Premiéra muzikálu Fantom opery

Uživatelský avatar
Danielle Elizabeth Killiene
Příspěvky: 230
Registrován: ned 23. bře 2014 20:39:07
Přezdívka: Speedy
Bydliště: Gold Pit

Re: Premiéra muzikálu Fantom opery

Příspěvek od Danielle Elizabeth Killiene »

*Poslední úprava a tou je divoká červená rtěnka. Takovou barvu na sobě neměla dlouho, ale poslední dny jí taková rtěnka lákala. Každé ráno na ni koukala z poličky a prosila, aby si ji nanesla na rty. A dnešek jí přišla jako super příležitost ji konečně poprvé vytáhnout. Celý její vzhled to ještě víc povzneslo a hned se jí to zalíbilo. Možná ji bude nosit častěji. Byla spíš na odlehčené barvy, neutrální. Přesně jako její šaty. Ale musí uznat, že tohle se jí začíná líbit. A je si celkem jistá, že i Jamesovi se to bude líbit. Upraví si stříbrný řetízek na krku, natáhne na sebe kabát a vyleze z tepla svého domu. Podzim se už blíží ke konci a teď už je čeká jen krutá zima a je to poznat i na vzduchu. Je mnohem chladnější, než byla vůbec připravená. Před domem na ni čeká James a dokonce s připomínkou. Pousměje se a pořádně si ho prohlédne a dech jí uvízne v plicích. Kéžby saka nosil častěji. Rychle zamkne a otočí se znovu za ním přesně do jeho objetí. Úplně krásně načasováno. Ani jí nezačala být taková zima. Pousměje se, ale ne na moc dlouho. James si hned nárokuje její rty a docela hladově. Pamatuje si, jak moc se snažil tomuhle večeru vyhnout, když mu ukázala lístky na dnešní představení. Bylo to až roztomilé, jak moc se mu nechtělo. Už byla na hraně, že je někomu prodá, ale nakonec povolil. Ví, že takovéhle akce moc nemusí a proto se bude snažit pro něj udělat maximum, aby si to taky užil. A teď jí to přijde jako to poslední zkouška změnit jejich plány a zůstat u ní doma. Ale to se mu dnes nepovede. Moc se na představení těší a rozhodně se nenechá jen tak přemluvit. Ani představou Jamese s její rtěnkou po těle. Ne ne a ne. To později. Bude to pro ně taková třešnička na dortu po náročném večeru. Jakmile se od ní odtáhne tak se usměje a prstem mu smaže kousek červené barvy na rtu. Zahlédne i ten jeho divoký pohled a zavrtí nad ním hlavou.* Přestaň na mě takhle koukat. A taky ti to sluší. Hezky ladíme. *Přesune se s ním k taxíku a jakmile jí James otevře dveře, tak si s děkovným úsměvem vleze dovnitř. A pak už se vydávají k divadlu. Jak sedí v tom malém prostoru, dolehne k ní jeho vůně a na chvilku zalituje, že přeci jen nezůstali u ní doma. Ale naštěstí její trápení netrvá dlouho. Jakmile taxík zastaví před kulturním domem a James zaplatí, vyleze ven a chytí se jeho nabízeného rámě. Jak galantní. Naposledy šla na podobnou akci v muzeu, ale tam jí rámě nikdo nenabízel. Tedy, ne před muzeem. Vyrazí společně ke vchodu, kde je už velká fronta na kontrolu. Jako vždy si připraví kabelku a naposledy si zkontroluje kapsy. Jakmile se dostanou na řadu, přesně jako vždy jí zkontrolují kabelku a dokonce u ní dojde i ke kontrole kabátu. Následně jsou vpuštěni dovnitř, kde je již kontrola lístků a tak si přichystá ten svůj a úspěšně projde až dovnitř. Pokaždé ji celé místo okouzlí. Tolik plesů, které tu zažila. Pousměje se a už se věnuje Jamesovi. Ten se jí zeptá, jestli si to tu chce prohlédnout. Zavrtí hlavou a sundá si kabát.* Ne, jen tohle odnesu a můžeme si jít rovnou sednout. *Skenuje místnost, aby se kdyžtak mohla připravit na nějaké překvapení třeba v podobě známých z Prefektury nebo v horším případě překvapení v podobě Henryho. Neví, jak by to ustála společně s Jamesem. Ani neví, jak by se choval. Vydá se k šatně, kde ji převezmou kabát. Pohled jí padne na program, který zde zaměstnanci prodávají a tak se k nim vydá a jeden si koupí.* Tak můžeme. *Řekne, když se u něj znovu objeví a pousměje se, jakmile se u něj znovu se ho chytí. Společně se vydají do sálu k jejich sedadlům a cestou občas zamává na nějaké známé. Ale nechce s nimi navazovat konverzaci. Ví, že by to pro Jamese nemuselo být příjemné. Proto se drží pravidla, pozdravit a dál si nevšímat. Jakmile najdou svá sedadla, tak se usadí a s nadšeným úsměvem se podívá na Jamese.* Těšíš se? Já hrozně. Už je to dlouho, co jsem byla v divadle. Naposledy možná v Berlíně. Nejsem si jistá. Každopádně na muzikálu jsem nikdy nebyla. Uvidíme jaký to bude. *Přisune se blíž, aby mohla jejich konverzaci přesunout do soukromé zóny. Nerada by, kdyby její další větu slyšel někdo okolo nich.* Kdyžtak se můžeme vypařit a jít ke mě. *Lehce ho políbí na krk pod ucho a s divokým úsměvem na něj mrkne.*
Obrázek Obrázek
Uživatelský avatar
Vypravěč
Příspěvky: 297
Registrován: pát 28. úno 2014 17:53:54
Přezdívka: VZZ
Kontaktovat uživatele:

Re: Premiéra muzikálu Fantom opery

Příspěvek od Vypravěč »

Všechno šlo jak po drátkách a kromě pár incidentů s neplatnými a padělanými lístky, což všechno vyřešila ochranka, se nic víc nestalo. Do sálu, ve kterém se mělo muzikálové představení odehrávat, proudily davy lidí, kteří se prodírali ke svému místu. Jako obvykle bývá zákonem schválnosti, že jako poslední přicházejí ti, kteří sedí uprostřed. Tak to bylo i v tomto případě, takže i když se Danielle s Jamesem zvedli a co nejvíce natlačili na sedadla, aby mohl starší pár projít, nestačilo to. Starý pán, který měl očividně už trochu problémy s koordinací pohybu, šlápl na Jamesovu nohu, ale když si to uvědomil, hned ji dal pryč. "Odpusťte mi, mladý pane." Omluvil se tedy slušně a postupoval se svou manželkou dál na jejich místo. Alespoň to nebyl jeden ze zapšklých důchodců, kteří by byli schopni to všechno ještě svést na nebohého mladého muže.
Kolem stojícího Raymonda, který se opíral o zeď, zrovna procházela štíhlá černovlasá dáma, která za ruku vedla svou malou dceru, která byla velmi podobná jeho vlastní dceři. Očividně byla i stejně upovídaná, protože jí přišlo nejspíše zvláštní, že tam jen tak stojí a nejde si sednout. Zastavila sebe i maminku, která byla zmatená. Děvče zatahalo Raymonda za rukáv. "Velký pane, proč tady tak stojíte a nejdete si sednout? Za chvíli to začne a vy tady nemůžete stát. To se prý nedělá! Ani já nemůžu někde stát nebo pobíhat.. nebo stát na sedačkách! A tak, víte?" Poradila mu dobrácky s tím sladkým dětským úsměvem, než na ni maminka vykulila oči, Raymondovi se omluvila a chvatně se vydala i s dcerou k vlastním místům.

Zaměstnanci kulturního domu zavřeli dveře do sálu, do kterého měli zákaz pouštět kohokoliv, kdo by přišel pozdě. Začátek muzikálu se přeci jen přiblížil mílovými kroky. Oznamoval to i specifický zvuk a následné hlášení, ve kterém hlas prosil o vypnutí mobilních telefonů a také o nepořizování žádného záznamu z představení. Světla ve velkém divadelním sálu začala pohasínat a utichly i hlasy těch, kteří měli tendence si neustále povídat. Světla zamířila na černočernou oponu, která se začala pomalu roztahovat a vy jste se mohli konečně plně ponořit do děje muzikálového skvostu Fantoma Opery. Při vystoupení nemohly chybět propracované rekvizity, realistické kostýmy ani umělá mlha, která se zvedla, když se Fantom zmocnil Christine a vedl si ji do podzemí. Orchestr sídlil nad scénou, nikoliv pod ní, jak to bývá obvykle zvykem, takže i když jste seděli ve spodních řadách, mohli jste vidět postavu dirigenta, který při pěveckých číslech vedl orchestr. Nepochybně ale pozornost všech směřovala na pódium, aby si vychutnali plnými doušky děj příběhu. Celé představení se mělo dnes výjimečně odehrát bez obvyklé delší přestávky a lidé v polovině představení dostali prostor akorát na to, aby si odskočili na záchod. To bylo dostatek času pro herce, aby se případně převlékli nebo upravili všechno potřebné.

Jakmile představení skončilo, většina diváků se zvedla a tleskala ve stoje. Všichni herci přišli na pódium a s širokými úsměvy se všem uklonili, i když na některých z nich bylo poznat, že to pro ně bylo vyčerpávající. Následně osvětlovači zaměřili veškerou svou pozornost na stojící členy orchestru v čelem s dirigentem, který se divákům též uklonil. Herci odešli z pódia jen proto, aby se za dalšího potlesku mohli zase postupně po skupinkách vracet. Nejprve se vrátili Fantom s Christine, které následovala Meg s Raulem. Postupně se všichni zbylí herci vystřídali, jak to bylo zvykem, než se opět vrátili všichni. Ti všímavější mohli zaregistrovat, že mezitím zmizel dirigent. Naštěstí neutekl, jak se jistě Raymond obával, ale sešel dolů za ostatními, jak bylo předem domluveno. V tu chvíli se na jevišti se objevil i ředitel divadla, který měl v ruce spoustu květin, a za ním cupitala drobná černovlasá žena s výraznými brýlemi a zbytkem kytic v ruce. Bastienovi jistě květiny i ta žena musely přijít povědomé, protože je ve svém květinářství dnes ráno vázal a drobná slečna si je přišla objednat i vyzvednout. Po proběhlých gratulací a předání květin se ředitel se svou asistentkou zase odebrali do zákulisí a herci společně s dirigentem se naposledy uklonili, než se opona zatáhla a světla v sálu se rozsvítila, čímž tak ohlásila definitivní konec téhle premiéry, která doufejme předčila očekávání diváků.

Jistě už se všichni těší i na slibovaný raut, který je na oslavu této hry. Když vejdete do jednoho z největších kongresových sálů, všechno už je připravené. Je tam spousta stolů, ke kterým si můžete sednout s jídlem, které jste ukořistili. Na obložených talířích můžete vybírat od nepřeberného množství těch nejvybranějších druhů sýrů a uzenin až po dary moře nebo dezerty. Jistě tam najdete i vegetariánské nebo veganské položky. Ani o pití není nouze, protože můžete vybírat z množství nealkoholických i alkoholických nápojů, ale tvrdý alkohol tady nečekejte. V pozadí hraje příjemná hudba, která doplňuje atmosféru a nijak ji nenarušuje. Později se ke všem připojí i herci, kteří se převlékli ze svých kostýmů do požadovaného dress-codu a infiltrovali se mezi diváky. Možná zde narazíte i na někoho z vedení města. Teď už ale přejeme dobrou chuť a příjemnou zábavu.
Uživatelský avatar
Jimmy Dalton
Příspěvky: 230
Registrován: ned 14. zář 2014 19:21:14
Přezdívka: Meep
Bydliště: Gold Pit

Re: Premiéra muzikálu Fantom opery

Příspěvek od Jimmy Dalton »

Potěšeně sledoval, jak se v hledišti zaplňovala místa a ani když se rozhlížel, nemohl najít žádné prázdné k obsazení. Bylo to jedině dobře, protože se blížil čas, kdy to vypukne. Postavil se tam, kde bude hezky vidět a nebude překážet. Vlídný hlas nabádal diváky k vypnutí svých telefonů a poté začala světla v sále pomaličku pohasínat. Dokázal si představit, jak musejí být všichni v zákulisí nervózní. Pevně ale věřil tomu, že to bez problémů zvládnou. I kdyby se něco pokazilo, tak to nějak zachrání. Technika zatím fungovala tak, jak má, a to byl také jeden z důležitých aspektů. Bez funkčních mikrofonů by toho diváci totiž příliš neslyšeli a akorát by odcházeli plni zklamání.
Představení si užíval plnými doušky a byl na všechny opravdu pyšný. Od těch, kteří připravovali kulisy, osvětlovače až po samotné herce. Nechal se tak vtáhnout do děje, že ho to jednou dojalo natolik, že skoro slzu uronil. Naštěstí ji mermomocí zatlačil zase zpátky. O krátké pauze se vytratil někam do postranní, aby nepřekážel lidem, kteří si potřebují odskočit nebo si nutně sdělit své dojmy z první půlky za dveřmi uprostřed sálu. Nijak extra se kolem sebe nerozhlížel, protože si v duchu připomínal, kde jsou vlastně schované květiny pro účinkující. Jeho sekretářka je zajistila dnes ráno a když je prvně uviděl, byl naprosto spokojený. Nepochyboval o tom, že se budou líbit i jeho přátelům. Navíc to byla premiéra, a tak se na květinách rozhodně nedalo šetřit. Navíc měli stejné plné divadlo, takže budou mít zisky vysoké i po odečtení všech nákladů.
V pravou chvíli se setkal se svou sekretářkou a oba dva pobrali květiny, které se budou rozdávat. Vyrazil do zákulisí, aby se mohli objevit v pravou chvíli. Květiny, které dosud byly v nádobkách s vodou, položil na podlahu. Přeci jen musel všem pořádně zatleskat a to by nešlo s plnýma rukama. Když se na jeviště dolů dostal i dirigent a všichni se na závěr uklonili, Jim nakoukl do sálu. Většina divadla tleskala ve stoje. To byla ta největší pocta a on vzal květiny a vydal se za nimi. S každým si potřásl rukou a nezapomněl jim říct, že byli naprosto dokonalí a poděkovat jim. Jody předal květiny s širokým úsměvem a děvče objal. "Byla jsi skvělá." Ujistil ji ještě, kdyby to náhodou nevěděla. Přesunul se i k Angel, kterou objal též a předal jí květiny. Pánům dala květiny jeho sekretářka. Jakmile byly květiny předány, už jim nic nebránilo v tom, aby se zase elegantně vypařili a nepřekáželi tam divákům ve výhledu na herce. Ti se ještě jednou rozloučili, než se černočerná opona zase zatáhla a jim už zbývalo se dostavit na raut. On ale chtěl předtím ještě vyřešit pár záležitostí. Naběhl na všechny přítomné herce v zákulisí. "Fakt jste byli dokonalí! Woohoo!" Nemohl držel nadšení na uzdě, takže na ně musel na konci ještě tak prapodivně zahýkat. Jeho sekretářka na jeho přání za sebou dotlačila vozík se skleničkami a šampaňským. "Musíme to pořádně oslavit..." Nejraději by tam na ně začal skákat a plácat si se všemi. No, koneckonců proč ne? Oběhl si malé kolečko, při kterém si s každým plácl, než se zase vrátil ke stolečku s lahví. "Bacha!" Po těchto slovech se smíchem bouchl šampaňské a začal ho rozlévat do skleniček. Mohl být rád, že ten špunt nevystřelil někomu oko. Počkal, až si každý vezme skleničku a sám tu svou pozdvihl. "Tak na tenhle večer, na divadlo, na Gold Pit, na Fantoma Opery a na hlavně vás!" Široce se usmál a připil si. Skleničku položil. "Tak... a teď se šupejte převléct, abyste byli ready na raut s diváky. Určitě budete všichni středem pozornosti!" Zazubil se na ně, než se s nimi mávnutím rozloučil a následovaný svou sekretářkou a asistentkou v jednom vyšel ze zákulisí rovnou ke kongresovému sálu.
Potěšeně zjistil, že se sál již zaplnil lidmi a očividně všechno běželo tak, jak má. "Díky za pomoc, teď už se běž bavit." Usmál se na černovlasou ženu vedle sebe, která se na něj usmála a poděkovala mu. On se mezitím rozešel sálem, aby pozdravil pár výše postavených lidí a zjistil jejich názor na premiéru a prohodil s nimi ze slušnosti pár slov. Úsměv z tváře mu stále nemizel. Nalil si jablečný džus, než se postavil k jednomu ze stolečků, aby si ho mohl pořádně vychutnat.
Obrázek
Uživatelský avatar
Alexander Patrick Karkarov
Příspěvky: 43
Registrován: čtv 26. lis 2020 17:10:52
Přezdívka: Meep
Bydliště: Gold Pit

Re: Premiéra muzikálu Fantom opery

Příspěvek od Alexander Patrick Karkarov »

Nikdo z jeho orchestru ho nechtěl naštvat, tudíž nakonec přeci jen všichni přišli včas bez toho, aby se po nich musel shánět. Orchestr hrál ještě o krapet lépe než na dopolední zkoušce, díky čemuž byl samozřejmě spokojený. Herci také nepodávali nějak špatné výkony a až na někoho, kdo při jedné z písní řval trochu falešně, to celkem šlo. Sice ho to pořádně vytahalo za uši, ale teď přeci nemohl jen tak odejít uprostřed skladby a pořádně té osobě vyčinit. Udělá to buď hned po představení nebo na další zkoušce před jiným představením. Té blondýně, kterou přeobsadila hlavní herečku, to nešlo zas až tak špatně, ale on byl zvyklý na práci s operními zpěváky. Nebyla špatná, ale chyběla mu tam spousta aspektů, které sice obyčejní diváci neobjeví, ale pro něj byly dosti důležité. Kdyby se ta věc s zlomenou nohou nestala takhle krátce před představením, rozhodně by navrhl někoho jiného třeba zvenčí nebo z povrchu, kdo má více zkušeností s takovýmhle typem zpěvu. Nakonec se v tom přestal šťourat, protože teď už stejně nic nezmění a šlo jí to obstojně. Žádná tragédie, takže se nemusel chytat za hlavu. Kupodivu i všichni herci i hudebníci nastupovali ve správnou dobu, takže to mohl považovat za výhru. Pořád svým hudebníkům příliš nevěřil, protože si nezískali jeho respekt a někteří z nich očividně necvičili dostatečně. Brzy to dojde do bodu, kdy jim milerád oznámí, že je může bez problémů nahradit někým kompetentnějším, který nebude dělat ostudu celému symfonickému orchestru a jeho vlastnímu jménu.
Premiéra konečně končí a lidé začnou hlasitě tleskat. Osvětlovači zaměří pozornost i na ně, takže Alexander pokyne rukou, aby celý orchestr povstal a byl pořádně vidět. Sám se otočí k lidem a ukloní se. Uznání měl rád. Jakmile světla zase zhasla, mávl rukou na orchestr, že se mohou zase posadit. Sám se odebral po schodech dolů, protože se měl za chvíli připojit k hercům, kteří celý muzikál odehráli a odzpívali. Ze zdvořilosti také tleskal jako diváci, i když stál v zákulisí. Když se naposledy vraceli všichni, šel za nimi a oni ho nasměrovali k nim doprostřed. Na tváři měl lehký úsměv, který často nasazoval při práci. Byl spíše jen reprezentativní, než upřímný, ale na důvěryhodnosti to úsměvu naštěstí neubíralo. Sledoval ředitele, který se svou asistentkou šli k nim, aby jim pogratulovali. Potřásl si s ním rukou a od jeho asistentky, která si s ním také potřásla, dostal květiny. Chvíli přemýšlel, co s nimi on bude dělat. Nejspíše je někomu dá nebo je hodí Rayovi a řekne, ať je dá jakékoliv slečně chce. Jen málokdy se stává, že si květiny odnáší domů. Když vedení kulturního domu zase z pódia odešlo, společně s ostatními se uklonil, než zamířil zpátky do zákulisí. Už se chtěl vypařit do vlastní šatny, kde nechá květiny a vydá se na raut pro něco na zub. Ještě ho však zastavili někteří z herců, že jim ředitel všem řekl, ať tu zůstanou. On si nebyl jistý, jestli se do toho počítá i on, ale jinak by ho přeci nezastavovali, ne? Nakonec se do jeho zorného pole dostane na jeho vkus až příliš akční ředitel divadla, kterému kývne na pozdrav. Mírně ho překvapí ten zvuk, který se podobal jakési siréně zkřížené s kvičením prasete, ale raději to nechal být a věděl, že měl prostě vyklidit prostor dokud to šlo. Nebyl zvyklý na to, že člověk na tak vysoké pozici se chová jako malé dítě a ani se za to nestydí. U Alexe to bylo jiné. On si to ani neuvědomoval, když na něj tohle období přišlo. Všiml si i dívky, kterou tak jasně slyšel zazpívat něco falešně. Nakonec se ale rozhodl, že jí to vyčiní na další zkoušce, protože pochyboval, že by ho v tomhle hluku dokázala pořádně vnímat. Sledoval, jak ředitel bouchá šampaňské a rozlévá ho do sklenic. Aby neurazil, jednu si vezme a pozvedne ji při přípitku výše. Napije se pouze trochu, než ho položí někam stranou a vypaří se jako pára nad hrncem.
Přijde do své šatny a zavře se tam. Květiny položí na stůl a protáhne se. Zanedlouho přijde jeho bratranec, který ho očividně chtěl zkontrolovat, nebo se zeptat, jestli tady bude zůstávat. Na tuhle otázku by mu pouze přikývl. I kdyby se Ray neptal, rovnou se mu rozhodl svěřit své dojmy, protože by to dříve nebo později stejně udělal... i když z jeho výrazu to bylo patrné dost, Ray ho přeci jen znal celkem dobře. "Mohlo to být horší, ale netajím se faktem, že mi tu celkem chybí můj bývalý orchestr... všichni tam byli už přesní jako hodinky a člověk se nemusel bát, že si zapomenout naladit před koncertem své nástroje." Neubránil se pobavenějšímu úšklebku, ze kterého muselo být Raymondovi jasné, že s celou premiérou není tak úplně spokojený. Měl prostě vysoké nároky na své okolí, které dnes nebyly uspokojeny. Nepochyboval však o tom, že se na tuhle premiéru bude snášet pouze samé pozitivní ohlasy i od kritiků. Sebral kytici ze svého stolu a vykročil směrem k vysokému muži. "Dej to nějaké slečně, která ti padne do oka." Kmitne koutky rtů do přátelského úsměvu. "Půjdeš se mnou? Pak se můžeme rozdělit, ale momentálně máme stejnou cestu." Navrhl svému bratranci, než se s ním nebo bez něj rozešel chodbou směrem ke kongresovému sálu, kde měl probíhat raut. "Příjemný lov." Mrkl na něj lišácky, než se tomu uvolněněji zazubil a vydal se davem pro něco k pití. Raymonda měl rád, i když si občas lezli na nervy. Nebo spíše on jemu, ale toleroval ho a Alexander mu věřil. Dokázal se v jeho přítomnosti trochu víc odvázat. Cestou ho odchytilo pár lidí, kteří s ním chtěli konverzovat o velkolepém hudebním podkresu. Slovům chvály se samozřejmě bránit nechtěl, takže stůl s nápoji musel chvíli počkat. Nakonec byl přeci jen propuštěn a došel si pro sklenici šampaňského.
Obrázek Obrázek
Uživatelský avatar
Raymond Reed Rossi
Příspěvky: 8
Registrován: čtv 26. lis 2020 22:26:21
Přezdívka: Sel
Bydliště: Západní obytná zóna, Gold Pit

Re: Premiéra muzikálu Fantom opery

Příspěvek od Raymond Reed Rossi »

Jelikož se rozhodl vlastně celé představení stát, protože to nevypadalo, že by nějaké sedadlo zůstalo volné a sedět a sledovat to ze zákulisí by jen zkazilo celkový dojem, tak zůstal stát u stěny, odkud měl obstojný výhled, jak na jeviště, tak na orchestr. Očividně ale nezůstalo tohle jeho rozhodnutí úplně bez povšimnutí, protože ho před začátkem představení zaregistrovala malá holčička asi ve věku jeho dcery, a dokonce jí byla neuvěřitelně podobná. Naštěstí její matka nebyla Aileen tolik podobná, takže ho nezachvátil nějaký stres z toho, že by se tu ukázaly. Dřepne si a tak se sníží blíž k holčičce. „Ty bys taky neměla, ale víš, já musím dohlížet na pana dirigenta a ze sedadla bych na něj měl špatný výhled. Ale ty si musíš pěkně sednou a pořádně si to představení užít, což by nešlo, kdybys někde pobíhala nebo postávala.“ Odpoví jí s menším úsměvem a klidným hlasem, kterým zkrátka s dětmi mluvíte. Sice měli někteří dospělí tendence s dětmi mluvit, jako by spoustě dětí dělalo problém jim porozumět, ale Ray vždycky mluvil tak nějak normálně a na rovinu. Neměl sklony k nějakému žvatlání nebo jednoduchostem. Děvčátko se na něj zamyšleně podívalo, ale než stačilo něco říct, tak už se mu její matka omluvila a dívku odvedla. Ta se ale stejně ještě otočila a zamávala mu. Ray se jen pousmál a v klidu počkal na začátek vystoupení.
Nemusel čekat nijak dlouho, než sál potemněl a pozornost všech se upřela na jeviště a oponu. U něj to nebylo jinak, ačkoliv ze začátku představení měl nutkání sem tam zvedat oči k Alexovi, který ale dneska dle všeho nebyl v náladě, že by se sebral a odešel, takže nakonec věnoval svou plnou pozornost představení, které bylo opravdu dobré. V duchu si udělá poznámku, aby pak Alexe pochválil, ale stejně tak asi musel dát určité uznání i řediteli a režisérovi, kteří tohle celé dali dohromady a s tím nápadem přišli. Fantom opery nebyl nejjednodušší muzikál, ale Ray dokázal říct, že se to hercům povedlo, ačkoliv byl jen laikem bez přílišného hudebního sluchu. Hudebního talentu měl Alex za ně oba. I tak ale věřil tomu, že si Alex najde důvod, proč nebude s něčím výkonem spokojen. Málokdy se stávalo, že by nic nenašel.
O přestávce v podstatě zůstal stát na místě, kde ho opět odchytila holčička, se kterou se setkal už před začátkem. Tentokrát s ní ale maminka nebyla, nejspíš jí utekla. „Pan dirigent je pořád na svém místě.“ Poslušně zahlásí a Ray se na ní usměje. „Tak to je dobře. Ještě máme ale druhou půlku.“ Upozorní jí na to, na což mu holčička přikývne a pak se rozhlédne. Následně se s ním opět rozloučí a vyrazí za maminkou, která stojí opodál a nesouhlasně děvčátko sleduje. Druhá půlka pak uběhne podobně rychle jako ta první, a i do té se Ray docela zažere. Pak ale zmizí ze sálu ještě předtím, než rozsvítí a všichni lidé se budou chtít najednou dostat ven. Přece jen do tlačenice se dostat nepotřebuje, takže tiše odejde ze sálu a zaleze do zákulisí. Tam si to namíří rovnou do šatny svého bratrance, který už tam je. Přece jen dostat se ze sálu až sem nějakou chvíli zabralo a on odcházel až o děkovačce.
„Takže dneska zůstáváš i na raut?“ Nadhodí otázku, když vejde do šatny. Odpovědí mu je jen kývnutí, načež se Alex rozpovídá o svém dojmu z představení. Neptal se, ale bylo mu jasné, že mu to bratránek sdělí. Vždycky měl tendenci se o podobné věci dělit a Ray si už zvykl, že v tomhle nemá smysl mu odporovat. Jemu se představení mohlo líbit, ale nebyl důvod to nutit Alexovi, který by měl stovky argumentů, proč to tak dobré nebylo. „Neměl bys to nějaké slečně dát spíš ty?“ Nadhodí, ale je mu jasné, že to není Alexův styl, tudíž si vezme pugét do ruky a v duchu se mu objeví zajímavá myšlenka a na tváři se mu objeví pobavený úsměv. „Jasně, pojďme.“ Souhlasí s ním a vyrazí po bratrancově boku směrem do místnosti, kde se koná raut. Nemělo by smysl, aby se rozdělovalo a dělali si nějaké rozestupy. Navíc nebude divné, když se tam ukáží spolu, byli rodina a v podstatě spolu i pracovali, ačkoliv lidé většinou věděli spíš to první. Nad jeho přáním zavrtí hlavou a s květinou v ruce se rozhlédne po místnosti, jestli někde nezahlédne malou holčičku, se kterou se seznámil. Nakonec zahlédne její maminku, a tak nějak předpokládá, že děvčátko nebude daleko. Tak se k nim dostane a samozřejmě slušně pozdraví. „Mám tu pro tebe takovou odměnu za tvoji pomoc s hlídáním dirigenta.“ Předá květiny holčičce, která zrudne, ale převezme si je. Pak se Ray podívá na její matku a prohodí s ní pár slov o představení. Pak se ale spíš zamísí do davu a asi teprve uvidí, kam ho dnešní večer zavede.
Obrázek
Uživatelský avatar
Bastien Morton
Příspěvky: 88
Registrován: pon 12. zář 2016 22:19:22
Přezdívka: Dolor

Re: Premiéra muzikálu Fantom opery

Příspěvek od Bastien Morton »

*Pohodlně usazen na svém místě si netrpělivě poklepává dlaněmi do stehen v rytmu melodie, která mu z nějakého důvodu utkvěla v hlavě. Pravděpodobně hrála ráno v rádiu při vázání květin právě pro dnešní premiéru. Vzpomene si, jak si květiny dopoledne přebírala drobná žena, která mu zdrceně oznamovala, jak moc jí mrzí fakt, že už nemají žádný volný lístek, kterým by ho za jeho tvrdou práci obdarovali. On jí ale uklidnil s tím, že se mu lístek povedlo ukořistit a ať si s tím tedy nedělá starosti. Jeden by ani neřekl, že ho zrovna jeho práce může dostat na tolik zajímavých míst. Při čekání na Angel se rozhlíží po sále, prohlíží si každý malý ozdobný detail na zdech, rozdílnou paletu barev, nedokonalosti, které dělají celek vlastně dokonalým. Sem tam někomu uhne, aby je pustil na své místo a když se jeden postarší muž usadí vedle něj, pokyne mu s přáním hezkého večera na pozdrav. Vytáhne z kapsy telefon, aby zkontroloval čas a podíval se, jestli případně nemá nějakou novou zprávu od Angel. Minuty utíkají dál a jeho pozornost si tentokrát získá slečna, která mu byla trochu povědomá. Ach, ten večer v dolech. Secvakne mu v hlavě a doufá, že jí do svých vzpomínek zařadil správně. A ona si ho očividně také pamatuje, když ho zdraví.* Dobrý den. *Oplatí jí tedy s úsměvem pozdrav a už už se chce zase věnovat svému pokukování kolem, když si všimne, že se slečna vedle něj usadila. Krátce pohledem sjede nejprve jí a potom i muže po svém druhém rameni. Tohle nějak nevychází.* Omlouvám se, ale myslím si, že tohle místo je obsazené. *Poznamená směrem ke slečně, která se vedle něj zrovna usadila a pokud mu nabídne svůj lístek, přesvědčí se, že opravdu sedí na správném místě. Z náprsní kapsy vytáhne i ten svůj, aby přeci jen on nebyl za hlupáka, ale jeho místo také sedí. Jedině...* Omlouvám se, ale mohl bych vidět váš lístek? *Nakloní se k muži, který sedí vedle něj. Ten ho obdaruje zmateným pohledem, ale na žádné další akce není prostor, přerušil ho totiž hlas oznamující brzký začátek představení, který je mimo jiné také vyzýval k tomu, aby si vypnuli své mobilní telefony. On ten svůj ještě rychle vytáhne z kapsy a vyťuká zprávu Angel. Jsi v pořádku? Už to začíná a asi sedím špatně nebo nevím. Kde jsi? Tlačítko "odeslat" zmáčkne ve chvíli, kdy světla v sále začnou zhasínat a on s rychle tlukoucím srdcem pevně stiskne telefon v rukou. Co když se Angel něco stalo? Co když teď potřebuje jeho pomoc a on tady čeká, namísto toho, aby byl u ní. Nebo jí také mohl někdo přepadnout a ukrást jí lístek! No ano! Hodí na každou stranu nedůvěřivý pohled a přemýšlí, kdo z tvé dvojice působí jako pravděpodobnější podezřelý. V dalších vteřinách už se ale opona rozevřela a před jejich zraky stanuly první herci. Je to...? Na okamžik úplně ztuhne a se slabým přimhouřením oči se snaží zafixovat na obličej slečny, představující hlavní hrdinku. Ten obličej totiž moc dobře zná, ale nic z toho mu nedává smysl. Proč je tam a ne tady vedle něj? A ty hnědé vlasy ho tak moc matou! Nejraději by se zvednul a došel se postavit až přímo před ní, jen aby se přesvědčil, zda-li je to vskutku ona. Pak se ale stane něco, co ho skutečně přesvědčí. Angel otevře pusu a začne zpívat a v ten moment veškeré pochyby a otazníky jdou stranou. To na jevišti je vážně ona. Rty se mu automaticky zkroutí do mírného úsměvu a on se zase pohodlně usadí do sedačky. S otázkami v hlavě na ní fascinovaně hledí a nechává se pohltit jejím hlasem. Proč mu o tom neřekla? Doufá, že jen nebyl ignorantský a tuhle část jejího já zapomněl. Dal by ale ruku do ohně za to, že se mu o tom nikdy nezmínila. Otázky ale zablokuje stranou. Chce se totiž plně věnovat příběhu a tiše při tom obdivovat tu úžasnou osobu, kterou Angel je. Myslel si to o ní i předtím a dnešní večer tu jeho myšlenku jen a jen podpoří. Skoro až se zasněným pohledem sleduje dění na jevišti a přestože se sebevíc snaží věnovat pořádnou pozornost i ostatním, jeho oči vždycky nějakým zázrakem sklouznou právě k ní. Jako magnet.
Na konci představení nemohl jinak, než se připojit k většině sálu a při horlivém potlesku se postavit. S úsměvem na rtech a zvláštním pocitem hrdosti v srdci sleduje Angel, která se společně se svými kolegy herci uklání všem v hledišti. Zatleská také i výtečnému orchestru, byl to vskutku impozantní zážitek. Dojde i na gratulace a předávání květin. Kdyby jen věděl, že právě jednu z jeho květin bude držet v ruce právě Angel. Herci se ukloní naposledy a sál se pomalu začne vyprazdňovat. On sám se musí ještě na chvilku posadit. S omámeným výrazem, jak kdyby mu něco těžkého spadlo na hlavu, ještě chvilku civí před sebe a blaženě se u toho usmívá. To nahoře byla Angel. Ta Angel. Dokonce se musí i trochu uchechtnout. Něco takového by ho totiž nikdy nenapadlo. Když si všimne, že se slečna vedle něj dává na odchod, vyskočí na nohy a poklepáním na její rameno si získá její pozornost.* Promiňte. Jen bych se vám chtěl omluvit za to předchozí nedorozumění. Měl jsem za to, že se mám s někým potkat a ten někdo byl přitom celou dobu na jevišti! *Zasměje se nevěřícně a uvědomí si, že to pravděpodobně se sdílením trochu přehání a zatáhne tedy za pomyslné otěže.* Pokračujete na raut? Nejsem si úplně jistý kudy kam, dlouho jsem v divadle nebyl, tak jestli by vás neobtěžovala moje osoba... *Trochu se obává, aby si to slečna nevyložila špatně a hlavně toho, aby jí potom chudinku nemusel někde nechat stát samotnou, když se potká s Angel. Pokud se s ní vůbec potká. Ta ženská je totiž všude, jen ne tam, kde tvrdí, že bude. Angel ale jistě nebude vadit zabavit další duši. Pokud tedy slečna souhlasí, vydá se po jejím boku směrem ke kongresovému sálu, přesněji se jí nechá vést a sděluje jí přitom své zážitky z představení. Pokud ho ovšem odmítne, půjde prostě s davem a do sálu dojde sám. Pohlédne na všechny ty stoly s jídlem a všechny ty lidi. Tady někoho najít bude jistě oříšek.*
Obrázek ObrázekObrázek
Uživatelský avatar
Angel Lunienne Hackett
Příspěvky: 162
Registrován: pát 27. bře 2015 22:06:34
Přezdívka: Meep
Bydliště: Gold Pit

Re: Premiéra muzikálu Fantom opery

Příspěvek od Angel Lunienne Hackett »

V tyhle chvíle byla tak neskutečně ráda, že sdílela šatnu právě s Jody, která jí dodala ztracenou sebedůvěru. Dokonce i vyzkoušela, jestli její paruka sedí dost pevně na to, aby v polovině představení nespadla. Nepochybovala o tom, že by se z Fantoma Opery najednou stala komedie a ona by tam měla zaděláno na pořádný ranec ostudy. Snad se tohle ale nestane. Dokonce Jody řekla i to, že přežije třetí světovou, čímž ji opravdu rozesmála. Tohle děvče bylo sluníčko. "Taky budeš dokonalá.. nemůžu se dočkat, až tě uvidím v tom kostýmu zase tančit." Usmála se na ni ještě, než obě dvě musely blíže k ostatním hercům. Přifařila se ještě k Jody a usmála se na ni. "Děkuji moc... nápodobně." Ujistila ji ještě a mile se usmála i na Jimmyho, který je přišel podpořit do zákulisí. Pořádně se ještě protáhla a když ten známý hlas začal hlásit, že si diváci musejí vypnout své mobilní telefony, sevřel se jí žaludek. Nakonec provedla drobné dechové cvičení a ujistil sebe samotnou, že to zvládne. Stejně neměla na výběr a přeci na tohle dost dřeli, takže to nemohla zkazit.
Během představení ze sebe vydala to nejlepší, co mohla. Vžila se do své role a pokoušela se předat divákům vše, co Christine v ten moment cítí a doufala, že se jí to podařilo. Jakmile byl konec, slzy úlevy a štěstí se jí tlačily do očí. Nepokazila to. Zvládli to. Premiéra se úspěšně povedla! Konečně si mohla oddychnout a ze srdce jí spadl nehorázně těžký kámen. Potlesk ve stoje pro ni byl největší odměnou a jen těžko zadržovala slzy, protože ji to celé opravdu dostalo. Byla tak ráda za to, že se jí naskytla tahle možnost a že se nebála ji využít. Ukousla si velké sousto, ale nakonec se jí ho podařilo zvládnout. Na pódium přišel i Jimmy se svou asistentkou, aby jim rozdali květiny a ona jejich nového ředitele objala nazpátek. Doufala, že Bastien z toho všeho bude alespoň tak nadšený jako ona. Bála se jeho reakce a toho, že se na ni bude zlobit, že na něj kula takové nepravosti, ale doufala, že mu přeci jen tu radost udělá. Naposledy se uklonila, než zaběhla s ostatními do zákulisí. Jako první objala Jody a pořádně ji stiskla s veselým pískáním a poskakováním. Čišela z ní dobrá nálada a energie. Doufala, že takhle nabitá vydrží dlouho. Potom poobjímala další kolegy a nezapomněla kolem krku skočit i Fantomovi a Raulovi a poděkovat jim za to, že jí trpělivě pomáhali se vžít do její nové role. Jimmy se k nimi přidal s šampaňským a Angel si se všemi mileráda přiťukla, než se trochu napila a potom chytla Jody za ruku. "Pojď, jdeme se připravit a sundat ty paruky." Široce se na kamarádku usmála a dovedla si ji až do šatny, pokud tam Jody nechtěla zůstat. Sundala si paruku a všechny drátky, které by jí rozhodně překážely. Požádala ještě Jody, jestli by jí nezapnula růžové šaty a případně jí pomohla se zapnutím či zašněrováním i ona. Své blonďaté vlasy si ještě učesala a rozhodla se je nechat rozpuštěné ostatně jako téměř vždy. "To bylo fakt báječný!" Podělila se ještě o svou radost. "Jody, musím běžet. Někdo na mě čeká! Snad... pokud raději nevzal nohy na ramena." A že to by ji hodně mrzelo. Naposledy kamarádku objala, než se chvatným krokem vydala směrem ke kongresovému sálu.
Jakmile vešla do sálu plného lidí, ničím se nechtěla rozptylovat. Chtěla hned najít svého květináře a udělat mu překvapení. Podařilo se jí ho zdálky zahlédnout a ať už měl společnost nebo ne, vydala se tím směrem. Pokud byl sám, nenápadně se k němu zezadu přikradla a své drobné ručky mu položila na oči. "Hádej kdo je." Broukla mu do ouška a bylo slyšet, že se široce usmívá a má dobrou náladu. Pokud jí v úleku jednu nevrazil, pustila ho, aby se k ní mohl otočit. "Ahoj." Pozdravila ho tedy a pokud se jí nehodlal vytrhnout, chytla ho za ruce, aby si mohla zase užít jeho blízkost a podělit se s ním o přehršel své pozitivní energie. Pokud s ním byla i Andy, tak Angel neblbla jako malé dítě, ale přišla k nim oběma hezky zpředu a široce se na oba usmívala. "Dobrý večer oběma!" Bylo na ní poznat, jak moc dobrou náladu má a jak nedokáže své nadšení pořádně držet na uzdě. "Jak se vám líbilo představení?" Zeptala se obou nemálo zvědavě, než jí trklo, že je hodně neslušná a pokud je ještě nikdo nepředstavil, tak natáhla svou pravici směrem ke slečně. "Jsem Angel, těší mě." Usmála se na ni a mezitím si stoupla po boku Bastiena, aby mu ho mohla chytnout za ruku. Nebylo to nijak majetnické gesto, pouze se tam moc těšila, až budou zase spolu.
Uživatelský avatar
Andromeda Andy Carter
Příspěvky: 158
Registrován: úte 26. kvě 2015 20:34:19
Přezdívka: Sel

Re: Premiéra muzikálu Fantom opery

Příspěvek od Andromeda Andy Carter »

Mladík jí byl povědomý, takže jí v hlavě chvíli šrotovala odkud asi. Nakonec jí to secvaklo a zařadila si ho v rámci prohlídky dolů. Nutno podotknout, že na ten večer nevzpomínala moc ráda, takže proto ho hned nezařadila. Navíc by ho pozdravila i tak, přece jen to byla slušnost, když vedle sebe stráví následujících pár hodin, jelikož se nejednalo o zrovna moc krátký muzikál. Zmateně se na něj podívá ve chvíli, kdy jí sdělí, že by místo, na kterém sedí, mělo být obsazené. Pro jistotu tedy vytáhne lístek s místem řady a sedadla a pro jistotu to překontroluje. „Ne, tohle by mělo být moje místo.“ Odpoví mu tentokrát s jistějším výrazem, jelikož měla možnost se ujistit ve svém názoru. Nechá ho na lístek podívat, a i on očividně uzná, že její místo odpovídá vstupence. Očividně se dle něj stalo něco, co se stát nemělo a on byl zmatený. Neměla mu to za zlé, taky na ní mohl začít křičet, a to by jejímu večeru určitě moc neprospělo. Ovšem jeho pátrání ukončil hlas, který všem oznamoval, že představení bude začínat. To jí přivedlo k tomu, aby si vypnula mobil a věnovala následně svou plnou pozornost už jen muzikálu.
Jakmile tedy zhasnou světla a začne se roztahovat opona, vypustí z hlavy myšlenky na tom, proč má asi muž vedle ní pocit, že je něco špatně s některým z jeho sousedů a jak by pak určitě měla najít Jima, aby mu za ten lístek poděkovala. Začne se plně soustředit na herce a herečky, kteří před ní na jevišti dávají do pohybu příběh, který už byl sice převyprávěn několikrát, ale očividně nikdy neztratí na svém kouzlu a divadla po něm vždycky budou mít chuť sáhnout jako po osvědčené klasice, kterou Fantom opery zaručeně byl. Zpěv, hudba a kulisy vytvářeli krásnou souhru, která v divákovi rozhodně ponechávala silný zážitek. Rozhodně po tomhle musela pak odchytit Jima, aby mu za lístek poděkovala. Sice to mělo být jeho poděkování za jeho záchranu, což dle jejího názoru nebylo zase tolik potřeba.
Když se představení dobere svého konce, připojí se k velkému počtu lidí v potlesku ve stoje. Přece jen si to herci jistě zaslouží za ten výkon, co právě předvedli. Shlédne celou děkovačku i s předáváním pugétů. Upřímně se těšila i na výkon dirigenta, protože na pár Karkarovových koncertech už byla a ten nikdy nezklamal. Jakmile se herci naposledy ukloní, opona se zatáhne a světla v sále se rozsvítí, urovná si šaty a má se k odchodu. Zastaví jí ale poklepání na rameno, což ji přinutí se otočit a zadívat se na muže, který ji na začátku osočoval z toho, že sedí na obsazeném místě. „V pořádku, nic se neděje. Chápu, že pokud jste to nevěděl, tak vás tohle asi zmátlo.“ Odpoví mu a usměje se. Nebylo potřeba mu jeho omluvu odmítnout, když v podstatě neprovedl nic hrozného. Zkrátka měl za to, že vedle něj má sedět někdo jiný než zrovna ona a nebylo v tom nic osobního. „Přesně tam mám namířeno a určitě mi nebude vadit doprovod.“ Odvětí a mírně přikývne na souhlas, že jí opravdu nevadí společnost. Sice pak asi bude vyhlížet Jima, ale ten bude jistě pobíhat mezi lidmi, takže by mohlo být těžší ho někde dostihnout. Pak se vydá uličkou ven z hlediště, aby mohli společně zamířit směrem k sálu, kde se koná raut. Sice už tu taky delší dobu nebyla, asi jako většina lidí, ale přesto si směr ještě vybavuje. Na oplátku svému dočasnému společníkovi sděluje svoje dojmy a aspoň tak mají téma, o kterém se mohou cestou bavit. Když vejdou do sálu, kde je kromě jídla a pití také velké množství lidí, trochu se zamračí. Odchytit tu kohokoli bude jistě výzva. „Jestli tu budeme chtít někoho najít, tak to jistě bude výzva.“ Poznamená, zatímco očima projíždí dav, jestli někde nezahlédne nějakou povědomou tvář. „Co začít něčím k pití, než se rozdělíme?“ Nabídne mu a usměje se. Přece jen tu nemůžou postávat jen tak u dveří a nic nedělat. Jestli souhlasí, vyrazí tedy společně k baru. Jinak je blondýnka odchytí asi už u vchodu. Dívku si naštěstí Andy spojí ja s večerem v dolech tak teď i s představitelkou hlavní role. Sice jí neviděla nijak často, ale představitelku Cristine měla posledních pár hodin na očích docela dost. „Dobrý večer.“ Oplatí jí pozdrav a usměje se nad její první otázkou. Samozřejmě, že musí být zvědavá, jak se její výkon líbil. Dalo se to velmi snadno pochopit. „Musím říct, že to bylo opravdu krásné. Celé nastudování má svoje kouzlo a hudba byla dokonalá. Navíc musím říct, že vyzpívat ty party vaší postavy muselo být složité. Každopádně gratuluju ke skvělému výkonu.“ Sice nebyla zrovna divadelní kritička, ale pár her a představení už viděla a některé věci zkrátka odhadnete a posoudíte podle vlastních schopností. Teprve když se žena představí, tak jí samotné dojde, že jí to nedošlo. Nepředstavila se vlastně ani muži, se kterým šla až sem. „Jsem Andromeda, ale stačí Andy. Těší mě.“ Oplatí jí představení a stiskla jí nataženou ruku. „Vám jsem se vlastně taky nepředstavila. Pardon.“ Otočí se k muži a na tváři se jí objeví omluvný výraz. Natáhne k němu ruku a zopakuje stejnou frázi jako s Angel. Samozřejmě ji neujde to, že očividně patří k sobě. „Takže předpokládám, že to vy jste ta, která se zapomněla zmínit, že bude dnes hrát a ne sedět v hledišti.“ Nejedná se o nějaký útok nebo něco podobného, zkrátka jen konstatování faktu, který jí došel. „Nebudu vás rušit. Měla bych se jít podívat, jestli někde najdu Jima.“ Pronese a začne se rozhlížet, jestli ředitele divadla někde nezahlédne, aby se k němu mohla vydat.
Uživatelský avatar
Jodie Ellen Reyes
Příspěvky: 4
Registrován: sob 01. srp 2020 11:27:54
Přezdívka: Charlie

Re: Premiéra muzikálu Fantom opery

Příspěvek od Jodie Ellen Reyes »

Než odešli z šatny, věnovala dlouhý pohled bílému baletnímu kostýmu, který byl pro Meg tak typický a asi za deset minut po začátku představení ho na sebe musela urychleně navléknout pro duet Christine s Meg Giry a v podstatě i pro zbytek Fantoma, až na pár malých výjimek. „Tak snad se mi nezvrkne kotník a neslítnu na čumák během obyčejné chůze,“ zažertovala s úsměvem a zaklapla dveře.
Během začátku pak stála se zbytkem baletního sboru na levé straně a nervozitou si žmoulala lem sukně, než přišla jejich chvíle a společně s ostaními děvčaty vyběhla na jeviště. Snažila se, zatraceně se snažila, aby působila tak perfektně, jak měla. Zpívala jemným dívčím hlasem, který sice byl značně vysoký, nikoliv však tak vysoký jako hlavní herečky a dávala si záležet na tom, aby její hraní bylo plynulé a přirozené. Sama o svém výkonu ale trošku pochybovala, zvláště ve chvilce, kdy měl přijít potlesk. Meg vždycky šla jako jedna z hlavních, hned po Raulovi a potlesk byl důkaz toho, jak dobře si vedla. Co když něco strašlivě zkazila? Co když neměla dopnuté špičky a roli nedokázala ztvárnit podle představ publika a choreogafa a samotného ředitele divadla? Naštěstí veškeré vrásky na čele byly zcela zbytečné.
Stáli. Obecenstvo opravdu, opravdu stálo a tleskalo a hvízdalo a pokřikovali "bravo!" takovým způsobem, že se Jodie na obličeji objevil obrovský úsměv a stejně jako spousta dalších šťastných děvčat se jí štěstím oči naplnily slzami. Objetí od Jimmyho pak bylo víc než uvítáno, protože si chvilkami připadala, že se snad samotnou radostí složí. „Děkuju, ale ty taky bezva práce, říďo!“ řekla mu vesele. Květiny pak držela v náruči do doby, než se za nimi naposledy zavřela opona a celé obsazení se přesunulo do zákulisí. Všichni byli neuvěřitelně veselí, gratulovali si navzájem a Jodie nebyla o nic jinačí. S Angel sdílela pískot i poskakování, pevně jí objímala a hopkala s ní na místě do kolečka. Na Fantoma vyskočila zpozda Madame Giry a vlepila mu pusu na tvář, načež mezi nimi proběhlo další podivně dlouhé přátelské plácání, které se skládalo i ze závěrečného BALALALALA alá Big Hero 6. Od své herní matky byla následovně také obejmuta a dostala pusu do vlasů a Raul, který jí jednou rukou objal a druhou začal lehtat, byl boopnut, než ho starší Giry lapila pro sebe. Jimmy byl obejmut podruhé, tentokrát ale z Jodiiny iniciativy, načež alkohol sice přijala, ale přípitek jen naznačila. Raději pak skleničku dala k dispozici Fantomovi, který to zřejmě víc než kdokoliv jiný potřeboval.
„Máme to za sebou!“ vykvíkla Jo jakmile zabouchla dveře do šatny a opřela se o ně. Svezla se na zem a chviličku tam vesele seděla s roztaženýma nohama úplně vyřízená, ale za to se neustále usmívala jako měsíček na hnoji. „Bylo to naprosto boží, klidně bych si to dala znovu! Ty jsi byla úplně dokonalá, nádherná a tak strašně krásně ti to zpívalo! A jestli tě ten dirigent za něco sprdne, bude to za to, že jsi byla moc perfektní Christine!“
Sundat paruku nebylo tak těžké, spoustu času zabralo vyndat si všechny pinetky a rozmotání uzlíku, který se nějakým záhadným způsobem vytvořil kolem drátku na mikrofon. Naštěstí to zvládla bez větší ztráty vlasů a navíc po tolika hodinách, kdy je měla připnuté k hlavě, se jí zformovaly hezoučké kudrlinky. Angel pomohla do šatů, její pomoc ale odmítla. Potřebovala se nejprve trochu osprchovat, protože po všech těch baletních číslech ze sebe potřebovala smýt veškerý pot a trochu se zrelaxovat. „Jen utíkej,“ mrkla na ní, zatímco se balila do ručníku a hledala mýdlo, „jen ho nenech čekat. A kdyby se náhodou nedostavil, je to blbeček a společnost ti budu dělat já!“ Angel pevně objala, aby jí snad dodala trochu odvahy, než se odebrala do sprch.
Do kongresového sálu vstoupila ve světlých šatech, s vlasy lehce sčesanými dozadu ve stylu paruky Meg Giry, jen značně kratší. Na krku pak měla jako vždy zlatý medailonek se vzpomínkou na rodiče, více bižuterie nechtěla a ani nepotřebovala. Peníze a telefon schovávala ve skrytých kapsách u šatů, stejně tak pero, kdyby náhodou někdo chtěl něco jako podpis nebo snad napsat její číslo.
Na rozdíl od ostatních ale neměla ani doprovod, ani známé nebo blízké přátele, které by na premiéru pozvala. Místo společnosti tak vyhledala občerstvení, kde si na talířek vyskládala dva velké obložené chlebíčky a vzhledem ke kručícímu žaludku zapomněla na nějaké slušné mravy a začala se cpát. Očima mezitím brousila po místnosti a hledala nějaké volné místo, kam se svou ulovenou kořistí zamířit.
Obrázek
Uživatelský avatar
Sofia Charley Kahard
Příspěvky: 250
Registrován: čtv 07. srp 2014 22:58:47
Přezdívka: Freya
Bydliště: Edinburgh, Skotsko

Re: Premiéra muzikálu Fantom opery

Příspěvek od Sofia Charley Kahard »

Ještě před zahájením představení si s matkou vyměnila několik slov. Víceméně hovořila především Tara, která si uzmula nazpět letáček, do nějž Sofia hleděla déle než by bylo zdrávo. Prstem přejížděla po papíru a ukazovala na známá jména. Ta blondýnce neříkala vůbec nic, zato maminka už v duchu plánovala pozdější setkání po letech, vřelá objetí a radostné úsměvy z neočekávaných shledání. Sofia se soustředila spíše na zjištění ohledně Angee a jejího obsazení v muzikálu. Kamarádka z dřívějších let měla ztvárnit hlavní roli a přesně takový úspěch musela odměnit pochvalou. Nezavdávala si příliš vysoké naděje, že by na Angel mohla narazit a sdělit jí své uznání z očí do očí. Odloučení zapracovalo, zcela jistě se jedna druhé odcizily, ačkoliv na milou tvář téhle slečny bude vždy vzpomínat o něco raději. Ať už chtěla nebo ne, na mysl přišel i Jimmy, který byl nedílnou součástí jejich party a co víc, i jejího života. Připadalo jí až vtipné, jak snadno se dokázala poddat cestě napříč vzpomínkami. Jejich poslední setkání, ač neplánované, skončilo obrovským fiaskem. Za žádných okolností se tomu pocitu nechtěla vystavit znovu. Pokud zde byl Jim jakožto ředitel divadla, jeho zájmy se jistě ubíraly zcela jiným směrem. Povinností kolem náročných příprav večerního představení bylo mnoho. Nepochybovala o tom, že i sebemenší nedostatek bystrému oku neunikne. Navíc zavítala do prostor kulturního domu z jiných důvodů. Mohla si vyčítat nezdařené jednání, stejně jako litovat, že se kdy do Gold Pitu vůbec vracela… Ale jak se znáš, stejně bys nedospěla k žádnému kloudnému závěru. Takže to nech takhle… klid. Užívej si večer, proto jsi přece tady… ve svých vlastních myšlenkách dokázala nalézt zmatek podobně jako zklidnění. Musela jen nalézt způsoby. Přestala se proto přehrabovat v tom, co bylo a soustředila se na to, co mělo přijít.
Síla světel začala slábnout a do světlovlásky se dal neklid. Přestože byl sál plný nedočkavých lidí, temný sál na ni nepůsobil dobře. Strnula, pravou dlaní sevřela opěrku svého sedadla a dechovým cvičením zahnala tíživý pocit na hrudi. Brzo sis uvědomila, že při představení se nesvítí… Kritický hlásek podvědomí zapříčinil nespokojeně podmračený výraz. Ne takový, jaký by pořadatelé od napjatého diváka před zahájením svého veledíla očekávali, ale v takovém počtu hostů se uměla ztratit jako zrníčko písku uprostřed pláže. V záři prvních reflektorů našla potřebné uvolnění k tomu, aby se mohla ponořit do děje a náležitě si vychutnat premiéru slavného muzikálu.
Fantom Opery jí byl velmi blízký. Goldpitské zpracování nebylo jejím prvním, zato se bezpochyby řadilo k jedněm z nejlepších. Hlasité ovace tak byly zaslouženou odměnou za týdny, respektive spíše měsíce dřiny a píle. Připojila se ke stojícímu publiku, ve tváři rozčarovaný úsměv a plna všemožných dojmů shlížela na přehlídku herců. Během představení neopomněla ani na orchestr, nedílnou součást každého hudebního díla. Dirigentovo jméno jí nebylo cizí a znovu musela žasnout nad uměním, které společně s kapelou předvedl. Souhrnně se jednalo o vskutku nezapomenutelný kulturní zážitek. „Čekala jsem hodně, ale tohle? Vyrazilo mi to dech.“ Svěřila se Tara svojí dceři během bujarého potlesku s koncem v nedohlednu. „Opravdu se jim to povedlo.“ Nemohla nic, než souhlasit. Zprávy o úspěchu se jistě rozkřiknou i do světa a přesně taková reklama byla pro Gold Pit tou nejlepší. Jestli nic jiného, tak právě divadelní rodince takový sukces přála. A během tradice při děkování publiku se na pódiu kromě účinkujících zjevila ještě další osoba. Jim, coby hlava celého seskupení, společně s asistentkou v obležení překrásných květin. Tohle bylo přesně takové gesto, které by od Jima očekávala. Každý, kdo v muzikálu působil, si přišel na své. Neuniklo jí objetí věnované od Jima právě Angel. Zasloužíš si to, holka. Pousmála se a při samotném závěru sáhodlouhého aplausu už si pouze mnula dlaně. Trvalo jí, než dokázala od centra dění odtrhnout zrak. Teprve až zmizely známé tváře, byla ochotna vnímat svou matku. S tou se shodly na tom, že nedočkavce nechají projít jako první a teprve poté, až bude situace klidnější, vyrazí do kongresového sálu i ony. Sama za sebe by nejraději odešla ihned po hře, ale nakonec svolila, že kvůli matince ještě chvíli zůstane.
Výtečné pokrmy i nápoje. To a ještě více nabízel hostům připravený raut. Pomalým krokem kráčela po boku Tary, která neotálela a ihned pro sebe i dceru uzmula dvě blyštivé sklenky s prémiovým pitím. „Tak na dnešní večer, Sofi a nový začátek.“ Pozvedla skleničku na vysoké nožce. „Na dnešní večer, mami. Jsem ráda, že náš vztah nevychladl. Ale s těmi začátky zase opatrně, dobře? Pro tebe možná, já už si tím svým prošla…“ a byla přeci spokojená! Tak nač někoho dalšího, natož sebe, ujišťovat? „Na zdraví,“ doplnila se ještě, sklo o sebe cinklo a ona mohla smočit rty v šampaňském, jehož vynikající chuť ji mile potěšila. V následujících okamžicích strávily ještě nějaký ten čas povídáním o všem možném, dokud Tara nespatřila povědomou tvář za zády své dcery. Snad by i Sofia podlehla uvolněné atmosféře, ale slova matky vše dokonale přebila. „Není to Jim Dalton? No jistěže to je on!“ Během ovací v sále nebyl prostor k tomu, aby na přítomnost bývalého přítele upozornila. Nicméně po strhujícím vystoupení se otevíraly dveře jiným příležitostem. „Cože? Kde?“ Ohlédla se přes rameno, aby se přesvědčila na vlastní oči. Skutečně od nich muž nestál příliš daleko, ale na(ne)štěstí právě s někým hovořil. „Moc jste toho spolu nevyřešili, nemám pravdu? A nemyslíš, že by pro to teď byla vhodná chvíle? Než se mu začneš zase vyhýbat…“ nastoupila na ni matka. Musela uznat, že její proslovy se uměly zavrtat pod kůži. S věkem snad nacházela dosud nepoznané talenty. „Nemyslím. Má po představení a rád si odpočine. Nepotřebuje se zabývat tím, co bylo… věř mi, bylo by to nevhodné, mami.“ Oponovala odvážně a nehodlala ustoupit ze svého rozhodnutí. I kdyby se nakopla a rozhovor s Jimem zapředla, kazit náladu mu skutečně nechtěla. „Měla bys, třeba na to čeká,“ naklonila se k ní matka a poupravila světlé vlasy, které zdobil zdravý odlesk. „Ale víš ty co? Právě jsem uviděla Hannah s Davidem a půjdu je pozdravit. Ty by sis měla zatím rozmyslet, jestli promarníš šanci nebo to zkusíš a půjdeš do toho po hlavě, dcerunko.“ Dočkala se pohlazení po tváři, povzbudivého úsměvu a nakonec už mohla pouze sledovat, jak se jí máma vzdaluje k manželskému páru, z nějž zrovna pán účinkoval v odehraném muzikálu. No, pěkný. Nebylo by lepší se vypařit? Zůstala stát na místě, přesně tam, kde ji matka nechala. Když se pohledem vrátila tam, kde předtím Jimmyho viděla, už dávno se toulal někde jinde. Zcela pochopitelně… ach ta matka a její nápady. Že by se drze vypravila k ní a dávným přátelům a narušila jejich rozhovor? Ne, taková bývala dříve. Na dlouhé rozmýšlení to neviděla. Lepší, než postávat kdesi mezi lidmi, se pro ni jevilo místo u strany. Přistoupila proto k jednomu ze stolů, který byl, jako ty ostatní, obsypaný všemožnými dobrotami. Dopřála si doušek ze skleničky a následně ji odložila na kraj stolu. Zamyšleně si prohlédla pestrý výběr a odolávala touze uzobnout jeden plátek lákavě vyhlížejícího sýru. Vydržela, sebrala skleničku a otočila se čelem vzad. Připadala si jako dítě hozené doprostřed rybníka. Takový pocit si nemínila připouštět, proto nervozitu zakrývala výrazem vyrovnaného člověka. Lehce nad věcí, hodnotící vzhled sálu jako celek. Nehty přitom lehounce poklepávala o sklo a bedlivě pátrala mezi jednotlivci, snažíc se mezi nimi najít jednoho konkrétního člověka. Kdyby však věděla, že již pěkných pár chvil stojí hned vedle něj, zřejmě by se měla více na pozoru…
× you story is unique and so different... not worthy of comparison. ×
Obrázek Obrázek
Zamčeno