Zážitková návštěva dolů

Uživatelský avatar
Sebastian Blackwood
Příspěvky: 330
Registrován: čtv 29. kvě 2014 16:11:01
Přezdívka: Meep
Bydliště: Gold Pit

Re: Zážitková návštěva dolů

Příspěvek od Sebastian Blackwood »

Bylo od Andy sice hezké, že se ho snažila uklidnit, ale nebyl to dobrý nápad. To, že to pronesla tiše, jí vůbec nepomohlo od toho, aby ji spražil rozčíleným a chladným pohledem. "Hleďte si laskavě svýho. Nic Vám do toho není, tak se do toho neserte, slečinko." To poslední slovo vyflusne jako nadávku a Andy může být ráda, že to skončilo jenom u toho. Měl sto chutí vzít do ruky ten krumpáč a začít do toho bušit vší silou, aby svou princeznu dostal ven. V duchu chudáka brunetku častuje těmi nejhoršími možnými podstatnými jmény. Isabelle mezitím tulila Jamese a plačtivě přikyvovala na slova, že je tatínek v pořádku. To bylo důležité. Když se od ní vysoký muž odtáhl a zadíval se na ni, slzičky jí z jasně zelených očí nepřestávaly téct. Přikývne, ale nic neříká a ani nekřičí, protože chce nejspíše zaslechnout otcům hlas. Ten samozřejmě zbystřil hned, jak zaslechl Jamese skrz kamení. Spadl mu obrovský kámen ze srdce, když dodal informaci, že je Isabelle v pořádku. Tak moc se mu ulevilo, že není zraněná, že tam není sama a je tam někdo s ní. "Slyšíme." Křikl ještě zpátky, aby ten chudák nemluvil úplně do zdi. "Isabelle, bude to v pořádku. Zůstaň tam s ním!" Křikl ještě a Isabelle se chytila Jamese za ruku, aby jí náhodou neplánoval někam utíkat. Stále pofňukávala, ale už alespoň nebyla tak nahlas. Byla od toho prachu celá zamazaná, chudinka. To ji maminka určitě nepochválí, až ji bude muset prát. Přikývne na otázku, jestli to byl její táta. "Tatínek je nejsilnější." Fňukne a protře si ručičkou očičko. Muž si sundal bundu a ona se na ni posadila. Tulila svého plyšáčka a vypadala jako zlomené štěňátko. Otočila k němu hlavu. "Isabelle Joanna." Cítila potřebu mu sdělit ještě své druhé jméno. A potom, ať už James chtěl nebo ne, tak mu prostě vlezla do náruče a schoulila se mu tam, aby se trochu uklidnila. Bylo toho na ni moc a takhle se mohla při pofňukávání i zahřívat.
Sebastian na druhé straně stále panikařil. A také měl co dělat, aby nevrazil jednu do zubů průvodci, který ho nutil, aby šel s ostatními nahoru. Přeci tady nenechá svou dceru! Ale nějak mu došlo, že by nebylo vhodné vypnout jejich průvodce, který měl vysílačku a znal cestu ven. Proto ještě doběhl k šutrům. "Hej." Zařve, aby upoutal Jamesovu pozornost. "Už jde záchrannej tým. Dej mi na ni pozor." S těmito slovy je nucen odejít. Isabelle se víc k Jamesovi přitiskne a potom dělá to, co jí řeknou záchranáři nebo její nový a milý strýček James.
Celou cestu se Bastien rozhlíží a vlastně je mu naprosto ukradená blondýna, kterou vlastně po cestě potratili. Přeci jenom si ji prohlédl. Neměla tahle buchta něco s Henrym? Napadlo ho, když si vzpomněl na starého kamaráda, ale potom se zase myšlenky vrátily k tomu, že svou dceru nechal na pospas dolům. Když vyšli ven, tak si promnul obličej. Spustil ruce k tělu a zhluboka se nadechl, než je zase sevřel v pěst a serval si z hlavy helmu. "Nic v tomhle zasranym městě nemůže fungovat tak jak má!" Rozčílil se ještě a třískl s helmou o zem. Když k němu přišel jeden z mediků, aby provedl rutinní test, tak na něj zavrčel, aby dal ty pracky pryč a nechal ho laskavě na pokoji. Medik chvíli trval na svém, ale s dalším Sebastianovým "jdi do prdele" to prostě vzdal. Teprve teď pořádně zaregistroval to, že je Angel zraněná. Teď však neměl zrovna buňky na to, aby za ní šel a zjistil, jak na tom je. Byla při vědomí a v rukou doktorů, takže to bylo v pohodě. Jeho myšlenky se točily jenom okolo Is a toho, co řekne Summer. Přechází ze strany na stranu, ruku má položenou na ústech, aby si kousal jeden nehet. Ošklivý zlozvyk, ano, ale on už neví, jak jinak se zabavit. Nervózně kmitá pohledem ke vchodu do dolu a čas od času hejkne na někoho, kdo je za to tady celé odpovědný, aby zjistil, jak na tom jsou... ale nikdo mu toho moc neřekl, takže mu nezbývalo nic, než dál chodit tam a zpátky. Nedokázal postát na místě, protože to bylo mimo jeho možnosti. Že já ji sem bral. Mohlo mě napadnout, že se něco může stát. Lamentuje v duchu a střídavě zatíná ruku v pěst a zase ji povoluje.
Obrázek
Uživatelský avatar
Angel Lunienne Hackett
Příspěvky: 165
Registrován: pát 27. bře 2015 22:06:34
Přezdívka: Meep
Bydliště: Gold Pit

Re: Zážitková návštěva dolů

Příspěvek od Angel Lunienne Hackett »

Ta scéna byla opravdu jako z hororu. Naštěstí bylo brzy po všem. Nejprve pohledem zkontrolovala Bastiena, aby zjistila, jestli se mu něco nestalo, potom teprve skupinu. Bolelo jí srdíčko ze Sebastianova běsnění, ale její pozornost si k sobě zase stáhl zpět jiný Bastien. Vzal její obličej opatrně do rukou a ona na něj hleděla. Trochu zamrkala, aby rozehnala mžitky před očima. "Trochu." Kdo ví, jestli to byla odpověď na to, jak moc ji to bolí, nebo jak moc je jí špatně. Tímhle tempem se už dlouho na žádnou akci nepodívá. Ono je celkem těžké bratrovi vysvětlovat, že nejdřív tam blízko ní někomu otrávili šáňo a pak jim na hlavu spadne důl. Asi je prostě magnet na katastrofy. Nechala ho, ať jí zastrkává pramínky blonďatých vlasů, přičemž některé z nich jsou slepené krví, za uši. Nějak jí nedojde drobný detail, na který rozhodně neměla opomenout. Když cítí, že o naslouchátko Bastien zavadil prsty, zavře na chvíli oči. Měla mu to říct, rozhodně to neměl zjistit takhle. Co když se na ni bude zlobit? Otevřela oči tak akorát na to, aby zaregistrovala jeho překvapený pohled. Provinile oči sklonila. Setkala se s tolika reakcemi, že prostě nějak nevěděla, co by měla čekat a očekávala v tomhle ohledu vždycky to nejhorší. Nakonec byla přitisknuta blíže k němu a trochu znaveně zavřela oči. Chytla se ho oběma rukama kolem pasu a čekala. Nechtěla ani otevírat oči, protože se bála, že uvidí svého kamaráda, který panikařil u hordy kamení, zlomeného a na kolenou. Ten pohled jí jednou stačil. Nakonec zaslechla křik Isabelle a instinktivně se přitiskla více k Bastimu. Čelo jí pulzovalo a ona se v duchu lehce rozčilovala nadtím, že to ona má ošetřovat a ne být ošetřována. Mohla být alespoň ráda, že to není nic vážnějšího nebo že se nic nestalo Is nebo ani jednomu z jejích přátel. Vzdychla, když se Sebastian začal předtím hádat jak s Andy, tak poté s průvodcem. Naštěstí tam ale Isabelle nebyla sama, takže mohli odejít a poslat tam záchrannou četu. I tak se jí ale neodcházelo snadno. Sice by byla ráda pryč, ale jelikož to byli její blízcí známí, bylo to pro ni nesmírně těžké. Cestou se stále držela Bastiena jednou rukou a tou volnou si otřela slzy, které se jí ještě vydraly z očí. Asi toho na ni už bylo prostě moc. Potřebovala si trochu ulevit, ale věděla, že teď ji tady nikdo soudit určitě nebude.
Dostali se na povrch a ona byla předána do rukou lékařů. Hned ze začátku je informovala o tom, že je doktorka, aby se vyvarovala těch běžných řečí, kterým všichni lékaři pacientům dávali. Nechala se ošetřit a když ji konečně propustí, vydá se za Bastienem. Bez jediného slova ho prostě obejme a stiskne. Mlčky se zavřenýma očima. "Děkuju... nebýt Vás, tak bych dopadla hůř." Odtáhne se od něj a podívá se mu do očí. Nevěděla, jak mu tohle bude moct splatit, protože je možné, že jí zachránil život. Kdyby ji k sobě nepřitiskl a kámen ji trefil, mohla spadnout na zem a bez patřičné ochrany hlavy by ještě ke všemu mohla ztratit vědomí. "Jak Vám je?" Zeptala se starostlivě. Jí bylo trochu mdlo, ale nebylo to nic, co by pár dní odpočinku nespravilo. Asi si bude muset pár dní od práce dát pauzu, aby sebou potom někde nesekla nebo jim nepozvracela nějaký pokoj. To by jí určitě nikdo nepoděkoval. Pohled také zabodla na nervózního Sebastiana a blondýnku, která se jim ztratila, ale naštěstí se našla. Znovu si povzdychla a jednou rukou si vyčerpaně promnula kořen nosu.
Uživatelský avatar
Bastien Morton
Příspěvky: 93
Registrován: pon 12. zář 2016 22:19:22
Přezdívka: Dolor

Re: Zážitková návštěva dolů

Příspěvek od Bastien Morton »

*Slabě pokývne hlavou, když mu Angel sdělí, že "trošku". Sice neví co trošku, ale je to dobré v obou ohledech. Mohlo by to být hodně a to už by se mu potom nelíbilo vůbec. Když by mohl, strčil by tam místo její hlavy tu svou. Sám by si nechal rozbít kamenem čelo, stejně jako si s radostí nechal dát pěstí. Neztrácí čas dalšími řečmi a rovnou se pustí do toho, aby z té rány dostal alespoň její vlasy. Sice je plná prachu a různých blbostí, které se zvedly do vzduchu, ale už jen pro svůj lepší pocit musí něco malého pro ní udělat. To, že při tom odkryje její zatajené naslouchátko je věc druhá. Čas nad tím přemýšlet ale bude mít později, všimne si totiž jejího smutného pohledu a povzbudivě jí pohladí po zádech. Když se průvodce konečně spojí s někým na povrchu a zavelí, že se všichni mají připravit k odchodu, je vážně rád. Po krátkém dohadování s otcem té zavalené holčičky přeci jen mohou vyrazit. Strašně doufá, že se po jejich zpáteční cestě nestane už nic hrozného. Mohlo by přijít další zemětřesení, silnější, mohli by tady umřít. Při takových myšlenkách se otřese. Z Angel zrovna moc tepla nesálá a to ho znervózňuje. Natiskne jí proto ještě trochu víc na sebe, aby měl skutečně jistotu, že mu nikde neupadne. Po cestě zpět přemýšlí o naslouchátku. Zaráží ho, že o něm ještě nevěděl. Že si ho nikdy nevšiml. I to, že mu o něm nikdy neřekla. Ostatně, to je ale její záležitost. Jestli o tom s ním nechtěla mluvit, nebylo nic, co by s tím Bastien mohl udělat. Z přemýšlení ho vyruší fakt, že se celá skupina zastaví. Obhlédne situaci a uvědomí si, že právě našli slečnu, která předtím byla nahlášena jako ztracená. A vypadá to, že je v pořádku, to je dobrá zpráva! Ty teď potřebují jako sůl.
Když konečně stojí nohama bezpečně na zemi, oddychne si. Zdaleka není po všem, to moc dobře ví. A i kdyby bylo, tak si to nepřipustí. To je totiž ten moment, ve kterém se vždycky všechno pokazí ještě víc. Záchranáři je okamžitě vezmou do péče, Bastien si sám vysedí pár minut, kdy mu ošetřují nějaké oděrky a ptají se na jeho stav. Jedním okem pořád pokukuje po Angel, bojí se, aby mu jí snad neodvezli. Kdyby to plánovali, rád by jel s ní. Rozhodně jí teď nechtěl opouštět. Ne po tom všem, sám by ocenil nějakou společnost. Podobně jako ve večer galavečeru. Ošetřování má za sebou o trochu rychleji, než Angel, a tak postává kolem a vyčkává, až bude i ona hotová. Mezitím alespoň odnese svojí helmu zpátky, kde jí dostal. Když se vrátí je i Angel konečně propuštěna ze spárů lékařů. Jak jí tak zná, určitě je jí teď velmi nepříjemné, že se o ní někdo stará, protože na to prostě není zvyklá. Když kolem něj obtočí ručky, udělá to samé a se zřetelným vydechnutím jí pohladí po zádech. Je rád, že jsou v pořádku. Všichni, ne jenom oni dva. Snad se povede bez velkých komplikací vysvobodit i ty dva dole a snad tam nikdo jiný nezůstal.* Neděkujte. Jsem rád, že jste v pořádku. *Odtáhne se od ní a jemně jí pohladí po tváři. Chvilku se na sebe jen tak beze slova dívají a jemu to vůbec nevadí. Trochu ho mrzí, že jsou jeho oči tak smutné a doufá, že jí bude moct nějak rozveselit.* Nedělejte si o mě starosti. Jsem jen trochu potlučený. *Mrkne na ní povzbudivě, nepřestává jí ale alespoň konejšivě hladit po paži.* Pojďte si sednout. Zavolám nám taxi, hm? *Pomalu jí za sebou vede k jednomu ze stolků a posadí jí na židličku. Sám zůstává na nohou a z kapsy vytáhne telefon. Až teď zjišťuje, že je jeho displej popraskaný, pravděpodobně dostal zásah. Naštěstí ale funguje, a tak vytočí číslo taxislužby a pro jedno auto zavolá.*
Obrázek ObrázekObrázek
Uživatelský avatar
James Whittemore
Příspěvky: 124
Registrován: ned 11. led 2015 15:31:12
Přezdívka: Dolor

Re: Zážitková návštěva dolů

Příspěvek od James Whittemore »

*Uleví se mu, když se z druhé strany kamenů ozve odpověď. Aspoň nějak mohou komunikovat, to je teď důležitý. Nechce v tomhle dole být ani další zatracenou minutu, ale teď nemá zrovna na výběr. Podívá se dolů na Isabelle, která ho pevně drží za ruku a kouká do kamenů, za kterými stojí její táta. Doteď ho ani nenapadlo, jak strašné to musí být pro ní. Vede si ale docela dobře. Žádná další slova se k nim zatím ale nedonesou, proto se James rozhodne, že je asi dobrý nápad se utábořit. Položí svou bundu na zem a společně s Isabelle usedne. Když se po chvilce vtlačí do jeho náruče, nejprve zkamení. Ne, tohle ne. Tohle je moc i na mě. Její tiché fňukání ho ale po chvíli obměkčí. Ochranářsky kolem ní obmotá svoje ruce a doufá, že se kvůli tomu malá holčička cítí aspoň trochu v bezpečí. Z kapsy své bundy vytáhne telefon a podívá se na čas, aby měl přehled, jak dlouho tady nakonec budou trčet. Také rozsvítí baterku a telefon odloží stranou, chvíli s ním otáčí, aby světlo házelo co nejméně děsivé stíny. Konečně si může Isabelle pořádně prohlédnout. Vypadala, že je opravdu v pořádku, jen trochu ušmudlaná. Ostatně, to bude on taky. A v jejím věku nechodil domů jinak, jenom ušmudlaný. Občas taky od krve. Když zase zaslechne za kameny hlas, nastraží uši a poslouchá, co mu sděluje. Někdo už je na cestě za nimi. Do hajzlu, konečně. Jako odpověď nejdřív kývne hlavou. Idiote! Okřikne se, když mu dojde, že jeho debilní kývání hlavou zrovna nikdo asi nevidí.* Dám! *Zakřičí tedy, aby měl její táta aspoň nějakou jistotu. Fajn, jak tak zabít čas s dítětem, zaseknutý v dolu. Hm. Ucítí, že se v jeho náručí slabě třese a zamračí se.* Počkej chvilku, jo? *Odtáhne jí od sebe a vyskočí na nohy, aby ze sebe sundal mikinu.* Na, ukaž. Oblečeme tě, jo? *Pomůže jí dostat se do jeho mikiny, která na ní vypadá jak obrovský hábit, tahá jí za sebou po zemi. Ale aspoň bude v teple. On je sice teď jen v tričku, ale co. Jeho tělo to ustojí spíš, než ta malá holka. Znovu se posadí a nechá jí zaujmout stejnou pozici, jako předtím. Pořád je to pro něj zvláštní pocit. Neví úplně, co dělat, o čem s ní mluvit a jestli vůbec mluvit. Zkontroluje čas na telefonu, který se zatím k jejich smůle pohnul jen o pár minut. Povzdychne si. Myšlenky ho zase přenesou k Dani. K tomu, co s ní asi je. Jestli je v pořádku.* Taky mám strach. *Začne, než mu dojde, že to asi nejsou ta nejpovzbudivější slova, která mohl vybrat.* Ale spolu to zvládneme, co myslíš. I tady Dino nám určitě pomůže. *Ukáže na plyšáka, který je podobně ušmudlaný, jako oni. Přijde mu docela obdivuhodné, že ho nikde neupustila.* Za chvíli ty kameny budou pryč a najdeme tátu a i mojí kamarádku. *Všimne si, že jeho slova v holčičce vyvolala nějaký zájem.* Ztratila se a já jí musím najít. Mám jí totiž moc rád, víš. *Pousměje se, i když je to těžké. V tuhle chvíli by totiž chtěl dělat úplný opak. Chtěl by řvát, promlátit se ven, možná by ho i slzy přemohly. Ale on tady sedí a povídá si s malou holkou o tom nejdůležitějším člověku ve svém životě. Zakroutí hlavou a slabě se uchechtne. Místo toho, aby řekl Dani, jak moc jí má vlastně rád, říká to tady Isabelle. Jen protože to ze sebe potřebuje dostat. Bojí se, že jí to nikdy nebude moct říct, že promeškal svojí jedinou šanci.
Po chvíli velmi zvláštních rozhovorů s Isabelle, které je naštěstí udržely od bláznovství se za kameny ozvou další hlasy. Upozorní je, že začnou kopat a že se musí přesunout co nejdál od kamenů, co to jde.* Tak pojď. *Zvedne Isabelle na nohy a společně dojdou k nejvzdálenější stěně, u které se přikrčí, malou zase schová u sebe, aby se jí nic nestalo. Slíbil to. A její táta je upřímně docela děsivej. Zakřičí na tým, že jsou připravení a poslouchá, jak se začnou ozývat první rány a kameny se začnou slabě otřásat. Už jen chvíli...*
Obrázek Obrázek
Uživatelský avatar
Danielle Elizabeth Killiene
Příspěvky: 230
Registrován: ned 23. bře 2014 20:39:07
Přezdívka: Speedy
Bydliště: Gold Pit

Re: Zážitková návštěva dolů

Příspěvek od Danielle Elizabeth Killiene »

*Zahlédne místo, kde horníci jedly své jídlo a cítí, že je na správné cestě. Dobře. Jde se dál. Její kroky jsou rychlé, protože tu opravdu nechce někde zapadnout. Nikdo by ji už ven nemusel dostat. Teď cítí, že má velkou šanci celou tuhle akci přežít. Drží se blízko stěn, aby kdyžtak cítila nové otřesy, ale nic takového nepřichází. Projde kolem klece, která ji předtím tolik zaujala a v duchu se zaraduje. Už je skoro venku. Dech se jí začne postupně zklidňovat, stejně tak její srdce. Slzy jí už netečou. Všechen ten strach ze smrti je pryč. Teď už jen nalézt cestu ven, ale to by neměl být žádný problém. Jelikož pozorně poslouchala, tak ví po čem má jít. Zaslechne jakési hlasy a její krok tím pádem zrychlí. Lidé. Je zpátky. Našla je. Našla celou jejich skupinku. Jakmile zahlédne povědomé tváře, které kolem ní utíkají ven, tak se zaraduje. Našla je! Rozhlédne se kolem, ale ta jediná tvář, kterou doufá, že najde, tam není. Zarazí se, ovšem ne na dlouho. Přijde k ní jejich průvodce a ptá s její, jestli je v pořádku. Snaží se mu věnovat pozornost, ale její pozornost běhá mezi jeho otázkami a jejími myšlenkami. Kde jsi, Jamesi? Proč nejsi se skupinou? Otázky průvodce jsou ale víc a víc dotěrné a tak mu odpoví.* Nic mi není. Jen pár modřin. Kde je ten vysoký chlap, co tu se mnou byl? *Odpovědi se jí ovšem nedostane. Průvodce ji žene z dolů pryč. Ne, nemůže jít pryč, když neví, kde je. Co když se mu něco stalo? Nebo je možná už nahoře a čeká na ně? Nejradši by zůstala na místě, ale to už ji průvodce tlačí pryč. Možná by nebylo moudré tu zůstávat, ale nikam se jí nechce. Neví, kde je James a uvnitř ji to ničí. A to, že místo činu opouští bez něj a bez povědomí, kde se nachází, ji ničí ještě víc. Ale uposlechne rozkaz a vydá se směrem k východu. Jakmile vyjdou z dolů, tak se poprvé pořádně nadechne čistého vzduchu a skoro se z toho rozbrečí. Tak blízko byla smrti. Měla takové štěstí, že se jí nic nestalo. Dvě ženy z jejich skupiny už ošetřují záchranáři. Dopadli podle všeho nejhůř. I k ní přiběhnou záchranáři a začnou se ptát na stejné dotěrné otázky jako průvodce. Ale ona myslí jen na jedno. Rozhlédne se kolem, ale nikde Jamese nevidí. Trochu doufala, že už se dostal ven a bude tu čekat na ni. Kde sakra jsi? Záchranářům odpoví na jejich otázky, ale odmítá se nechat odvést někam pryč. Dostane poučení, že kdyby se s ní v příštích dnech cokoliv dělo, neměla by váhat s návštěvou nemocnice. S rychlým přikývnutím celou tuhle akci ukončí a dál hledá v tvářích tu, jež chce teď vidět nejvíc. Ale nikde. Kurva, Jamesi. Otočí se zpátky ke vchodu do dolů a uvidí pár záchranářů, kteří běží dovnitř. Ne. Ne, ne ne. Snad tam nezůstal. Rychle doběhne k záchranářům, kteří jí jsou nejblíž a zeptá se na otázku, která ji tolik dráždí na mysli.* Prosím vás, přišla jsem sem s přítelem, ale nikde ho tu nevidím. Nebyl tu někdo jménem James? *Je jí řečeno, že dva lidé zůstali zaseknutí vevnitř a budou je teď dostávat ven. Její nejhorší představy se staly skutečností. James je tam někde uvězněný a čeká na záchranu, kdežto ona je tady a nic se jí nestalo. Tohle celé byl její nápad a James, i když to na něm bylo vidět, že se mu nechce, sem s ní poslušně šel. Jestli se mu něco stalo jen kvůli ní a kvůli tomu, že musí být naprosto všude, tak si to neodpustí. Svlékne si helmu z hlavy a zahodí ji kamsi za sebe. Nervózně si začne hrát s vlasy a nespouští své oči z vchodu do dolu. A modlí se ke všem bohům, aby jí Jamese vrátili v pořádku.*
Obrázek Obrázek
Uživatelský avatar
Andromeda Andy Carter
Příspěvky: 162
Registrován: úte 26. kvě 2015 20:34:19
Přezdívka: Sel

Re: Zážitková návštěva dolů

Příspěvek od Andromeda Andy Carter »

Když na ní Sebastian vyjede, tak sebou cukne a na chvíli má na tváři ublížený výraz. I když ona rozhodně není ta, kdo by měl být ublížený, takže ho raději nechá být. Sice se jí to částečně dotkne, ale na druhou stranu taky chápe, že v téhle situaci asi není ona zrovna ta, kdo by ho měla uklidňovat. Do dneška ho v podstatě neznala, pokud nepočítá těch pár střetnutí na Prefektuře před několika lety. Teď by ho nejspíš měl uklidňovat někdo, kdo je mu blíž. I když by asi bylo nejlepší, kdyby tahle situace vůbec nikdy nenastala. Nedokázala si moc dobře představit, že by někdo jí blízký, navíc její vlastní dítě, byl zasypaný pod zemí v chodbě a ona nevěděla, co se s ním děje. Poodejde tedy o něco dál a raději jen dává pozor, co se děje. V současné situaci není k ničemu. Když teda zjistí, že už se blíží záchranný tým tak jen v klidu zamíří nahoru za průvodcem. Sice se jí nelíbí ta představa toho, že tam nechávají Isabelle a nejspíš ještě někoho dalšího za tou hordou kamení, a tak nějak osamotě. Ovšem ona sama s tím nic nenadělá, takže musí nechat dělat záchranný tým, aby dělal svou práci.
Jakmile vyjde z tunelů, tak si jí rovnou odchytí záchranáři, kteří asi rychlým pohledem odhalí, že vzhledem k tomu, jak si tiskne ruku k tělu a snaží se s ní moc nehýbat, nebude úplně v pořádku. Nehledě na šok, který ale asi utrpěli všichni. „Jsem v pořádku, jen ta ruka mě bolí.“ Odpoví jim na dotaz, jestli je v pořádku nebo jestli utrpěla další zranění. Nechá se docela v tichosti ošetřit a taky si vyslechne rady a pokyny o tom, aby se hlavně zítra zastavila v nemocnici, protože tady jí nemůžou na ruku dát sádru. Navíc si ani nemůžou být jistí, jestli je to zlomené nebo jak moc rozsáhlá by zranění mohla být. „Zítra tam zajdu.“ Zamumlá jen v odpověď a dostane ještě deku přes ramena, přece jen šok pracuje a asi úplně nechtěli, aby se tam někde skácela.
Ve chvíli, kdy ji záchranáři nechají jít, si přidrží deku a rozejde se k jejich průvodci, která tam stále postává a cestou počastuje vchod do dolů nedůvěřivým pohledem. Očividně v dohledné době tímhle směrem rozhodně nezamíří. „Jak dlouho bude trvat, než to tam uvolní? Přece jen musí být tam dole dost vyděšení.“ Zeptá se muže a zadívá se na něj. I když pak uhne pohledem a podívá se na Sebastiana, který nevypadá rozhodně klidně a asi by si klidně vyměnil místo se svou dcerou, než aby byla dole uvězněná Isabella. Sice by asi bylo na místě, kdyby se teď sebrala a odjela. Možná kdyby to vzala přes nemocnici, tak by jí doktoři jen pochválili, ale tak na pohotovosti budou snad i později. Nechtělo se jí odjíždět bez toho, aby věděla, jak to celé dopadlo. Navíc očividně Sebastian nebyl jediný, kdo byl nervózní. Blondýnka, která se jim nejspíše prve ztratila v tunelech a tím ji minul celý ten sesuv. Ale teď tady taky přecházela, takže nejspíš k ní patřil ten můž, který tam skončil s Isabellou.
Uživatelský avatar
Vypravěč
Příspěvky: 298
Registrován: pát 28. úno 2014 17:53:54
Přezdívka: VZZ
Kontaktovat uživatele:

Re: Zážitková návštěva dolů

Příspěvek od Vypravěč »

Jamesovo přátelení se s Isabelle trvá přes další hodinu a půl. Hodina a půl v šeru a chladu, asi není nemístné odhadovat, že se ani jeden do dolů dlouho nepodívá. S každou ránou krumpáče slyšeli hlasy vycházející z druhé strany zřetelněji. Netrvá to dlouho a kráčí spolu ruku v ruce tunely, zpátky nahoru, doufajíc že tam na ně někdo čeká.

Nahoře je pořád rušno. I druhá skupina si přinesla pár zraněných, podle všech informací to ale vypadá, že nikdo o život nepřišel. Alespoň jeden malý důvod se radovat. Lidí s úrazem je ale spousta. Angel už má svoje ošetření za sebou, za to po Andy, která se od průvodce víceméně dozvěděla tak to, že „sám vlastně neví“ je také sháňka a po spěšném ošetření všech jejích oděrek a zafixování její ruky jí nabídnou převoz do nemocnice v případě, že by to pro ní bylo jednodušší. Rentgeny jsou na místě a sádru si doma asi také jen tak nesplácá, a tak když se jim uvolnilo jedno místo v sanitce, může toho využít.

Sebastian s každou minutou bez Isabelle ztrácí nervy. Přestože se snaží přesvědčit, že je jeho holčička v pořádku je docela obtížné ubránit se špatným scénářům, které sem tam proklouznou do jeho mysli. Otcovství je hold těžká práce. Není ale jediný, kdo má nervy na pochodu. Na jiném místě má i Dani hlavu plnou myšlenek a pohled přišpendlený na vchodu do dolů. Nejasný osud mlží hlavu oběma, zatímco snažně prosí, aby to už bylo všechno za nimi.

Vchod se po té dlouhé době přece jen konečně, konečně otevře. Jako první vychází část záchranného týmu, umazaná, upocená, ruce plné nářadí a jejich výrazy nicneříkající. Rozhodně ne to, v co by rodič a osamělá dívka potřebovali. Poslední chvíle napětí, než i malá Isabelle s Jamesem vystoupají nahoru, momenty šťastných shledání před nimi.
Uživatelský avatar
James Whittemore
Příspěvky: 124
Registrován: ned 11. led 2015 15:31:12
Přezdívka: Dolor

Re: Zážitková návštěva dolů

Příspěvek od James Whittemore »

*Rány to jsou hlasité, a tak drží malé Isabelle ruce přes uši, aby ten hluk aspoň trochu utišil. S tím, že už to bude trvat jenom chvíli se šeredně spletl. Každá rána mu nepříjemně rozvibruje mozek, nutí jeho srdce bušit rychleji a trpělivost jeho tělo pomalu opouští. Přeje si odsud už konečně vypadnout. Bylo to jako být uvězněný v pekle, jen v něm na jeho vkus teda byla šílená zima, obzvlášť teď, když je většina jeho oblečení na Isabelle a jemu zbylo jenom tričko. Současně byly ty rány ale příjemné a uklidňující. Ví totiž, že s každou další se jim otevírá cesta ven. Cesta za Dani. Prosím, že jsi v pořádku. Ten nepříjemný pocit kolem jeho žaludku se mu vůbec nelíbí. Čekání ho ubíjí, už chce být venku, chce jí hledat a ujistit se, že se jí nic nestalo, že je vůbec naživu. O to horší je sledovat otvor v kamení, kterým by se v klidu oba protáhli, ale ještě jim to není dovoleno. Zuby pevně tiskne k sobě a snaží se nerupnout. A pak konečně…* Fajn, můžete vylézt. *Konečně ta slova na která tak dlouho čekal. Popadne ze země svůj telefon, bundu přehodí přes Isabelle a postaví se na nohy. Jestli se Isabelle zdráhá, nabídne jí, že jí odsud vynese, alespoň než se dostanou přes kameny. Jen co se dostanou za jejich hlavní překážku, položí Isabelle na zem a otočí se na chlapy z týmu, který je odsud přišel vykopat.* Nenašli jste ještě někoho? *Zeptá se lidí v týmu, otázka je to ale položená docela mizerně. Když by se zmínil o blondýnce, která je sama, určitě by mu řekli, že se na něj přesně taková nahoře ptala. Všichni ale jen kroutí hlavou a tlačí je oba k odchodu. Díky tomu se mu žaludek stáhne ještě o trochu víc. Sehne se k Isabelle a povzbudivě se na ní usměje. V jeho oblečení vypadá tak vtipně baculatě.* Tak jdeme najít tátu, hm? *Mrkne na ní a za ruku jí vede vedle sebe tunely, v obložení záchranného týmu, který je popohání dopředu. Klídek, pánové…nikdo jinej odsud nechce vypadnout víc, než já. Po cestě se rozhlíží do každé uličky, kterou minou a prohlíží si každou haldu spadaného kamení. Dělat to nechce, ze strachu. Ale musí. Nedej bože… Když najde poničenou baterku, zastaví se a rozhlédne se kolem. Nikoho ale nevidí. Nikoho a nic. Žádnou uličku, žádnou hromadu kamení, pod kterou by mohla ležet, nic. Kde tě mám? Ruce se mu slabě třesou, ze zimy a ze stresu. S každým dalším krokem se mu dělá hůř a hůř. Je unavený, pomlácený, je mu zima a hlavně ho svírá strach. Posranej strach. Konečně dorazí ke schodům, kterými vlezli dovnitř. Vystoupají s Isabelle za zády záchranného týmu nahoru, odkud je slyšet hlahol lidí. Nahoře bude zřejmě perno. Do očí ho udeří světlo, po takové době strávené víceméně ve tmě je to sice trochu nepříjemná, ale rozhodně dobrá změna. Okamžitě začne skenovat místnost pohledem, ten mu nejprve padne na muže, který nervózně přechází tam a zpátky a když je uvidí, zastaví se. Pozná ho, pamatuje si ho, a tak se skloní k Isabelle a ukáže jeho směrem.* Hele, támhle je táta. Běž ho pozdravit. *Pobídne jí a trochu jí postrčí dopředu, sleduje potom jak nadšeně běží ke svému otci. Jeho pohled u nich ale dlouho nezůstane. Musí tady někde být, musí. Udělá pár ostražitých kroků kupředu, jako by se snad bál, že se pohne moc rychle a přehlédne jí. Pohledem těká z obličeje na obličej, žaludek sevřený strachy, na to podívat se k vozům sanitek ještě nesebral odvahu. Když by jí viděl, jak někde leží, na nosítkách…A pak si jí konečně všimne. Tíha všech těch kamenů, které se tam dole dneska sesypaly? Tak přesně taková teď spadla jemu ze srdce. Ani se nemůže kontrolovat. Jeho tělo nezvládá přijímat tolik podnětů, tolik emocí. Zahodí z hlavy helmu a dlouhými kroky vyrazí směrem k ní. Na nic nečeká. Jen co je v její blízkosti se po ní natáhne a přitáhne jí k sobě a na malou chvíli spojí jejich rty. Je to jen rychlý polibek, ale říká tolik, říká to nevyřčené mám tě rád a ještě víc. Nemá kyslík, celou to dobu si přišel, jako by se dusil, proto se od ní odtáhne a změní taktiku. Přitáhne si jí do objetí, drží jí u sebe pevně, tak pevně, že možná může cítit, jak se celý třese. Doufá, že jí nic není a on jí teď svým tisknutím nijak neubližuje, ale nemůže si pomoct. Tak moc se bál. Ani nevěděl, že je možné se o někoho tak moc strachovat. A přesto si tím dnes večer prošel.* Díky bohu. *Vydechne s tváří opřenou o její hlavu, oči má zavřené a snaží se uklidnit svoje šílící srdce, zatímco ho její jemné vlasy příjemně lechtají v obličeji. Je tak rád. Tak strašně rád. Po chvíli se od ní odtáhne a pohlédne jí do očí. Chce se omluvit za tolik věcí. Za to, že jí tam nechal. Za to, že jí nemohl přijít na pomoct, najít jí, držet jí u sebe a ochránit jí. Ale jediné na co se zmohl byl jeho hloupý pohled, kterým jí bloudil po obličeji, jako by nevěřil, že před ním právě teď opravdu stojí. Znovu si jí k sobě přitáhne, teď už o poznání jemněji, drží jí u sebe ale dlouho a rukou jí jemně přejíždí po zádech.* Já se tak bál… Jsi v pořádku? *Špitne konečně, hlas se mu třese podobně jako ruce a dokonce i nohy, ostatně celé jeho tělo. Neuvěřitelný strach vystřídá neuvěřitelná radost. Najednou je lépe, už mu není taková zima a nepříjemný pocit u žaludku ustává. Děkuju.*
Obrázek Obrázek
Uživatelský avatar
Sebastian Blackwood
Příspěvky: 330
Registrován: čtv 29. kvě 2014 16:11:01
Přezdívka: Meep
Bydliště: Gold Pit

Re: Zážitková návštěva dolů

Příspěvek od Sebastian Blackwood »

Isabelle Jamesovi příliš neodpovídala. Zprvu ano, ale potom přestala mluvit úplně. Pouze přikyvovala a dělala to, co po ní chtěl. Když jí však řekl, že se bojí o kamarádku, kterou má moc rád, tak zpozorněla. Tuhle informaci si určitě bude pamatovat, protože byla důležitá. Díky tomu, že kolem ní omotal i svou mikinu, která jí byla solidně velká, jí už alespoň nebyla taková zima.
Sebastian oproti tomu všemu nahoře pochodoval stále značně nervózně. Hlavu mu plnily všechny nejčernější představy. Potřebuje panáka. Dva. Tři. Klidně by zvládl dát celou lahev na ex. Nepochyboval o tom. V jednu chvíli to prostě nevydržel a pěstí vrazil do jednoho sloupu, který se nacházel poblíž. Frustrovaně přitom vychrlil další salvu nadávek. Nakonec se otevřou dveře a on vidí záchranný tým. "Co to sakra..." Pronese tiše a s neuvěřeným výrazem čumí jejich směrem. Samozřejmě si hned představil ještě černější scénáře než ty předtím. Nakonec ale uvidí toho muže, který mu na dcerku dával pozor.. a potom konečně i ji. Všimne si, že na sobě má mužskou mikinu. Isabelle ani nepotřebovala pobízet, ale podívala se na strýčka Jamese a pustí se jeho ručky. Rozběhne se směrem ke svému tatínkovi. "Tatíííí!" Pískala přitom nadšeně a ručkama s plyšákem máchala všude kolem sebe. Sebastian jí samozřejmě šel naproti. Hned si k ní klekl a stáhl ji do své náruče. Sundal jí helmu a obličej si schoval do jejích vlásků. "Tak moc jsem se o tebe bál." Zadržuje slzy a snaží se svou dceru úplně nerozmačkat. Takhle už se dlouho nebál. Sám o sobě měl pud sebezáchovy level hadr, ale když šlo o jeho blízké, neznal bratra. Možná by se měl omluvit té brunetce, která tam s nimi byla předtím, ale ne... On přece neudělal nic, za co by bylo nutné se omlouvat. Minimálně teď je to něco, co ho stále totálně nezajímá a co ignoruje. Oba dva se k sobě šťastně tisknou a Seb teď dceru nepustí z rukou. Nejspíše si zavolá i taxík nebo půjdou pěšky, protože v tomhle stavu by akorát někde naboural, protože je tak roztěkaný, že neví, kde mu hlava stojí. Sundá z ní oblečení muže a natáhne na ní svou mikinu i koženou bundu, aby jí nebyla zima. Sám zůstane pouze v černém tričku. Narovná se, ale holčičku drží v náručí. Isabelle stihne ještě zamávat jak Andy, Angel, tak i Bastienovi, který s ní seděl na lavičce. Sebastian sleduje, jak se vítá ta Henryho buchta s mužem, který zachránil jeho dceru. Nechá je pořádně přivítat, aby jim něco nekazil. Alespoň tohle pro ně mohl udělat. Potom k nim došel. Isabelle měla za úkol držet v ruce Jamesovo oblečení. Kývne na pozdrav oběma a potom se podívá na muže, který zachránil jeho dceru. Byl mu tak vděčný. Opravdu. Natáhl k němu pravou ruku. "Dík za to, žes ji zachránil, chlape." Poděkoval upřímně a bylo vidět, že to šlo od srdce. Isis se tulila k tátovi a zatím se na ty dva nekoukala. Seb od ní vzal oblečení a podal ho Jamesovi do ruky, aby mu ho nezapomněl vrátit. V tuhle chvíli se na ně podívá i malá holčička, která si samozřejmě předtím všimla, že se s někým vítal, ale kdyby to na ně začala křičet, nemělo by to účel! Hezky si počkala na vhodnější dobu. Podívá se na Jamese. "Strýčku Jamesi, to je ta kamarádka, o které jsi mi dole říkal, že ji máš moc moc moc moc moc moc rád?" Zeptala se ho s upřenýma zelenýma očkama do těch jeho. Těch moc řekla nějak moc, ale potom se podívala na blondýnku a i když nepřestala tulit tatínka, tak se na ni uvolněněji pousmála. "Až ho udělám králem duhového ostrova, budeš jeho královna, jo?" Sebastian cukl koutky od úsměvu a věnoval pusu na dívčin spánek. "Tak pojď, ty moje kecko." Ještě ale neodešel, protože se podíval na Jamese. "Kdybys cokoliv někdy potřeboval, řekni. Dlužím ti to. Sebastian Blackwood." Řekne ještě a podívá se na Danielle. Trochu mu svitlo, protože mu naskočilo její jméno. "Tak se mějte fajn, slečno Killiene, Jamesi." Podívá se na každého z nich a potom se vydá pryč od nich. Isabelle o dost spokojenější a bez takového stresu se na ně kouká přes rameno a mává jim svým plyšáčkem. "Dobrou noc!" Zažulí se na ně a přitulí se k Sebastianovi. Pokud ho ti dva nezastavili, zamířil jinam. Konkrétněji za Bastienem s Angel. Isabelle mezitím ještě mávala Andy, aby se s ní rozloučila. "Zdravim. Tak my už půjdem." Druhou část věty věnoval spíše Angel, kterou si prohlédl. Isabelle mu mezitím v náručí začala usínat. Ale Bastien určitě nezůstane zkrátka, protože se na něj hned podíval. Jeho přísný pohled se změnil v přátelštější, když se na něj trochu pousmál. "Dík, že jste na ni dal pozor." Pokud Bastien neodmítne, Sebastian si s ním potřese rukou. Isabelle mu mezitím usnula v náručí. "Tak dobrou a Summer budu pozdravovat." Pousměje se ještě na Angee a potom se vydá pryč. Příště si rozmyslí, jestli někam bude svoudcerku tahat nebo ne.
Obrázek
Uživatelský avatar
Angel Lunienne Hackett
Příspěvky: 165
Registrován: pát 27. bře 2015 22:06:34
Přezdívka: Meep
Bydliště: Gold Pit

Re: Zážitková návštěva dolů

Příspěvek od Angel Lunienne Hackett »

Dostalo se jí povzbudivého pohlazení po zádech, když odhalil její naslouchátko. Takže by se na ni přeci jen nezlobil? Každopádně nechce předbíhat. Cestou jí byla trochu zima, takže se nechala dobrovolně přitisknout více k Bastimu. Alespoň trochu toho tepla navíc tak získala. Upřímně se jí ani nechtělo domů, protože tam bude sama. Ryan odjel za otcem a vzal si s sebou i Sunshine, aby tam nebyla sama, než Angel přijde. Nic jiného jí však nezbývalo, pokud nechtěla přivodit infarkt bratrovi i otci.
Konečně už jí přestali zašívat čelo a nechali ji zase svobodně běžet. No, běh byl dost nadsazený, protože se jí pořád trochu motala hlava, tudíž by rychlý pohyb nebyl zrovna ideální. Ulevilo se jí, že už jsou venku z toho dolu, že prostě objala Bastiena a nevypadalo to, že by ho chtěla nějak pouštět. Byla ráda, když ji od sebe neodstrčil. Teď objetí opravdu potřebovala. Sledovala jeho oči, když ji jemně pohladil po tváři. Položila jednu svou ruku na tu jeho, než se pokusila vynutit alespoň jeden malý úsměv, ale nepodařilo se. Je ráda, když jí její ochránce řekne, že je jen trochu potlučený. Mimoděk kmitne pohledem i k místu, kde měl ještě před vchodem do dolu menší modřinu od rány pěstí z baru. "To jsem ráda." Broukne tedy a je mu vděčná za každou podporu. Ať už jsou to slova nebo dotyky, kterými Bastien nešetří. Jde za ním k jednomu stolečku, ale ona pohled zabodne na nervózního Sebastiana. "Ano, ale.. mohli bychom tu prosím počkat? Ještě chvíli..." Zaprosí ještě a Bastienovi vysvětlením bude určitě směr, kterým stále kouká, než se usadí na židli ke stolu. "Doufám, že mám klíče.. Dneska jsem doma úplně sama, tak by to bylo nemilé zjištění před vchodovými dveřmi." Pronese ještě, když se prohrabe v kabelce, aby vytáhla telefon a dokonce zachrastily v mezičase i klíče, takže si je nezapomněla. Zvládla vyťukat rychlou sms bratrovi, že je v pořádku, ale nic bližšího mu nepsala. Zase telefon hodila do kabelky a věnovala se Bastienovi. Poté je chvíli potichu, protože si potřebuje odpočinout, ale místo toho se jí v hlavě honí spousta myšlenek. "Bastiene." Osloví ho tedy a podívá se mu do očí. "Promiňte, že jsem Vám to neřekla. Bála jsem se..." Skočila zdánlivě úplně na jiné téma a provinile pohled zabodla do stolu, protože nějak nevěděla, co by měla čekat. Všechno jí napovídalo, že Bastien naštvaný nebude a že mu to nebude ani vadit! Ale léta zkušeností jí napovídala, aby neříkala hop dokud nepřeskočí.
Po nějaké té době konečně vycházejí záchranáři a za nimi jde muž, který se předtím ptal po blondýnce, která tu celou dobu nervózně postávala jako Sebastian, a potom i Isabelle. Na obličeji Angel se objeví úleva a promne si jednu stranu obličeje. Je tak ráda, že to všechno dobře dopadlo. "Do žádného dolu, šachty, podzemí... sklepa.. mě už nikdo dlouhou dobu nedostane." Pronesla a s lehkým úsměvem se podívala na Bastiena. Dokonce k nim stihl dojít i Sebastian s Isabelle, která mu v náručí už skoro usnula. Věnovala mu povzbudivější úsměv, kdy ho pohladila po paži a Isabelle po zádech. "Ano, pozdravuj a jsem ráda, že jste v pořádku." Přikývla. Nějak ty dva zapomněla představit, ale na to teď stejně nebyla vhodná doba. Byla ráda, že se Sebastian uklidnil a dokonce i poděkoval jejímu společníkovi. Teď už jsou vlastně všechny její nervy pryč a mohou se odebrat pryč. Proto se podívá s nevyřčenou otázkou na starostlivého květináře, který ji před nebezpečím dnešního večera doslova schoval.
Zamčeno