Adventní trhy

Uživatelský avatar
Vypravěč
Příspěvky: 298
Registrován: pát 28. úno 2014 17:53:54
Přezdívka: VZZ
Kontaktovat uživatele:

Re: Adventní trhy

Příspěvek od Vypravěč »

Rozhlédněte se kolem sebe. Prohlédněte si ulice a parky zapadané sněhem, podívejte se do oken a pokochejte se vánoční výzdobou, se kterou si ostatní obyvatelé města dali práci. Zabalte se do svých kabátů a šál a ubírejte své kroky k náměstí, kde právě v dnešní den započínají tradiční adventní trhy.

Vánoční koledy můžete slyšet už z vedlejších ulic, ve vzduchu je cítit vůně svařeného vína a v centru celého města v tento večer panuje přátelská atmosféra. Lampy lemující ulice vedoucí k náměstí jsou ošaceny ve vánočních světýlkách, stejně tak jako některé přilehlé budovy. Při vstupu na náměstí se vám naskytne pohled na malé stánky vyskládané vedle sebe, každý zaměřený na něco jiného. V jednom prodávají svařené víno, v druhém něco k snědku, v dalším adventní věnce a v jednom si dokonce můžete společně s vašimi ratolestmi upéct pár perníčků.

Po celém náměstí je rozprostřeno pár dřevěných stolů s lavicemi a kulatých vysokých stolků, u kterých můžete naopak postát. Pokud si tedy ulovíte něco k snědku a potkáte známé, nestyďte se a zasedněte s vidinou dobré konverzace k jednomu ze stolů.

Uprostřed náměstí samozřejmě nesmí chybět obrovský vánoční stromek nazdobený v stříbrno zlatých barevných kombinací, ověšený světýlky a na jeho špičce se tyčí stříbrno-zlatá hvězda. Jistě by stálo za to udělat si u stromku nějakou pěknou památeční selfie, na kterou se budete za pár let moci podívat a připomenout si letošní Vánoce.

V šest hodin se vaše pozornost ale jistě stočí k ozvučenému pódiu, na kterém teď stojí radní Hannah Kirkman, v jedné ruce svírající kelímek pravděpodobně plný svařáku. Pokud ale bručíte, že vás zase čeká zdlouhavý proslov, setkáte se s příjemným překvapením. Po krátkém popřání klidného prožití vánočních svátků totiž na pódiu přivítá goldpitský univerzitní sbor a zase z pódia zmizí. Na velké obrazovce za pódiem se objeví tváře pěvců v čele s dirigentem Karkarovem, který dá příkaz a již ohrané vánoční koledy, které se doposud linuly z reproduktorů nahradí na pár dalších minut živá hudba.

Adventní trhy jsou oficiálně zahájeny, tak se ponořte do davu a užívejte si poklidných vánočních svátků.
Obrázek
Uživatelský avatar
Valerie Adams
Příspěvky: 40
Registrován: sob 25. črc 2020 18:43:37
Přezdívka: Dolor

Re: Adventní trhy

Příspěvek od Valerie Adams »

*U dnešního dne měla v kalendáři velký vykřičník. Nejen že měla po téměř měsíci dokončený jeden projekt, na kterém pracovala, a tak je tohle její první volný víkend, ale také se má konečně vidět s Finnem. Přestože to přiznává nerada, a obzvlášť před ním, její mladší brácha jí hodně chybí. Když vyjela vůbec poprvé na povrch, prozkoumat svět a chopit se každé příležitosti, která jí tam nahoře potká, odloučení nesla poměrně těžce. „Velká ségra“ Val to ale nesměla dávat najevo, musela být ta silnější a ujistit Finna o tom, že všechno bude v pořádku. Proto je teď nesmírně ráda, že jsou zase všichni spolu, zpátky doma. A také to tak pravděpodobně nějakou chvíli zůstane. Nastávající projekty, které přijala, jsou všechny buď z podzemí, nebo nevyžadují její přítomnost na povrchu, a tak se tady dole bude moct aspoň trochu ohřát. Nějaké ohřívání se by využila i teď, když čeká zachumlaná ve svém kabátu před domem, kde žije Finn. Zimou červený nosánek se snaží co nejlépe schovat do šály, ruce narvané v rukavicích schovává v kapsách a nohama obutýma v černých kotníčkových botách poskakuje na místě, aby se alespoň nějak zahřála. Ví, že jakmile se dá do pohybu, bude jí lépe. Nebo jakmile bude stát a v ruce svírat kelímek lahodného svařeného vína. Hmm, už teď se jí sbíhají sliny. Fakt, že ho dost možná bude popíjet někde stranou samotná si zatím nenechává vlézt do hlavy. Finn se má na trzích sejít s kamarádem ze školy, a tak by se jim nerada do ničeho míchala. Třeba se i jí poštěstí a v davu si i ona odchytne nějakou svou kamarádku. Pokud z ní tady nejdřív nevznikne ledová socha. Když se konečně otevřou dveře a z nich vyběhne Finn, vystrčí nos mírně zpoza šály a propálí ho pohledem.*Děkuju za usnadnění výběru, k Vánocům ti pořídím hodinky. *Poznamená, než se zase schová za svou šálu, u čehož pravděpodobně vypadá jako želva schovávající svou hlavu v krunýři.*Za tohle mi dlužíš svařák. *Zamumlá do šály a po boku svého bratra se vydá směrem k náměstí. Přestože mu zase dává něco sežrat, uvnitř nadšeně jásá, neboť spolu zase mohou něco podniknout. Při svých cestách na povrch se naučila, že hezký večer nejen s Finnem, ale i se zbytkem její rodiny je vzácnost. A tak si takových momentů doteď užívá plnými doušky. Oči má upřené k chodníku před nimi a sleduje, kam její noha šlape, aby náhodou neuklouzla na ledu. Letos se v Gold Pitu se zimním počasím rozhodně nedrželi zkrátka, což jí zrovna nevadí, ale nějakou příjemnou pláž by uvítala spíš. Jenže to by si potom nemohla dopřát ten očekávaný svařák.* S kým to máš vlastně sraz? Znám ho? *Začne vyzvídat, protože jedinou informaci, kterou od Finna zatím dostala, je že se tam má prostě potkat s kamarádem. Se kterým přesně, to už mohla jenom hádat. Není si ani jistá, jestli by věděla, o kterého zrovna jde. Pár tváří a jmen si z Finnovo skupinky kamarádů ještě dokázala vybavit, ale mnoho jich nebylo. Obzvlášť ztracená bude, jestli je to někdo, s kým se začal pořádně bavit až po jejím odjezdu.
Příjemná procházka má jednu jasnou destinaci a právě tam je teď jejich kroky dovedly. S jiskřičkami v očích si prohlédne všechny ty stánky a už pohledem hledá ten nejbližší se svařeným vínem. Nebo alespoň nějaký s čajem, nutně se potřebuje zahřát. Do nosu jí uhodí směsice vůni, nejvíce ze všeho cítí skořici a perníčky. Hodí po Finnovi radostný pohled a jako by ona byla najednou ta mladší z dvojice, popadne Finna za rukáv a spěšně ho za sebou táhne k nejbližšímu stánku, aby se mohla porozhlédnout, kde se co prodává. Nakonec si přeci jen najde stánek s jejím vysněným nápojem, kde není zas tak dlouhá fronta, a tak Finna dotáhne tam a zabere místo ve frontě.* Co si vůbec vybral našim k Vánocům? *Zeptá se a upraví si vlnité vlasy. Pohledem pak přejede celé náměstí. Usměvavé lidi, krásně nazdobený vánoční stromek, sbor, který z pódia pěje pro všechny vánoční koledy. Na letošní Vánoce se vskutku těší. Tipuje, že je to tím, že se konečně dočká roku, kdy budou Vánoce v naprostém klidu. Nebude muset utíkat po letištních halách ve snaze chytit poslední let, nebude se muset strachovat, že její rodina bude u večeře sedět bez ní. Ne, tenhle rok bude úplně jiný. Tenhle rok popadne tašku z dárky ze svého bytu, přejde z jejího obydlí k domu jejich rodičů a celý den, opravdu celý den stráví s tam. A bude to parádní.*
Obrázek Obrázek
Uživatelský avatar
Emily Anne Maynard
Příspěvky: 54
Registrován: pát 09. říj 2020 11:07:33
Přezdívka: Dolor

Re: Adventní trhy

Příspěvek od Emily Anne Maynard »

*Když se po relativně nezáživném dni vrací z práce, její kroky jí dovedou k náměstí. Slyšela od ostatních strážníků, že se právě v dnešní večer konají adventní trhy a napadlo jí, že by i ona konečně jednou mohla vyrazit do společnosti. Nemůže přeci celé dny sedět zavřená ve svém bytě. Na jednu stranu by byla ráda, když by sem šla s někým. Mohla se zeptat někoho v práci a přizvat je k sobě. Na stranu druhou jí představa toho, že celý večer stojí někde stranou a popíjí čaj nijak zvlášť nevadí. I tak je to pro ní krok kupředu, večer mezi lidmi. Ruce nastrká do kapes svého modrého kabátu a čepici na hlavě si srazí hloupěji do čela. Do vánočního ducha se ještě úplně nevžila a ani s tím letos nepočítá. Budou to Vánoce, které bude trávit pracovně a hlavně o samotě. Žádná rodina, žádní kamarádi z práce. Nejraději by se sebrala a vrátila se do New Yorku za tátou, ale nemůže. Práce jí to nedovolí. Situace jí to nedovolí. A tak se musí vyrovnat s tím, že pro ní mnoho věcí od letošního roku bude jinak. Vyrazí směrem k centru všeho dění, pomalu prochází podél stánků a nahlíží do každého z nich, jestli jí náhodou něco nezaujme. Je pravda, že po dni v práci takřka padá hlady, neboť si dnes zapomněla doma svůj oběd, a tak přežívala jen na studeném jídle z výdejního automatu. Nějaké zaplnění žaludku je tedy na místě, ale ona si nejprve ráda prohlédne všechny svoje možnosti. Proplétá se davem lidí, projde kolem stromku, který stojí uprostřed náměstí a ozařuje svými světýlky lidi kolem sebe. Když se někdo na pódiu přihlásí o pozornost, pohlédne tím směrem a prohlédne si ženu, která všem přeje příjemné prožití vánočních svátků. Více tomu ale pozornost věnovat nechce, neb se její žaludek opět ozve, a tak znovu pokračuje ve své výpravě za něčím k snědku. Rozhodně by se u toho i ráda zahřála. Zatím se necítí na to, aby do sebe nutila nějaký alkohol, i když by si ho po dnešním dni ještě zasloužila. Vydá se tedy k jednomu ze stánků a postaví se do fronty s plánem objednat si teplý čaj. Co tak nakukuje přes rameno lidem před sebou, dokonce si ho může ochutit nějakým ovocem, medem nebo kostkou cukru. Hm, citrón s medem zní jako dobrá kombinace. Zahřeje se, než najde ten pravý stánek s jídlem a po zaplnění svého žaludku se možná i pustí do nějakého toho vína. Fronta bohužel není zrovna nejkratší, ale s něčím takovým samozřejmě počítala. Jsou svátky, všichni si chtějí vyjít ven, dát si něco dobrého a nechat děti proběhnout se ve sněhu. Dopne límeček své huňaté mikiny až ke krku a stejně tak i kabát, který doteď měla rozepnutý, alespoň z poloviny zapne, aby si držela zimu co nejdál od těla.*
Obrázek Obrázek
Uživatelský avatar
Alexander Patrick Karkarov
Příspěvky: 49
Registrován: čtv 26. lis 2020 17:10:52
Přezdívka: Meep
Bydliště: Gold Pit

Re: Adventní trhy

Příspěvek od Alexander Patrick Karkarov »

Dnešní měl mít relativně volný. Když si samozřejmě odmyslel vystoupení univerzitního sboru na vánočních trzích. Nebral s sebou celý sbor, ale nechal studenty samotné, ať se přihlásí dobrovolně. Také je předem upozornil, že chce s těmi, kteří do toho půjdou, nazkoušet ještě jednu píseň. Napadlo ho to týden předtím, než mělo vystoupení být. A jelikož Alexander bezpodmínečně trval na to, že žádný ze zpěváků nesmí mít na představení noty, bylo to na pováženou. Někteří strašpytlové se přeci jen odhlásili, ale několik studentů, kteří měli pro strach uděláno, se přeci jen rozhodlo zůstat a Alex s nimi nazkoušel to, co potřeboval. I proto teď šel davem před svými sboristy celkem sebevědomým krokem. Musel uznat, že to, jak byly vánoční skladby stále stejné a obvyklé, ho začalo nudit. Proto chtěl alespoň jednu upravit více k obrazu svému, ale jelikož ho múza osvítila celkem pozdě, více než jednu píseň by k dokonalosti dotáhnout nezvládli. To ještě mohl být rád, že to nemusel učit celý sbor, protože jinak by určitě nebyl relativně spokojený nikdy. Než by každému individuálně vysvětlil, co po něm vlastně chce, aby to dohromady znělo obstojně, byl by minimálně Nový rok. Navíc tak ušetřil nervy jak sobě, tak studentům ve sboru. Taková úprava písně ho vesměs napadla jen díky tomu, že o jedné z pauz v učebně zaslechl skrytou dovednost jednoho studenta, tudíž se zbytek díky nápadu naaranžoval už skoro sám a noty pro všechny hlasy měl Alex sepsané během necelé půl hodiny. Všichni se dostali k místu, kde se mělo představení odehrávat. Zvukaři všechno připravovali a Alex svým sboristům ještě připomenul, kde má kdo stát. Bylo to důležité z toho hlediska, aby byl každý slyšet tak, jak je potřeba. Bylo mu jasné, že u té nově naaranžované koledy se budou muset někteří přesunout blíže k mikrofonům, aby to bylo slyšet. I proto si to prostě potřeboval vyzkoušet. Hlasy byly slyšet z mikrofonů hezky jasně, ale potřeboval vyzkoušet i rytmický doprovod. Požádal tedy toho studenta, aby do mikrofonu něco předvedl. "Ne, ne. To je až příliš blízko. Běžte od toho mikrofonu trochu dál." Dirigoval si ho Alex zpod pódia, než opět zavrtěl hlavou. "Ne, to je zase moc daleko." Upravil si límec svého černého kabátu. Klučina vypadal už trochu zmateně, protože nevěděl, jak se posunout. "Půl kroku dopředu. Tak, tak! Stůjte... teď to zkuste." Založil si ruce na prsou a poslouchal. Spokojeně přikývl. "Přesně takhle. Teď si zapamatujte, jak jste stál, ať Vás nemusím před publikem příliš rovnat." Houkl na něj ještě a rozhlédl se kolem sebe. Zrovna v tu chvíli si všiml příchozího Raye, kterému kývl na pozdrav a věnoval mu přátelský úsměv. "Čau." Opravdu ho rád viděl. A Ray nejspíše velmi rád viděl to, že je tady Alex dobrovolně, včas a nemusí ho odněkud tahat násilím. Alex se zatím stále cítil relativně normálně. Sice v něm začala pomalu ale jistě bublat nejistota a nervozita, protože na svátky jsou s Rayem pozvaní k Alexovým rodičům do Londýna. To bude rodinné setkání... V podstatě se těšil jen na to, až uvidí svého syna a dědu. Jinak by to jistě velmi ochotně oželil. "Budeš tu pak zůstávat nebo mě jdeš jen zkontrolovat?" Zeptal se ještě zvědavě, než dodal druhou část spíše jako takový vtip. Než měl možnost si s ním popovídat víc, tak si jeho pozornost uzurpoval zvukař, že už musí zase zkoušet někdo další a Alex přikývl. Pokud se Ray hodlal už vypařit, rozhodně mu nebránil, ale Alex šel se sboristy kousek dál, aby nepřekáželi ostatním a oni měli prostor ještě pro nějaké případné dotazy ohledně skladeb. To by sice nebyla ideální a akorát by ho to podráždilo, ale lepší bylo se zeptat, než to potom celé zkazit.
Konečně přišlo na řadu jejich vystoupení, po kterém se bude moct konečně projít po stáncích a doufat, že třeba najde nějakou drobnost pro svého syna a dědu. Rodičům možná taky něco koupí... možná tak kvůli tomu, že by mu bylo blbé jim nic nekoupit. Jeho vztah k nim byl takový hořko-sladký a ani sám nechápal, proč se neustále snaží od nich získat nějaké to uznání. Nad tímhle ale nebyl čas přemýšlet, protože na pódium vystoupala jedna z radních, která chtěla započít očekávaný proslov. Sám čekal, že bude nějak sáhodlouhý, ale nakonec se spletl. Všech lidem na náměstí tedy avizovala příchod Gold Pitského univerzitního sboru s ním v čele. Zase si trochu připadal jako zvířátko v zoo, ale to mu přeci nikdy nevadilo. Ta pozornost se mu v podstatě líbila, protože jinak by tuhle práce ani nevzal. Když pomineme to, jaké skvělé podmínky mu jeho bratranec vyjednal. Poslal sboristy na určené místo, aby přicházeli hezky postupně tak, aby to vypadalo co nejlépe a nešli na pódiu jako hlouček prasat. Opravdu si dával záležet na všem, protože i taková zdánlivá drobnost jako byl příchod, dokázala ovlivňovat celkový dojem z představení. Jako poslední nastoupil on a stoupl si na své místo před sbor. Jejich repertoár byl složený jak z tradičních koled, tak i z těch popovějších, aby trochu publikum rozhýbali a neunudili ho. Alexander se za celou dobu tohoto bloku neusmál a držel si svůj profesionální výraz. Nechtěl totiž riskovat, že by kameramani případně zabrali i jeho obličej zrovna ve chvíli, kdy by se na své sboristy mračil a snažil se je tak pokárat za špatnou intonaci. Většinou si dával opravdu dobrý pozor na své výrazy obličeje, aby případně neprozrazoval to, co jiní neslyší a neupozorňoval na chyby. Musel se to naučit, protože nebyl většinou spokojený s ničím, a tudíž nebyl ani teď, i když to nedával najevo jinak než svými dirigentskými gesty. Našel si tam spoustu chyb, na kterých by měli jistě do příště zapracovat, ale to byl nastoupen zase jeho perfekcionismus a uchu posluchače tyhle drobnůstky jako obvykle zůstanou nejspíše skryté. Ti všímavější diváci mohli postřehnout změnu v postoji dirigenta a to, že jakmile začali zpívat poslední skladbu, že pohyby jeho těla byly energičtější. Dokonce se koutky jeho rtů i zvedly do lehkého úsměvu a jeho oči, stejně jako celý výraz obličeje, více ožily. Přeci jenom tohle bylo alespoň trochu neotřelé, takže se Alexander v duchu nenudil při každé notě. I proto to v něm rozproudilo trochu energie a lepší nálady, než skladba skončila a oni tak byli pro dnešní den hotovi. Všichni se publiku náležitě uklonili a hezky spořádaně odešli z pódia, Alex šel jako první. Dole se rozloučil se studenty a nezapomněl jim připomenout, že si postřehy z dnešního vystoupení rozeberou na další zkoušce a ještě to pořádně doladí. Ještě jim poděkoval za vystoupení a popřál hezké svátky. Našel si Raye, který jistě nestál daleko. "Tak co?" Zeptal se zvědavě a bylo jasné, že naráží na svou poslední aranž - jinak by se ho na zbylé, pro něj celkem nudné a oposlouchané, koledy jistě neptal. Po případném dalším kratším rozhovoru se podíval na hodinky. "Jdu to tady omrknout. Tak se měj, Rayi." Poplácal bratrance po rameni a věnoval mu jeden mírný úsměv, když se s ním loučil.
Procházel se davem lidí a zastavil se u jednoho ze stánků. Přemýšlel, co by mohl případně koupit, nebo co by mohl sníst či vypít. Rozhodně by se hodil nějaký čaj nebo grog na zahřátí, ale nevěděl, jestli se do pití alkoholu chce pouštět už teď. Řídit sice nemusel, protože měl auto u univerzity, ale ještě by ho někdo mohl nařknout z alkoholismu, kdyby pil sám a ne ve společnosti. V hlavě stále ještě analyzoval sborové vystoupení a pokoušel se v tom najít ještě něco jiného, co ho praštilo do uší. Zároveň to ale bylo pochopitelné, když jim na to dal tak málo času. Alespoň se ale budou moci poučit do příště a vyladit ty drobné detaily. Rozhlédl se kolem, aby zmapoval situaci a pohled mu padl i na zem. Všude kolem nich byl sníh, ale jeho stejně napadlo, že ho tu není tolik jako při jedné z tuhých zim v Rusku. To ale přeci jen nemohl srovnávat. I když byly cesty posypané, aby nikdo neuklouzl, stejně byly i části, na kterých to klouzalo poměrně dost. I proto chodil raději více opatrně. Zastavil se blízko jedné blonďaté slečny a zahleděl se na stromeček, který byl laděn do zlato-stříbrné. Alexe napadlo, jestli stříbrné ozdoby a světélka nemají symbolizovat diamanty a zlatá barva bohatství tohoto podzemního města. Nejspíše nad tím vším akorát příliš přemýšlel a ani jedno z toho nebyl původní plán návrháře slavnostního kabátu pro letošní stromek.
Obrázek Obrázek
Uživatelský avatar
Finn Adams
Příspěvky: 6
Registrován: ned 06. pro 2020 11:47:35
Přezdívka: Speedy

Re: Adventní trhy

Příspěvek od Finn Adams »

*Spěšně se zhlédne v zrcadle a uzná, že to je nic moc, ale upřímně, komu na tom záleží. Je mu jasné, že tím z Val dostane nějakou poznámku, ale dnes mu to je jedno. Dnes se neoblíká pro ni. Dnes se má sejít se s svým dlouholetým kamarádem, kterého neviděl bůhví jak dlouho. A tak se mu chce stylově trochu přiblížit. I když Edwin je mistr extravagantnosti. Dost možná mu v tomhle vánočním svetru nebude stačit a bude vedle něj vypadat úplně mimo. No, nic víc šíleného se v jeho šatníku nenachází, takže se bude muset spokojit s tímhle. Převlíkat se do normálního svetru se rozhodně nechystá. Na sobě má huňatý červený svetr s obrázkem soba hned vepředu. Sváteční nálada si žádá speciální oblečení. Na to hodí jen červenou bundu a bude to. Upraví si trochu vlasy a podívá se na hodinky. Do prdele. Už teď jde pozdě. A to má jen sejít před dům. Ještě vytáhne malý korektor ze své tajné skrýše a s povzdechem si lehce zamaskuje černé kruhy pod očima. Celé ty měsíce, kdy se snažili znovu rozjet jejich starou restauraci a ještě ten průšvih s otráveným pitím na otevření muzea. Několikrát do týdne hold probděl. A stále je to na něm trochu znát. A rozhodně nechce, aby to jeho sestra viděla. Nechce, aby to na něm poznala, protože pak by se mu nasáčkovala do bytu a to opravdu nepotřebuje. Rychlým krokem zamíří do pokoje, kde sebere ponožky, které na sobě ještě nemá. Jediný kus oblečení, který mu chybí, ale nesmí ho nijak zdržet. Proto se rozhodne si je nasadit za chůze. Inu, za chůze to moc nejde, ale za skoku už jo. Poskakuje po jedné noze a zběsile si natáhne po jednom obě ponožky. Ovšem, stejně jako v každém extra klišé filmu, se mu to na koberci smekne a tak letí obličejem k zemi. Hrozivý pád ale dopadne dobře a jeho ruce se rychle vzpamatují, aby ho zachránili kousek před zemí. Zvedne se tedy a teď už si ty ponožky natáhne normálně. Nemá smysl spěchat, když se u toho může zmrzačit. Ví, že si tím vyslouží od Val nějakou poznámku, ale upřímně je mu to jedno. Nasadí boty, bundu a vyběhne z bytu. Jde sice hrozně pozdě, ale furt lepší, než kdyby nepřišel vůbec. Ne? Tak nějak se to říká. Celý den se na tenhle večer těšil. V práci lítal jak nadšený ptáček po zahradě a všechno mu šlo krásně od ruky. Už se na Edwina neuvěřitelně těšil. Naposledy se viděli před potopou. Od té doby to byly jen hovory nebo zprávy, ale za celé čtyři roky se neviděli. A teď se mají znovu setkat. Rychlým krokem vyjde ze dveří jeho komplexu a už vidí Val, která je nabalená jako velký bonbónek. Donutí ho to k úsměvu a vydá se k ní. I když se nejvíc těšil na Edwina, byl hrozně rád, že se k jeho malé skupince Val přidala. Konečně bude moct strávit i trochu času s ní. Od té doby, co se všichni vrátili do Gold Pitu se viděli jen zřídka. Už začne roztahovat ruce, aby ji vzal do objetí, ale Val vytáhne hlavu zpoza šály a vyčte mu, že jde pozdě. Ještě víc ho to donutí k úsměvu a sarkasticky se podívá na hodinky.* Ale no tak. Jako bych na tebe taky párkrát nečekal. *Další důvod, proč byl rád, že s nimi Val jde je, že dřív do ní byl Edwin zamilovaný. Není si jistý, jestli o ní náhodou nenapsal nějakou písničku. Fuj, ale zároveň se mu to dost hodí. Val se zmíní, že mu za to dluží svařák a tak jen přikývne a vyrazí spolu městem do středu dění. A cestou si nezapomene udělat srandu z toho, že vypadá jako ta velmi objemná postavička Michelin. Nevypadá, ale co by to bylo za večer, kdyby ji jen trochu nepozlobil. Val se ho zeptá, s kým se mají na trzích setkat a na obličeji se mu objeví velký úsměv.* Pamatuješ si na Edwina? Teda, za boha doufám, že jo, protože jestli ne, bude to extra trapný. Každopádně, dneska jsem se vystrojil jen kvůli němu. Super vánoční svetr od mamky. Se zeleným sobem a obříma vločkama. Musel jsem najít perfektní kousek ve skříni, abych s ním trochu ladil, ale nic jinýho tam nemám. Bude to muset stačit. *Pokrčí rameny a je mu jedno, jestli si z něj kvůli tomu bude Val střílet. Kolem nich se začnou přidávat další lidé, jak se dostávají blíž a blíž a jeho nadšení je větší a větší. Dalo by se to i poznat na tom, že trochu zrychlí krok. Zahlédne malé stánky a v mysli zajásá, že se sem dostali v tak krátkou dobu. Jen doufá, že na ně Edwin nečeká dlouho. Ideální by bylo, kdyby dorazili ve stejnou chvíli. Snaží se hledat ve tvářích, které kolem nich prochází, ale zatím nic. Do nosu ho uhodí sladká vůně svařáku a různých pochutin, většinou sladkých a teplých. Hmm, miluje tuhle předvánoční dobu. Už kvůli těm chutím, které tu bude chtít ochutnat. Val na tom není o moc jinak. Taky vypadá nadšeně a za rukáv ho začne táhnout víc do davu, kde začne hledat stánek se svařákem. Je mu jasné, že to je to první místo, které teď bude chtít navštívit. Měl si víno svařit doma a vzít ho s sebou v termosce. Možná by byl o trochu lepší, než to co se najde tady. Trhový svařák je ovšem klasika, tudíž se k tomu ani neodhodlal. Společně se zastaví ve frontě a Val na něj udeří s otázkou, co koupil jejich rodičům k vánocům. Pokrčí rameny a ukáže na sebe.* Proč bych měl něco kupovat, když mají mě? Ty to ale tak lehký mít nebudeš. *Chvilku si drží tu svou masku, že vlastně pro rodiče nic nemá, ale ve skutečnosti je pro ně koupil už v říjnu. Naštěstí na ně dojde řada a tak objedná dva svařáky a rovnou je i zaplatí.* Oboum jsem jim koupil úplnou blbost. Mamka si teď rozbila nějakou super sadu nádobí, tak jsem jim koupil nový. Ne stejný, ty už se asi neprodávají nebo co, ale lepší. Nebo aspoň hezčí, těžko říct, jestli bude lepší. *S úsměvem si vezme dva kelímky, jeden podá Val, aby si mohla konečně o něco ohřát ruce a posune se od stánku k volnému vysokému stolku, aby nepřekážel před stánkem.* I když je to jen nádobí. Co ty? Co jsi jim vymyslela, ztracená dcero? *S úsměvem se na ni podívá a opatrně se napije horké tekutiny. Rozhlédne se kolem, všichni vypadají vesele, zdraví se známými a všechno propojuje přátelská atmosféra. Na tohle se tak moc těšil. Ale v davu se snaží najít Edwina, o kterém ví, že ho pozná skoro hned. Musí jen hledat něco šíleného. Nějakou divnou barvu nebo divné vlasy.*
Obrázek
Uživatelský avatar
Chloe Erin Black
Příspěvky: 291
Registrován: pon 30. čer 2014 16:45:27
Přezdívka: Lea
Bydliště: Gold Pit

Re: Adventní trhy

Příspěvek od Chloe Erin Black »

Ruce má zabořené hluboko v kapsách, ačkoliv jsou na nich bezprstové rukavice, zatímco si to štráduje na náměstí v dlouhém černém kabátě, který jí víří za patami. Na nohou má těžké kožené boty, zřejmě mají podle vzhledu i okovanou špičku. Jak se říká, "rather safe than sorry". A ona bude v Gold Pitu vždy připravená na jakoukoliv eventualitu. I proto má v kožené tašce přes rameno, na nějaké kabelečky by se mohla vykašlat, schovaný pepřový sprej, švýcarský nožík a dokonce i obvaz! A to se stále snaží tvrdit svému psychologovi, že netrpí paranoiou. Ah, možná by mu to mohla přiznat. Není si úplně jsitá, zda jí pobyt v Gold Pitu nějak prospívá nebo ne, má pocit, že všechno je furt stejné, ale našla si práci v jedné z restaurací jako kuchařka a už si tak nějak zvykla na rutinu. V uších jí vyřvává Metallica tak nahlas, že spolehlivě přehluší jakékoliv koledy, i kdyby stála hned pod ampliónem, stejně jako otravný hukot lidí. Bezdrátová sluchátka jsou schovaná pod černou čepicí a mezi hustými modro-černými vlasy, zřejmě nedávno obarvenými, protože prakticky září modře. Možná by mohla zkusit změnit účes. Jak by asi vypadala blond? Nebo s dredy? Rozhodně to stojí za další přemýšlení. Zamíří si to rovnou ke stánku s punčem, černě orámovanýma očima obhlídne nabídku a jen co vystojí frontu, objedná si punč rovnou s panákem griotky, to ji vždycky krásně prohřeje na trzích. Pomalu usrkává, zatímco se proplétá davem, aniž by si nějak hlídala, komu stoupne nebo nestoupne na nohy. Pokud neuhnou, jejich smůla. A nějaký zpáteční útok ani neuslyší, ani neucítí. Poté, co zběžně obhlídla ozářený stromeček (v Londýně je hezčí podle fotek, které jí poslala mamka) se vydá za pravým důvodem její dnešní návštěvy - suvenýry. Byla pověřena rodinou, aby jim něco dovezla z trhů na Vánoce domů. Už se těší, viděla je za poslední měsíce jen skrz videokameru a docela jí chybí. Ne, že by jim to takhle řekla. Ale rozhodně si dala na vybírání dárků záležet, takže už jí leží zabalené hezky zpět v tom kamrlíku, který nazývá bytem. Tyhle myšlenky jí očividně zvedly náladu, protože se lehce pousměje a brzo už stojí u jednoho stánku se svíčkami. Ne zrovna originální dárek, ale rozhodně je tady mají pěkné. A její mamka a ségra na vonných svíčkách vyloženě ujíždí. Velmi si u prohlížení dává pozor, aby se jí punč nevylil na ruce. Není moc příjemné mít horký punč na jejích jizvách. A úplně nesnáší, když se jí nasákne do rukavic. Ew.
Obrázek
Uživatelský avatar
Andromeda Andy Carter
Příspěvky: 166
Registrován: úte 26. kvě 2015 20:34:19
Přezdívka: Sel

Re: Adventní trhy

Příspěvek od Andromeda Andy Carter »

Na trhy se nejprve těšila, dokud jí je odpolední pracovní hovor nezkazil. Původně neměla moc plánů, kromě dodělání některých posudků, a pak dokoupení několika dárků, které chtěla musela nechat poslat do Kalifornie do domu jejího staršího bratra, u kterého se měli sejít na svátky. Jenže to jí přerušil konferenční hovor, kdy její šéfka chtěla něco prodiskutovat. No a očividně u toho potřeboval být i její ex přítel. Dokázala s ním pracovat, to jistě, ale nejspíš taky pracoval z domova a za ním procházela jeho přítelkyně, kterou si našel nedlouho po jejich rozchodu. Andy se nemohla soustředit, a tak hovor trval déle než bylo nutné. Když se tedy všichni rozloučili a popřáli si hezký víkend, byla Andy dost mimo. Od jejich rozchodu to byla nějaká doba, ale pořád se s tím úplně nesrovnala a fakt, že se k sobě nastěhovali se jí prostě nelíbil. Jelikož i předtím se ona stěhovala k Ericovi, tak ta žena bydlela ve stejném bytě, který dřív nazývala domovem ona. Nejspíš její ztuhnutí a zírání na jedno místo přilákalo Greye, který jí položil hlavu na klín a zakňučel, což jí přinutilo se probrat a radši se jít připravovat. “Neboj, vím, že se o něj už nemám starat.“ Pronese ještě směrem k psovi a podrbe ho na hlavě, pak už se vydá do koupelny, aby se namalovala a učesala. Nezabere jí to moc dlouho. Pak už na sebe jen navleče nějaké teplé oblečení. Grey kolem ní neustále kroužil a sledoval jí, jako by chtěl opravdu dohlédnout na to, že odejde a nesedne si k televizi, nenalije si víno a nebude koukat na televizi. V tomhle ho nezklamala a raději si do kabelky naházela všechno potřebné, včetně několika pamlsků pro něj, protože dneska měl vyrazit do společnosti i Grey. Nechtěla ho nechávat doma a trhy byly venku, takže nebyl důvod ho tu nechat zavřeného, když mohl vyrazit ven s ní. Navíc by ho neměla mučit tímhle, když ho bude muset na svátky nacpat do letadla, protože neexistovalo, aby ho tu nechala samotného nebo ho dala někomu na hlídání.
Jakmile se tedy obula, tak vzala vodítko a Grey byl u ní jako by ho zavolala. “No to víš, že jdeš taky.“ Pronese k němu a připne mu vodítko. Sice se nebála, že by jí teď utekl, ale nechtěla ho nechat běhat po domě, ještě by si mohl někdo stěžovat. Proto tedy hezky spořádaně vyjdou až ven, kde se Andy sehne, aby mu vodítko odepnula, protože věděla, že okamžitě někam nevyrazí, aby jí zmizel z dohledu. Vyrazila o něco dřív, aby se mohla projít, ale i tak jí bylo jasné, že na náměstí nedorazí na začátek, protože cesta jí nějakou cestu zabere. To jí ale za klidnou procházku s Greyem stálo. Husky klusal vedle ní a sem tam někam odběhl, ale nikdy ne tak daleko, aby na něj Andy neviděla. Kupodivu dnes ani neměl potřebu otravovat kolemjdoucí, jak mu to občas šlo. Naštěstí byl tak roztomilý, že na ní nikdo nakonec nebyl naštvaný, že ho tu nechá pobíhat. Stejně tak nikdy nebyl agresivní na ostatní psy. Spíš si chtěl hrát, což v jeho věku bylo docela podivné. Andy to navíc uklidňovalo, že má dost energie, a ještě nemusí řešit to, že je její pejsek moc starý, i když věděla, že i to jednou přijde. Nad tím se jí ale nechtělo přemýšlet.
Když se přiblížili k trhům, raději Greyovi zase připnula vodítko, aby se jí neztratil někde mezi lidmi a v takovém množství lidí by se navíc jistě mohl najít někdo, komu by se volně pobíhající pes nemusel líbit. Měla pravdu, sbor akorát začal zpívat, takže na začátek trhů nepřišla, i tak se ale rozešla směrem k jednomu ze stánků, kde si koupila horké kakao. Sice si mohla dovolit pít, když tu autem nebyla, ale zase nechtěla nic riskovat. Možná si později dá svařák nebo grog, ale prozatím jí stačilo kakao, pak se postaví kousek stranou od davu, který se vytvořil před podiem, Grey se usadí vedle její nohy a Andy může v klidu pozorovat a poslouchat koncert.
Uživatelský avatar
Raymond Reed Rossi
Příspěvky: 8
Registrován: čtv 26. lis 2020 22:26:21
Přezdívka: Sel
Bydliště: Západní obytná zóna, Gold Pit

Re: Adventní trhy

Příspěvek od Raymond Reed Rossi »

Obyčejně by se nejspíš sešel s Alexem na univerzitě a šel na trhy s ním. Stejně tam chtěl být dříve, aby zjistil, jestli jeho bratranec dorazil a nemusel případný průšvih řešit až na poslední chvíli. Místo toho ho ale čekal videohovor s jeho otcem, kterého měl za úkol přesvědčit, že je určitě skvělý nápad, aby se společně s ním a Alexem vypravil na svátky do Anglie. Sám o tom nebyl přesvědčený, a navíc by raději alespoň jedny Vánoce strávil s Niki, dokud byla ještě malá a nadšená ze Santy. To by ale znamenalo říct o ní jedné nebo druhé straně rodiny, no….a to v plánu opravdu neměl, protože jí do svého rodinného dramatu zatahovat nechtěl. Stejně tak Aileen nic takového nechtěla, i když netušila, co přesně se v jeho rodině děje. Takže musel přetrpět svátky u příbuzných své matky, a pak se přesunou do Itálie za druhou stranou rodiny. To znamenalo, že Niki uvidí nejdříve na Silvestra. Rozhovor s otcem nakonec nebylo takové zlo, protože s tím vlastně už počítal. Byla to taková každoroční tradice, kdy se vydali do Londýna, aby mohli vesele mluvit s italským přízvukem a vypadat jako idoti, což vytáčelo jeho drahou tetičku. Když se k nim pak připojil ještě Robbie a jeho děda se skotštinou, tak to byla teprve ta pravá zábava. Navíc jeho strýc s ruským přízvukem taky přidal svojí trošku do mlýna a teta byla bez sebe.
Teď už mu ale nezbývalo moc času, takže se rychle oblékl do zimního oblečení, aby na trzích nemrzl. Navíc v šedé ani nemusel působit tak nápadně. Ani tak si ale neodpustil jedny hodinky ze své sbírky a stejně tak si vzal i brýle. Při odchodu ještě sáhl po černých kožených rukavicích, které dostal od některého ze svých bratranců na minulé Vánoce, vzal si klíčky od svého autaauta a vyrazil směrem na náměstí, kde se trhy konaly. Cesta naštěstí netrvala dlouho, ale i tak musel auto nechat o něco dál, protože nikde poblíž náměstí se nedalo pořádně zaparkovat. Tudíž ho čekala ještě rychlá cesta pěšky, ale i tak dorazil docela s předstihem, než měli samotné trhy začít. Už cestou k pódiu zaznamenal Alexe, který měl očividně dost napilno s tím, aby sboristy naučil správně stát. “Ahoj.“ Oplatil mu pozdrav a zadíval se na sboristy, kteří byli docela rádi, že je jejich dirigent nechal na chvíli napokoji. Ray se jim ani nedivil, když za ním Alex přišel, že dostal skvělý nápad na písničku, kterou se sborem nacvičí, byl to jen týden před trhy. Rozhodně to nemohlo být klidných sedm dní pro jednotlivé sboristy. “Na chvíli se zdržím.“ Odpoví mu a ušklíbne se. Byl rád, že je Alex momentálně v dobrém rozpoložení, ale to neznamenalo, že za pár dní nebude zase v depresích a bude odmítat kamkoli jít. U něj to nikdy nedokázal odhadnout, nálady se mu někdy měnili rychleji než denní doba, takže bylo lepší na něj vždycky dohlédnout. Ne, že by se tedy už někdy nestalo to, že mu někdo uprostřed práce volal, že dirigent není na zkoušce. To pak musel tahat bratrance z postele a div ho na zkoušku orchestru nedonést, jak byl neschopný vstát a něco dělat. Navíc si pak celé své rozladění vylil na hudebnících. Pak už ale nechal Alexe jeho povinnostem a sám se vytratil o něco dál. Rovnou se zastavil u jednoho stánku, aby si koupil svařák, protože to bude nejspíš ten jediný, který si během dnešního večera dovolí. Sice mu nedělalo problém se napít, ale rozhodně nechtěl sedat opilý za volant. Řídit sice uměl a nevěřil tomu, že by byl tak namol, aby do někoho naboural, ale náhoda byla blbec a vždycky se mohlo něco přihodit.
Pak už se ale náměstí začalo pomalu plnit lidmi a blížila se jednotlivá vystoupení. Před začátkem toho, které měl na svědomí sbor pod vedením Alexe, se přesunul zase blíž k podiu a více méně k výlezu z něj, kde by asi nenechali jen tak někoho stát, protože to bylo spíš pro účinkující. No, Raye se nikdo moc nepokoušel vyhánět, protože zaprvé očividně neměli chuť se s ním hádat a nejspíš ho poznali, takže nebyl ani důvod. Nikdy nepatřil k těm, kdo by byl z Vánoc nějak extra nadšený, ale koledy a hudba tomu vždycky trochu pomohly, takže si vystoupení užil. Ovšem při poslední skladbě, která byla nejspíš tou, se kterou Alex přišel před týdnem se na jeho tváři objeví polovičatý úsměv. Jeho bratranec měl talent na to, aby některé zažité skladby nějak oživil a v současné době byl očividně ve fázi, kdy mu to jen dodávalo energii. Když k němu tedy přišel, aby se zeptal na jeho názor, mírně kývne hlavou. “Nebylo to špatné. Děda by z toho měl radost.“ Odpoví mu a ušklíbne se. Nejspíš nebylo tak těžké určit, že má na mysli jejich společného prarodiče, který kupodivu nebyl podobný svým dcerám a svoje vnuky podporoval, i když u Raye ani nevěděl, v čem vlastně jeho práce spočívá. No, i kdyby to věděl, tak by ho nejspíš podporoval. Navíc si byl vědom, že tahle pochvala jistě Alexovi trochu zvedne náladu a snad trochu pozapomene na fakt, že za pár dní odlétají do Londýna. Pak už se s Alexem ale zase rozdělili a on se tak vydal vyhodit kelímek od svařáku, který už vypil a bylo na čase přejít na něco nealkoholického.
Zastaví se tedy u stánku, aby si koupil kávu, než se tam nahrnou všichni ostatní. Ačkoliv mu slečna za stánkem nabízí i různé jiné varianty, zůstane u své původní objednávky, načež se rozejde mezi stánky. Ne, že by nutně potřeboval něco kupovat, protože Aileen už jeho dárky pro ni i Niki dostala a zbytek měl vlastně už taky zařízený, jenže ani tak neodolal tomu, aby se nezastavil u stánku, který byl plný dětských hraček nebo plyšáků. Niki by jistě ocenila nějaký omluvný dárek, že s ní opět nestrávil Vánoce. Když byla malinká, tak to problém nebyl. Nepamatovala si to, ale teď už se naučila, že když mu to bude vyčítat a upozorňovat na to, tak vždycky přijde s něčím, čím jí uplatí. Nějak se obával toho, že tímhle tempem jí bude uplácet čím dál víc a jeho holčička bude rozmazlená. I tak si ale začal hračky prohlížet, vždycky se přece mohl vymluvit na dárek pro synovce, protože pochyboval, že by někoho napadlo, že by on měl dítě.
Naposledy upravil(a) Raymond Reed Rossi dne sob 12. pro 2020 19:09:55, celkem upraveno 1 x.
Obrázek
Uživatelský avatar
Sebastian Blackwood
Příspěvky: 330
Registrován: čtv 29. kvě 2014 16:11:01
Přezdívka: Meep
Bydliště: Gold Pit

Re: Adventní trhy

Příspěvek od Sebastian Blackwood »

sabelle táhla svého tatínka za ruku směrem k náměstí. Opravdu se těšila na to, až si poslechne nějaké koledy, podívá se na stromeček a tajně doufala, že zde bude i živý zvířátkový Betlém, jako několikrát viděla na povrchu. Sebastian už tak nadšený nebyl. Samozřejmě ale své dcerce chtěl splnit první poslední, tudíž se sem nechal dotáhnout. Summer se necítila příliš dobře, tak ji s sebou nechtěl brát. Musela odpočívat, tak se nabídl, že vezme Isis sám. Dívka si užívala sněhu, kopala ho všude kolem sebe a Sebastian se ji snažil trochu krotit. Přeci jen by byla otrava, kdyby to kopla na kabát nějaké ženské a ta mu potom vynadala, jak má nevychované dítě. Stačilo bohatě, když při zákroku hodil jedné podobné do obličeje koblihu. To naštěstí neměl čas případné její námitky řešit. Sám by si dal rád něco dobrého a nejspíše by ihned začal minimálně grogem. Aby vydržel s tak hyperaktivním pometlem jako je jeho dcera, bude se muset pořádně posilnit. "Tatínku, pojď! Už to začne!" Popoháněla ho a on za ní cupital dosti odevzdaně a v jeho obličeji byla vidět rezignace. Nedokázal si představit, jak zvládne takové tři. Snad ho brzy odvezou do blázince, protože už teď z toho všeho byl na palici. Upravil si svou bundu a dceru si za ruku přitáhl k sobě, aby jí zapnul její bundu až ke krku a urovnal jí šálu, aby nenastydla. Ještě by dostal od Summer vynadáno, že jejich dceru nechal nachladnout. Dostali se blíže k pódiu, na které vystoupala jedna z radních města, které Sebastian příliš neznal. Vysadil si Isabelle na ramena, aby také něco viděla a poslouchal. Čas od času své dcerce odpověděl na nějaký všetečný dotaz, než krátký proslov ženy skončil a ona přivítala Gold Pitský orchestr. Nejraději by se tady neviděl. Ty koledy už mu lezly krkem, jak to hrálo na každém rohu. I on je sice zpíval doma s kytarou, ale to bylo doma... v pohodě... ne mezi lidmi. Nejspíše mu to vadilo i proto, že to hrálo v každém nákupním domě a bylo toho až příliš. S tím ale neměla problém Isbee, protože ta vesele zatleskala a ručkama se opírala o hlavu svého táty. Sebastian ji držel za nohy, aby nespadla a jednou rukou si musel podrbat ucho, za kterým ho holčička rošťácky lechtala. Jakmile vystoupení sboru skončilo, Seb se i s Isabelle na ramenou vydal pryč, aby se dostal pryč od toho davu. Děvče však něco zaujalo, protože najednou začala trochu vyvádět. "Tati, tati! Támhle je slečna Andy. Pojďme za ní!" Začala se vrtět tak, že pokud by ji Sebastian nedal brzy dolů, spadla by. "Počkej, nevrť se, ty šídlo." Zamručel nespokojeně a děvče si z krku sundal. Chvíli přemýšlel, o které slečně Andy mluví, než mu to došlo. Vzpomněl si na události v dolech a rozhodně se ho na chvíli zmocnil tísnivý pocit. Is ho ale nenechala, aby to rozdýchal, protože ho začala táhnout přímo směrem k ní. "Nechceš jít dělat něco jiného? Podívat se po stáncích nebo tak?" Pokoušel se z toho nespokojený muž vykroutit, ale i tak poslušně následoval svou dceru. Přišel si najednou jako dvojnásobný podpantoflák. Snad sem měl jít raději s Johnathanem. Možná i z toho důvodu, že by mu dceru prostě vrazil a on by se o ni určitě postaral. Nebo měl vytáhnout Jimmyho s Angel, ti by se mu o dceru taky určitě dobře postarali. On by si dal jistě pár piv a domů by přišel v dobré náladě se spokojeným dítětem. To by bylo ideální. Prcek ho nakonec dotáhl za Andy, která s sebou měla Huskyho. Isabelle byla na psy zvyklá. Sebastian pozdravil na pozdrav a nechal svou dceru, ať se pustí jeho ruky. Své ruce si narval do kapes bundy. "Dobrý den slečno Andy. Jeeee!" Vrhla se směrem k psovi, že si ho pohladí. "Isabelle!" Ozval se přísně mužský hlas, když ji nesouhlasně sledoval. Děvčátko sebou trhlo. "Co nejdřív uděláš?" Zeptal se jí nekompromisně a děvče pochopilo. "Můžu si ho pohladit?" Zeptala se tedy s jiskřičkami v očích a pokud jí bylo dovoleno, ještě se otočila na tatínka pro finální požehnání. Ten sledoval, jak si dívka případně hladí psa a podíval se na Andy. "Pardon za to, že vás rušíme, jo... Isabelle vás viděla a chtěla vás jít pozdravit." Vysvětlil Andy, protože by rozhodně nechtěl, aby to brala jako nějaký stalking. To byla jeho poslední starost. Hezká byla, to rozhodně, ale s novou prací, s jedním dítětem a dvěma skoro-dětmi a manželkou mu toho času na nahánění sukní už příliš nezbývalo. To bylo ostatně nejspíše dobře, ale chybělo mu to, ne že ne. "Jak se jmenuje?" Ignorovala Isabelle to, že se baví dospělí a chtěla znát jméno pejska.
Obrázek
Uživatelský avatar
Isleen Dewi O'Hara
Příspěvky: 25
Registrován: pon 07. pro 2020 20:15:10
Přezdívka: RosaCar

Re: Adventní trhy

Příspěvek od Isleen Dewi O'Hara »

Isleen se již dávno vzpamatovala z té nepěkné konverzace s bratrem, i když jí to pár dní dalo zabrat. Seděla teď ve svém oblíbeném křesle před balkonovými dveřmi a odpočívala hrou koled na Pannovu flétnu, jak to dělala skoro každý rok touto dobou. Takže dneska je skoro polovina prosince. To to letí, připadám si, jako bych se sem sotva nastěhovala. Ale neměla jsem na dnešek něco v plánu? Isleen se dlouze zamyslela. Věděla, že se dneska někam chystala, ale nemohla si vzpomenout kam. Cože mi to ten Jimmy doporučoval?, přemítala dlouze, třebaže to nemělo žádný efekt. Měla na sebe vztek. Jak mohla zapomenout, co chce dělat? To se jí přece tak často nestává. Každopádně věděla, že ať už si naplánovala cokoli, je to jedno, pokud si nemůže vzpomenout, nebylo to nic důležitého. Jisté ale je, že teď se potřebuje projít. Odložila svůj hudební nástroj a vydala se ke své skříni. Po krátkém rozhodování se oblékla se do teplého, zářivě zeleného kabátu, omotala si kolem krku huňatou šálu a nezapomněla ani na rukavice. Poté rychle očima přelétla byt, jestli někde nenechala zapnutou svíčku a vyrazila do ulic. Jak se tak brouzdala ulicemi, dostala se nevědomky po delší době bezcílného prohlížení si města až k náměstí, kam ji už z dálky lákala hudba. V tu chvíli si vzpomněla, co vlastně měla na dnešek v plánu. No jasně! Chtěla jsem se podívat na ty trhy! Když už věděla kam vlastně jde, byly její kroky podstatně rychlejší a jistější. Netrvalo dlouho a procházela kolem všemožných stánků s nejrůznějšími předměty. Do blízkosti podia dorazila právě včas, aby si ještě stihla vyslechnout poslední písničku od goldpitského univerzitního sboru, který na náměstí účinkoval. Vydala se obcházet zdejší stánky a nasát nějakou tu vánoční atmosféru, protože tu si bratrem prostě zkazit nenechá. Po dlouhé procházce začínala být už trochu promrzlá, proto zamířila k jednomu ze stánků, kde měla v plánu koupit si něco na zahřátí. U stánku s horkými nápoji se dozvěděla, že mátový čaj tady opravdu nemají, takže jí nezbylo nic jiného, než si vystačit s jeho alternativou, zázvorovým čajem. Nijak jí to ale nezkazilo náladu a pokračovala dál. Byla tak zabraná do prohlížení si věcí, že se jí podařilo podklouznout na zdejším sněhu, ve vzduchu zakopnout o vlastní levou nohu a přistát pod nohami někoho, kdo si právě vybíral cosi u stánku s hračkami. Zázvorový čaj se vylil hned vedle ní. Zvedla hlavu a omluvně se na neznámého muže usmála. ,,Pardonne-moi, je ne l'ai pas fait exprès.", pronesla a začala se škrábat nahoru, ale než se jí to podařilo a stačila si uvědomit, že mluvila opět francouzsky, znovu jí podjela noha a ona se ocitla zpět na zemi. No výborně holka, ty dneska zase záříš.
Odpovědět