Premiéra muzikálu Fantom opery

Uživatelský avatar
Alexander Patrick Karkarov
Příspěvky: 43
Registrován: čtv 26. lis 2020 17:10:52
Přezdívka: Meep
Bydliště: Gold Pit

Re: Premiéra muzikálu Fantom opery

Příspěvek od Alexander Patrick Karkarov »

V ruce držel svou skleničku se šampaňským a rozhlížel se kolem sebe. Čas od času věnoval zdvořilý úsměv a pozdrav někomu, kdo ho pozdravil nebo s ním chtěl zapříst nit rozhovoru. Ještě předtím si ale všiml, jak si Raymond odchytl jednu mladou paní s dcerou. Povytáhl zkoumavě o něco výše jedno obočí a čekal, co jeho bratranec udělá. On se rozešel přímo k děvčátku a předal jí květiny, které mu Alex dal pro dámu, která mu padla do oka. Samozřejmě mu neuniklo, jak moc děvče bylo podobné jeho vlastní dceři. V takovém případě se to asi dalo chápat, ale stejně si z něj musel alespoň v duchu střílet, když ho napadla myšlenka: Tahle je pro tebe moc mladá. Šel bys do vězení, kamaráde. Rozhodně to na něj neplánoval hulákat, aby se zachoval nějaké dekorum, ale sám sebe tím rozhodně pobavil. Chtěla s ním mluvit spousta lidí, ale Alexander nechtěl příliš mluvit s nimi, i když to ani jednou nedal najevo. Raději se rozhlédl kolem sebe a pokoušel se najít nějaký cíl, který by ho zaujal a on tak strávil tenhle večer nějak příjemněji. Ne, že by ho nebavilo poslouchání lichotek od lidí obou pohlaví a různých kategorií, ale od nějaké mladé slečny by je jistě slyšel ještě raději. Všiml si jedné blonďaté slečny, kterou právě opustila starší paní a šla někam pryč. Nechala ji tam tam samotnou a jelikož se s někým zapovídala, nevypadalo to, že by se měla někdy brzy vrátit. Položil na stolek vedle sebe šampaňské, aby si urovnal motýlka a zjistil, jestli má zapnuté manžetové knoflíčky. Zase si vzal do ruky skleničku a vydal se jejím směrem. Stejně ji po tomhle večeru už nikdy neuvidí, takže nebylo proč se tím nějak znepokojovat. Navíc předpokládal, že když přišla na premiéru, že jí umění není blízké a tudíž i jeho jméno bude znát. Měl by to o dost jednodušší kvůli pozdější konverzaci v průběhu večera, ale nechtěl předbíhat. Rukou si ještě přejede po svém zrzavém strništi, aby se ujistil o tom, jestli i jeho obličej vypadá stále reprezentativně tak jako předtím. Dívka vypadala, že někoho v davu hledá, takže Alexander předpokládal, že bude velmi rychle odmítnut, ale zkusit se musí všechno. Vypadal charismaticky a profesionálně ostatně jako vždycky. K blonďaté slečně, která poťukávala do skleničky svými nehty, přicházel tak, aby si ho všimla a on ji tam nevyděsil. Snad ji chtěl nechat i přemýšlet nad tím, jestli jde za ní nebo míří k někomu, kdo stojí u stolu za ní. "Přeji krásný večer, slečno." Oslovil Sofii s přátelským úsměvem, ale nehodlal skončit pouze u toho, aby nevypadal nezdvořile. "Smím se k vám připojit?" Zeptal se jí mile, než mu došlo, že se předtím koukala do sálu a snad hledala nějakou známou tvář. "Pokud ovšem na někoho nečekáte. Nerad bych plýtval Vaším drahocenným časem." Na začátku věty sám na chvíli pohledem zapátral v davu lidí, jestli se k ní nezačne někdo drát a nebude po něm chtít něco házet za to, že si dovolil hovořit s jeho přítelkyní. Prstýnek neměla, takže nejspíše neměl co dočinění s vdanou ženou - pokud tedy nebyla z těch, které nenosily prstýnek. Mezitím se na ni při svým slovech s úsměvem zase otočil a vyčkával na její odpověď. Připravil se i na to, že ho rovnou pošle pryč nebo spolu povedou pouze monotónní rozhovor, který dříve nebo později začne jednoho z nich nudit a ten dotyčný tak půjde vyhledat jinou zábavu. Pokud ho dívka rovnou neposlala pryč, rozhodl se představit. "Jsem Alexander Patrick Karkarov." Ale to už určitě víte. Chtěl na moment dodat, ale naštěstí si to nechal pro sebe. Jelikož byli v podstatě stejně vysocí a on měl maximálně půl centimetr na vrch, pohodlně jí mohl koukat do očí. "Mohu znát i to Vaše?" Dotázal se ještě a možná to někoho mohlo působit až příliš strojené nebo formální, ale on takhle zkrátka mluvil. Vždycky se musel hlídat a navíc ani tohle nebyla na škodu. Vypadal jako gentleman ze staré školy a tak se i choval, takže to mohlo leckomu lichotit nebo se mu to naopak protivit. I on se dokázal bavit normálně, ale nikdy nevěděl, komu může věřit a komu ne? Co kdyby se z ní vyklubala reportérka, která by o něm a jeho způsobu vyjadřování otiskla nějaký nelichotivý článek? Nemohl nic riskovat. "Velmi mě těší." Odpověděl po jejím případném pedstavení a pokud si s ním chtěla potřásl rukou, tak chytl pouze její prsty do těch svých, než si její hřbet zdvihl trochu výše a sám se předklonil, aby mohl naznačit polibek na hřbet její ruky. Moc dobře si byl vědom toho, že spousta mužů to dělá špatně a skutečně ženu na hřbet ruky políbí, ale on se této chyby vždycky vyvaroval. Polibek tedy pouze naznačil tak, že na své ruce nepocítila ani jeho dech. Poté její ruku opatrně zase pustil a věnoval jí jeden úsměv. "Jak jste si užila dnešní představení, slečno Kahardová?" Zeptal se a pokud se mu představila i příjmením, rovnou jej použil. Pokud by mu řekla pouze své křestní jméno, oslovení by se vyvaroval a skončil by pouze u slečno.
Pokud by se nechtěla v jeho přítomnosti nacházet a v jakékoliv části jeho příchodu ho vyhnala, pouze by chápavě přikývl hlavou a koutky rtů by se mu lehce zvedly do zdvořilého úsměvu. "Rozumím a v tom případě mne tedy omluvte. Přeji krásný zbytek večera." Kývl jejím směrem, než se i se svou skleničkou vydal zase o dům dál.
Obrázek Obrázek
Uživatelský avatar
James Whittemore
Příspěvky: 124
Registrován: ned 11. led 2015 15:31:12
Přezdívka: Dolor

Re: Premiéra muzikálu Fantom opery

Příspěvek od James Whittemore »

*Když Dani odejde se svým kabátem k šatnám, postává stranou a rozhlíží se po lidech, kolem sebe a jako paranoidní jedinec očekává, kdy se v davu objeví někdo další, připraven mu hodit klacky pod nohy. Dani ale naštěstí není pryč dlouho, a tak s mnohem lepším pocitem, že už jí má zase u sebe, vyrazí k sálu. Všímá si, jak Dani čas od času mávne rukou směrem k někomu známému a on si po jejím boku přijde úplně mimo mísu.* Prozraď mi, koho vlastně neznáš? *Pronese jejím směrem a slabě se k ní nakloní, aby ho lépe slyšela. Dani tady s úsměvem mává skoro každému, kdo je mine, zatímco James by v tomhle davu mohl pozdravit právě jen blondýnku vedle sebe. Nikoho jiného nemá a ani nezná. Fajn, pár zaměstnanců z knihkupectví, přičemž u pár z nich stále bojuje se zapamatováním si jejich správného jména. Je rád, když už si konečně sednou na svá místa a ta šílená procházka mezi lidmi je u konce. Přejede si rukama po stehnech, což naznačuje, jak nepříjemně se momentálně cítí. Raději věnuje pozornost Dani, která s ním sdílí své neumírající nadšení z představení. Mohla bys mi kousek toho nadšení půjčit. Ani nemá prostor na to, aby pořádně zareagoval na první část jejích slov, protože Dani se k němu přesune blíž s přáním zašeptat mu něco do ucha. A že to něco v něm rozpoutalo silné pokušení jí z toho divadla prostě vynést a už nikdy se nevrátit. Prohlédne si jí, jak se na něj šibalsky usmívá a povzdechne si.* Dani. *Vysouká ze sebe sklíčeně, protože momentální situace ho opravdu týrá.* Proč mi to děláš? *Zeptá se s výrazem ublíženého štěněte. Teď by na nějaké divadelní představení s radostí zapomněl. Vzal by jí k sobě domů a tam jí udělal představení čistě jen pro ní, takové, na které by rozhodně nikdy nezapomněla a takové, co v žádném divadle nikdy nezažije. Jeho proud nemravným myšlenek byl ale utnut starším párem, který se kolem nich snaží protlačit na svá místa. Vyskočí tedy na nohy, aby se mohl uhnout, ale koordinace toho chlapa je tak mizerná, že se mu povede přišlápnout Jamesovu nohu. A stojí. A stojí. Zachraňte mě někdo. Když si to onen děda konečně uvědomí a omluví se, dotlačí James na svou tvář ten nejpřesvědčivější úsměv, který v jeho repertoáru jde a ujistí ho, že se nic neděje. Přesto se na něj ale zamračí, když už k nim stojí zády a sunou se šnečím tempem ke své finální destinaci. Snad to stihnou, než to začne. Možná by si mohl na jednoho z nich vsadit, kdo tam bude dřív. Přestaň. Okřikne se v hlavě a snaží se smazat ten pobavený úsměve, který si svým přemýšlením přivedl na tvář.
Během představení se snaží věnovat svou veškerou pozornost jevišti a hercům, kteří pravděpodobně dřeli, aby se do takové hry vůbec dostali. Je pravda, že něco tak promyšleného a dobře seskládaného ještě neviděl, to ale bohužel neznamená, že jeho odpor ke kulturním akcím zázračně zmizí. Krátce po začátku druhé části překvapení ho popadne touha dotknout se Dani, a tak jednu ruku nenápadně přesune na její stehno, po kterém jí pohladí a jemně ho stiskne, než svou ruku jako naprosté nebožátko přesune k té její a jemně jí pohladí, jako by se nic nestalo a on nemyslel na nemravnosti. Po konci představení se přeci jen vytáhne na nohy a odmění herce i svým potleskem. Nebyla to úplná ztráta času a to se u něj dá považovat za úspěch. Doufá, že alespoň Dani bude z představení ještě víc nadšená, než na začátku. Když by z toho byla zklamaná, nikdy by jí žádné divadlo už nedovolil a raději jí doma zabavil jinak. Společně se zvednou a vysoukají se z řady, úspěšně předtím, než se stihne zvednout i ten starší pár, který měl předtím potřebu zaútočit jim na nohy.* Takže? Líbilo? *Zeptá se Dani s očekáváním, když už stojí trochu stranou venku před sálem a nechávají ostatní hrnout se, kam jen se jim zlíbí. Dani se zmínila, že po představení je na plánu i raut. Něco by zdlábnul, což o to... Ale v hloubi duše doufá, že teď je ten moment, kdy se k němu Dani nakloní a pošeptá mu, že je čas jít domů.*
Obrázek Obrázek
Uživatelský avatar
Raymond Reed Rossi
Příspěvky: 8
Registrován: čtv 26. lis 2020 22:26:21
Přezdívka: Sel
Bydliště: Západní obytná zóna, Gold Pit

Re: Premiéra muzikálu Fantom opery

Příspěvek od Raymond Reed Rossi »

Nakonec se od malé holčičky s její matkou rozejde k baru, odkud si vzal sklenku červeného vína. Sice to nebyl jeho oblíbený alkohol, který by si rád dal, ale očividně tu k ničemu jinému moc přístup nebyl, tudíž se musel spokojit s tím. Očividně se na premiéru nehodilo rozlévat tvrdý alkohol, protože někdo by to mohl přehnat. O to u sebe strach neměl, jeho styl života byl dostatečně rušný i bez potíží s alkoholem, což samozřejmě neznamenalo, že by si někdy nedal něco tvrdšího. V jeho podání nejspíše whisky, bourbon nebo koňak. Vždycky záleželo na tom, kde byl a taky na náladě. Jelikož si úplně nestihl zajít na pořádnou večeři, protože neměl čas, tak se následně vydá ke stolu s občerstvení. Chvíli váhá, co si vzít, ale nakonec zvítězí obložený chlebíček s několika sýry a nějakou zeleninou. Jistě by se to dalo považovat za určitou vyváženou stravu. Když se rozhlíží po tom, kam by se se svou napodobeninou večeře mohl usadit, pohled mu padne na dívku, které se očividně nechtělo moc dlouho čekat, než se do jídla pustí. Rozejde se k ní. „Aby vám takhle uprostřed davu nezaskočilo.“ Upozorní jí a teprve takhle zblízka si jí pořádně prohlédne a docvakne mu, že narazil na jednu z hereček, které ještě před chvílí stály na jevišti.
„Jinak přeji hezký večer a musím říct, že vaše provedení Meg bylo úžasné, i když Alex by na tom jistě nějaké mouchy našel, jak ho znám.“ Pronese a pousměje se. Jeho bratranec byl tímhle dost známý. Snad nikdy nebyl spokojený a jen v opravdu výjimečných chvílích od něj slyšel, že se představení vyvedlo podle jeho představ. Většinou to bylo v tom období, kdy byl plný energie a nadšený téměř ze všeho. A současně to taky bylo vždycky s orchestrem, který byl na něj zvyklí a měl ho tak nějak vycepovaný. Zdejší orchestr si na jeho chování a požadavky bude ještě muset zvyknout, ale z toho, co viděl a slyšel, tak to jistě ve výslekdu nebude problém a nějak si sednou. Pokud tedy všichni vydrží jeho věčné týrání na zkouškách, které nikdy nebyly snadné. Dokonce ani ve dnech, kdy neměl Alex náladu nic dělat, to dával hudebníkům dost pocítit a možná je cepoval více než normálně. Takovým zkouškám Ray často i přihlížel a uvnitř se bavil nad neštěstím těch ubožákům, kteří byli Alexovi vydáni na pospas. Nezřídka se stalo, že se chtěl někdo vypařit. No, většinou mu to neprošlo, když tam seděl on a dohlížel na to. To se naštěstí v posledních pár týdnech neodehrálo, ale stejně se v divadle pohyboval, takže ho teoreticky zaznamenat mohla.
„Každopádně jsem Raymond Rossi, Alexův manažer a taky bratranec. Nikdo mimo rodinu by to s ním asi nevydržel.“ Představí se jí, aby nebyl za nějakého neurvalce a obyčejně by jí asi podal ruku k potřesení, ačkoliv to mají dělat ženy, ale on byl zase starší, takže z toho vzniklo pěkné etiketové dilema. Naštěstí ani jeden z nich neměl volnou ruku, takže se tím nemusel zabývat. Nebo přinejmenším on volnou ruku neměl a riskovat, že se polije červeným vínem nebo na sebe vyklopí chlebíčky se mu úplně nechtělo. Místo toho vyčká, jestli se mu dívka představí, i když její jméno by asi v hlavě dokázal najít. Jistě se o ní musel Alex zmiňovat, nehledě na to, že byla napsaná v dnešním obsazení.
„Nechcete se přesunout k nějakému stolu? Támhle vidím jeden volný.“ Nabídne jí, když zahlédne volný stolek nedaleko. Navíc i on by si rád odložils sklenku, aby se mohl pustit do jídla, jelikož hlad měl dost velký. Pokud tedy dívka svolí, rozejde se společně s ní k volnému stolku předtím, než ho obsadí někdo jiný. Tam si v konečně odloží jak talířek, tak sklenku s vínem.
Obrázek
Uživatelský avatar
Bastien Morton
Příspěvky: 88
Registrován: pon 12. zář 2016 22:19:22
Přezdívka: Dolor

Re: Premiéra muzikálu Fantom opery

Příspěvek od Bastien Morton »

*Na slečnu před sebou se mile usměje, když mu sdělí, že i ona směřuje na raut a jeho společnost jí vůbec nebude na obtíž. S úsměvem na rtech se k ní tedy připojí a aby řeč nestála, pustí se do klábosení na téma celého představení. Sdělí jí také, že v divadle dlouho nebyl a že tohle pro něj bylo velmi příjemné vtažení zpět do kulturního života. Je si jistý, že by se na něco takového dovedl podívat ještě několikrát, obdivovat pěvecké, taneční, hudební i herecké výkony všech zúčastněných a s radostí by se znovu nechal zaplnit tím příjemným pocitem hrdosti, který v něm vzbuzovala Angel na jevišti. Společně pomalu dojdou ke dveřím do kongresovému sálu a vtlačí se dovnitř, načež se Bastien ihned odsune trochu stranou ode dveří, aby se nestal obětí ušlapání zaživa.* To tedy. *Souhlasně přikývne na její slova o hledání těch správných tváří v tom davu, který pomalu ale jistě plní kongresový sál. Aby se nakonec nemuseli přesunout ke klasické hře Marco. Polo. Je ale odhodlaný tady Angel hledat, i kdyby měl počkat, až se celý kongresový sál vyprázdní a uprostřed něj zůstane stát právě ona. Jako nějaký magický, filmový moment.* Samozřejmě, pití zní jako dobrý nápad. *Usměje se na slečnu a po jejím boku se vydá k baru. Až teď ho trkne, jestli tímhle Angel nijak nezkazí náladu. Byl by nerad, když by si celou situaci vyložila špatně a snad ho obvinila z toho, že jí nejprve pozve na výlet do Francie a potom si na premiéru jejího divadelního představení, o kterém sice nevěděl, dovede někoho jiného. Ví ale, že je Angel rozumná a že ho nechá všechno vysvětlit. Třeba to ani nebude potřeba. Když dojdou k baru, objedná si jen obyčejnou vodu, protože přeci jen tady je autem a rád by sebe a případně i Angel po celém večeru odvezl domů. Upije ze své skleničky a všimne si, jak k nim míří blondýnka v růžových šatech, na které může oči nechat. Pomalu spustí ruku se skleničkou od svých rtů, které se mu zkroutí do úsměvu.* Dobrý večer i vám, tajnůstkářko. *Mrkne na ní s rošťáckým úsměvem, ale zatím se nepouští do nějakého vřelejšího přivítání. Nechce, aby se jeho zachránkyně a vodící pes cítila mírně odstrčeně. Nechá slečny, aby společně rozjímaly nad dojmy z představení a nakonec dojde i na představování.* Vidíte. Vůbec mi to nedošlo, moc se omlouvám! *Zasměje se a praští se volnou rukou do čela, načež jí natáhne směrem k Andy a potřese si s ní.* Jsem Bastien, moc mě těší. *Upřímně se usměje a po řádném potřesení ruku zase spustí podél těla. Andy neuteče fakt, že Angel je právě ta osoba, o které se jí předtím zmiňoval, a tak se smíchem přikývne hlavou, že toho viníka odhadla správně. Když se pak s nimi Andy začne loučit, chápavě přikývne a usměje se.* Přeji úspěšné hledání a příjemný zbytek večera. *Rozloučí se s ní a pak se společně s Angel vzdálí trochu stranou. Znovu si jí prohlédne, úsměv na jeho tváři by nezamaskoval ani papírovou taškou přes hlavu, a tak jen nevěřícně zakroutí hlavou.* Myslím, že máš hodně co vysvětlovat. *Přimhouří oči do pohledu, kterým si jí naoko nevěřícně prohlédne, než se jeho obličej vrátí do normálního stavu a on k ní přistoupí, aby jí mohl pevně sevřít ve svém objetí.* Byla jsi úžasná. *Prozradí jí hezky do ouška, ale je si jistá, že o tom sama už ví. Chvilku jí svírá a než se od ní odtáhne, pohladí jí po zádech a samozřejmě jí i lípne jednu pusu na tvář. Není si jistý, jestli by ocenila, když by v této společnosti udělal něco víc a jestli by to vůbec bylo vhodné.* Mimochodem, nečti si poslední zprávy ode mě. *Pohlédne na ní s nevinným úsměvem a zasměje se. Znovu si jí prohlédne, stále v šoku z celé téhle situace a snaží se zpracovat to, co viděl na jevišti.* Já ani nevím, co říct. Úplně si mi vyrazila dech, vážně. *Hodí jejím směrem ještě jeden upřímný kompliment, oči plné jiskřiček.* Ale jen tak ti to tvoje tajnůstkaření neodpustím! Nene. *Založí si neoblomně ruce na prsou a nosánek zvedne trochu ke stropu, aby tím naznačil, jak těžké teď bude to s ním všechno urovnat. Samozřejmě jen pro srandu.*
Obrázek ObrázekObrázek
Uživatelský avatar
Jimmy Dalton
Příspěvky: 230
Registrován: ned 14. zář 2014 19:21:14
Přezdívka: Meep
Bydliště: Gold Pit

Re: Premiéra muzikálu Fantom opery

Příspěvek od Jimmy Dalton »

I když už představení skončilo a on si mohl relativně užívat, neustále s ní někdo chtěl mluvit. Naštěstí se od toho všeho konečně odtrhl a stoupl si k jednomu stolečku, u kterého ujídal chlebíčky, které byly dobré. Od té ženy, která jim tohle pohoštění zařizovala, si určitě vezme kontakt na dodavatele, protože už teď ví, že na Nový rok bude příliš líný na to, aby se s nějakým pohoštěním vůbec dělal. Cpal se chlebíčkem, než si opodál všiml mladé blonďaté ženy a skoro se mu zastavilo srdce. Rychle se k ní otočil zády, i když nekoukala jeho směrem, aby neviděla, jak je z toho v šoku. Chytl si tak nějak instinktivně předloktí a strčil si zbytek chlebíčku do pusy. Opatrně se otočil a zjišťoval, jestli se na něj nedívá. Nevěděl, jak by se měl zachovat. Měl by jít za ní a říct jí, jak moc jí to sluší? Po tom všem, co se minule stalo a jak se chovala? I on se na své poměry choval jako idiot, ale co jiného měl dělat? Byl z toho zmatený a nemálo smutný. Jestli ho prvně napadla myšlenka, že by si to spolu mohli vyříkat, jeho odvaha teď, když ji skutečně viděl, zmizela velmi rychle. Potěšilo ho, že ještě neodjela a třeba bude mít možnost s ní ještě někdy mluvit. Odrazoval ho ale ten fakt, že se bál jejího chování. Její reakce. Kdyby se k něm uchovala stejně tak chladně a odtažitě jako minule, zase by to nezvládl a akorát by se rozčílil, i kdyby nechtěl. V hlavě zvažoval všechna pro a proti. Navíc vypadala, že někoho v davu hledá a on ji tak nechtěl vyrušovat. Předtím ji viděl s její maminkou, což mu sebralo odvahu ještě o trochu víc. Vzdychl a rukou si protřel obličej. Bylo to velké dilema, které nevěděl jak vyřešit. Nakonec se rozhodl vzít příležitost do hrsti a udělal krok jejím směrem, ale najednou si všiml Karkarova, který si to sebevědomým krokem vykračoval přímo k ní. K čertu. Blesklo mu v hlavě a sklopil pohled. Raději si do ruky vzal ještě jeden chlebíček a vydal se najít Andy. Přeci jen od ní potřeboval zjistit, jestli se jí představení líbilo a nelitovala toho, že jí dal lístek. Aspoň mu to třeba zvedne náladu a přestane na sebe být naštvaný, že se nedokázal včas rozhoupat. Navíc mu cosi našeptává, že je to možná dobře, protože je tady až příliš lidí na to, aby se při případném výbuchu tolik znemožnil. Navíc i před její maminkou... To by nedělalo dobrotu. Zakroutil nad celou tou situací hlavou a pokoušel se svému srdci poručit, aby začalo bušit normálně jako předtím. Tak, aby ho pokud možno neviděli, se vydal hledat Andy. Byla tady opravdu velká spousta lidí, ale povedlo se mu ji nakonec najít nějakým zázrakem. Měla na sobě dlouhé černé šaty a stála vedle nějakého mladíka, u kterého byla i Angel v růžových šatech. Ještě se na chvíli otočil a snědl chlebíček, aby měl volné ruce a poté se vydal za nimi. Stále nervózní z té situace.. nejspíše to Andy potom řekne, že ji viděl, aby se alespoň někomu svěřil. Nechá to na situaci, jak se vyvine. Zamířil rovnou za nimi a přátelsky se na všechny usmál. No, očividně byl ještě dost daleko, protože mezitím Andy stačila jít nějakým směrem a on by ji tak musel dohonit. Asi byl trochu neviditelný mezi těmi všemi lidmi. Musel ještě projít kolem mladého muže a Angel, takže se u nich zastavil. "Ahoj, Angie, znovu, hezké šaty." Polichotil jí s úsměvem a potom se podíval i na Bastiena. "Dobrý večer i vám." Pozdravil ho, aby si chudák muž nepřišel opomenutý. Podíval se na Angel a povytáhl lehce obočí ve snaze jí naznačit, že by bylo vhodné, aby je představila. Mohl být iniciativní a akční jako obvykle, že by se představil sám, ale potřeboval se trochu uklidnit a teď neměl příliš náladu na nějaké blbnutí. Odolával myšlenkám na to, o čem se tak dirigent se Sofií mohou bavit. Jakmile ho Angel představila, musel se tomu trochu uchechtnout, protože mu to přišlo... milé. Byl za ni rád. "Rád vás poznávám." Potřásl si s ním rukou a potom otočil hlavu tam, kde zmizela Andy. "Musím jít... než mi Andy zdrhne úplně." Zazubil se na ně a ještě jim nezapomněl popřát hezký večer. Potom už se chvatnějším krokem vydal za Andy. Opatrně jí poklepal na rameno a pokud se k němu otočila, usmál se na ni. "Když jsem tě našel, tak ses mi skoro zase ztratila v davu. Ahoj!" Pozdravil ji s úsměvem a potom přejel pohledem její šaty, než... zpozoroval ten rozparek a raději se jí zase podíval do očí. "Sluší ti to."
Obrázek
Uživatelský avatar
Angel Lunienne Hackett
Příspěvky: 162
Registrován: pát 27. bře 2015 22:06:34
Přezdívka: Meep
Bydliště: Gold Pit

Re: Premiéra muzikálu Fantom opery

Příspěvek od Angel Lunienne Hackett »

Bastien ji nazve tajnůstkářkou a vůbec nevypadá naštvaně, což ji nemálo potěší, a tak se na něj nevinně zazubí. Ani žena nevypadá, že by byla nějak otrávená z její přítomnosti. Musela se také samozřejmě zeptat na to, jak se jim líbilo představení a po odpovědi slečny v černých šatech se krátce rozesmála a přikývla. "Děkuji, moc si toho vážím!" Ujistila ji ještě, než se rozhodla jí prozradit perličku ze zákulisí. Odhrnula si vlasy z obličeje. "Pan Karkarov na nás byl přísný, ale díky tomu to dopadlo tak jak to dopadlo... jsem ráda, že se vám celé představení líbilo!" Opravdu vypadala nadšeně, protože už ten všechen stres byl konečně za ní a Bastien nevypadal, že by se zlobil. Následně se slečny představily a Angel teď došlo, že se vlastně viděly při tom incidentu dolech, ale rozhodně na to neplánovala zavést řeč, protože nechtěla nikomu z přítomných kazit náladu. Když se představili i s Bastienem, tak přikyvovala s pobaveným zubením. "Ano, to jsem já. Už se chlubil?" Podívala se na svého květináře, ale nebyla to nijak zlý nebo podrážděný pohled, spíše veselý, protože chápala, jak zmatený musel chudáček být. Žena také rozhodla, že musí najít nějakého Jima, takže se na ni Angel jenom usmála. "Těšilo mě a mějte se moc hezky. Hodně štěstí při hledání." Popřála jí stejně jako Bastien a potom se společně s ním vydala kousek stranou. Pohlédla na Bastiena, který trochu přimhouřil oči a ještě nezapomněl pronést, že má hodně co vysvětlovat. "Překvapení?" Podala jako vysvětlení, než se rozesmála a nechala se stáhnout do pevného objetí. Omotala mu ruce okolo krku a jemně se otřela svými rty o jeho ucho, jen tak na přivítanou, když mu nedala ani pusu na tvář zatím. Culí se jako sluníčko a je opravdu ráda, že se Bastienovi na jevišti líbila. To pro ni bylo nejdůležitější. Pohladí ji po zádech a ještě jí dal krátký polibek na tvář, po kterém se jí očka rozzářila ještě víc. Když však ještě dodá, že si nemá číst poslední zprávy od něj, tak její obočí vyjede o hodně výše a pobaveně se na něj usmívá. Ještě ten jeho nevinný pohled a smích. "Proč? Cos tam psal? To musím vidět! Ale telefon mám v šatně." Zachichotala se a opravdu ji zajímalo, co jeho hlava vymyslela. Třeba se o ní bál nebo se naopak naštval, že ho tam nechává chudáka samotného. Jakmile přišel s dalším komplimentem, pohladila ho po paži a usmívala se na něj. "Děkuju... Bála jsem se, že se ti to nebude líbit a tak." A také že to zkazí a bude všem pro smích. Nic z toho se naštěstí nekonalo. Bastien ale očividně hodlal dělat srandičky, protože si založil ruce na prsou a ještě zvedl bradičku ke stropu. V očích jí proběhla lišácká jiskra, takže ho pohladila jednou rukou po tváři, než se k němu natáhla, aby ho věnovala jeden něžný a kratší polibek na rty, který se nedal považovat ani v této společnosti za nevhodný. "A teď už mi to odpustíš?" Zeptala se ho rošťácky a zadívala se mu do očí. Byla tak ráda, že se na ni za to doopravdy nezlobil. Co kdyby si připadal opravdu podvedený nebo něco podobného? To by ji jistě zamrzelo, protože to nebyl její prvotní plán. Najednou se odněkud ale vyloupl Jimmy a pozdravil ji. Zazubila se na něj. "Ahojky." Oplatila mu pozdrav a sledovala i to, jak zdravil Bastiena. Byla z toho všeho tak roztržitá, že je zapomněla představit, ale Jim si o to naštěstí řekl sám svým výrazem, který byl vševypovídající. "Oh jistě... Bastiene, představuji ti svého kamaráda, našeho nového ředitele a bývalého seriálové kolegu, Jima Daltona." Představila Jima a v podstatě Bastienovi práskla i to, že spolu hráli v nějakém seriálu, pokud to zaregistroval. Teď ale přišlo to horší - představování Bastiena. Došlo jí to až ve chvíli, když začala mluvit. "Jimmy, představuji ti Bastiena Mortona, je to můj-" najednou se zarazila s ústy mírně pootevřenými. Právě si zadělala na pořádný průšvih a nějak nevěděla, jak z něj ven. Vnitřně panikařila a v jejích očí to, že nevěděla co říct, bylo poznat. "Přítel?" Dokončila tedy představování a otočila na Bastiena s otázkou vepsanou v očích hlavu. Přeci jen nevěděla, jak to brát... Předtím se o tom takhle ještě nebavili, takže jí v hlavě začala varovně řvát siréna a blikat červené světlo, když u Bastiena hledala ujištění nebo jakoukoliv pomoc s tím představováním. Tohle nejspíše solidně pokonila. Jimmy vypadal ale značně pobaveně celou situací, než se rozhodl raději vyklidit pole a jít za nějakou Andy. Angel si spojila dvě a dvě dohromady, že Andromeda nejspíše hledala toho jejich Jima, než se zase s rozpačitým zazubením vrátila k Bastienovi doufajíce, že teď něco nepokazila.
Uživatelský avatar
Bastien Morton
Příspěvky: 88
Registrován: pon 12. zář 2016 22:19:22
Přezdívka: Dolor

Re: Premiéra muzikálu Fantom opery

Příspěvek od Bastien Morton »

*Potom, co se rozloučí s Andy má Angel konečně jen a jen pro sebe, pokud tedy nepočítá ty davy lidí kolem a potencionální diváky, které budou chtít vyjádřit své zalíbení v jejím výkonu, nebo celém představení. To jim samozřejmě za zlé mít nemůže. Zaslouží si slyšet každou chválu putující jejím směrem. Když se to Ang zkusí uhrát na překvapení, zasměje se a přikývne hlavou.* Jo, to teda bylo. *To se musí uznat. Zpočátku velmi děsivé, ale nakonec milé překvapení. Raději jí začne tisknout ve svém objetí, aby jí vyjádřil svou radost i jinak, než slovy. Dívat se na ní vždy patřilo k jeho oblíbeným činnostem. Ne, že by jí po nocích stalkoval s dalekohledem namířeným do jejího okna, ale vždy, když spolu byli, musel si ukradnout hned několik nenápadných pohledů na její osobu. A obzvlášť teď bylo dívat se na ní samá radost. Usmívá se, je uvolněná, šťastná, a tak jí vidí nejraději. Když se Angel začne zajímat o jeho zprávy, rozesměje se a na odpor začne zběsile kroutit hlavou.* Ne, ne, ne. Nic důležitého, vážně. Ani to nestojí za přečtení. *Mávne nad tím pobaveně rukou. Za ty zprávy se ale vlastně moc nestydí. V první chvíli mu to přišlo možná trochu trapné, ale ve finále nešlo o nic jiného, než o to, že o ní měl strach a chtěl se ujistit, že je v pořádku. Ještě, že na poslední chvíli nevyběhl ze sálu, to by pak byla chudinka určitě zklamaná, že o její představení přišel. A on sám by si to taky neodpustil. A přestože by rád pokračoval v zasypávání Angel komplimenty, musí si taky udržet nějakou svou úroveň a dát jí najevo, že ho její tajnůstkaření viditelně zranilo a bude se z toho dlouho vzpamatovávat. Ve finále to zas tak dlouho netrvá, protože jen stačí, aby Angel natiskla její rty na ty jeho a on absolutně roztaje.* Hm, možná. *Podívá se jí ještě z blízkosti do oček, když se ho zeptá, jestli už jí odpouští.* Počkej, nech mě se přesvědčit. *Znovu se k ní sehne pro jeden rychlý polibek a teď už se se spokojeným výrazem odtáhne o trochu dál.* No, myslím, že ještě pár takových úplatků ještě budu potřebovat, ale prozatím dobrý. *Rošťácky se na ní zazubí, když se v tom odněkud přiblíží muž, který na konci představení vyšel na jeviště a obdaroval všechny herce objetím a kyticí. Nechá ty dva, aby se přivítali, zatímco nenápadně postává vedle a sleduje jejich výměnu. Pak dojde na představování a trochu zpozorní, zapíše si do hlavy jméno Jima a troch ho zaskočí, že bývali seriálovými kolegy. Další věc, na kterou se jí bude muset zeptat. Pak dojde i na představování Bastiena, při kterém se Angel se zmateným pohledem zarazí. Dobrá, tohle je trošku zvláštní situace. Rád by jí pomohl a nějak do toho rozhovoru vkročil, ale sám vlastně neví, co říct. Když ho nakonec představí jako jejího přítele, jeho srdce poskočí, ale navenek si zachová chladnou hlavu a natáhne k Jimovi ruku, aby mohl tu jeho pevně stisknout a potřást s ní.* Moc mě těší. *Usměje se na něj, než se Jim zase omluví a stejně rychle, jako se objevil, zase zmizí. Chvíli se za ním dívá, než se otočí na Angel a s pozdvihnutým obočím se na ní podívá.* Takže přítel, jo? *Z tónu jeho hlasu jde poznat, že jí akorát provokuje, ale o takovou zábavu se nenechá připravit. Ne, když se do toho sama takhle zamotala.* No, musím uznat, že slušný lidi se nejdříve toho druhého zeptají, ale tebe bych stejně neodmítl. Přítelkyně. *Mrkne na ní s úsměvem a doufá, že tímhle jeho zlobením Angel nepostavil do nějaké nepříjemné pozice. Je možná trochu brzo na to, aby to, co mezi nimi je, někam řadili. Nebyl důvod spěchat. To, že ho ale představila jako svého přítele mu nijak nevadí. Přeci jen by se jím jednou rád stal, se vším všudy, a tak je rád, že ho tak Angel už vnímá. Ostatně, proč by se hnali tam, kam nechtějí směřovat a dělali ze sebe někoho, kým nejsou. Přestože mohli do Francie jet jen jakožto zvláštní odrůda kamarádů, je rád, že Angel po jeho boku bude jako jeho přítelkyně a vůbec jí to nevadí. Jednu ruku obmotá kolem jejích ramen a přitáhne si jí k sobě, aby jí mohl lehce stisknout a lípnout jí hubičku do vlasů. Dnešní den je zatím samá radost a překvapení.* Dáš si něco? *Zeptá se jí, jistě musí být po představení vyčerpaná a třeba potřebuje žaludek uklidnit nějakým malým soustem. Sám potom upije ze své vody a pohledem zkoumá, co jaký stůl nabízí. Kdyby věděl, jak speciální dnešní večer bude, vykašlal by se na nějaký raut a připravil jí doma výtečnou kuchyni, jako krásnou tečku za celým dnem. Tak třeba příště.* Jo a mimochodem! *Pozdvihne důležitě prst do vzduchu a kdyby byli v nějakém animovaném filmu, nad hlavou by se mu rozsvítila žárovka, indikující, že si na něco vzpomněl.* Seriáloví kolegové? Angel, kolik toho přede mnou ještě tajíš? *Propálí jí podezíravým pohledem, ale samozřejmě z ní nebude tahat nic, s čím by se mu nechtěla sama svěřit.*
Obrázek ObrázekObrázek
Uživatelský avatar
Angel Lunienne Hackett
Příspěvky: 162
Registrován: pát 27. bře 2015 22:06:34
Přezdívka: Meep
Bydliště: Gold Pit

Re: Premiéra muzikálu Fantom opery

Příspěvek od Angel Lunienne Hackett »

Spojila jejich rty v krátký polibek a očividně Bastien trochu pookřál. Pro jistotu se ještě musela zeptat, ale on se musel očividně přesvědčit. Do krátkého polibku se musela usmát, protože to bylo jednoduše kouzelné a jí konečně docházela, že s ním bude moci být déle, když nepoletí z práce na zkoušku, ze zkoušky do postele a potom opět do práce. Se spokojeným výrazem se odtáhl a ona souhlasně kývla, když jí nezapomněl obeznámit s faktem, že mu to stačí pro teď. Jistě mu to ráda ještě vynahradí, až nebude jisté, že by lidi kolem sebe dostali akorát do nepříjemné situace. Chytla by ho za ruku, ale najednou se odněkud připlížil Jim a v následujících chvilkách to Angel úplně zazdila. Bastien na rozdíl od ní zachoval relativní klid, až to blondýnku překvapilo. Chvíli sledovala Jimmyho záda, než hnědé oči stočila k Bastienovi, který to očividně nechtěl nechat jen tak být. Musel si z ní trochu utahovat, a tak se začala tiše chechtat a zaplácla své čelo do jeho ramene. "Nedělej si ze mě srandu." Napomenula ho ještě v legraci, než k němu zvedla pohled, aby si vyslechla jeho další slova. Nakonec ji nazval přítelkyní a ještě na ni mrkl. Pobaveně nad tím zavrtěla hlavou, než se nechala obejmout kolem ramen a přitisknout k němu. Dostala i hubičku do vlasů, která ji donutila se ještě více pousmát. Natočila k němu hlavu. "Jak bys to vyřešil ty? Já byla v koncích a začala panikařit, protože jen kamarád nejsi, vzhledem k tomu, že kamarády zpravidla nelíbám." Začala se hihňat jako školačka. Také jí bylo jasné, že si z jejího záseku bude později Jimmy dělat legrácky. Přikývne na jeho otázku. "Nejraději bych vyrabovala celý sál... Připadám si, jako bych snad tří týdny pořádně neměla čas na jídlo!" Což nebylo zrovna daleko od pravdy. Očima kmitá po stole s tou spoustou dobrot a vezme si talíř. Rozhodně se nehodlala upejpat, protože on to po ní třeba Bastík potom dojí, když už ona nebude mít hlad. Nebo najde herce, který hrál Raula a dá mu to. On byl vždycky děsný žrout, takže by jí za to určitě ještě poděkoval. Její květinář najednou ale pozdvihne prst a ona se k němu s jednohubkou v puse otočí a povytáhne zvědavě obočí. Očividně si všiml toho, jak představila Jimmyho, takže se na něj tajemně pousmála a společně se všemi věcmi se vydala ke stolu, na který položila to, co ukořistila. "Ty ses nedíval na ten seriál, který jsem ti doporučila, viď?" Zeptala se ho s širokým úsměvem a sledovala ho naprosto nevinným kukučem. "Slečna, která si mě tehdy odchytila v muzeu, byla nejspíše seriálová fanynka." Rozpovídala se trochu s úsměvem a do ruky vzala další jednohubku, kterou si zatím do pusy nedávala, protože chtěla ještě něco říct. "Jsem ti to všechno o mně chtěla postupně dávkovat.. aby ses buď nelekl nebo nezačal nudit, že o mně víš všechno od prvního dne." Ťukla ho prstem volné ruky do nosu, než skousla tu výbornou jednohubku a zamyslela se. "Hmm.. co ještě nevíš? Například mé prostřední jméno. Zkus hádat!" Mrkla po něm s úsměvem a pustila se do chlebíčku. Očividně měla velký hlad. Když se posunuli od tématu tajností dál, hned se s ním musela podělit o svou další radost. "Já jsem tak ráda, že se konečně pořádně vyspím! Hlavní herečka Christine si zlomila nohu necelé tři týdny před premiérou, takže to museli rychle přeobsadit. Původně jsem měla hrát Meg, ale potom přišli s tímhle.. a já byla strašně nervózní. V šoku. A všechno. Zkoušeli jsme každý den do večera, ale i když jsme měli divadelní zkoušku za sebou, odchytl si nás dirigent a mučil nás ještě pár dalších hodin. Domů jsem vždycky přišla tak ve tři ráno." Postěžovala si mu, ale usmívala se. "Ale opravdu to stálo za to! Prostě.. ten pocit z dobře odvedený práce, že prostě... se to lidem líbilo a že jsem to ani nezkazila tolik!" Celá zářila, když mu tohle říkala a jednou rukou ho objala kolem pasu, aby se k němu mohla blíž přitisknout. "Ale teď už se opravdu těším na volno.. melu z posledního. Navíc to také znamená, že budu moct být více s tebou, pokud budeš chtít." Natáhla se pro další jednohubku, ale tu tentokrát posunula k ústům Bastiena, aby si od ní mohl vzít.
Uživatelský avatar
Danielle Elizabeth Killiene
Příspěvky: 230
Registrován: ned 23. bře 2014 20:39:07
Přezdívka: Speedy
Bydliště: Gold Pit

Re: Premiéra muzikálu Fantom opery

Příspěvek od Danielle Elizabeth Killiene »

*Zaslechne Jamesovu poznámku a s úsměvem se na něj podívá. Jak sladký. Myslí si, že ty lidi zná?* Řeknu ti tajemství. Já je vlastně neznám. Znám jejich obličeje, které jsem viděla buďto na Prefektuře nebo s kterými jsem úzce spolupracovala. Ale upřímně? Jména si už nepamatuju. Takže neznám tu vlastně spoustu lidí. *Mrkne na něj a dál se s ním přesouvá k jejich místům. Jakmile je najdou a sednou si, pořádně se rozhlédne kolem. Zatím je vidět jen plnící se sál a usazující se diváci. Podle účasti to bude jedno z největších představení. Pravděpodobně tu ani nebude žádné volné místo. To její nadšení ještě víc přiživí a usmívá se od ucha k uchu. Podívá se na Jamese, který vypadá zvláštně. Je to pro něj asi moc. Přeci jen je tu dost lidí a podle toho, jak ji tehdy přemlouval, je jí jasné, že to pro něj není příjemné. Proto se rozhodne ho trochu zaneprázdnit a to svým povídáním o tom, jak moc se těší. Trochu doufá, že se k ní aspoň trochu připojí, ale nic se neděje. Tak se k němu nakloní a zašeptá mu, že se kdyžtak se můžou prostě vypařit. I když to řekla se svůdným podtónem, hlavně to myslela jako únikovou možnost pro něj. Z jeho pohledu je jí jasné, že to vůbec nepochopil, ale nevadí. Chytí ho za ruku a jemně mu ji na důkaz, že je tu pro něj, zmáčkne. Jejich malou chvilku vyruší postarší pár, který se přes ně potřebuje dostat ke svým sedadlům. Stejně jako James se rychle zvedne a s úsměvem je pouští dál. Každopádně pán se zasekne v Jamesově prostoru a následně se omluví. Neví proč, ale instinktivně jí spadne pohled dolů a zahlédne jeho nohu na té Jamesově. Trochu vyděšeně se podívá na Jamese, aby mohla nějak odhadnout jeho reakci a případně nějakou další pohromu odvrátit. Ale vidí na jeho tváři jen úsměv a s úsměvem poví, že se nic neděje. Páni. Je překvapená. Možná by se měla stydět, že si myslela, že by se James obrátil proti tomu sladkému, nemotornému pánovi a že je z toho ještě překvapená. Každopádně nedovede to jinak. Je mile překvapená. S malým úsměvem si sedne znovu na sedadlo a jen doufá, že to Jamesovu náladu nezkazí ještě víc. Ještě chce něco poznamenat, ale to už se ztlumí světla a v sále vše utichne. Na řadě je muzikál.
Celou dobu zarytě sleduje celé představení, obdivuje pohledem kostýmy a její uši jsou z té hudby v úplném ráji. Ještě na muzikálu nebyla, ale tenhle ji nádherně uvedl do světa hudebního divadla. Rozhodně to není její poslední představení. Po krátké přestávce se zaujatě znovu vrátí na své místo a s nadšeným úsměvem vtiskne Jamesovi pusu na tvář. Je tak ráda, že si vyšli. Že se dostali do divadla a ještě na tak krásný muzikál. Jen doufá, že se to aspoň trochu líbilo i jemu. Druhou část, nebo jak se tomu vlastně říká, sleduje ještě víc zaujatě, než předtím. Proto si nevšimne, že se Jamesova ruka přesouvá k jejímu stehnu. Z transu ji probudí až jeho teplá ruka, která ji pohladí přes tenkou látku po kůži. Přesune pohled na jeho ruku a se zatajeným dechem sleduje, jak ji pevně stiskne. A jako se předtím znenadání objevila, tak se i stáhne. S divokým výrazem se mu podívá do očí a zavrtí hlavou. Právě si hraje s ohněm. A je jí jasné, že to moc dobře ví. Chce ji vyprovokovat. No, to se mu nepovede. Jeho ruka najde tu její, takže je prozatím v bezpečí před tím jeho žhavým dotykem. Znovu přesune pohled na pódium a sleduje zbytek představení, tentokrát s motýlky v břiše. Na konci představení se jako zbytek obecenstva postaví a začne nadšeně tleskat hercům a všem, kteří se na této produkci podíleli. Tolik talentovaných lidí. Orchestr, herci, maskéři, scénografové, režisér, všichni. A s tleskáním nepřestává, dokud nepřestanou i všichni ostatní. Společně s Jamesem se vysoukají ze svých sedadel a pomalu se vydají pryč ze sálu. Teď je na řadě raut. Má docela hlad a i když ji James při představení navnadil na trochu jiné věci, nedá mu to zadostiučiní, že s ním teď uteče. Takže na raut. Zastaví se před sálem, kde už není tak zaplněno a mají možnost se trochu svobodněji nadechnout.* Hrozně se mi to líbilo! Muzikály mi vždycky přišly jako nudná varianta divadla, ale tohle bylo opravdu super. Moc děkuju, že jsi se mnou šel. *Vytáhne se na špičky a spojí jejich rty v jemném polibku. Je to takové poděkování za jeho zatnuté zuby. A přidá k tomu i jemné kousnutí do jeho rtu. Ihned se od něj ovšem odtáhne.* Zajímalo by mě, jak moc se to líbilo tobě, jestli vůbec? *Trochu doufá, že řekne, že se mu to docela líbilo. To by znamenalo, že se spolu můžou do divadla podívat víckrát. Pokud ovšem řekne ne, nevadí. Bude hold do divadla chodit sama.* Mám docela hlad. Je tu ten raut, tak bych se šla najíst, co ty na to? *Neví moc co dál by tu po rautu dělali a proto by se nakonec mohli vytratit. Nikomu by nechyběli a jejich večer by byl pro oba o dost lepší.*
Obrázek Obrázek
Uživatelský avatar
Sofia Charley Kahard
Příspěvky: 250
Registrován: čtv 07. srp 2014 22:58:47
Přezdívka: Freya
Bydliště: Edinburgh, Skotsko

Re: Premiéra muzikálu Fantom opery

Příspěvek od Sofia Charley Kahard »

Pozornějšímu oku by neuniklo, že mezi velkým shromážděním lidí pátrá po někom konkrétním. Matka se rozhodla vzdálit a dopřála své dceři chvíli pro… pro co vlastně? Unikal jí smysl plánu, který dáma ve středních letech vymyslela za pochodu. Jak znala Jima, měl srdce ze zlata a pro ostatní by se rozdal. Jenže léta plynula a její příchod na scénu by se rozhodně nedal přirovnat k excelentnímu výkonu, jaký předvedli herci v dnešním muzikálovém vystoupení. Zpytovala svědomí, ale plakat nad rozlitým mlékem postrádalo smysl. Nesměla litovat svých činů. Postavila Jimmyho i sebe před hotovou věc, když vstoupila do jeho kanceláře, aniž by tušila, kdo se za dveřmi vůbec nachází. Byla to těžká zkouška, na níž nebyla připravená. Ale napodruhé by se snad mohla zachovat lépe a zvolit správnější postup. Pokud se nějaká další příležitost vůbec naskytne...
Výhled však blondýnce v několika následujících okamžicích zastínila známá tvář. Muž, nesoucí se na výsluní své zářné kariéry, pokládal v sebejistém kroku jednu nohu přes druhou a vše nasvědčovalo tomu, že se střed jeho pozornosti měl nacházet někde v blízkém okruhu místa, kde postávala i ona. Nerozhlížela se, ani nehledala cíl, ke kterému si Karkarov vykračoval. Místo toho vyčkávala… Nepochybovala o svém přirozeném ženském půvabu, ale ani v nejmenším by se neřadila mezi smetánku vyšší společnosti. Sic sdílela se svým bratrem příjmení, tak to byl právě Erwin, kdo okusil chuť slávy a zájmu médií. Předpokládala tedy, že nadaný dirigent, o němž měla dobré povědomí, mířil k někomu úplně jinému.
A nakonec bylo vše docela jinak, než si představovala. Mírné překvapení se promítlo v Sofiině výrazu, ale namísto přehnaného údivu z přítomnosti věhlasné osobnosti, ponechala prostor nasbíraným zkušenostem. Úsměvné, že známý hudebník ji nerozhodil tolik, jako bývalý přítel. Zachovala jistou profesionalitu, neboť na jednání s vrstvami společensky nadřazenějšími byla již dávno zvyklá. U dirigenta orchestru to přeci nemohlo být o tolik jiné. „Zvěsti nelhaly, skutečně jste se vydal mezi prostý lid…“ neodpustila si lehce úštěpačnou poznámku. Ta neměla urazit, ale pokud by dala do pochodu Karkarovovi myšlenkové pochody, tak si mohla do svého pomyslného bločku připsat bod k dobru. „Také vám přeji hezký večer.“ Reagovala obratem hlasem, který kořenila špetka zaujetí. Nebyla zaskočena zdvořilým vyjadřováním, ba naopak. Většinu žen vždy umělo potěšit, když se muž uměl chovat. „Je od vás velice milé, že si mého času natolik vážíte, sotva jste rozhovor zapředl. Ale snad ke štěstí nás obou, nečekám společnost nikoho dalšího.“ Jak znala svou matku, probírání všemožných témat a oprášení starých, dobrých známostí zabere nějakou tu chvíli. Neměla tedy obavy, že by se dočkali nechtěného vyrušení. Tak či onak, Tara měla smysly bystré, a pokud by po boku své dcery zahlédla muže Karkarovových kvalit, s popřáním štěstí by si našla zábavu jinde. Ihned ji navíc napadlo, že by mohla dirigentovu přítomnost využít ke svému vlastnímu rozptýlení. Pozornost věnovala pouze jemu a dále již v davu nepátrala. „Ale jistě jste velice všímavý, že?“ Nepřímo poukázala na jeho rozhlédnutí se po lidech. Takže jste si mě vyhlédl? Hezké… Letmo se nad vlastními myšlenkami pousmála a následně ponechala prostor vzájemnému představení, na které zkrátka muselo dojít. „Sofia Kahard, pane Karkarove.“ Obratem a za doprovodu zářivého úsměvu prozradila i své jméno, připravena potřást si s Alexanderem pravicí. Přendala si proto sklenku do ruky levé, ale gentlemanovi úmysly předběhly ty její. „Potěšení je na mé straně. Takt vám opravdu nechybí…“ s potěšením podotkla a i přesto, že nemohla tušit, zda přehrává, anebo se jedná o přirozenou vlastnost, bylo to hezké zpříjemnění večera. Vidina odreagování a odvedení myšlenek zcela jiným směrem. Nechala jej, aby naznačil polibek, který, jak etiketa přikazovala, nesměl přijít. Nejspíš velice zkušený… mohla jen hádat, přesto když ručku stahovala nazpět k tělu, cítila, jak jí jemné chloupky na krku vstávají pod náporem líbivého napětí. Visela na muži očima, rozhodnuta mu porci svého času věnovat.
„S potěšením vám musím oznámit, že dnešní představení předčilo má očekávání. A jistě jsem nebyla jediná, proto byl zasloužený standing ovation na místě. Již dlouho se mi nepoštěstilo prožít tak skvěle zpracovaný muzikál.“ Sdělila své první dojmy přímo jednomu z účinkujících, který se svou přítomností podílel na finální podobě díla, jež posléze servírovali publiku. Byl nepostradatelným článkem, bez kterého by se ti další nemohli obejít. „Se svým orchestrem jste podal dechberoucí výkon. Vždy jsem obdivovala umění dirigentů vést po celou dobu hudební podkres tak, aby bylo vše do puntíku přesné. Musíte mít dar od Boha, nemám pravdu? Pochopitelně se jedná o roky dřiny, nic takového nepopírám, ale talentem se upřít nemůžete…“ Složila muži poklonu a volnou rukou přitom jemně gestikulovala tak, aby nerušila a celkový dojem nijak nekazila. „Dobrá práce. Vaše tvorba vždy lahodila mému uchu.“ Chválila, protože to bývala povětšinou ta zaručená cesta vedoucí blíže k lidem.
× you story is unique and so different... not worthy of comparison. ×
Obrázek Obrázek
Zamčeno