Premiéra muzikálu Fantom opery

Uživatelský avatar
Vypravěč
Příspěvky: 297
Registrován: pát 28. úno 2014 17:53:54
Přezdívka: VZZ
Kontaktovat uživatele:

Premiéra muzikálu Fantom opery

Příspěvek od Vypravěč »

Hodina premiéry se už nachýlila a před Gold Pitským kulturním domem postává spousta nedočkavců. Abyste se dostali dovnitř, je nutné vystát jednu ze tří dlouhých front, protože je zaplněna celá kapacita sálu a lístky jsou kompletně vyprodány. Pokud však lístek nemáte, můžete zkusit někoho přemluvit, jestli by vám neprodal ten svůj, ale to je málo pravděpodobné.

Jakmile se dostanete blíže vchodu do budovy, budete zastaveni ochrankou, která však nekontroluje lístky. Pokud na sobě nemáte předepsaný dresscode, ochranka má plné právo vás odmítnout odbavit a pošle vás pryč. Může vám být i lehce nepříjemné, když budete donuceni jim povolit nahlédnutí do vašich kabelek nebo batohů, ale v tomto městě není radno bezpečnost podcenit. Páni se mohou dočkat i lehkého prošacování, ale ani dámy nepřijdou zkrátka. Aby si nepřidaly nestoudně, že je prohledává muž, je vždy přítomná i žena, která si tuhle povinnost bere na starost. Krátce za nimi kontroluje personál platnost lístků a rovnou vám poradí, kudy se máte ke svému místu vydat.

Konečně se můžete svobodně pohybovat po hale a do šatny si odložit své přebytečné svršky. Spodky si raději ponechte nandané, aby vás nemuseli vyhánět ven. Když se podíváte vedle šatny, můžete si všimnout zaměstnanců kulturního domu, kteří prodávají kromě reklamních předmětů i program hry společně s obsazením herců. Pokud budete mít štěstí, můžete si někoho z nich na rautu, který bude probíhat po premiéře, odchytnout a nechat si tento program podepsat. Část výdělku z prodeje poputuje na několik vybraných charit, jejichž letáčky si můžete prohlédnout na pultech též.

Pokud jste se už dostatečně pokochali, můžete vyrazit hledat své místo. Nebojte se, pokud byste se přeci jen
ztratili, můžete požádat někoho ze zaměstnanců o pomoc, ti vám jistě rádi poradí. Až se posadíte na jednu z pohodlných židlí, dostane se vám výhledu na temně černou oponu, za kterou probíhají poslední přípravy pro to, aby byl zážitek dokonalý. Zbývá už jen čekat do začátku muzikálového představení.
Uživatelský avatar
Angel Lunienne Hackett
Příspěvky: 162
Registrován: pát 27. bře 2015 22:06:34
Přezdívka: Meep
Bydliště: Gold Pit

Re: Premiéra muzikálu Fantom opery

Příspěvek od Angel Lunienne Hackett »

Celý den byla jako na trní. Už hodně dlouho nebyla tak nervózní jako dnes. Přeci jen neměli tolik času na přípravu a minimálně dirigent nevypadal příliš spokojeně. Už od rána byla na nohou a procházela se svými kolegy ještě na poslední chvíli texty, aby si byli vším jistí. Ani neměla čas vzít do ruky telefon, aby napsala Bastienovi a zeptala se, jak se má. Bude muset doufat, že se uvidí až po představení... pokud tedy nebude naštvaný, že tam byl sám a šel se na ni v podstatě koukat. Chtěla mu udělat překvapení, protože mu ještě neřekla, že hraje v divadle a hrála v seriálu. Chtěla mu to dávkovat postupně a přeci jen mu dala lístky na Oidipa, jehož premiéra se oddálila, protože důležitější byl Fantom Opery, ve kterém měla původně hrát Meg, Ale teď, když si její herecká kolegyně zlomila nohu, to padlo na ní. Měla společnou šatnu s Jody a byla ráda, že alespoň s někým může sdílet své vnitřní strachy. Do představení nezbývalo už mnoho času a kostymérka s vyzážistkou se na ní právě vyřádili. Na hlavu dostala dlouhou hnědou paruku, která byla upravená do potřebného účesu. Byla už oblečená v šatech, ve kterých bude první část. Stála před zrcadlem a koukala na sebe. "To nedám.. nemůžu dejchat, nemůžu dejchat." Položila si jednu dlaň na bránici a tou druhou se začala ovívat. Bylo jí z toho všeho nemálo mdlo, protože tohle byla přeci jen opravdu velká premiéra na živo. Fantom opery, fenomén, který rozhodně nesmí pokazit. Vyčítala by si to a vyčítali by jí to jistě i ostatní. Okrajově ji napadlo, jestli už je tady její bratra s otcem, kteří se také přijdou podívat, ale nebudou se účastnit společného rautu, protože mají ještě nějakou práci. Myšlenkami zabloudila ještě ke svému květináři, než se podívala s šokem v očích na děvče, které už určitě bylo navlečené do kostýmu Meg. "Co když mi spadne paruka?!" Vytřeštila najednou oči jejím směrem, protože jí to připadalo jako jeden z nejhorších scénářů, který by se mohl stát. Určitě by ji potom mohla hodit do lidí jako na nějakých koncertech, kdy se hudebníci svlékají a házejí do diváků své svršky. Někdy i spodky. Najednou jí ale došlo, jak bláznivé to všechno je, než se rozesměje. "Tak jo, už jsem v klidu." Zachechtala se ještě, i když na ní bylo poznat, že stále panikaří. Byl však čas se připravit a jít alespoň blíže jevišti, kde se to bude všechno odehrávat. Potkat se s ostatními herci a podobné věci. Ruce se jí třásly a i když jí Jimmyho proslov dodal trochu odvahy a zvedl náladu, moc to nepomohlo. V té chvíli ale přišel herec, který hrál Fantoma a usmál se na ni. Očividně viděl, jak moc je nervózní, proto chytl její ruce do těch svých a podíval se jí zpříma do očí. "To bude v pohodě. Hlubokej nádech a výdech. To zvládneš." Ujistil ji ještě, než po ní blýskl dalším úsměvem a šel ještě něco zařídit. Angel došla k Jody a ještě ji objala, protože potřebovala ještě další drobné uklidnění. "Těšíš se? Já strašně... ale mám teda strach." Musela si postěžovat ještě a rozhlédla se po hereckých kolezích, než se zhluboka nadechla. Musela si přeci jen alespoň trochu věřit, že to dopadne všechno dobře. Uklidnila se i myšlenkami na to, že tam někde bude v publiku sedět Bastien, který se na ni bude celou dobu koukat. Okouzlí ho? Potěší? Bude se mu její hraní a zpívání líbit? Byla v tom spousta proměnných, ale pevně věřila, že i kdyby něco pokazila, nezlobil by se na ni. Přeci si ji s sebou chtěl vzít do Francie! Od toho jistě jen tak neupustí.
Uživatelský avatar
Jimmy Dalton
Příspěvky: 230
Registrován: ned 14. zář 2014 19:21:14
Přezdívka: Meep
Bydliště: Gold Pit

Re: Premiéra muzikálu Fantom opery

Příspěvek od Jimmy Dalton »

Poslední dny byly trochu hektické a náročnější na organizaci. Marketingový tým odvedl dobrou práci, takže byly i nově puštěné vstupenky na premiéru vyprodané během chvíle. On tu od rána pobíhal v černém tričku a džínách, aby byl přítomný a mohl pomoct s přípravou. Přeci jen to není zas tak dlouho, co byl prostý herec. Teď je ředitel divadla. I proto je nervózní z toho, jak dopadne premiéra. Modlí se, aby nenastal nějaký problém a vše proběhlo tak jak má. Několikrát se ujistil, že jsou v pořádku mikrofony, odposlechy i osvětlení. Také si udělal chvilku, aby došel podpořit herce a prohodil i nějaké to slovíčko se členy orchestru nebo jejich samotným dirigentem. Byla čest ho tady mít a nepochyboval o tom, že v publiku sedí i někteří, kteří přišli speciálně kvůli němu, i když to by jim spíše doporučoval, aby zašli na nějaký koncert, kde bude pouze Gold Pitský symfonický orchestr. To by si jistě více užili. Včas před otevřením vstupů do divadla se došel převléct do svého světlého obleku. Podíval se na sebe ve své kanceláři do zrcadla a přemýšlel, jestli se tady třeba nemihne Sofie. Bylo mu jasné, že už nejspíše odjela, ale rozhodně by bylo milé ji vidět a vyříkat si to, co se stalo v jeho kanceláři. Pokud by o to stála a pokud by to on zvládl. Také ho zajímalo, jestli se k Andy dostal lístek i s jeho vzkazem a zda-li se na představení dostaví nebo ne. Samozřejmě jí to nechtěl vnucovat a ani by se nedivil, kdyby lístek třeba někomu darovala. Měl jsem jí poslat dva lístky... Co jsem si myslel. Napadlo ho hned, protože mu najednou přišlo logické, že by chtěla mít nějaký doprovod. Raději nad takovými myšlenkami zavrtěl hlavou, protože teď už stejně nijak čas vrátit nemohl. Seběhl dolů po schodech a ještě šel zkontrolovat své zaměstnance v šatnách, jestli mají všechno potřebné a jestli jsou připravení na nápor lidí, který se už stihl shluknout venku před kulturním domem. Okna kanceláře má do ulice, takže to sledoval s velkým nadšením, ale i trochou obav. Nakonec zhodnotil, že to bude určitě všechno skvělé a dopadne to dobře. Pomalejším krokem došel i k místu, kde se prodávaly programy a reklamní předměty. Jelikož ho jeho úchylka, aby bylo všechno srovnané, odpustila, lehce poupravil rozmístění letáčků, aby to lidskému oku více lahodilo. Raději se sem ani nepůjde podívat, až se tu tudy ten dav přežene a všechno to tu bude rozházené. "Nezapomeňte se usmívat!" Zažertoval si s jednou zaměstnankyní muzea, která se usmívala v podstatě vždycky a pracovala tu i déle než on žil. Popošel blíže k proskleným dveřím, aby nakoukl ven. Rozhodl se prohodit i pár slov s šéfem ochranky, že kdyby byl jakýkoliv vážnější problém a musela se třeba volat policie, ať mu rovnou zavolá a on přijde též. Pohledem kmitl k hodinám, které visely na zdi. Byl čas se jít někam uklidit, aby ho nepřeválcoval dav. Nikdy mu nevadila spousta lidí, ale mačkání také zrovna nevyhledával. "Tak se držte a hodně štěstí!" Zahlásil k zaměstnancům se zasmáním a odpovědí mu byl smích jeho podřízených, což ho potěšilo. Většinou se nechoval jako šéf, ale jako jejich kolega nebo kamarád. Přeci jen s nimi byl hodně dlouho na stejné pozici, takže mu přišlo zbytečné to nějak měnit. Pokud ale přišlo na lámání chleba, musel trochu zatnout zuby a jako šéf se chovat. To naštěstí nebylo tak časté. Než bude moct zaujmout nějaké hezké místo, odkud bude moci nerušeně představení sledovat, bylo nutné se dojít zeptat do zákulisí, jestli je všechno v pořádku a nepotřebují s něčím na poslední chvíli ještě pomoct. "Pevně věřím, že si to všichni užijete a nepochybuji o tom, že si to tak užiji i diváci. No, nebudu vás dlouho zdržovat. Tak zlomte vaz." Popřál všem hercům s širokým úsměvem, než se otočil a zmizel ze zákulisí jako stín, aby jim tam nepřekážel.
Obrázek
Uživatelský avatar
Alexander Patrick Karkarov
Příspěvky: 43
Registrován: čtv 26. lis 2020 17:10:52
Přezdívka: Meep
Bydliště: Gold Pit

Re: Premiéra muzikálu Fantom opery

Příspěvek od Alexander Patrick Karkarov »

Nastal konečně den premiéry. Všichni panikařili, jenom Alexander byl relativně klidný. Sice se v koutku duše přeci jen trochu obával toho, jak to všechno dopadne, když museli vyměnit hlavní herečku, ale věřil, že to všichni nějak zvládnou. Nebo lépe řečeno - on to určitě zvládne. O sobě vůbec nepochyboval. Herečka, se kterou měli všechno již nazkoušené a Alexander tak mohl být relativně spokojený, si naneštěstí pro všechny zlomila nohu. To bylo dosti nešťastné, když vezmeme v potaz, že se to stalo necelé tři týdny před premiérou, a kdo ví, kdy jí tu sádru sundají. To, že mu ta nová herečka neudělá ostudu, si pohlídal po svém. Nutil ji i herce, který hrál Fantoma, zůstávat denně do pozdních hodin v divadle a zkoušet písně. Zprvu z té změny nebyl nadšený a drobná blondýna se mu příliš nepozdávala, ale jelikož neměla proti jeho připomínkám žádné nejapné komentáře a snažila se dělat to, co jí říkal, bylo to v pořádku. Jelikož je skoro sedřel z kůže, teď si je už jistý tím, že to všechno dopadne relativně obstojně. Sice stále nevěřil v to, že naživo pod stresem podají takové výkony, které z nich dostal na zkouškách, ale bude to muset stačit. Potom se vrátí původní herečka a svět bude zas tak, jak má. Finální zkoušku s orchestrem už měli za sebou, takže se Alex procházel s rukama za zády po kulturním domě a rozhlížel se kolem sebe. Pokoušel se i na stropech najít nějaké detaily, které by ho mohly zaujmout. I proto se zastavil uprostřed vstupního sálu a koukal na strop. Je pravda, že tam ostatním, kteří ještě dodělávali poslední úpravy, celkem překážel, ale to ho příliš netrápilo. Upravil si límec své košile a rukama uhladil i světle modrý svetr, aby nebyl nijak zmačkaný. Zvedl svou levou ruku, aby se podíval na hodinky a hned ji zase spustil k tělu. Už byl pomalu čas se připravit a převléct do obleku, protože to zanedlouho mělo vypuknout. Vtom se k němu jak nejrychleji to šlo dokolébala starší paní, která hrála v jeho orchestru na klarinet. "Pane Karkarove." Vypadala, že mu tady za chvíli vyplivne plíce, jak se z toho kolébavého popobíhání zadýchala. "Ano?" Stočil k ženě své modré oči. "Zapomněla jsem si doma svůj klarinet... přísahala bych, že jsem si ho brala s sebou! Strašně se vám omlouvám, hned zajedu domů a přinesu si ho." Vyhrkla na něj chvatně a už se plánovala kolébat dál. Alexander byl chvíli opravdu zmatený, takže se trochu nechápavě zamračil, protože přeci jen zkoušku už měli a na ní svůj klarinet měla, tak nevěděl, kde je problém. Unikl mu úsměv, který se snažil zakrýt pohybem hlavy, ale nakonec k ní zase své modré oči upřel. Z nějakého důvodu mu tahle situace přišla komická, tudíž úsměvu už nemohl zabránit, i kdyby sebevíc chtěl. Snad to bylo i tím, že klarinetistka připomínala pohádkovou babičku. Než stačil pořádně zareagovat, paní se už šinula kolem něj, tak se na ni otočil. "Paní Meyerová, počkejte." Začal zdvořile, než udělal pár kroků k ní a žena na něj upřela pohled. "Klarinet jste při odchodu nechávala pod sedadlem. Raději se běžte převléci." Povytáhl obě obočí a snažil se zjistit, jestli rozumí tomu, co se jí snaží říct. Nějak nevěděl, jak s ní mluvit, když očividně zapomněla na nástroj, na který už dneska hrála. Senilita asi už klepe na dveře... Napadla ho ne příliš pěkná myšlenka. Pro něj to zatím nic neznamenalo, protože dokud ten nástroj měla a dokud hrála tak jak chtěl, neměl si proč stěžovat. Se zapomínáním má také jednu nepěknou zkušenost... Jednou skoro zapomněl syna samotného na letišti a doteď neví, jak se mu to mohlo stát. Naštěstí odcházeli spolu a jeho bývalá žena se o tom nedozvěděla. Snad. "Oh,vážně? Hned se tam dojdu podívat. Děkuji moc, pane Karkarove." Zazubila se na něj nadšeně a jemu hned na první pohled bylo jasné, že jsou ty zuby umělé. Za jiných okolností by si snad představil i to, jak jí vypadnou a začal by se smát. To naštěstí není dnes, takže jen zdvořile přikývl a hodlal si jít po svém. Žena ho ale ještě pohladila po paži a sluníčkově se na něj zažulila. "Nejste takový morous, jak většina říká. Připomínáte mi mého vnoučka a ten je moc hodný a slušně vychovaný!" Poplácala ho ještě po paži, než se dala na odchod. No to je výborné. Povzdychl si v duchu a byl i z toho, že se rozhodla na něj sáhnout trochu v šoku, protože... nechápal, proč by to měla a chtěla dělat. Asi začne nosit ceduli s nápisem 'nesahat', aby mu příště nechtěla ještě štípnout tvářičky. Raději vyklidil pole dříve, než se ta baba vrátí a bude mu snad chtít ukazovat fotky jejího vnuka. To nebyl jeho šálek čaje. Zamířil proto do své šatny, aby se převlekl.
Jakmile otevřel dveře, zjistil, že jeho šatna není prázdná. Nacházel se v ní jeho bratranec, který byl očividně právě zaměstnaný telefonátem. Z jeho řeči i výrazu pochopil, že právě mluví se svou dcerou. "Vyřiď jí ode mě pozdravy." Pronesl tedy, ale nehodlal ho ničím nijak dále rušit, aby ho neobíral o cenný čas. Vždycky, když slyšel Raye volat s malou Nicole, vzpomněl si na svého syna, kterého vychovává Cristine na povrchu. Ona mu nedovolí s ním ani telefonovat a přísahal by, že se ho proti němu snaží poštvat nebo jeho přítomnost neustále zapírá, když ho chce k telefonu. Znovu mrkl na hodinky, aby byl připravený včas a ještě si stihl urovnat papíry na svém dirigentském pultíku. Před zrcadlem si ještě upravil černého motýlka, který náležel obleku stejné barvy, a byl připravený vyrazit. Rozloučil se s Rayem kývnutím, aby mu už neskákal do telefonování, a dorazil na místo, kde měl strávit celé představení. Půlka orchestru už byla přítomná, ale ta druhá se ještě očividně někde připravovala. Lehce netrpělivě se podíval na hodinky a zamračil se. Dá jim ještě tak deset minut, než pro ně někoho pošle. Nezbývalo nic jiného než vyčkat na začátek. On si akorát ukrátil dlouhou chvíli urovnáním notových listů.
Obrázek Obrázek
Uživatelský avatar
Raymond Reed Rossi
Příspěvky: 8
Registrován: čtv 26. lis 2020 22:26:21
Přezdívka: Sel
Bydliště: Západní obytná zóna, Gold Pit

Re: Premiéra muzikálu Fantom opery

Příspěvek od Raymond Reed Rossi »

Sice neměl povinnost být přítomný na každém Alexově představení, ale určitě to nebylo na škodu. Mohl alespoň dohlédnout na to, že se jeho bratranec nerozhodne o přestávce odejít, protože někdo v orchestru něco zkazil, nebo by se mu zkrátka změnila nálada. Sice to nebyývalo tak často, ale bylo lepší ho mít pod dohledem. Nehledě na to, že by se na tohle představení asi zašel podívat i v momentě, kdyby sem neměl přístup přes Alexe. Milovníka hudby v sobě nezapřel a zrovna na tohle dílo měl i vzpomínky díky matce, kterou právě ve Fantomovi opery, kromě jiných rolí, viděl hrát a zpívat. Do divadla dorazil s předstihem, než se venku stihli objevit první nedočkavci a dostal se tak dovnitř bez větších problémů, když se odkázal na Alexovo jméno a pronesl ještě to kouzelné slovíčko 'manažer', které ho dostala na podobná místa vždycky. Nikdo asi nechtěl čelit nějakým dohadům, ať už kvůli Alexově pověsti a nebo kvůli Rayovu výrazu, který jasně naznačoval, že se s ním nechtějí hádat. Když ho po menším prověření pustí ochranka dovnitř, věnuje jim úsměv a vejde dovnitř i s oblekem, který si nesl sebou. V jeho momentálním oblečení by ho asi večer do divadla ani nepustili, ale on měl naštěstí určité výhody. Cestou přes halu jen kývne na ředitele divadla, který tu pobíhal a nejspíše dával do pořádku poslední věci a dohlížel na poslední přípravy. S tím se Ray dokázal sžít, ačkoliv on se většinou staral o to, aby byl Alex tam, kde má být a dokázal odehrát daný koncert. Moc dlouho se tu nezdržuje a zamíří rovnou do zákulisí a prostoru pro herce a hlavně i do míst, kde má šatnu jeho bratranec. Ani se neobtěžoval mu oznamovat, že dorazil nebo že si půjčí jeho šatnu. Byl si jistý, že mu to nebude vadit. Navíc ho nahánět po divadle bylo zbytečné, když stejně bude muset dorazit do šatny, aby se převlékl.
To mu jen potvrdil fakt, že jakmile vešel do šatny, tak Alexův oblek Ovšem ještě než zavře dveře od šatny, rozezvoní se mu mobil, který bezmyšlenkovitě zvedne a přiloží k uchu, zatímco patou kopne do dveří, aby se zavřeli. "Rossi." Ohlásí se do mobilu lehce odtažitým a chladným hlasem. "Takové ohlášení jsi nepředvedl ani při našem seznámení." Ozve se z mobilu ženský hlas s pobaveným tónem. "Nevěděl jsem, že voláš ty. Copak se děje?" Změní svůj přístup a na tváři se mu objeví úsměv. Ne přímo z toho, že mu volá jeho bývalá, ale spíše proto, že věděl, co za tím nejspíš bude. Aileen mu nevolala jen tak a většinou to ani nebyl její nápad. "Ty moc dobře víš, proč volám, tak se tak hloupě neptej. Niki s tebou chce probrat hrozně důležitou záležitost." Ačkoliv se matka jeho dcery snažila působit vážně, tak mu bylo jasné, že jí dává dost zabrat, aby se nezačala smát. Ano, jejich dcera získala jeho smysl pro to řešit vážné věci, ačkoliv její pojetí vážných věcí byl dost často velmi úsměvné. "Tak to jí nesmíme nechat čekat." Odpoví a odloží svoje sako, aby se mohl plně věnovat své malé princezně, která měla potřebu si s ním promluvit. "Tatííí, máme problém. Pan Kulička se přepil čaje." Ozve se z mobilu dětský hlásek, který přikypuje vážností, jako by se jednalo o globální hrozbu a on byl jediný, kdo jí může vyřešit. "Tak ho nech vyspinkat a určitě to bude lepší." Odpoví jí Ray a na tváři má veselý úsměv, se kterým ho moc lidí za život nevidělo. Opře se o zeď a překříží si nohu přes nohu v kotnících. "Ale my teď plánujeme čajový dýchánek a on se nechce účastnit, aby mu nebylo špatně." Pokračovala vážným hlasem Nicole a Ray zaměří svůj pohled na dveře, ve kterých se objeví Alex. "Tak jeden vynechá a na příští ho přemluvíme spolu, ano?" Nabídne své dcerce řešení a kývne na Alexe, aby mu naznačil, že bude svou dceru pozdravovat. "No dobře, ale to aby ses tu už brzo ukázal." Spokojí se s touhle možností nakonec Nicole, ale zároveň mu připomene, že by se u nich měl ukázat. "Dobře, domluvím se s maminkou a brzo dorazím. Pozdravuj maminku a tebe pozdravuje strejda Alex. Já už musím utíkat. Užij si čajový dýchánek." Začne se loučit, když se podívá na hodinky a zjistí, že už budou brzo začínat. "Dobře, budu. Mám tě ráda a dej za mě pusu strejdovi." Ozve se Nicole než Ray hovor ukončí a v duchu si začne představovat, jak by měl dávat Alexovi pusu. No, rozhodně to dělat nebude, protože by to vypadalo dost podivně.
Raději se v rychlosti převlékne do saka, které už splňuje předepsaný dress code. Pak si strčí mobil do kapsy, na jeho tváři se vrátí klidný a nic neříkající výraz a on vyjde ze šatny, aby si našel místo, odkud bude mít dobrý výhled, jak na představení, tak na Alexe.
Obrázek
Uživatelský avatar
Bastien Morton
Příspěvky: 88
Registrován: pon 12. zář 2016 22:19:22
Přezdívka: Dolor

Re: Premiéra muzikálu Fantom opery

Příspěvek od Bastien Morton »

*Své auto zaparkuje pár ulic od divadla, neboť je mu jasné, že všechna parkovací místa u divadla budou už obsazená. A tak raději vsadí na jistotu a trošku se projde. Ostatně, času má dost. Počítal i s tím, že před odjezdem vyzvedne Angel, ale od té odpoledne obdržel zprávu, že má pohotovost v práci a přijde tedy trochu později. Doufá, že nejde o nic vážného a že se spolu opravdu potkají. Jestli si dobře vzpomíná, do sálu vás nevpustí, pokud přijdete po zahájení hry a on by tam opravdu nerad seděl sám s vědomím, že chudák Angel je zavřená za dveřmi a smutně čeká, až Bastien vyjde ven. Když vystoupí z auta a zamkne ho za sebou, shlédne se rychle v odrazu okénka, upraví si kravatu a uhladí svůj modrý oblek, který si před touhle významnou událostí dokonce nechal profesionálně vyčistit. Nakonec si ještě prohrábne vlasy, než se otočí na patě a vyrazí směrem k divadlu. Hlupák si zapomněl vzít nějaký kabát, jak víceméně počítal jen s tím, že vyskočí z auta a skočí do budovy, a tak trochu přidá do kroku, aby nemusel mrznout dlouho. Když dojde k divadlu, dojde mu ale, že to nebude jen tak jednoduché. Měl sis vzít kabát! Postěžuje si sám pro sebe v duchu a postaví se do jedné z řad, která se mu zdá nejkratší. Pohledem přitom přeskakuje po okolních lidech, jestli náhodou nezahlédne Ang, když by se jí přeci jen povedlo utrhnout se z práce dřív. Čas od času ze stejného důvodu také zkontroluje telefon, na kterém ale bohužel žádné nové upozornění nesvítí. Když ve frontě postoupí a nechá se prohledat pracovníkem ochranky, je konečně vpuštěn dovnitř. Tolik lidí na divadelním představení nikdy nezažil. Podle toho, co říkala Angel je plně vyprodáno. Když je zastaven dalším pracovníkem, vytáhne z náprsní kapsy svůj lístek, který předloží ke kontrole a je konečně vypuštěn na svobodu. Prohlédne si krásnou architekturu hlavní haly a když si všimne stojánku s letáčky, vydá se k němu, aby si jeden - shodou okolností poslední na tomto stojánku - ukradnout. Jen co ho vezme k sobě, všimne si malé ručky, která patří dívence, která teď s velmi smutným výrazem kouká na prázdný stojánek.* Je tvůj. Vezmi si ho. *Usměje se na holčičku a předá jí letáček, čímž jí vykouzlí úsměv na tváři, než se zase otočí a odhopká zpátky ke svým rodičům. Vzít dítě do divadla mu přišlo jako velice riskantní tah, ale budiž. Třeba jen nesehnali hlídání. Ukončí raději svůj lov za kusy papíru a rozhodne se, že nejlepší bude, když se vydá najít své místo. U uvaděče před sálem se nechá navést správným směrem, aby v hledišti nebloudil a nepošlapal přitom desítkám lidí nohy, to by jistě nebyl pro nikoho příjemný zážitek. Když konečně najde to správné sedadlo, usadí se a rozepne si knoflík svého saka. Na tváři mu hraje spokojený výraz a jeho tělo je plno natěšení. Je to dlouho, co byl v divadle. Je mu jasné, že si to Angel pamatuje, když se zmínil v první den, co se potkali. Když se rozhlédne kolem a vidí přízeň všech těch lidí, dojde mu, že sehnat lístky na toto představení rozhodně nemohlo být snadné. Bude to muset Angel nějak pořádně oplatit. Usazen v pohodlné židli se rozhlíží kolem, sem tam přejede pohledem oponu, aby se podíval, jestli neunikne jen maličký střípek toho, co se za ní skrývá. Většinu času ale jezdí pohledem po dveřích v očekávání, kdy se v nich objeví Angel, která s úsměvem přihopská a vezme místo vedle něho. Už, aby to bylo.*
Obrázek ObrázekObrázek
Uživatelský avatar
Andromeda Andy Carter
Příspěvky: 158
Registrován: úte 26. kvě 2015 20:34:19
Přezdívka: Sel

Re: Premiéra muzikálu Fantom opery

Příspěvek od Andromeda Andy Carter »

Když jí přišla vstupenka na premiéru muzikálu, lhlala by, kdyby řekla, že nebyla překvapená. Nečekala žádné podobné poděkování, ale na durhou stranu ji to nijak nevadilo. Navíc jí to i potěšilo, že dostala jen za přespání takovou odměnu. Musela ale přiznat, že se těšila. Kulturní vyžití bylo vždycky něco, co neodmítla a navíc Fantom opery byl krásným přechodem mezi muzikálem a operou. To znamenalo, že se Andy musela nějak pěkně obléknout, aby její oděv odpovídal dresscodu a v případě žen to vždycky znamenalo to, že si museli dojít něco koupit. V jejím případě se jednalojen o boty, protože šaty na podobné příležitosti si přivezla z Washingtonu, kde chodila na podobné události docela často a tady byly její šaty ještě neokoukanou záležitostí, takže nebylo potřeba obnovovat její šatník úplně. Ovšem boty k nim neměla, protože ty staré už byli poničené, tudíž se nákupu nových lodiček nevyhnula a vlastně ani nechtěla.
Každopáně v den premiéry ukončila svou práci dřív, jelikož si to mohla dovolit, když stejně pracovala na dálku, aby se stihla připravit. Sice neměla v plánu nijak náročnou úpravu svého vzhledu, ale vždycky bylo lepší si nechat nějaký čas navíc. V jejím případě ten čas navíc strávila mazlením Greye, který jí neustále lezl pod ruce a snažil se získat její pozornost, ačkoliv s ním byla předtím ještě venku. I tak měla ale husky očividně přebytek energie, kterou chtěl vybít tak, že bude otravovat svou paničku. Tudíž Andy během malování musela neustále odstrkovat jeho čumák, aby jí náhodou nezačal žrát líčidla, což by mu jistě nijak nepomohlo a jí by to jen zaručilo pobyt na veterině, protože by byla vyděšená z toho, co by se mu mohlo stát. Nakonec s úpravou svého obličeje skončila, přece jen to nebylo tak náročné. Nanesení tmavších stínů, řasenky a světlé rtěnky. Samozřejmě ani pudr nemohl chybět. Pak si ještě dala záležet na tom, aby si natočila vlasy do vln, protože se jí nechtělo upravovat vlasy do žádného složitého účesu. I tak si ale do vlasů vetkla pár vlásenek a pinetek, aby jí vlasy spadali přes pravé rameno a zároveň žádná z těchto ozdob moc nevykukovala nebo jí nebodala do hlavy. To pak dokáže zkazit večer. Celé to zpevnila lakem, ale zase ne tolik, aby se jí vlasy slepily a vytvořili tvrdou strukturu, která se pohybovala jen společně. Pak už zbývalo jen se obléct a dokončit tak celý ten efekt. Černé šaty se zlatými prvky a rozparkem byly jasnou volbou a doplnila je o klasické černé lodičky se zlatou ozdobou. Samozřejmě nezapomněla ani na silonové punčochy, které sice nebyly na první dobrou vidět, ale rozhodně spadaly do dresscodu, který byl pro dnešní den předepsaný. Díky zlatým ozdobám na šatech a botech si nemusela brát žádné šperky, protože by to navíc mohlo působit nevkusně a přeplácaně. Takže pak už jen zbývalo dát si do jednoduchého černého psaníčka klíče, doklady, vstupenku, nějaké peníze a samozřejmě pudr a rtěnku, kdyby se potřebovala upravit. V předsíni si ještě oblékla dlouhý černý kabát a vyrazila ven, kde už před domem čekal taxík, který jí zavezl až před samotné divadlo. Rozhodně tu nebyla mezi prvními, ale do začátku představení stále zbýval nějaký čas, takže se v klidu zařadila do fronty, prošla přes ochranku, kde se nevyhnula prohlédnutí kabelky. Teprve poté jí byla překontrolována vstupenka a ona mohla vyrazit do šatny, kde odložila kabát. Pak už jen zbývalo najít to správné místo, k čemuž využila uvaděčky, na kterou narazila. Postarší paní jí s úsměvem a přáním hezkého večera poslala směrem k jejímu místu, kam samozřejmě zamířila. Ještě překontrolovala řadu, načež zamířila k sedadlu, vedle kterého seděl už mladý muž, který ale vypadal, že na někoho čeká nebo někoho přinejmenším vyhlíží. "Dobrý večer." Pozdraví muže a chystá se usadit, aby mohla pohodlně čekat na začátek představení, který už nebyl moc daleko.
Naposledy upravil(a) Andromeda Andy Carter dne sob 28. lis 2020 11:48:55, celkem upraveno 1 x.
Uživatelský avatar
James Whittemore
Příspěvky: 124
Registrován: ned 11. led 2015 15:31:12
Přezdívka: Dolor

Re: Premiéra muzikálu Fantom opery

Příspěvek od James Whittemore »

*Po jeho návratu do Gold Pitu to konečně vypadá, jako že se všechno uklidnilo. Jeho otec zůstal nahoře, tam, kde má být a ani se ho nepokoušel nějak kontaktovat. Dostal co chtěl, tak proč by se o něj měl dál zajímat, že? Situaci s Dani se mu povedlo urovnat a může s klidem říct, že je za to šíleně rád. Bez ní by tohle všechno bylo jen jedno velké peklo, které by už dost možná mohlo být jeho posledním. Všechno pro něj teď je tak trochu pohádkové. Představa, že s někým bude mít seriózní vztah mu dříve přišla neuvěřitelná. Natož mít vztah s člověkem, kterého vídá takřka denně. Když se nevidí v práci, vidí se večer. Buď u něj, nebo u ní. Někdy spolu jsou dokonce celý den. Už jen z představy, že by měl s kteroukoliv z jeho předešlých krasotinek trávit tolik času mu vyskákaly osypky. Ale s Dani se něčeho takového zatím nedočkal. Osypky mu ale přiváděla jinými způsoby. Třeba když mu oznámila, že pro ně má dva lístky na představení Fantoma Opery. On a divadlo. Jo, ha. Ten je dobrej. Doteď si pamatuje, jak jí usilovně prosil, aby ho do toho nenutila a aby ho rozhodně nenutila vzít si na sebe oblek. Ten oblek, který byl zašitý hluboko v jeho skříni, dlouho nedotčený a jím už také dlouho zapomenutý. Nabízel jí výměnou za večer v klidu domova, v teplácích a s pivem u televize i svůj vlastní život. A také poněkud netradiční služby. Pak ale viděl, jak moc to pro ní znamená. Jak je nadšená z představy, že by spolu zase jednou mohli někam vyrazit a vyzkoušet něco nového. A tak nakonec roztál a souhlasil. To ale neznamená, že je z toho sám nadšený. Jistě to o něm prozradí i jeho lehce nakvašený výraz, když tedy v obleku čeká před domem Dani, až se ta jeho společensky akční potvora konečně rozhodne vylézt. Plánoval hrát si na bručouna aspoň do chvíle, než dojdou k divadlu. Jakmile ale Dani vyleze ven, nemá jedinou šanci udržet si na tváři ten zamračený výraz. Zakroutí nad svou slabostí hlavou a usměje se, než jí vyjde vstříc.* No konečně. *Pozlobí jí, než si jí přitáhne k sobě a ukradne si jeden toužebný polibek. Ach, jak rád by jí zatáhl zpátky do toho baráku a věnoval se celý večer něčemu jinému. Jistě je to vidět i v jeho očích, kterými se zakouká do těch jejích, jen co se od ní odtáhne. Za svými zády slyší zvuk motoru, jejich taxík akorát dorazil. Jaká to smůla.* Moc ti to sluší. *Prohodí raději, aby nepůsobil jako absolutní nezdvořák a dojde k taxíku, aby jí mohl otevřít dveře. Hezky se snažíš. Naskočí do auta za ní a nechá se odvézt k divadlu, kde už stojí obrovské zástupy lidí, což ho akorát zase donutí vnitřně zaskuhrat nad tím, k čemu se to nechal ukecat. Dokud se nebude muset s nikým bavit, ještě by to mohl přežít. Zaplatí za taxi a když Dani vystoupí, nabídne jí rámě. Ano, opravdu. Kvůli ní se pokusí chovat se jako andílek a udělat jí z toho večera hezký zážitek. Společně se pomalu probojují na začátek fronty, kde je čeká rychlá kontrola, při které kontroluje pohledem Dani, aby se na ní náhodou nezkusil šáhnout nějakej chlap. To by se mu nelíbilo. Za předpokladu, že se Dani výjimečně rozhodla vzít si s sebou z nějakého důvodu nůž jsou tedy propuštěni dál, kde jim jsou zkontrolovány lístky a oni jsou konečně vpuštěni dovnitř. Je to pro něj celé zvláštní. Naposled byl v divadle ještě asi na střední v Detroitu. Z donucení, neboť nepřítomnost na představení znamenala propadnutí z předmětu. Od té doby nic. Žádné divadlo, koncerty, i v kině byl jen párkrát. Slabě si povzdechne ve snaze se trošku uklidnit a připomenout si, proč to vlastně dělá. Třeba to nebude tak strašný. Možná tohle otevře pomyslné dveře do jeho nového života, který se tomu předešlému nebude vůbec podobat.* Chceš...ehm...chceš se, nevím, nejdřív tady někde podívat, nebo si jít rovnou sednout? *Zeptá se blondýnky, kterou vede pevně po svém boku, aby mu jí náhodou někdo neukradl.*
Obrázek Obrázek
Uživatelský avatar
Jodie Ellen Reyes
Příspěvky: 4
Registrován: sob 01. srp 2020 11:27:54
Přezdívka: Charlie

Re: Premiéra muzikálu Fantom opery

Příspěvek od Jodie Ellen Reyes »

Do divadla dorazila se značným předstihem, podstatně dříve než ostatní členky baletního sboru. Potřebovala ze sebe dostat tu nervozitu, potřebovala se mentálně připravit na ten velký večer. Nikdy neměla tak důležitou roli, jakou byla právě Meg. Jedna věc byla tančit, ale zpívat a tančit a hrát? Byl to jeden z jejích snů, to ano, ale nikdy nevěřila, že by se toho opravdu jednou dočkala. Když za ní přišla do práce Angie a sdělila jí tu úžasnou novinku, že bude hrát Christine a Meg je tím pádem volná, nevěděla, jestli má začít plakat, smát se nebo neuvěřitelně nahlas pištět. Když říkala, že to vezme, nevěřila svým vlastním slovům a zřejmě si ani pořádně neuvědomovala, do čeho se to vlastně pouští. To až druhý den ráno. V baletním studiu od té doby trávila celé dny a trénovala extra tvrdě.
A teď přišel její okamžik a ona se hrozně bála, že to pokazí. Baletní trikot skrývala pod teplákami, teplou mikinou a piškoty pod zahřívacími botkami, které držely její věčně ledová chodidla v teple. Navlečená v teplých vrstvách seděla na hraně jeviště s nohama spuštěnýma k zemi, vidličkou se rýpala v čínských nudlích v plastové krabičce a hleděla na prázdné hlediště. Za několik hodin bude nacpané lidmi v dlouhých šatech, pánové navonění a oholení v oblecích a všichni budou zírat na to, jak zakopne a slítne. Ne, řekla si odhodlaně uvnitř své hlavy, nic takového se nestane a všechno bude v naprostém pořádku. Mírně se pro sebe usmála a vesele poposkočila na svém místě. Bude to zábava, vždycky jsi přeci chtěla hrát mladou Giry, ne? Jodie položila vedle sebe poloprázdnou krabičku a s plácnutím do stehen vyskočila na nohy. Sundala si botky a poodešla doprostřed sálu, aby si vyzkoušela nějaké piruety a skoky, ve kterých si byla značně nejistá. Broukala si při tom soundtrack z Frozen, aby měla alespoň nějaký background music. Tanec jí uvolňoval, nechávala se většinou unášet svou vlastní představivostí a konkrétní myšlenky, které jí tak trápily, se přesunuly na pozadí. Když tančila, všechno se zdálo být hezčí, zvlášť pokud u sebe neměla zrcadlo. Pak ani nemusela přemýšlet nad tím, že určitě vypadá jako hroch na špičkách.
V půrběhu odpoledne konečně získala svou šatnu, kterou sdílela s hlavní hrdinkou večerního přestavení - Angel alá Christine Daaé. Byla dokonalá Christine a Jodie si byla víc než jistá, že to zvládne naprosto úžasně a muži jí budou padat po představení k nohám. Když kostymérka donesla kostýmy na celý večer a hnědá a blonďatá paruka přistály hned jako další, Jo začínalo pomalu docházet, že to všechno je nějak podivné reálné a i jí samotnou přepadala panika. Mlčky se vysvlékla ze svého trikotu a natáhla na sebe první, zeleno-červený kostým pro představení Hannibala. Následně se jí ujala stejná vizážistka, která mezitím pracovala na Angel a stejně jako ona po pracném připnutí všech vlasů k hlavě, protažení mikrofonu skrz to všechno dostala na hlavu světlou paruku plnou prstýnků a kudrlinek.
„Neboj se,“ Jodie položila své špičky, které měla na klíně a našívala si nové stuhy, a kvapně přiskočila k Angel. „Bude to v pohodě, vypadáš nádherně a zpíváš božsky! Uvidíš, moc si to užijeme a všechno bude dobrý!“ Připadala si opravdu jako postava, kterou měla později hrát, Meg jí byla byla snad šitá na míru! Angel objala kolem pasu a pevně jí zmačkla. „Bude to skvělý!“ Když se zmínila o padající paruce, začala se pobaveně chcichotat. Natáhla ruce k její hlavě a pokusila se s parukou trochu pohnout, ale seděla jako přilepená. „Nespadne! Drží pevně, přežije i třetí světovou!“ ujistila druhé děvče s úsměvem. Samozřejmě, že panikařily obě dvě, ale Jo na sobě zkoušela nedat nic znát, Angel tu podporu potřebovala víc než ona. Vrátila se pak k šití, kde udělala posledních pár stehů a malý uzlík a špičku si navlékla a řádně zavázala. „Tak jo, jdeme?“
Jimmy jim přišel udělat radost, podpořit je. Fungovalo to, jen teď se k té panice přidal další veselý pocit, že nesmí zklamat jejich nového ředitele. Poté, co se rozešel dav účinkujících k posledním přípravám, kolem Jo se prosmýkl Fantom, se kterým si dala velký fist bump, placák a přátelský bro hug. „Nezvorej to, The Opera Ghost!“ zavolala na něj s 'přehnaným' britským přízvukem ještě s úsměvem, než dorazila znovu ke své parťáčce. „Těším! Podívej, taky se mi klepou ruce i kolena. Ale slibuju, že to zmizí hned jak se zvedne opona a zapomeneš, že tu vůbec nějaký lidi jsou. Zpívej pro mě a já budu tančit pro tebe. A když tak ti pomůžu, jo?“
Obrázek
Uživatelský avatar
Sofia Charley Kahard
Příspěvky: 250
Registrován: čtv 07. srp 2014 22:58:47
Přezdívka: Freya
Bydliště: Edinburgh, Skotsko

Re: Premiéra muzikálu Fantom opery

Příspěvek od Sofia Charley Kahard »

V okamžik, kdy vůz taxi služby zastavil před majestátní budovou kulturního domu, musela sbírat všechnu svou kuráž, aby přiměla tělo k pohybu. Velkým štěstím pro mladou ženu s blonďatými loknami bylo, že se společenský večer nechystala trávit ve zcela absolutním osamění. Za přítomnosti drahé maminky se cítila mnohem jistější. Navíc mohly připravovaný muzikál využít k osvěžení starých vzpomínek, které uměly mnohdy pohladit po duši. Připomínek doby, kdy bylo vše v pořádku a budoucnost se jevila jako jedna velká neznámá, kterou chtěla s obrovskou chutí prozkoumat a prožít. Dlouho by pátrala v paměti po chvílích, které dříve trávily společně, jako matka s dcerou. Od doby, co se Tara rozhodla k radikálnímu kroku, sbalila kufry a zapustila kořeny v Paříži, moc prostoru nedostaly. Matku v Gold Pitu nic nedrželo a Sofia se vydala po jiné životní dráze. A přesto všechno obě znovu skončily zpátky dole, v podzemním městě, kde vše započalo.
„Nemůžu uvěřit, že se ti opravdu povedlo sehnat lístky. To představení bylo podle všeho, co vím, vyprodané už několik týdnů zpátky…“ upustila ze rtů stále lehce ohromeným dojmem. K divadelnímu světu přičichla, nahlédla za oponu a již mnohokrát se jí po zvuku klapajících bot a perfektně naučených scénářů zastesklo. Sic vždy z pozice diváka, anebo podpory v zákulisí, chyběla jí ta atmosféra plna napětí a nedočkavost, až se opony roztáhnou. Pracovní vytížení však blondýnce upíralo šanci navštěvovat představení pravidelně a i to byl další z důvodů, proč na matčin návrh přistoupila. Ačkoliv Tara ji prakticky postavila před hotovou věc. „Stále zde mám nějaké známosti a na stará přátelství se nezapomíná.“ Odvětila s klidem maminka, která se právem nesla ve své večerní róbě jako rozená dáma. Na svůj věk nevypadala a dnešek si soudě sebejistého výrazu a jiskřiček v očích hodlala náležité užít. „Jistě, mami, jistě.“ Podezřívavě nakrabatila čelo, přes tvář přeběhl letmý úsměv a Sofia si mohla jen domýšlet, co tím matinka ve skutečnosti myslela. Tak či onak, nebylo času nazbyt. Fronty byly dlouhé a čas do začátku představení se krátil.
Odbaveny byly rychle. Bezpečnostní kontroly dokázala akceptovat a plně chápala, proč si dávají organizátoři tolik záležet. Poučení z dřívějška se poznamenalo snad na všech, kteří zde již něco zažili. Nicméně vnitřek budovy dýchal honosným dojmem a to se podepsalo i na blondýnce. Mírně pootevřené rty, jež zdobila tenká vrstva rtěnky, dokonale vyobrazovaly údiv. Modré panenky pátraly kolem a ona si neodpustila obdivné pokývnutí hlavou. Ať už bylo tohle město prolezlé čímkoliv, na výzdobě nikdy nešetřili.
Když si odložily kabáty v šatnách, ve světlech lustrů vynikly i blondýnčiny šaty, které pro účast na premiéře zvolila. Vhodně doplňující psaníčko, černé lodičky a nakulmované vlasy přehozené přes pravé rameno, pak už jen perfektně podtrhovaly celkový vzhled. Splnění předepsaného dress codu bylo samozřejmostí. Zatímco ona už mířila do sálu, matka ji stihla zatáhnout k jedné milé, mladé slečně, která prodávala brožurku, jež by je měla provést dnešním večerem. Od programu hry až po jména herců. „Ty v dnešní večer opravdu věříš, že?“ Otázala se poměrně zbytečně, ale pomoci si nedokázala. „Sotva sis vybalila a už běháš po kulturních akcích…“ opatrně mámu popíchla, načež se jí dostalo pobavené reakce. „Pochopitelně. Můj šestý smysl mi totiž říká, že tohle by mohl být nový start. A než řekneš něco v tom smyslu, jak už jsem si prošla několika takovými začátky… tohle je jiné, ano, Sofio? Všechny cesty vedou domů, že? A já se v Gold Pitu narodila a prožila tady kus svého života… stejně jako ty.“ Tara věděla, co na dceru zabírá. Důraz kladený na každé slovo se do blondýnky náležitě opřel, že zprvu ani netušila, jak reagovat. „Pochopitelně. Ty abys neměla na něco argument.“ Zavrtěla hlavou. „Po někom jsi to zdědit musela.“ Završila Tara krátkou debatu a pohlédla do letáčku. „Víš co, raději už se pojďme usadit…“ Sofia usoudila, že bude lepší, když se k předchozímu tématu nebude dále vyjadřovat a spolu s matkou zamířila dovnitř sálu. Ochotná uvaděčka je nasměrovala k místům, ze kterých byl výhled na jeviště přímo ukázkový. „Půjčíš mi prosím ten program?“ Optala se po chvíli přezkoumávání místa, jež na ni udělalo opravdu dojem. Bylo nádherné a dýchalo mocným dojmem. S poděkováním převzala soupis všech nezbytně důležitých informací a zběžně pročetla seznam účinkujících. Jakmile spatřila jméno sluníčka Angel, srdíčko zabušilo rychlejším tempem. Ihned zvedla zrak od textu a pohlédla k jevišti…
× you story is unique and so different... not worthy of comparison. ×
Obrázek Obrázek
Zamčeno