Zážitková návštěva dolů

Uživatelský avatar
Danielle Elizabeth Killiene
Příspěvky: 230
Registrován: ned 23. bře 2014 20:39:07
Přezdívka: Speedy
Bydliště: Gold Pit

Re: Zážitková návštěva dolů

Příspěvek od Danielle Elizabeth Killiene »

*Tohle čekání ji zabíjí. Nikdo nenese žádné zprávy, i když tu očividně jsou dva, co tu na někoho čekají. Neschopní idioti. Krize nekrize, k nim se mají dostávat všechny zprávy. Ať jsou jakékoliv. Radši by byla, kdyby byly dobré. Kus od ní stojí muž, který tu byl se svou malou holčičkou. Rozhlédne se kolem, ale nikde ji nevidí. A podle jeho postoje usuzuje, že ten druhý člověk, který je tam s Jamesem uvězněný, je ta malá. Z dolů, které jí přišly morbidní svými pozůstatky, šedými zdmi a temnými uličkami se najednou stalo místo pekelné. Sleduje lidi kolem. Medici kolem ní lítají za jinými lidmi, kteří potřebují ošetření. Venku jsou blikající sanitky, celá místnost je plná jako předtím nebyla. A to jen pro ně. Znovu stočí svůj pohled ke vchodu, ale nikdo nikde. Zaslechne někoho vedle sebe jak jí nabízí občerstvení a vodu, ale odmítne. Teď nic nepozře. Nechce. Chce počkat na něj. Už to vidí, jak spolu půjdou po celé téhle akci k němu domů, zalezou si pod deku, sní si zakoupenou čínu a pak spolu usnou. Chce, aby to bylo přesně takhle. Chce, aby odešla s ním a ne sama. Přijde jí zajímavé, jak dokud není někdo vám blízký ve smrtelném nebezpečí, nenapadne vás jak hezky se cítíte, když vás pohladí po tváři svou teplou rukou. Nenapadne vás jak hezky vypadá, když se směje. Nenapadne vás hezky se mu lesknou vlasy ve světle. Ani to jak se cítíte, když vedle vás spí. Nebo to, jak v bezpečí se cítíte, když má kolem vás své ruce. Všechny tyhle vzpomínky jí najednou plní celou hlavu a nezvládá přemýšlet nad ničím jiným, než nad ním a nad tím, jak moc ho chce mít v pořádku u sebe. Srdce jí buší úplně stejně jako když byla v té odlehlé uličce a kolem ní padaly kameny. Ovšem teď už nebrečí. Teď už jen odevzdaně sleduje vchod a doufá, že odtamtud vyjde James sám, po svých a ne v černém pytli. To by dost možná nevydržela. Tímhle už si jednou prošla. Přímo před ní jí zabili Henryho. Ten se nakonec ukázal jako dost živý, ale v tomhle případě si je jistá, že s Jamesem by to takhle nedopadlo. Pokud ho vytáhnou v pytli, tak je to konec. Ještě ale není na nějaký konec připravená. Zahlédne pohyb ve dveřích a první vidí záchranáře a bez přemýšlení se automaticky otočí. Neví, jestli to chce vědět. A rozhodně nechce vidět ten černý pytel. Možná by to ani nezvládla. Ne po tom, čím vším musela projít dřív. Není ještě dost silná na to, aby prošla tou samou bolestí znovu. Pak zaslechne pištivé Tatííí a to ji donutí se otočit. A přesně tam, kam se zbožně koukala a prosila všechno žijící, levitující a spící, aby jí jejího Jamese vrátili, stojí James. Umazaný, bez mikiny a bundy, ale v pořádku. Dívá se kamsi jinam, ale ne na ni. Sleduje jeho pohled k té malé holčičce a jejímu tatínkovi. A podiví se, že má holčička Jamesovu mikinu a bundu. Ani neví, jak se teď cítit. Ať už má na děti jakýkoliv názor, teď, když ji vidí v Jamesově oblečení, by si něco takového taky přála. Vrátí se pohledem k němu a to už ji vidí i on. A z jeho pohledu je jí do breku. Je v pořádku a není někde pod kameny kvůli jejímu pitomému nápadu. Jakmile se k ní rychlým krokem vydá, tak se mu rozeběhne naproti. Srdce jí bije o sto šest, oči jí znovu zvlhnou, ale tentokrát radostí. Ne strachem. Vběhne do jeho těsné náruče a spojí s ním po tak dlouhé době rty. A v hlavě děkuje všemu k čemu se modlila. I z toho malého polibku srší spoustu emocí. A nejen z jeho strany. I když si sama svými pocity není jistá, všechno co je potřeba říct je v tom objetí a v krátkém polibku. Pak už ji James jen pevně objímá. A v tuhle chvíli je to přesně to, co potřebuje. I přes svůj svetr cítí jak rychle mu bije srdce a jak moc se třese. Ona na tom není jinak. Ruce má roztřesené, oči plné slz, ale cítí, že teď, i když je ve velmi pevném objetí, se může konečně pořádně nadechnout. Obtočí si kolem něj ruce a pevně ho drží. Přesně tohle teď oba potřebují. Zaslechne jeho hlas a musí s ním souhlasit. Díky bohu. Líp by to neřekla. Ovšem nic neřekne. Teď by se jí hlas neuvěřitelně třásl. James se od ní odtáhne a tak se podívá, jestli se něco neděje. Ale on se na ni jen dívá a prohlíží si ji.* Nekoukej na mě. Vypadám hrozně. *Zašeptá, protože na nic jiného se teď nezmůže a utře si slzy, které jí překážely v tom, aby na něj pořádně viděla. James si ji znovu zabalí do objetí a i když je mnohem jemnější, než to předchozí, její neubírá na síle. Pořád je dost těsné a v dohledné době ho nikam nepustí. Chce tu jen chvíli takhle stát. Jeho ruce jsou teď jako balzám na duši a vlastně na celou Dani. Srdce se jí začne pomalu uklidňovat, stejně tak třes rukou a slzy jsou dávno ty tam. Jediná stopa po nich jsou červené flíčky pod očima a velký, mokrý flek na Jamesově tričku. Zaslechne jeho otázku a přikývne.* Jsem v pořádku. Nic mi není. Co ty? Jsi v pořádku? Potřebuješ ošetřit? *Odtáhne se od něj a pořádně si ho prohlédne. Nevypadá na tom špatně jako ty dívky, co s nimi byly, ale může to skrývat. Její prohlížení vyruší vetřelec. A velmi milý vetřelec. Je to tak holčička s tatínkem. Jakmile si všimne kdo to jo, tak se neuvěřitelně zastydí. Vždyť ho přece zná. Sebastian. Mile se na ně usměje a oplatí mu pozdrav. Zahlédne v rukou holčičky mikinu a bundu a tak Jamese propustí, aby se jim mohl pořádně pověnovat. Pak si ho ovšem zas ukořistí ona. Sleduje jejich výměnu a upřímně neví, o čem se baví. Ale podle všeho James zachránil to malé sluníčko, které bylo u Sebastiana v náruči. Podívá se na něj, tentokrát s úplně jiným výrazem a srdce jí poskočí. Přestaň. Ke slovu se hlásí to malé sluníčko a tak věnuje pozornost jí. Rychle s tím pohledem pryč. Pozorně ji poslouchá a z jejích slov ji znovu poskočí srdce. Řekla jsem přestaň. Moc neví, co k tomu říct. Jak se předtím usmívala, tak teď je docela vážná. James řekl, že ji má rád? Co když to myslel jako rád rád? Ne, možná to bylo jen jako kamarádsky rád. Nebo ne? Holčička poté pronese k ní, že ji udělá Jamesovou královnou. To jí donutí se trochu usmát a odloží řešení, co vlastně znamená slovo rád a jak to myslel James. Dětská mysl je tak nádherná. A dřív za ni bojovala. Měla kvůli nim fialové vlasy. Ty časy jsou ovšem pryč. Teď už by se k něčemu takovému nevrátila. Radši bude mít svou přírodní barvu a bojovat bude tím, že bude prodávat knihy.* Tak královnou? To nemůžu odmítnout. *Přikývne na důkaz toho, že to je vlastně velmi dobrý nápad. Je takovou svojí královnou. Ale teď by byla Jamesovou královnou. Chce to? Sebastian s holčičkou už ovšem odchází.* Dobrou noc, pane Blackwoode. *Popřeje a pak se její pozornost opět stočí k Jamesovi. Najde jeho ruku a pořádně ji zmáčkne v té své. Ráda by se k němu znovu tiskla. Ale neví, co teď. Teď když bylo vyřčeno tolik věcí. Proto se na něj jen podívá a hledá v jeho pohledu nějaké odpovědi.*
Obrázek Obrázek
Uživatelský avatar
James Whittemore
Příspěvky: 124
Registrován: ned 11. led 2015 15:31:12
Přezdívka: Dolor

Re: Zážitková návštěva dolů

Příspěvek od James Whittemore »

*Je tak strašně rád, že je v pořádku. Že je celá, že se jí nic nestalo. Neměl se chovat jak idiot, měl jí poslechnout a svítit jí tam, kam se jí zamanulo, ne jí tam nechat. Není si jist, jestli by neměl očekávat tak trochu výprask. Zasloužil by si ho, o tom žádná. Z jejího chování ale usuzuje, že ona ho vidí stejně ráda, jako on jí. Měla o něj strach, tak jako on o ní? Ta představa se mu líbí. Představa, že na něm někomu záleží. Sám ani neví, na co se má pořádně soustředit, v hlavě se mu to všechno pořádně míchá, až ho z toho začíná bolet. Že by možná přece jen schytal nějakou šlupku? Všechno se to semlelo tak rychle, že si ani pořádně nestihl uvědomit, co vlastně dělá. O to horší pak bylo to užírající přemýšlení nad tím, jak to vlastně celé dopadne. Pár let zpátky by si pod ty kameny možná dobrovolně stoupnul, to si myslel, že je všechno ztraceno. Nechtěl ho nikdo a nikde, tak proč se nenechat zamáčknout? Ale teď šlo najednou o tolik. Nad tím, že Dani vypadá strašně zakroutí hlavou. Vůbec nechápe, co to plácá. Možná je trochu ušmudlaná, ale to jsou tady všichni. Je si jistý, že on sám nevypadá zrovna k světu. A vyvádí tady snad kvůli tomu? Když vidí, jak se jí v očích třpytí slzy, sám má problém s tím je udržet na uzdě, proto si jí zase k sobě přitáhne, aby případně neviděla, že se jedna nebo dvě skutálely po jeho tvářích. Teď, když je s ní a ví, že je v pořádku se jeho tělo pomalu začne uvolňovat. Čím blíž jí u sebe má, tím lépe mu je. Je to jak nějaká posraná fyzika. Nebo chemie. Co na tom sejde. Když mu potvrdí, že je v pořádku, slabě přikývne hlavou, aby věděl, že jí slyšel. Odtáhnou se od sebe a on sleduje, jak si ho Dani prohlíží.* Jo, nic mi není. Jen jsem trošku potlučenej, nic hroznýho. *Ujistí jí a snaží se si přitom uvědomit každý kousek svého těla. Když by ho něco bolelo, určitě by si toho všiml už při čekání v tunelu. Tam ho bolely možná tak nohy, na kterých seděla Isabelle. My o vlku... Otočí se směrem nově příchozích a oba si je prohlédne. Vypadají spokojeně. A podle všeho i jejímu tátovi nic nebylo, což je dobře. Asi. Pohledem sjede na ruku, kterou muž natáhl jeho směrem. Dnešek je fakt sakra divnej... Pevně jí stiskne a trochu s ní potřese s jemným kývnitím, kterým chce vyjádřit, že o nic nešlo. Když by se ho teď někdo zeptal, proč to udělal, nevěděl by, jak odpovědět. "Viděl jsem malý dítě a prostě jsem věděl, že ho musím zachránit" totiž jeho myšlenkový pochod nijak nesplňovalo. Ono vlastně nic nebylo úplně příhodné. Pravdou bylo, že při tom nepřemýšlel. Neříkal si nic o tom, že musí pomoct. Přemýšlel jen na Dani a nad tím, kde asi tak je a jestli je v bezpečí. Když ho Isabelle osloví "strýčku", to je další perlička tohoto šíleného večera. Jakmile si pustí pusu na špacír, je mu jasné, že jde do tuhého. Nadechne se, aby jí nějak zastavil, nebo jí skočil do řeči, ale už je moc pozdě. Teď už všichni slyšeli, že Dani je jeho kamarádka, kterou má moc moc moc moc moc moc rád. Rozpačitě všechny přejede pohledem a zastaví se na Dani, jejíž výraz se změní. Do háje. To nebude dobrý. Řeči o duhovém ostrově jí ale zase trochu obměkčily, alespoň v to doufá. Dokonce i jeho to docela pobavilo, nejvíc asi představa jeho v duhovém království. Jo, dost trefná představa. Její táta se ale naštěstí rozhodne jí zpacifikovat a James mu za to v duchu děkuje. Sice se pak už o Dani moc nezmiňoval, ale jeden nikdy neví, s čím může dítě přijít. Na Sebastianova - teď už ví, jak se jmenuje - slova jenom přikývne a řekne, že o nic nešlo. Pak už se loučí a ti dva jsou na odchodu. Když jim Isabelle ještě zamává, musí se uchechtnout a zamává jí zpátky. Nepatřičná situace je u konce, už jsou tu zase jen oni dva. Otočí se na Dani, která už drží jeho ruku v té její a stiskne jí. Trochu si povzdechne. Isabelle mu tady zadělala na ještě šílenější večer. To, co řekl tam dole myslel vážně. Dani je pro něj tak moc důležitá, že ani neví, jak to má vyjádřit. Rád by, často nad tím přemýšlel. Na jeho plánu ale rozhodně nebylo "nech malou holku to vykecat". Navíc po její reakci si není úplně jistý, jestli by Dani taková slova ocenila. Možná ho vnímá jinak, než on jí. Příjemná společnost pro osamělé noci a tam to končí. Je z toho teď sám pořádně zaskočený. Neví, co říct, a tak si jen odkašle a vysoukne svou ruku z té její. Po kapsách najde telefon a vytočí taxislužbu.* Měli bychom odsud asi vypadnout. *Řekne, přiloží si telefon k uchu a s rukou na jejích zádech pomalu vede Dani směrem k východu. Na taxi nemusí čekat ani dlouho. Vypadá to, že zbytek města už o situaci tady ví, a tak rovnou přijelo několik aut. Nasedne dovnitř, nadiktuje svojí adresu a když se dá auto do pohybu, na chvíli zavře oči. Je toho tolik, co se mu honí hlavou. Chtěl by Dani něco říct, ale neví, jak na to. Proto celou cestu mlčí...*
Obrázek Obrázek
Uživatelský avatar
Bastien Morton
Příspěvky: 93
Registrován: pon 12. zář 2016 22:19:22
Přezdívka: Dolor

Re: Zážitková návštěva dolů

Příspěvek od Bastien Morton »

*Už na cestě ke stolku, daleko od dolů a relativně v pořádku konečně mohou vydechnout a trochu si v hlavě urovnat, co se vlastně za poslední hodiny stalo. Sám v tom má totiž pořád bordel a odmítá si vlastně celou realitu toho připustit. Napadne ho, jak je na tom asi jeho obchod? Otřesy asi nebyly nijak silné, to jen ty sesuvy kamenů udělali z celé té situace ještě větší drama. Navíc teď má větší starosti o Angel, než o to, které kytky se momentálně válí na zemi. Ostatně, ty může vždycky koupit nové. Angel i on ale mají život jen jeden. Když ho Angel poprosí, jestli by ještě chvíli mohli počkat, schová zase telefon a chápavě přikývne. V tom všem úplně zapomněl na to, že dole zůstala dcera jejího kamaráda. Usadí se tedy vedle Angel a přejede pohledem muže, který nervózně přešlapuje kolem, dokonce ho v jednu chvíli vidí i jak uhodí do sloupu. Samotnému se mu z toho zkřiví obličej, to muselo bolet. Svojí hlavu stočí k Angel, když zase začne mluvit.* Když tak můžete zůstat u mě. Vlastně to můžete i tak, když byste nechtěla být sama. *Nabídne jí s úsměvem a doufá, že jeho nabídka nezní až moc nevhodně a vyzývavě. Nerad by, aby si o něm myslela leccos. Ví, že po jejich zážitku na galavečeru byl moc rád, že mu Angel nabídla strávit s ní alespoň ještě pár dalších minut. Uvolnil se u toho, vyčistil si hlavu a domů potom šel v lepším rozpoložení, přesto ho to ale dohnalo, když byl sám. Možná by to pro ní bylo podobné a tak by jeho společnost ocenila?* Samozřejmě pokud nechcete, je to v pořádku. Doprovodím vás alespoň domů. *Dodá tedy ještě rychle a pohled od ní zase odvrátí s myšlenkami, jaké by to asi bylo, když by u něj byla Angel přes noc. Nebo jen jeho v bytě. Sakra, žádná žena u něj v bytě dlouho nebyla. Nikdo tam nebyl, když už o tom mluvíme. Veškeré jeho kontakty probíhají v květinářství, v jeho oblíbených restauracích a vůbec ve městě. Vždyť i s Angel se vídá docela často, ale ještě nikdy se navzájem nenavštívili. Položí si trochu napjatě ruce na kolena a zhluboka se nadechne. Možná to teď přehnal? Nejdřív ani nereaguje na svoje jméno, z myšlenek se probudí až po chvilce. Chvíli mu ani nedochází, o čem to Angel vlastně mluví. Co, že mu neřekla? Zpětně sjede v hlavě události dnešního večera a uvědomí si, že v dolech vlastně objevil její naslouchátko.* Že jste mi neřekla o tomhle? *Ukáže si za ucho s očima upřenýma do těch jejích.* A čeho jste se prosím vás bála? Copak to snad mění to, kým jste? *Usměje se na ní a položí jí ruku kolem ramen, aby si jí k sobě mohl rychle stáhnout a krátce jí obejmout a pohladit jí po paži. Samozřejmě, že ho to trochu překvapilo, asi proto, že ho něco takového prostě nikdy nenapadlo. Najednou mu jejich první společný večer a její nelibost v ohňostrojích dávala větší smysl. Další potvrzení toho, kolik o ní ještě neví. Pustí jí ze svého sevření a povzbudivě se na ní usměje. Po nějaké době naštěstí z dolu vylezou i dva poslední členové jejich skupiny, vypadají v pořádku a to ho potěší. Shledání malé holčičky s jejím tátou je dojemné, neubrání se úsměvu. Když mu Angel oznámí, že do žádného dolu dlouho nepůjde, pobaveně se na ní otočí a přikývne.* Já bych vás ani nenechal, to se nebojte. *Mrkne na ní. Když se k nim připojí právě malá holčička a její táta, který mu děkuje za to, že se postaral o Angel, jenom přikývne a potřese si s ním rukou. Ještě se za nimi dívá, Isabelle už pomalu usíná a to ho zvláštně potěší. Ví, jak můžou být pro děti jisté situace traumatické, a je rád, že holčička pořád nepláče. Ten chlap to s ní dole asi fakt zvládnul docela dobře.* Tak pojďte. *Usměje se na Angel a nabídne jí ruku, načež vyrazí k odchodu, ulovit nějaké to taxi, aby se mohli dostat domů. Kam přesně to bude, to už záleží jen na Angel.*
Obrázek ObrázekObrázek
Zamčeno