Západní obytná zóna

Odpovědět
Uživatelský avatar
Jimmy Dalton
Příspěvky: 238
Registrován: ned 14. zář 2014 19:21:14
Přezdívka: Meep
Bydliště: Gold Pit

Re: Západní obytná zóna

Příspěvek od Jimmy Dalton »

Ona si sice myslela, že nebylo zač... ale to se pletla - bylo za co. On potřeboval objetí jako sůl a hned se mu o něco víc ulevilo. Sic se odtáhl, chtěl být tak nějak podvědomě v její blízkosti. Ani nevěděl, proč, ale přisuzoval to pouhému alkoholu. Nakonec jí byl snad až příliš blízko. Jejich špičky nosů se takřka dotýkaly a dlouze jí hleděl do očí. Byl opilý, i když začínal pomalu ale jistě střízlivět kvůli nastalé situaci. Nechtěl to zkazit. Proto vyřkl otázku, kterou chtěl celou atmosféru rozbít a nahodit ji na jinou vlnu. Trochu nedomyslel následky, protože sebou Andy cukla dozadu, oba ztratili rovnováhu a on ji skoro zavalil. Naštěstí se stihl nadlehčit, aby jí nijak neublížil. Pustil ji, než se zasmál a přislíbil, že opravdu přijde i střízlivý. Jednou. Nehodlal se ale vzdát a očividně ji chtěl zlechtat. Takto neslušně! V bůh ví kolik hodin ráno. Na její námitky nereagoval téměř nijak. Přeci jen bylo logické, že se bránila! On by se lechtání také bránil.
Nakonec i on toho nechal, aby chudák Andy mohla alespoň popadnout dech. Sledoval s nevinným úsměvem, jak si otírá slzičky a čuří se nad tím, co jí to vlastně prováděl. Pobaveně se zazubil a pokrčil rameny. "Jsem prostě rebel." Pronesl rošťácky, i když to nebyla zas tolik pravda. Místo toho se rozhodl dosti suverénně přesunout tak, že si mohl lehnout na její klín. Hlavu si tam hezky uvelebil a překřížil si ruce na prsou. Vzhlížel k ní zatím mlčky. Ne, že by nevěděl, co říct, ale nějak se v tom pohledu ztratil. "Sluší ti to i z tohohle úhlu." Rozhodl se nakonec ze sebe vysoukat, než raději nečekal ani na odpověď a dodal: "Řekneš mi něco o svém dni?" Ano, opravdu chtěl poslouchat to, jaký měla den. Jestli se už ptal? Hups, chyby se stávají. Hlavně v mysli opilých lidí. Pokud by se opravdu pustila do vyprávění, Jim by zanedlouho na jejím klíně usnul a nevzbudil by se, ani kdyby se dostávala pryč. Snad by jen nespokojeně zamručel.
Ráno po probuzení zjistil, že na sobě nemá tričko. Panikařil? No, možná trochu. Ale kalhoty měl a dokonce i poznával, kde se vlastně nachází. Pamatoval si útržky a věděl, že by se jistě měl pořádně omluvit. A že bude mít nad čím přemýšlet. Po salvě omluv se s Andy rozloučil a šel se vzpamatovávat ze svého bolehlavu do svého neutišeného bytu.

Za několik dní si ve schránce mohla Andy všimnout bílé obálky, která se tam jen tak nevinně válela. Jakmile by obálku vzala do ruky a otočila, mohla si všimnout nápisu: "Andy", který byl úhledně uprostřed. Písmo se snažilo být úhledné, ale pokud se podívá lépe, může si všimnout, že se pisateli lehce třásla ruka, když obálku nadepisoval. Uvnitř obálky byl béžový papír, na kterém bylo ručně psáno černým inkoustovým perem: "Ta noc mě mrzí. Nech mě ti to prosím vynahradit a přijď v sobotu večer ke mně. Jimmy." Následně tam byla připsána i adresa, na kterou se má dostavit.
Obrázek
Uživatelský avatar
Andromeda Andy Carter
Příspěvky: 166
Registrován: úte 26. kvě 2015 20:34:19
Přezdívka: Sel

Re: Západní obytná zóna

Příspěvek od Andromeda Andy Carter »

Celá situace, ve které se s Jimem ocitla jí přišla zvláštní. Ne nijak špatně. Bylo jí to příjemné, zase být blízko někoho, ačkoliv v její hlavě se honily úplně jiné myšlenky než v té Jimově. Zvlášť když u sebe byly takhle blízko a ona byla myšlenkami úplně v jiných vodách, ze kterých ji vytáhl právě až Jim svojí otázkou a následným lechtáním. Ovšem důsledek byl stejný jako než to lochtání začalo. Zase byli jen kousek od sebe a teď na ní Jim navíc ještě ležel, což Andy úplně nepomáhalo v celé téhle situaci, protože ač si myšlenky zase tak trochu dala dohromady, tak se velmi rychle zase rozutekly. Jenže než stihla cokoliv říct, nebo udělat, tak přišlo další lochtání, které nakonec tedy skončilo, ačkoliv až po Jimově uvážení, že toho bylo dost, protože její obrana a jekot byli k ničemu. Gray naštěstí vůči Jimovi neměl nějakou touhu Andy chránit, což si s ním ještě brunetka jisto jistě vyřídí.
“To vidím. Jen bys to mohl předvádět jinak než mým lochtáním.“ Nadhodí a pousměje se, zatímco se zvedá do sedu a otírá si slzy od smíchu. Jenže očividně tím, jak se usadila do sedu, se z ní stal zase ideální polštářek, na kterém se Jim uvelebil. “Děkuju.“ Pronese lehce zaraženě, když jí Jim složí kompliment a stále se červená. Teď to alespoň může svést na to lechtání a že je rudá kvůli tomu. Ne vůli tomu, že jí složil kompliment, a navíc jí tu leží polonahý. Nebo kvůli tomu, že se v hlavě snaží dát dohromady, co má vlastně tohle všechno znamenat, ač se snaží sama sebe přesvědčit, že za to nejspíš může Jimovo alkoholové opojení. “Můj den?“ Nadhodí a mírně nakloní hlavu na stranu, pak se pohodlně opře a začne vyprávět nejen o dni, ale spíš tak obecně, co dělala. Její den totiž nebyl natolik zajímavý, aby o něm dokázala mluvit delší dobu, jelikož jen koukala na seriál, ve kterém Jim hrál. Navíc během vyprávění si spíš bezmyšlenkovitě začne hrát prsty s Jimovými vlasy. Asi až po nějaké chvíli se podívá na narušitele jejího nočního klidu a uvědomí si, že nejspíš už nějakou dobu spí. Pousměje se a pomalu se vyprostí z pod jeho hlavy, což je provázeno nespokojeným zamručením, ale Jim se neprobudí. Takže mu Andy dá pod hlavu polštář z gauče a sama se odporoučí spát do své postele, protože v sedě by se jí spalo hodně špatně. Nemluvě o tom, jak rozlámaná by byla ráno.
Spíš, než aby se probudila sama od sebe, jí probudí zvuky z vedlejšího pokoje, jak nejspíš Jim hledá ztracené vzpomínky. Vyhrabe se z postele a zamíří směrem do kuchyně s obývákem, kde následují Jimovi omluvy, kdy ho Andy ujišťuje, že se nic nestalo, přece jen to nebylo nic tak hrozného, ačkoliv v hlavě z toho má trochu maglajs. Pak se tedy Jim rozloučí a Andy se vrhne na menší úklid a na následnou procházku s Grayem.

O pár dní později vytáhle společně s jinými dopisy ze schránky i obyčejnou obálku jen s jejím jménem. Ta jí kupodivu také zaujala nejvíce, takže jí ještě cestou do schodů otevře a přečte si vzkaz, který jí Jim nechal. Očividně se rozhodl, že podobné vzkazy ve schránce se stanou nějakou tradicí, protože něco takového jí mohl klidně i napsat. Ovšem nutno podotknout, že tohle mělo větší šmrnc a víc to zahřálo u srdce, protože přece jen si ten dotyčný dal tu práci, aby si sehnal dopisní papír, obálku, a ještě napsal hezky text inkoustovým perem. Teď už jen zbývalo to, aby se tedy včas dostavila na místo určení.
Uživatelský avatar
Jimmy Dalton
Příspěvky: 238
Registrován: ned 14. zář 2014 19:21:14
Přezdívka: Meep
Bydliště: Gold Pit

Re: Západní obytná zóna

Příspěvek od Jimmy Dalton »

Netrpělivě přecházel po svém obývacím pokoji a čekal, jestli se opravdu brzy rozezní zvonek nebo uslyší klepání na dveře. Na sobě měl světle modrou vyžehlenou košili a tmavé kalhoty od obleku. Přemýšlel, jestli by si měl vzít třeba jen džíny... nebo naopak ještě kravatu a sako. Nebo pouze sako! Nakonec ale zvolil pouze košili. Dva knoflíčky měl jako obvykle rozepnuté. Nechápal, proč tak panikaří. Možná i z toho důvodu, nad čím vším vlastně přemýšlel, když psal ten dopis. A jestli je vůbec dobrý nápad ho házet do schránky. Rozmyslel si to ve chvíli, kdy dopis vhodil dovnitř. Už nebylo cesty zpět. Všechno už měl nachystané, jen ještě zkontroloval, jestli opravdu na nich nezapomněl. Dokonce si sepsal i seznam, ze kterého si odškrtával. Pro jistotu ho znovu zkontroloval a očima přelétl všechny body. Povzdychl si a nervózně si přejel rukou po obličeji. Nakonec kus papíru zase úhledně složil a strčil jej do své zadní kapsy.
Přešel k oknu a vyhlédl z něj ven, aby zjistil, jestli náhodou už Andy nejde. Sice bydlel poměrně vysoko, takže se musel snažit, aby něco zahlédl, ale šlo o ten pocit. Byla už také tma, takže to přeci jen vzdal a rozhodl se dál netrpělivě chodit po místnosti. Až byl konečně z tohohle trápení vysvobozen. U dveří byl až překvapivě rychle, ale neotevřel hned. To by přeci vypadalo hloupě. Místo toho si raději ještě upravil košili a sáhl po klice. Otevřel dveře a usmál se na Andy. "Ahoj, rád tě vidím." A střízlivý. Přívětivě se na ni usmíval a krátce ji na přivítanou objal, jak měl ve zvyku. "Sluší ti to." Zalichotil mladé ženě, než ji pozval dovnitř. Pokud měla nějaké svršky, které si chtěla odložit, tak jí je gentlemansky vzal, aby je mohl pověsit. Bytem se linula příjemná vůně jídla. "Jsem rád, že jsi přišla." Opravdu byl vděčný za to, že jí může ty své návštěvy vynahradit. "Teď se nelekni." Tiše se uchechtl, když vytáhl z kapsy hedvábný kus černé látky a přešel k ní. "Neboj." Zašeptal k jejímu uchu. Pokud tedy ještě neutekla z jeho bytu (víte co, pro jistotu), zavázal jí jemně oči a chytl ji za ruku. "Počkej, lampa." Zazubil se a nasměroval ji tak, aby se té lampě vyhnula. Otevřel dveře na terasu a jakmile ji vyvedl ven, tak za nimi zase zavřel. Mohla slyšet tichou uvolňující hudbu, která dokonale dokreslovala atmosféru. Ruku jí položil kolem ramen, aby ji mohl pohodlněji usadit ke stolu na židli, přičemž ji i se židlí trochu přisunul blíže stolu. "Ještě si to nesundavej." Instruoval ji Jimmy, který se posadil na židli naproti ní a jednu ruku měl za zády. "Už můžeš." Povolil jí si sundat hedvábný šátek z očí.
Jakmile by to udělala, mohla se rozhlédnout kolem sebe. Přímo před ní ležel úhledně prostřený stoleček s šampaňským v kbelíku s ledem uprostřed. Zatím prázdný talíř s příbory tiše vyčkával na příchod hlavního chodu. Sklenička na šampaňské s jemným pískováním. Jim před ní seděl s milým úsměvem, ruku stále za zády. Okolo nich zářila spousta světýlek, kterými byla terasa ověšená a hořela tady i spousta svíček.
Obrázek
Uživatelský avatar
Andromeda Andy Carter
Příspěvky: 166
Registrován: úte 26. kvě 2015 20:34:19
Přezdívka: Sel

Re: Západní obytná zóna

Příspěvek od Andromeda Andy Carter »

Nějaké dlouhé uvažování ohledně toho, jestli má k Jimovi vyrazit nebo ne, se nekonalo. Byla zvědavá, co si pro ni připravil, a navíc tak mohla využít toho, že opravdu tentokrát navštíví ona jeho, a ne on jí. Navíc ona bude ohlášenou návštěvou a taky střízlivou. Sice by se asi zvládla opít a dorazit za ním, ale proč kazit vidinu pěkného večera, že? Problém ale nastal ve chvíli, kdy se měla rozhodnout ohledně toho, co si vlastně vezme na sebe. V tu chvíli u ní nastala běžná situace všech žen, když se mají rozhodnout o oblečení. Neměla co na sebe. Polovina její skříně tak skončila navršená na posteli a teprve v tu chvíli začala uvažovat, jak vlastně Jim ten večer pojme a co je to vlastně za příležitost. Rande? Přátelské setkání? Vynahrazení jeho opilých návštěv? Nejspíš i tahle nejistota ji znervózňovala a Greyův zvědavý pohled, když se husky usídlil na hromadě oblečení na posteli, tomu zrovna nepomáhal. Nakonec ale našla vhodnou kombinaci, která se jí vlastně i líbila a byla s ní spokojená. Černý croptop se spadlými ramínky a dlouhá vzorovaná sukně, která si vyloženě žádala i vyšší podpatky, aby jí netahala po zemi. Podobně vzorovaná kabelka, do které si mohla hodit mobil, klíče a peněženku. Ideálně by doladila ten outfit ještě slunečními brýlemi, ale jelikož nepočítala s tím, že by měli nějaké využití, tak je nechala doma. Přes sebe si ještě přehodila koženou bundu, než se otočila na Greye. “Tak co myslíš?“ Mírně pozvedne obočí, zatímco pes jí pozoruje s mírně nakloněnou hlavou. “Budu to brát, jako že mi to sluší a ty tu buď hodný.“ Pronese a vyrazí ven, protože už tak měla pocit, že jde pozdě. Sice Jim přesný čas nestanovil, ale asi nečekal, že dorazí až za tmy.
Cesta jí utekla až děsivě rychle, takže po chvíli stojí před dveřmi do bytu a klepe. Pak už zbývá jen počkat, než se dveře otevřou. Naštěstí nemusí čekat přehnaně dlouho, než Jim otevře a obejme jí na přivítanou. “Taky tě ráda vidím.“ Oplatí mu pozdrav stejně jako obětí a usměje se. Pak si sundá bundu, protože uvnitř jí zase tolik nepotřebuje, takže proč jí nenechat pověsti. Zvlášť když se Jim tak mile nabídl a pověsil jí. “Děkuju, kvůli tomu jsme taky přišla tak pozdě.“ Pronese a krátce se zasměje. Ano, vybrat si oblečení bylo vždycky kamenem úrazu, když jste si na tom chtěli nechat záležet. “Kdo by odolal tajemnému pozvání.“ Pronese a usměje se, ovšem když Jim vytáhne kus látky, mírně pozvedne obočí, protože tak nějak tušila, k čemu se chystá, ale jen to způsobilo, že byla víc nervózní. I tak ale zůstane stát na místě a zavře oči. Nechá si tedy poslušně zavázat oči a při jeho ujištění, ať se nebojí, jí přejede mráz o zádech. Ovšem ne v tom nepříjemném smyslu slova. “Doufám, že mě nenecháš se o něco přerazit.“ Pronese akorát ve chvíli, kdy jí varuje před lampou a ona se zasměje. Očividně tohle v plánu neměl, takže lehce váhavými kroky vyrazí podle jeho vedení dál. Nikdy v jeho bytě nebyla, takže nemohla ani odhadovat, kam jí to vlastně vede, což jí krapet děsilo, ale bylo to i vzrušující. Pokud jí tedy nehodlal něco provést, ale o tom vzhledem k jeho povaze pochybovala. Trochu nakloní hlavu na stranu, když zaslechne hudbu, ale na tváři má dál menší úsměv. Pořád si není jistá, co má očekávat, takže se nechá usadit ke stolu a složí ruce do klína, protože očividně pořád nemá svolení si sundat šátek, takže čeká. Uslyší další zvuk odsouvající se židle, jak se nejspíš usazuje Jim, načež se ale už ozve pokyn, že si může rozvázat látku a zjistit tak, kde to vlastně jsou. Přesně to taky vzápětí udělá. Jakmile má látku v rukou, tak párkrát zamrká, aby si zase zvykla na světlo, které jí bylo chvíli odpírané. Jako první jí pohled padne na stůl před ní, který je prostřený a neunikne jí ani šampaňské, načež se ale rozhlédne, aby zjistila, jak vypadá zbytek terasy. I ten je vyzdobený, světýlky a svíčkami a celé to má dost romantickou atmosféru. Na tváři má potěšený a možná trochu nejistý úsměv, protože si není úplně jistá, co si o tom celém myslet, i tak se ale vrátí pohledem k Jimovi. Místo toho, aby se zeptala, co to tedy znamená, si všimne toho, že má jednu ruku schovanou za sebou, takže mírně natočí hlavu na stranu a kývne k jeho ruce. “Copak to tam schováváš?“ Prohodí a pozvedne tázavě jedno obočí, zatímco odkládá černý šátek na stůl, aby ho nežmoulala v rukou.
Odpovědět