájmem sleduje, jak se podaří jemu. Když se s jeho poslední ránou slabě otřese zem, doslova mu to vyrazí vzduch z plic. Páni, taky bych chtěl být takhle silnej! To je bohužel první věc, co ho napadne. Brzo mu ale dojde, že to byla velmi hloupá myšlenka. Nebylo to totiž silou muže, ale silou přírody. Nervózně polkne a kývne směrem k Angel, která se ho ptá, jestli to cítil. Stojí v pozoru, aby snad byl připraven včas něco podniknout, kdyby to bylo potřeba. Kéž by to jen bylo tak snadné, jak to zní. Když se zem znovu otřese, spustí to paniku v celé skupině. Tmavovláska, která si před chvilkou doslova kopala štěstí do nich narazí, což ho trochu poleká. Na rozdíl od ní to ale ustojí, všimne si však, že Angel nemá na hlavě helmu.* Angel! *Jako by vyřčení jejího jména mělo něčemu pomoct. Sáhne po ní a stáhne si jí k sobě, pokusí se jí co nejlépe "zabalit" do vlastního těla. Když by jen jako malej kluk víc jedl! Neměl by s tím teď takový problém. Všechno se pak semele hrozně rychle. Cítí, jak do něj naráží kameny, naštěstí to není nic hrozného. A pak jak kdyby někdo mávl kouzelným proutkem všechno utichne, je slyšet jen hlasité oddechování jedinců skupiny. Opatrně vystrčí hlavu a rozhlédne se kolem. Nedaleko od nich je velká hromada kamení, nevypadá to ale, že by zpod ní čouhaly nějaké nohy a to ho docela uklidní. Potom, co spěšně ohlídne skupinu se pohledem zastaví na Angel.* Ale ne... *Hlesne tiše a opatrně vezme její obličej do dlaní, aby lépe viděl na její zranění. Ošklivá rána na čele, která krvácí.* Bolí to hodně? Není vám zle? Ukažte... *Zeptá se jí a roztřesenýma rukama se jí snaží z obličeje odstranit všechny pramínky vlasů, které jí strká za uši. Za tím pravým něco nahmatá. Nakloní hlavu na stranu, aby lépe viděl. Hm? Co je to? Párkrát zmateně zamrká, než mu dojde, že jde o naslouchátko. Překvapeně pohlédne na Angel, než se ze svého šoku probudí. Teď není čas se něčím takovým zabývat. Samozřejmě zaregistruje i dění kolem. Ženu na zemi, která se pomalu sbírá, muže, který křičí a nadává. Ale ne... Hrdlo se mu trochu stáhne, když nikde nevidí tu malou holčičku. Najednou se mu udělá špatně. Ne, teď nesmí vyměknout, musí se postarat o Angel, jako se ona naposled starala o něj. A i ten večer předtím. Musí jí to nějak oplatit! Přitáhne si jí blíže k sobě a jednu ruku kolem ní má obmotanou, bojí se, aby se jí nepřitížilo a ona neomdlela.* Pojďte, chyťte se mě. Když by se vám udělalo špatně. *Vysvětlí rychle. Musí se odsud co nejdřív dostat. Když pak zaslechne řev té malé holčičky, nejprve mu přejede mráz po zádech, potom si ale uvědomí jedno. Znamená to, že je naživu a doufejme i v pořádku. Přestože by jí rád pomohl ven (když by měl jak), nechce se tady zdržovat déle, než musí.*
Obrázek ObrázekObrázek
Uživatelský avatar
Vypravěč
Příspěvky: 298
Registrován: pát 28. úno 2014 17:53:54
Přezdívka: VZZ
Kontaktovat uživatele:

Re: Zážitková návštěva dolů

Příspěvek od Vypravěč »

Průvodce párkrát zatřese s vysílačkou, která se konečně vzpamatuje a slova, která z ní vychází začnou dávat smysl. Uvědomí ostatní v dolech o jejich stavu, přesně tak jak mu radí Andromeda a domlouvají se na dalších postupech. Jedno je jasné. Musí se odsud co nejrychleji dostat. Takový nápad se ale nezamlouvá Sebastianovi. Představa, že by tu svojí dceru měl nechat se mu vůbec nelíbí, dostává se tedy do slovní roztržky s průvodcem, který má na mysli jen jeho nejlepší zájmy. Vysvětlí mu, že už je na cestě záchranný tým, ale pro jejich práci je velmi důležité, aby byli všichni v bezpečí nahoře.

Všichni jsou naštěstí ve stavu, kdy můžou jít po svém, možná s nějakou malou pomocí od ostatních. Průvodce je tedy všechny vede rychlým krokem zpátky do bezpečí. To, že po cestě narazí na vyděšenou, ubrečenou blondýnku překvapí všechny. Dani a její hra na Jeníčka a Mařenku přece jen měla úspěch. Našla svou cestu zpátky a může se radovat. Možná. Průvodce se jí jen rychle zeptá, jestli je v pořádku a poprosí jí, aby se k nim přidala a následovala je ven. Dani si všímá, že s nimi James není, což v její hlavě spustí proud otázek o jeho osudu.

Když se všichni dostanou nahoru, čeká tam už tým záchranářů, připravený ošetřit přítomné a ty vážněji zraněné převézt do nemocnice. Konečně v bezpečí, alespoň většina z nich. Do prvních řad na ošetření se dostane Angel a Andy, jakožto dva z nejvážnějších úrazů večera. Zbytku lidí medici čistí a ošetřují rány, kontrolují jejich stav a jestli nedošlo k nějakému poranění hlavy. Samozřejmě nezapomenou rozdat potřebné informace o tom, že když by se u nich projevily jisté příznaky, musí se okamžitě do nemocnice dostavit. V takovém chaosu si jeden těžko uvědomí, kolik těch kamenů je vlastně trefilo a kam.

Většině spadl kámen ze srdce, s úlevou se objímají a radují se z toho, že jsou vlastně v pořádku. To se nedá říct pro Sebastiana a Dani. Sebastian sotva postojí na místě. Nervózní přecházení z bodu A do bodu B sice ještě nikdy nikomu nepomohlo, ale prosím. To, že nemá sebemenší tušení, co se dole teď děje je jistě ubíjející.

Dani pohledem hledá mezi lidmi ten správný obličej. Zaráží jí ale, že ho neviděla ani dole, v jejich skupince. Možná by se mohla někoho zeptat? Pokud tak učiní, dostane se jí odpovědi, že někdo dole zůstal uvězněný, zasypaný kameny. To jí na klidu rozhodně nepřidá. Je v pořádku?

Záchranný tým mezitím pilně pracuje na odstraňování kamenů, za kterými je uvězněný James s Isabelle. Pokud půjde vše podle plánů, jejich společný čas brzo nabyde konce a každý se bude moct vrátit ke svým. Vzhledem k tomu, že se kamenů nesesypalo tolik je práce vícečlenného týmu velmi efektivní. Po rychlé instruktáži, aby James s Isabelle stáli co nejdál od kamenů a že je snad rychle dostanou ven. Otvor v kamení vznikne relativně brzy ale přesto, že by se jím protáhl i James je z bezpečnostních důvodu ještě musí chvíli držet. Když by se na ně kvůli netrpělivosti týmu sesunuly další kameny, nejspíš by jim nikdo nepoděkoval. Vypadá to, že to ještě nějakou hodinu bude trvat…
Zamčeno