Západní obytná zóna

Odpovědět
Uživatelský avatar
Jimmy Dalton
Příspěvky: 230
Registrován: ned 14. zář 2014 19:21:14
Přezdívka: Meep
Bydliště: Gold Pit

Re: Západní obytná zóna

Příspěvek od Jimmy Dalton »

Andy byla tak laskavá, že mu dokonce prozradila jméno jejího psa. "Aww, takže ty jsi Grey? Rád tě poznávám." Řekl ještě a byl by schopný mu potřást i packou, kdyby se pejsek nechal a raději by nevzal nohy na ramena. Samozřejmě byl ale stále překvapený, kde že to vlastně je a proč se tady octl. Hlavně ho přiváděla do rozpaků Andy, protože mu její momentální úbor do hlavy hnal nevhodné myšlenky, kterým se vždy snažil za každou cenu předejít. Raději se na ni zazubil a natáhl se po prášku, za který poděkoval. Jistě se mu něco proti bolesti bude hodit, protože jinak se mu hlava rozskočí. Když však řekla, že se nemusí bát, že mu nebude lámat ruku, tak se skoro zadusil vodou, kterou měl zrovna v ústech. Rozkašlal se a položil chvatně skleničku na stůl. Jakmile se přestal dusit, trochu šokovaně se na ni podíval. "Já ti to řekl?" Zeptal se jenom pro pořádek, aby náhodou nevyzvonil něco, co by nevěděla, než se začal smát. "Tak jo, to je, hádám, dobře." Zhodnotil tedy nakonec, protože rozhodně nestál o to, aby měl znovu zlomenou ruku. Jednou to stačilo. Na její další otázku, kterou na něj houkne z kuchyně, zareaguje zavrtěním hlavy a prostým "Ne", než se přeci jen zvedne a začne se svlékat ze svého kostýmu, aby si sako ještě neroztrhal. Poslouchá její slova a sem-tam přikývne, aby jí dal najevo, že poslouchá. Když mu však řekla, že trval na tom, aby spal u ní, ale že ho překecala alespoň k tomu, aby nespal v její posteli (nedejbože s ní), ale na gauči, věnoval jí další ze svých šokovaných pohledů. "Počkej, co? Já chtěl s tebou... co?" Zavrtěl nechápavě hlavou, než otevřel ústa a chtěl se jí začít omlouvat za své nevhodné chování. Dívka se nakonec rozesměje a uvede všechno na pravou míru. "I ty liško podšitá, já už se ti chtěl začít omlouvat." Kdyby byl blíž, býval by jí cvrnkl za trest do nosu, ale to bylo moc práce. Znovu pobaveně zavrtěl hlavou s krátkým uchechnutím, než se vydal k oknům zkontrolovat jejich stav. Pak mu dojde ta věc na začátku, kterou říkala. Já ztratil klíče? No senza. A jak přemýšlel nad svazkem ztracených klíčů, tak mu tak úplně nedošlo, že má kocovinu a sluníčko nebude jeho kamarád. Děvče ho ale očividně nepřestane překvapovat, protože mu najednou nabízí snídani. A samozřejmě do něj přitom musí ze srandy rýpat, protože jí je to jeho neustálé divení se asi nepříjemné. Možná. To si on alespoň myslí. "Jo, říká, díky." Ujistil ji tedy pobaveně, než si sedl ke stolu a stále hladil Greye, pokud se ochomýtal kolem něj. Když dostal svolení k modlitbě, tak se pomodlil pouze šeptem, aby ji nijak nevyrušoval a potom rozpojil ruce. Vděčně se na ni usmál. Půjdu na bohoslužbu v týdnu, když už to nestihnu dnes. Napadlo ho mimoděk v hlavě, než si dal první sousto. Nejraději by všechno dal Greyovi, protože vypadal tak hladově, ale bylo mu jasné, že tohle by dostat neměl a že Andy by Jimmyho za to ještě přetáhla novinami. "No, zajdu se zeptat do toho komplexu, jestli je tam nenašli a když ne, tak si řeknu domovnici, ať mě pustí domů a všechny klíče si nechám udělat znovu, no... Jsem to ale nešika, že je ztrácím." Zavrtěl nad sebou hlavou značně nespokojeně. Kdyby tak Jimmy jenom věděl, že si ty klíče zabouchl doma a ani nezamkl, jak spěchal, aby nepřišel pozdě. A to si celou dobu myslel, že ty klíče má u sebe v kapse. "Máš to mimochodem dobrý." zhodnotil ještě s milým úsměvem a byl rád, že se mu z toho jídla neobrací žaludek. To by jistě Andy nevzala příliš pozitivně, kdyby si dal trochu vajíček a hned je běžel vyzvracet. Promnul si jendou rukou spánek a povzdychl si nad sebou samým a nad jeho neschopností odolat alkoholu. "Já se ještě budu muset dneska stavit v práci a něco tam dodělat. To sem na sebe zvědavej teda." Pobaveně se pousmál a zvedl k ní své modré oči. "Co máš v plánu ty?" Oplatil jí otázku a mezitím pokračoval v jídle.
Obrázek
Uživatelský avatar
Andromeda Andy Carter
Příspěvky: 158
Registrován: úte 26. kvě 2015 20:34:19
Přezdívka: Sel

Re: Západní obytná zóna

Příspěvek od Andromeda Andy Carter »

Pobaveně se usmívá nad jeho reakcí na její slova. No, i když kdyby se náhodou začal dusit práškem, který právě polykal, asi by to nebyla taková zábava. "Jo, nakonec jsi se o tom zmínil." Odpoví mu a usměje se. Sice nechápala, co danou ženu vedlo k tomu, aby Jimovi zlomila ruku poté, co se s ní vyspal, když ho vlastně ona svedla, ale tak každý měl nějaké zkraty v životě a tak nějak doufala, že to bylo opravdu jen něco takového a dotyčná nelámala ruce mužům na potkání nebo to neměla jako nějakého zvrhlého koníčka. Když mu začne vyprávět prvně lehce upravenou verzi včerejšího večera, tak se chvíli snaží udržet vážnou tvář, ale jeho výraz prostě stojí za to a navíc se stejně pak rozesměje a řekne mu reálnou verzi příběhu, kdy se neodehrálo nic špatného. Zkrátka dva prátelé v opilosti, kdy jeden nabídl druhému přespání. "Musíš mi dopřát nějakou zábavu. Dneska bude tohle nejspíš moje jediné společenské vyžití." Odpoví mu a pousměje se. Přece jenom se opravdu nechystá dnes vyrazit nějak moc ven. Spolubydlící nemá, takže nejspíš stráví den zavřená doma a večer si vyrazí zaběhat, aby se proběhl i Grey. V klidu počká než se Jim pomodlí a nebude to narušovat svým jedením, a teprve pak se v klidu pustí do jídla. "Tak měl sis na ně dávat pozor, ale je pravda, že jsme tam lítali dost, takže se mohlo klidně stát, že ti někde vypadly." Odpoví a zatváří se lehce lítostivě. Pochybuje, že by mu klíče někdo cíleně sebral a může jen doufat, že opravdu v komplexu zůstali a někdo je tam našel. Teda pokud tam po včerejšku už zvládli nějak uklidit a sklidit všechnu výzdobu a tak. "Jsem ráda, že ti chutná." Odpoví a usměje se. Pochvala vždycky potěší, i když tak nějak věděla, že vaří dobře, tak každý má jiné chutě a nemusí mu chutnat to, co chutná jiným nebo i jí samotné. "Tak snad tam toho nebudeš mít moc na práci a budeš moct brzo vyrazit domů si odpočinout. S tou kocovinou to není nejlepší se soustředit na práci." Polituje ho a smutně se usměje. Ona sama si párkrát zkusila pracovat s kocovinou a nikdy to nebylo nejlepší. Sice dokázala fungovat, ale její produktivita klesla oproti běžnému dni o docela dost. "Můj plán je to, že se přesunu na gauč nebo do postele a pustím si seriál a myslím, že tak strávím dnešek, abych se zbavila té kocoviny. No a večer to asi vidím na běhání v parku, abych taky měla nějaký čerstvý vzduch a pohyb. Navíc večer už nebude tolik sluníčka." Odpoví a usměje se. Její plány sice nebyly nijak hvězdné, ale rozhodně to bylo to, co dneska považovala za rozumné.
Každopádně moc dlouho netrvalo než do sebe celou snídani nahází, pak samozřejmě počká než dojí i Jim a začne sklízet nádobí, které narovná do myčky. Obyčejně by se možná klidně pustila do ručního mytí, ale dneska na to úplně nemá energii. "Nechci tě vyhánět, ale asi bych si šla zase lehnout a ty bys měl jít taky najít ty klíče, dokud ještě v komplexu bude někdo kompetentní. Nehledě na to, že čím delší dobu tu budeš, tím déle se dostaneš domů z divadla." Pronese a usměje se. Opravdu ho nechce vyhánět, ale na druhou stranu nechce, aby se dostal domů až zase večer a nestihl si odpočinout. Jí je to v podstatě jedno, ona dnes nic závažného na práci nemá. Počká tedy než se Jim rozhodne vyrazit, počká až si vezme věci a doprovodí ho ke dveřím bytu. Pak se s ním jen rozloučí a jakmile JIm zamíří po schodech dolů, zavře za ním dveře a sama se jde natáhnout do postele s notebookem a nějakým seriálem.
Uživatelský avatar
Jimmy Dalton
Příspěvky: 230
Registrován: ned 14. zář 2014 19:21:14
Přezdívka: Meep
Bydliště: Gold Pit

Re: Západní obytná zóna

Příspěvek od Jimmy Dalton »

Musí ještě zakroutit hlavou nad tím, že jí opravdu vyslepičil tuhle trapnou historku, ale byl rád, že ho teď nevidí jako nějaké zvrhlíka. Přeci jen to byla pouze nehoda a on byl rád, že se to už snad nebude nikdy opakovat. Andy ale bavilo si z něj dělat legrácky a očividně se jí něco líbilo na tom jeho rozpačitém a překvapeném obličeji. Nakonec však přiznala barvu a Jim, který byl jediným společenským vyžitím pro dnešní Andyin den, se dostal i ke snídani. Přijde řeč i na jeho klíče a on si trochu povzdychne, než se zazubí. "Něco z toho lítání si pamatuju, ale moc toho není, upřímně..." Přiznal se trochu zahanbeně, když se podrbal na zátylku a následně si i trochu poupravil rozcuchané vlasy. Byl rád, že ji potěšil svým komplimentem, protože to on dělal rád. Těšil lidi. Mohl si připsat pomyslný bodík za to, že se mu to u Andy podařilo. Bylo od ní milé, že s ním soucítila a popřála mu, že tam toho snad nebude mít tolik k dodělání. "Naštěstí je to pár věcí... Možná bych je zvládl ještě ožralej, takže to snad bude dobrý." Ujistil ji s tichým zasmátím, protože mu hlasité zvuky způsobovaly bolehlav větší než měl teď. Rovnou se jí i zeptal na její plány a při jídle náležitě přikyvoval, aby bylo jasné, že ji poslouchá. "To máš dost promyšlený program.. tak snad ti ho nezkazí výpadek proudu." Uchechtl se ještě a potom konečně dojedl svou porci.
Musel s ní souhlasit a sám se i zvedl od stolu. "To máš pravdu. Bude lepší, když to všechno oběhám už teď... Třeba v kapse najdu i sluneční brýle, které mě zachrání před tím Mordorem tam venku." Zažertoval, i když věděl, že nic takového nemá. Oblékl si na sebe své barevné sako a na hlavu si nasadil i ouška, protože mu to očividně nebylo vůbec divné. "Andy, díky za všechno a zas někdy." Usmál se na ni a potom se ještě na rozloučenou pořádně pomuchlal s Greyem, aby mu to pejskem snad neměl za zlé.
Klíče nakonec našel doma a v práci si vzpomněl na to, jak mu Andy pomohla a že od ní bylo milé, že ho nenechala spát na zemi před sportovním komplexem. Měl jeden přebytečný lístek, který si původně koupil pro sebe, aby podpořil divadlo, ale on ho přeci jen nepotřebuje. Proto vzal lístek na místo, které shodou okolností měl obsadit někdo, komu dala lístek Angel, strčil do obálky. Ručně ještě napsal vzkaz: "Ještě jednou díky, dobrá vílo. Jimmy." Obálku zalepil a dopis hodil při odchodu z divadla do poštovní schránky.
Obrázek
Uživatelský avatar
Danielle Elizabeth Killiene
Příspěvky: 230
Registrován: ned 23. bře 2014 20:39:07
Přezdívka: Speedy
Bydliště: Gold Pit

Re: Západní obytná zóna

Příspěvek od Danielle Elizabeth Killiene »

Co to je? *Podívá se na Jamesovu stranu, kde se poměrně nešikovně šťourá ve vyváleném těstě. Asi před týdnem ji popadl úžasný nápad. Jelikož budou vánoce, proč si s Jamesem neupéct něco sladkého, co budou moct večer ujídat? Tak skvělý nápad! Pořád neví, jestli s ní byl v tomhle názoru za jedno. Ať by byla jeho odpověď jakákoliv, prostě se peče. Včera si připravila těsto, které jí do dneška hezky leželo v lednici a všechno si připravila než měl přijít James. Jelikož včera nebyla v práci, mohla si dokonce dovolit dům trochu vyzdobit. V obýváku stojí pěkně košatá jedle, na které jsou jen malá světýlka a pár bílých kouliček. Neměla čas shánět se na poslední chvíli po ozdobách a zároveň ví, že přesně tyhle věci se vždy prodraží. Prostě sváteční zboží. Proto zvolila jen jednoduchý styl. Pár malých světýlek vyvěsila do oken a po bytě uspořádala svíčky. Na poličky, na linku, na stolky. Všude byla aspoň jedna. Když už jsi ty Vánoce, ať to tu má aspoň trochu hezké, ne? Nikdy nebyla na vánoční zdobení. Všechno to vždy obstarala její mamka. Ona se nemusela starat o nic. Jen si koupila letenku a prostě jela. Takhle zatím trávila všechny Vánoce s ní. Doteď neměla s kým jiným je slavit. Letošní Vánoce ale můžou být jiné. Ještě si s Jamesem neřekli, jak to vlastně bude. Tak moc ráda, by si udělala malé Vánoce jen s ním, ale zároveň by je chtěla strávit s mamkou. A dostáváme se k tématu, na které teď často myslí. Jestli má tyhle své dva světy skloubit dohromady nebo si mezi nimi vybrat. Její mamce by asi nevadilo, kdyby trávila Vánoce s ním, ale nechce ji nechávat samotnou. Sice má své příbuzné, se kterými si může sváteční čas užít, ale zároveň ví, že by jí to mohlo bolet, být v ten den bez ní. Nebo aspoň myslí. Upřímně, tyhle dny svou mamku ani nepoznává. Když s ní posledně mluvila po telefonu, byla úplně rozjařená a sotva s ní prohodila pár slov a típla jí to. Má trochu pocit, že za tím bude nějaká mužská společnost, ale v jejím případě těžko říct. Dřív byla spíš uzavřená a od té doby, kdy se přestěhovala na povrch je jako vyměněná. Ne, že by Dani nebyla spokojená, že se jí daří a že je šťastná, ale stále si těžko zvyká na to, že je její mamka najednou tak lehkomyslná. Znovu si prohlédne výtvor, který vyšel z jeho stanice a pořádně se zamyslí, co jí to připomíná. Ani nedoufala, že se dnes James objeví, ale když ho viděla za dveřmi, hned byly všechny pochyby pryč a zase si plula na obláčku. Vytáhla nějaké vánoční zástěry, které dostala od mamky v předchozích letech. Na jedné jsou zelené stromečky na červeném podkladu a na druhé, je velmi speciální motiv. A tím je sexy paní Clausová. Konkrétně karikatura její postavy. Velké poprsí, krátká sukně a štíhlé nožky. Samozřejmě, že tu se stromečky už měla nasazenou a tu druhou s roztomilým obličejem podala Jamesovi. Ovšem, její malý pokus jí teď oplatil. Uvědomí si, co to vlastně do těsta vykrojil a s vyděšeným výrazem se na něj podívá.* Jamesi! Tohle nemůžeš vykrajovat. Co to jako je? Mají to být vánoční motivy. *Trochu neví, jak reagovat a tváře jí malinko zrudnou. Tolikrát spolu strávili velmi hezké chvíle, ale mít před sebou takové tvary ji znovu donutilo lehce zrudnout.*
Obrázek Obrázek
Uživatelský avatar
James Whittemore
Příspěvky: 124
Registrován: ned 11. led 2015 15:31:12
Přezdívka: Dolor

Re: Západní obytná zóna

Příspěvek od James Whittemore »

*Všechny tyhle vánoční taškařice šly vždy kolem něj a to hodně velkým obloukem. Jako malý se samozřejmě nechal uhnat na úžasné dárky od Santy, ale potom, co jeho rodina dopadla tak, jak dopadla, pro něj byly Vánoce úplné tabu. V posledních letech je vlastně ani vůbec neslavil. Neměl s kým a nebylo proč. Ve svátečních týdnech se uklidil ve svém bytě s bednou piva a až do nového roku většinou nevylezl. Jen pohled na vánoční světla na lampách a budovách Chicaga mu dělal nevolno. Vánoce pro něj prostě nadobro skončily, nebo to si alespoň myslel. Teď ale stojí u linky a z těsta, které se mu pod rukama buďto drolí, nebo lepí, vykrajuje nepodařené stromečky, srdíčka a hvězdičky. A ještě ho Dani navlékla do takové potupné zástěry. Přeci jen ale uznává, že by raději byl sexy kočkou, než vánočním stromečkem. Pravdou je, že když mu Dani zavolala a pozvala ho k sobě, tak trochu doufal, že se to celé bude ubírat jiným směrem. Pokud perníčky zmínila už ve své pozvánce, viděl je jako záminku proto, aby svého oblíbence (ano, jeho) mohla vidět a strávit s ním krásný večer a noc. Takže když mu byla do ruky předána zástěra takřka už ve dveřích, bylo v jeho obličeji vidět značné zklamání. A přesně proto teď u těsta stojí s mírně zamračeným obličejem, který je kombinací jeho nálady a jeho soustředění se na to pekelné těsto, které ho ne a ne poslouchat. Přitom Dani vedle něj to jde tak krásně! Přece nebudeš naštvanej kvůli hloupejm perníčkům. To, že ho Dani chtěla zapojit do vánočních příprav jí vůbec neměl za zlé. Ostatně, bude to asi podobná situace, jako s tím divadlem, jen se mu snaží dokázat, že ne vše je tak hrozné, jak se zatím zdá. On ale žádné hřejivé pocity při pohledu na její vánoční stromeček nebo nazdobená okna necítí. Neznamená to pro něj vůbec nic. A on má strach, že to je špatně. Co když Dani bude nespokojená s tím, jak příšerným partnerem James vlastně je a rozhodne se ho opustit kvůli něčemu, jako jsou Vánoce, návštěvy divadla nebo sledování romantických komedií? Děsí ho to, děsí ho to pořád. Současně se ale před ní nechce přetvařovat, protože ví, že něco takového si Dani nezaslouží. A tak to prostě zkusí a uvidí. Třeba za rok nebo za dva bude nadšený pekař vánočních perníčků, co bude věšet vánoční výzdobu po střechách a zpívat koledy. Ale teď takový rozhodně není. Teď by ta vykrajovátka nejraději zahodil za záda, poroučel se ke gauči a s nohama na hoře koukal třeba na fotbal. Tak. To je chlapácká věc. Ale možná... Potutelně se začne culit, když se mu v hlavě zrodí nápad, jak celou tuhle aktivitu okořenit. Tedy, okořenit jinak, než na linku posadit Dani samotnou a perníčky nechat hořet v troubě. Začne si pohrávat s vykrajovátky tak, aby z těsta před ním vznikaly velice zajímavé tvary, což do něj vžene vlnu radosti. Jako malej kluk. Když si Dani s hrůzou všimne jeho výtvoru, úsměv se na jeho tváři akorát rozšíří a on si jí s moukou až na nose pobaveně prohlédne.* Proč ne? *Zeptá se s hraným zmatením naprostého neviňátka, které neví, kde udělalo chybu.* Pomůže, když na ně udělám mašličku? *Vezme do ruky kousek těsta, ze kterého se snaží vytvořit tu nejlepší možnou mašli, kterou potom přiloží na jeden z jeho výtvorů a s hlavou nakloněnou na stranu ho znalecky sjede pohledem.* Přímo to křičí Vánoce. *Znovu mrkne na rudou Dani, která je z toho jeho díla stále trochu v šoku, až se sám začne bát, jestli pro ní pečení perníčků přece jen není životně důležité a bere to seriózněji, než vlastní práci. Proto raději zvolí taktiku obměkčování, takže se zády opře o linku a Dani si přitáhne k sobě. Shlíží na ní, jeho úsměv už ne tak divoký, jako předtím a ruce obmotá kolem jejího pasu, nebere ohledy na to, že by na ní mohl dostat mouku, nebo dokonce nějaké těsto. Však má zástěru.* Netvař se, že se ti nelíbí. *Rýpne si do ní ještě jednou, připraven se bránit, když by mu třeba chtěla namlátit utěrkou nebo kuchyňskou chňapkou.* A navíc ode mě nemůžeš čekat nic jinýho, když vypadám takhle. *Rukama sjede ladné křivky na své zástěře a zastaví se u poprsí, které si prohlédne a následně rukama zakryje.* A já jsem tady úchylák? *Mírně se k ní skloní, aby jejich obličeje byly na stejné úrovni a jen malý kousíček od sebe. Chvilku jí vyzývavě hledí do očí, než se jeho výraz změní z vyzývavého na shovívavý a lípne jí rychlou pusu na tvář. Jo, je pro něj trochu těžké být u ní bez toho tělesného napětí, které ho žene kupředu. Ale zvyká si. A musí říct, že se mu to pomalu ale jistě začíná i zamlouvat. Uvědomuje si, že nepotřebuje, aby dlouhé hodiny jejich nocí věnovali jiným aktivitám, než spánku. Nepotřebuje, aby na něj hladově koukala a on nepotřebuje hladově koukat na ní. I když se u toho párkrát pořád přistihne. Jen potřebuje, aby byla u něj. A on byl u ní. Otočí se zpátky k lince a pokračuje ve vytváření svých veleděl, tentokrát těch s opravdu vánoční tématikou, aby se na něj Dani přece jen nezačala zlobit.* Co vůbec..ehm...co vůbec plánuješ na Vánoce? *Zeptá se s trochu sevřeným hrdlem, a tak to celé zní tak zvláštně chraplavě. Tiše si odkašle a svou pozornost upírá na těsto před sebou. Teď se na Dani podívat nechce, aby neviděl její reakci na jeho zvídavou otázku.*
Obrázek Obrázek
Uživatelský avatar
Danielle Elizabeth Killiene
Příspěvky: 230
Registrován: ned 23. bře 2014 20:39:07
Přezdívka: Speedy
Bydliště: Gold Pit

Re: Západní obytná zóna

Příspěvek od Danielle Elizabeth Killiene »

*Ani neví, co mu odpovědět, když od něj vyvstane otázka, proč ne. Proč ne? Protože…Inu, protože to přeci nejde mít jako vánoční cukroví…tohle. Ne? Zvedne pohled znovu k němu, když se zeptá na mašličky. Upřímně, k tomu už vážně neví, co říct. Sleduje ho, jak s nadšením přidává k jeho nemravnému výtvoru mašličku. Je jako malé dítě, ale i tak si přijde, jako by z ní všechna ta stydlivost opadla. Pořádně si totiž prohlédne ten úsměv, který se mu usadil na tváři. No páni. Když se do perníčku pustili, byl to takový roztomilý morous, ale teď je ještě roztomilejší. Vypadá to, že si to pečení nakonec nadměrně užívá. A to že to není vánoční tematika, ji už ani tak neštve. Všechna ta stydlivost a zděšení jsou fuč a teď už se zvládne i usmívat. A taky tak udělá s velkým úsměvem sleduje jeho výtvor a přikyvuje na důkaz souhlasu. Opravdu vánoční. ještě by to chtělo udělat z cukrové polevy obtáčející se vzor bílé a červené jako na těch slavných lízátkách a bylo by to dokonalý. Možná mu to i dovolí. Ať to nejsou jen obyčejné a nudné vánoce. Tohle budou jejich vánoce. Možná i vánoční tradice? Na to je asi těžké ještě odpovědět. Přeci jen, může se z něj vyklubat další pitomec a nakonec je stejně bude trávit sama. A dost. Budou vánoce. Nemysli na takovýhle hovadiny. Ucítí na sobě jeho ruce a nechá se přitáhnout k jeho velmi statnému tělu. A jako vždy jí to úplně vyrazí dech. Možná perníčky nebudou potřeba. Má před sebou to nejsladší cukroví. Jeho hlas ji přivede do ještě většího pokušení. Trochu se začervená a obmotá si ruce kolem jeho krku.* Už se mi začínají líbit. *Pronese k němu velmi svůdným tónem a přitiskne se k němu víc. Tak ráda by teď nechala perníčky perníčkama a radši si pochutnala na něm, ale bohužel. Zavázala se, že aspoň něco upeče a tak to tu musí dodělat. Ha! Kéžby to řekla nahlas. Mohla ho tím pořádně rozparádit. Odtáhne se od něj a James ji začne zrovna ukazovat, jakou má jeho zástěra pěknou postavu. S velmi obdivným pohledem si ho prohlédne od vrchu dolů a zase zpátky a zastaví se u jeho rukou, které směřují k poprsí. Samozřejmě, hned jí to dá sežrat. Zasměje se, když si ji znovu přitáhne k sobě a opět má problém vydržet u plánu s perníčkama. Ten jeho pohled ji vždycky dostane do kolen. Někdy i doslova. Ha. Takhle nikdy nepřemýšlela. Neví jestli to je dobře nebo špatně, ale už si na to zvykla a jiné to asi nebude. Zpátky k jeho pohledu. Už už chce celou akci prohlásit za zrušenou a nechat se pořádně zaprášit moukou, ale James ji jen dá pusu na tvář a otočí se zpátky ke svému prostoru na vykrajování. Trochu zklamaná se taky vrátí ke své pozici a dál vykrajuje vánoční tvary. Přemýšlí, jestli vlastně někdy s někým takhle pekla. Dost možná ani s mamkou ne. Vždy to nechávala na ní a pak spolu maximálně tyhle malé potvůrky zdobili. A vlastně, jak nad tím přemýšlí, tak ani její mamka se nedržela nějakých vánočních tvarů. Udělala jí spoustu perníčků ve tvaru knížek. Otevřené, zavřené, naskládané na sebe. Všechny různé kombinace. Dělala také jarní kvítí nebo zvířata. Nikdy to nebylo nic striktně vánočního. Možná by měla upustit uzdu fantazii. Proto po jeho vzoru začne tvořit. Teď ovšem podle paměti a nožem to vykrajovátka. Obratně vyřízne pár srdíček, siluet kočičích obličejů a už už se dostávala k vyřezávané popelnici, když se znovu ozval James. Tentokrát s jiným dotazem, než by čekala. Stočí oči k němu a přestane se vším co dělá. Tak moc se soustředí na to vykrajování, ale myslí si, že ho tenhle svátek trochu trápí. Inu, dost možná už má rozhodnuto.* No, mamka má už nějaké plány na povrchu a já si řekla, že letos zůstanu tady. *Přisune se k němu a bedlivě sleduje jeho obličej.* Je dost možný, že i když má vlastní plány, tak se tu stejně objeví. Ale já se odsud letos nehnu. Co ty? Nějaké plány? *Na její tváři se objeví úsměv a doufá, že se jí třeba sám zeptá. Nebo že to pronese sám. Nebo že si tu na ni teď udělá nárok. Dani moje. Vánoce se mnou. Ano, řekla si to v hlavě hlubokým neandrtálským hlasem. No, je na něj zvědavá, co ze sebe vysolí. Ale byla by radar, kdyby jí řekl, že ho chce trávit s ní. Možná by znovu zvážila plán na neperníčkování. Co si to namlouvá, zvažuje ho tak jako tak.*
Obrázek Obrázek
Uživatelský avatar
James Whittemore
Příspěvky: 124
Registrován: ned 11. led 2015 15:31:12
Přezdívka: Dolor

Re: Západní obytná zóna

Příspěvek od James Whittemore »

*Skutečně neví, co proti jeho lahodným, nesporně vánočním nemravnostem Dani má. Musí to být pohlazení nejen pro oči, ale i na jazyku. Chutnat stejně dobře, jako vypadají. S každým jeho přihlouplým přirovnáním se mu úsměv na rtech roztahuje víc a víc, a tak od toho raději upustí, aby se z něj za chvíli nestal světoznámý Joker. Občas mu ani nedochází, že i on se pořád může vrátit do dob, kdy byl ještě malý a taky se tak chovat. Bezstarostný James, co byl pro každou srandu, dokud nepřišel někdo, komu měl potřebu zlomit ruku. Na jeho mužných perníčcích bylo aspoň něco dobrého, a to znovunalezené nadšení, které to do něj vehnalo. A ani Dani už nevypadá, jako by ho za jeho výtvory chtěla poslat domů. Vítězství je sladké. Zahřeje ho u srdíčka, že jí i takovou volovinou, jako je ozdobná mašlička dokázal obměkčit. Přesto si ale říká, že to možná nestačí, a tak si jí pro jistotu přitáhne hezky k sobě, aby si vzpomněla, jaké to vlastně je, mít ho tělo na tělo, čehož Dani, která se na něj okamžitě natiskne, podle všeho hodlá využít. A on rozhodně nic nenamítá. Proto se na ní jen potutelně zazubí, když mu oznámí, že už se jí začínají líbit, opět trochu povzbuzen tím, jak geniální nápad to vlastně byl. Navíc lidi v dnešní době procpou nějaké nevhodné téma skoro všude, tak co by ho on nemohl procpat do perníčků? Vysvětlí jí ještě rychle, že je to celé tak trochu vlastně její chyba, neboť ho nahnala do takové rajcovní zástěry, než jí tam nechá chudinku stát samotnou a raději se zase věnuje těstu. Třeba na to dojde čas později. Sice pořád není obdarován tou vánoční náladou, ale aspoň už z toho nemá takové deprese. A tak relativně vesele pokračuje ve vykrajování, od tvarů, které nesklidily zrovna velký úspěch tedy upustí, i když je jisté, že tam ještě jeden Dani přece jen podstrčí. Snaživě se soustředí na perníčky, kterými se snaží potlačit tu otázku, která mu právě z neznámých důvodů vyskakuje v hlavě. Proč by tě to vůbec mělo zajímat? Přesvědčuje sám sebe, že na její odpovědi vlastně vůbec nezáleží, a tak je vlastně zbytečné se ptát, ale jeho ústa jednají rychleji, než mozek. A tak ze sebe vydá tu zvídavou otázku, která jí donutí se vším seknout, což ho trochu znervózní. Rozhodne se tomu ale nevěnovat pozornost a soustředit se jen na to, co se mu děje pod rukama. Chápavě při tom přikyvuje hlavou, aby na svá slova dostala Dani alespoň nějakou reakci, protože vlastně ani neví, co by na to měl říct. Na jednu stranu mu přijde trochu sobecké, že má radost z toho, že zůstane tady. Pro něj to samozřejmě nic neznamená, možná tady má přátelé, se kterými by se o svátcích viděla radši, než s ním. Což by pro něj neznamenalo žádnou změnu a on by tak mohl zůstat ve svém pohodlném hnízdečku s krabičkou jídla od Číňanů. Její otázka ho donutí k tichému uchechtnutí a na neoholené tváři se mu zase objeví úsměv. Tentokrát ale jiný, než předtím. Tenhle má nádech hořkosti a je doprovázen zakroucením hlavou.* Já? *Konečně zvedne pohled od perníčků a pobaveně se podívá na Dani, na kterou se dívá skoro nevěřícně. Jak jí taková otázka mohla vlastně napadnout?* Vánoce pro mě přestaly existovat asi tak v osmnácti. Z rodinnejch oslav jsem byl vyhnán sotva po večeři a když jsem se odstěhoval, nenamáhal jsem se ani s nákupem nějakýho stromku. Je to den, jako kažedej jinej. *Pokrčí rameny a ve vzpomínkách zapátrá po posledních Vánocích, které strávil s někým. Jo, určitě to bylo ještě s rodiči. Nebo možná s nějakou buchtou, která nechtěla být na vánoce sama a těšila se, jak pod stromeček dostane snového přítele. Jo, to tak. Jediné, co dostala byla jedna skvělá noc a falešné číslo.* Takže asi zůstanu doma. *Zakončí svou promluvu a válečkem, který svírá v rukou vyválí další placku z těsta. V nitru zuří. Zuří, protože část jeho moc dobře ví, že by celým Vánocům rád nasadil jiný kabátek. Možná by si rád pro jednou zkusil, jaké to je trávit je s někým, na kom vám záleží a komu snad záleží na vás. Dokonce už i projížděl internet ve snaze najít pro Dani ten ideální dárek. Po víc jak deseti letech by někomu zase jednou koupil vánoční dárek. Kvůli Dani by si možná dal i tu práci a zkusil to nějak zabalit. Ale teď si to zařídil tak, že se před Dani o Vánocích schová ve svém příbytku a vyleze až po novém roce. Tak, jak tomu bylo zvykem. Ruce, kterými válí těsto se mu na okamžik frustrací napnou, než váleček raději odloží stranou a tiše si povzdychne. Podobně jako ona se i on natočí jejím směrem a jeho oči vyhledají ty její. Prostě to hoď za hlavu.* Já vím, že jsem říkal, že Vánoce nevedu a že asi nezním jako ideální člověk, se kterým ty svátky strávit, ale myslel jsem že...aspoň bych tě rád viděl. Někdy...o Vánocích. *Dodá, jen kdyby to nebylo jasné, neboť to z něj leze jako z chlupatý deky. Nejhorší co může je ho odmítnout, no ne? A to by pro něj bylo nijak překvapivým výsledkem.*
Obrázek Obrázek
Uživatelský avatar
Danielle Elizabeth Killiene
Příspěvky: 230
Registrován: ned 23. bře 2014 20:39:07
Přezdívka: Speedy
Bydliště: Gold Pit

Re: Západní obytná zóna

Příspěvek od Danielle Elizabeth Killiene »

*Tak tam stojí a čeká, jestli se James vysloví. Pohledem se mu to i snaží vpálit do hlavy. Možná s ní nechce trávit vánoce a jen se ptá? Možná si přeci jen bude muset kopii letenku. Upřímně řečeno, tolik vánoc strávila s mamky rodinou. A ne že by je neměla ráda, ale občas jsou…trochu moc. Se sklenkou vína by tam jen stála, dívala se, jak se všichni baví a připadala si odstrčená. Přeci jen, její rodina to není. Stále to nějak nechápe. Nebo je to možná těžké to pochopit. To, že člověk, co se o ní celý život stará, je někdo, kdo ani není její krev. Pamatuje si den, kdy spolu poprvé vyrazily do Londýna. Chvíli po tom, co se otevřely hranice. A najednou nebyly samy. Měli dokonce několik desítek členů rodiny, která byla tak stmelená, že pro adoptovanou dívku mezi nimi už možná nebylo místo. Proto se taky po nějaké době vrátila sem. Nechtěla být někde, kde jen tiše upíjí víno. Chtěla si povídat, bavit se a nemít stres z toho, že přijede dvacet lidí, kteří se budou starat jen o sebe. A ona bude jen čekat a čekat, dokud ji někdo mezi sebe nepřijme. A třeba to teď udělá James. Třeba ne. Asi neví, jak by se stavěla k variantě, že s ní Vánoce strávit nechce. James se její otázce zasměje a podívá se na ni pohledem, jako by právě překročila jakousi hranici. Nebo jí to tak aspoň přijde. Že tímhle vyptáváním se dostává do bodu, kdy ji za to může i nenávidět. James začne s tím, že se od osmnácti Vánocům straní. A i letos zůstane doma. Inu, mohla to čekat. Potkala jeho otce a tak není divu, že se k takovým akcím moc nemá. Trochu jí to přijde i líto. Že už dlouho nezažil hezké Vánoce s někým, kdo by ho měl rád. Kdo by mu koupil extra osobní dárek, kterému by se zasmál. Který by ho zahřál u srdce. Ráda mu něco takového dala. Přeci jen, dárek už pro něj má. Dokonce dva. A tak ráda by se dívala, jak je s radostí a pečlivostí rozbaluje. Ale James má jiné plány. Vánoce pro něj neexistují a tak to musí respektovat. Přikývne a vrátí se k perníčkům, které ji snad přivedou na jiné myšlenky. Ale ne. Ani vyřezávání nepomáhá a ani vůně. Vyskládá první várku jejích perníčků na pekáč a šoupne je rychle do trouby. Teď je hlavně musí hlídat. V tom se ale James znovu ozve a tak otočí hlavu a vyhledá jeho oči. Dost se jí nelíbí, že začíná tím, že se hloupě shazuje, ale pak se tak okolo promotá kolem té hlavní otázky, kterou chtěla slyšet. Je to takový jeho způsobem, jak se zeptat, jestli s ním nechce strávit Vánoce. Pousměje se, protože jí to přijde tak roztomile Jamesovské. Přisune se k němu, pohladí ho po ruce, za kterou ho následně chytí a pořádně se usměje.* Moc ráda s tebou strávím Vánoce. Upřímně, není nikdo, s kým bych je trávila radši. Mám pro tebe dokonce super dárek. A přísahám, že se ti bude líbit. *Vytáhne se na špičky a spojí jejich rty ve velmi sladkém a zamilovaném polibku. Je moc ráda, že se nakonec odhodlal dát Vánocům ještě druhou šanci a postará se o to, aby to pro něj byly ty nejlepší Vánoce. Což znamená víc dárků. Obtočí si ruce kolem jeho krku a víc se k němu přitiskne, aby prohloubila polibek. Pokaždé, kdy se jejich rty setkají je to pro ni jako ohňostroj. Skoro ani nezačali a už je jí z toho dost vedro. Teď je to spíš jako by seděla u táboráku. Hm, a ta vůně, kdy se pálí dřevo. Dost autentické na to, že je to jen pocit. Nebo možná…Zděšeně se od Jamese odtáhne a podívá se skrz sklo trouby na své perníčky. Ne, ne, ne, ne, ne! Vezme do ruky hadr a vytáhne pekáč z trouby. A je to tu. První perníčky a rovnou jim může strojit pohřeb. Dokonce jsou na to adekvátně oblečeni. Pěkně v černém. Povzdechne si a se smutným obličejem se otočí k Jamesovi.* Já myslela, že perníčky nepůjdou zkazit. A to jsem se na ně tak moc těšila. *Nechce, ale okem hodí po Jamesovým nemravných výtvorech. Proč jich je tolik? Dost možná jich je víc, než normálních tvarů. No, bude se s tím muset nějak poprat.* No, tak když se tyhle nepovedly, hlavní hvězdou večera budou muset být…no ti tvoji majestátní…no však ty víš. *Trochu zrudne a všechny pokažené perníčky dá na speciální talíř. Ještě neví, co s nimi udělá, ale po pečení to rozhodne.* Vidíš, co děláš? Ty bys měl být v kuchyni zakázaný. Rozptyluješ mě těma svýma chtivýma očima a já se pak nesoustředím. *Zastrčí si vlasy za ucho a s malinkým úsměvem vyskládá na plech pár Jamesových výtvorů. Jen doufá, že ani tyhle nepřipeče. To by nějaké Vánoce musela zrušit.*
Obrázek Obrázek
Uživatelský avatar
James Whittemore
Příspěvky: 124
Registrován: ned 11. led 2015 15:31:12
Přezdívka: Dolor

Re: Západní obytná zóna

Příspěvek od James Whittemore »

*Dani mu tolik věcí dává a tolik věcí bere. V tuhle chvíli je to zrovna jeho sebevědomí, které se v těchto významných momentech vytrácí a jeho tělo se snaží obrnit a připravit se na další bolest, která může přijít jeho směrem. Přestože si hned několikrát denně opakoval, aby si nedělal velké naděje a snažil se zůstat při sobě, bylo mu to k ničemu. Nemohl bojovat sám se sebou. Unavený vším tím, co ho v životě zatím potkalo byl malý kousek od toho, aby před ní, jenom před ní všechny ty stěny prostě shodil. A přesto si to nedovolí. Jsi na pěstí. Proto je po vyřčení své otázky trochu nejistý, jak se dál zachovat. Asi se sám sobě bojí přiznat, že by se mu Vánoce právě s ní možná i trochu zamlouvaly. Když k němu Dani přejde a její ruka se dotkne té jeho, maličko ho to ujistí o tom, že je na dobré cestě. Jedině, že by následovalo tvrdé odmítnutí a Dani ho svým hlazením jen konejšila. Pak se ale i objeví úsměv na její tváři a James se cítí zase o drobátko lépe. Jsi idiot, proč tak vyvádíš? Pak se ale k těm dotekům a úsměvům přidají i slova a ta do něj vženou veškeré sebevědomí, které předtím vysypal. Prý není nikdo jiný, s kým by je trávila raději. A to ho překvapí. Nechce Vánoce trávit s její mamkou, nechce je trávit s Henrym. Chce je trávit s ním. Nechá jí, aby přitiskla své rty k těm jeho a obmotá jí přitom ruce pevně kolem pasu, aby si jí k sobě mohl víc přitáhnout.* Mmm. Doufám, že jsi toho dárku součástí. *Zašeptá slastně, když se od ní na chvilku odtáhne a troufale jí pohlédne do obličeje, než se k ní zase přiblíží a pokračuje tam, kde skončili. Ani Dani nevypadá, jako by zrovna chtěla přestat. Jednou rukou na jejích zádech najde mašli, která drží zástěru pevně uvázanou kolem jejího pasu a rychlým pohybem jí rozváže. Jeho ruce najdou lem jejího svršku, pod který ladně zajedou a začnou prozkoumávat její hebkou pokožku. Je připravený pokračovat dál, když se od něj Dani zděšeně odtáhne. To udělal něco tak špatného? Když se ale pořádně nadechne, dojde mu, co se děje. Sleduje, jak Dani spěšně tahá perníčky z trouby. No perníčky, teď se podobají spíš takovým malým uhlíkům. Přitom by ani neřekl, že tam byly zrovna dlouho.* Sakra, co to máš za troubu? *Zasměje se a napadne ho nějaká poznámka ve stylu, že by ho ta trouba určitě stihla rozpálit skoro tak rychle, jako to zvládne právě Dani. Když ale vidí její smutný obličejík, hodí nemravné poznámky stranou a přejde k ní, aby jí mohl obejmout.* Ale no tak. *Shlédne na ní konejšivě a pohladí jí po zádech, zatímco musí Dani chtě nechtě přiznat, že jeho perníčky asi budou patřit k těm šťastným přeživším. To mu vžene široký úsměv na tvář a on Dani pustí, aby mohl dojít pro svůj plech a nadšeně ho přinesl k troubě.* Já věděl, že se budou hodit. *Naprsí se hrdě a připojí se k Dani ve vyskládávání perníčků na plech. Dani se pořád tváří jako kakabus, a tak přemýšlí, čím by jí mohl potěšit.* Jestli chceš, můžeme udělat nové těsto a zkusit to znovu zítra, hm? *Pohlédne na ní zkoumavě s novým nápadem. Přestože celou tuhle vánoční parádu nesnáší, klidně by kvůli ní s vykrajovátky strávil ještě jeden večer. Když je potom obviněn z toho, že ty připálené perníčky jsou vlastně jeho chyba, chytí se raněně za srdce.* Au? *Hodí po Dani ublížený pohled. Tohle jen tak nenechá. Poleží perníček, co drží v ruce na plech a ruce si opráší, než k Dani přistoupí blíž a otočí jí zády k lince, zatímco on stojí před ní a rukama kolem ní vytvoří takovou malou ohrádku. Aby mu nikam nemohla utéct, potvora. Očima se troufale vpije do těch jejích a trochu se pokrčí v loktech, aby to svým obličejem byl blíž k tomu jejímu.* Jestli chceš, můžu tě svýma chtivýma očima rozptylovat i jinde, než jen v kuchyni. Na místnosti už nijak zvlášť nesejde. *Prohodí a doufá, že tím Dani aspoň trochu přivede do rozpaků. To se mu totiž líbí. Líbilo se mu, když rudla při pohledu na jeho perníčky a doufá, že rudnout bude i teď, když se jí tak toužebně kouká do očí a čeká, co bude dělat.*
Obrázek Obrázek
Uživatelský avatar
Emily Anne Maynard
Příspěvky: 48
Registrován: pát 09. říj 2020 11:07:33
Přezdívka: Dolor

Re: Západní obytná zóna

Příspěvek od Emily Anne Maynard »

*Před jejich odchodem si ještě jednou prohlédne uličku, aby se ujistila, že jí neuteklo nic důležitého. Opět jen pro případ, že by se jí to později k něčemu hodilo. Poté uráčí za vhodné, že bude nejlepší na nic dalšího nečekat a prostě se dát na cestu pryč odsud. Poslední, co chce je, aby se ta banda vrátila, tentokrát třeba dokonce ozbrojená něčím jiným, než jen pěstmi a tvrdými špičkami bot. Proto Alexovi beze slov poručí, aby si nasedl do auta, ignorujíc jeho zmatenou otázku. Jestli tady chce zůstat stát a pokračovat ve své výpravě po svých, tak prosím, zakázat mu to nemůže. Nechávala by ho tu samotného ale velmi nerada, a tak s potěšením sleduje, jak se Alex svalí do auta a připojí se k němu. Samozřejmě jí napadlo, že by si mohla do auta zvát nějakého výtržníka, který celou tuhle šarádu odstartoval. Nedej bože to mohl být i zločinec. Pocit, že má u svého pasu ale svou věrnou zbraň jí přidá trochu klidu na duši. Jen si něco zkus a uvidíš. Se zbraní byla víc, než schopná, a tak jí naplňovala sebejistota. Alex odmítne návštěvu nemocnice, díky čemuž se Emily mírně zamračí, ale není tady od toho, aby ho přesvědčovala. Proto zařadí rychlost a rozjede se k adrese, kterou jí nadiktoval. Tak měsíc zpátky by možná ještě potřebovala trochu pomoct ohledně toho, kterým směrem se má vlastně vydat, ale při jejích projížďkách, ať už volnočasových nebo pracovních se s městem poměrně seznámila. Musí ho znát jako svoje boty, aby tady její práce byla efektivní. K tomu má sice ještě daleko, ale doufá, že jednou se dostane na takovou úroveň, která donutí Sebastiana přestat zpochybňovat její schopnosti a úmysly v tomhle městě. Řekl to přece sám, pro ně je tohle město vším. Pro ní? Jen destinací po cestě. Myšlenky jí teď lítají v různých koutech její hlavy, některé se zaměřují na práci, další kladou otázky na události dnešního večera a jiné se zase z pro ní naprosto neznámého důvodu strachují o Alexův stav. Svojí frustraci dá nakonec najevo hlasitým výdechem a popustí pomyslné otěže, které její otázky doposud držely uvnitř. Nedovolila by si nechat to jen tak plavat. Možná šlo jen o hloupou rvačku, možná šlo o loupež nebo něco víc. A ona to musí vědět. Když jí Alex ale prozradí, že ani on sám si vlastně není jistý, o co šlo, s pochybami v očích a zdviženým obočím na něj pohlédne. To se mi nějak nezdá. Nebude ho ale nijak vyrušovat a raději si rovnou poslechne celý jeho příběh. Třeba z jeho vyprávění zvládne něco poskládat. Při jeho slovech pomalu přikyvuje hlavou a snaží si vykreslit ten nejpřesnější obrázek, což je v její situaci poměrně těžké. Pořádně si prohlédla jen toho chlapa, který stál na úplném vstupu do uličky. Zbylé tři tváře bohužel zůstaly skryté v přítmí ulice.* Možná si je nějak vytočil? Mluvil si s někým z nich? *Položí první doplňující otázku, která jí vyskočí v hlavě. To ale Alex vyvrátí jeho dalšími slovy. Prý ho skutečně nic nenapadá, a tak jí nezbývá nic jiného, než mu důvěřovat. Možná by se ale mohla zajít do toho baru podívat, poptat se kolem. Třeba někdo něco viděl, slyšel. A nebo by ses do toho možná neměla motat. Upře raději znovu veškerou svou pozornost na cestu před nimi a pomalu je přibližuje k místu, které si Alex poručil. Když se i Alex zeptá na otázku, koutky jí mírně vyjedou nahoru. Ach. Tahle otázka. Došlo jí, že se o tom, jak si vlastně vydělávají peníze ještě nebavili, a tak chápe jeho zmatení.* Pracuju u policie. Takže jo, viděla jsem horší... Lidi bez částí těla, s popáleninami, otevřené zlomeniny...mohla bych pokračovat. *Mírně pokrčí rameny a stiskne volant o trochu pevněji. Vzpomene si totiž i na to nejhorší, co kdy viděla. A to byl její parťák v kaluži krve, bojující o vlastní život. A svůj boj prohrál. Ani si neuvědomí, že její duše opustí vůz a ztrácí se v těch strašlivých vzpomínkách. Proto trochu poskočí, když jí Alex oznámí, že už jsou na místě. Přibrzdí a vyhledá místo, kde by mohla zaparkovat své auto. Prohlédne si dům, u kterého zastavili a ten v ní také vznítí zvědavost ohledně toho, čím se živí právě Alex. Možná nakonec bude v něčem zapletený. Dovolit si takový bejvák... Když zastaví, otočí se na Alexe, který jí děkuje.* Ráda jsem pomohla. *Zvolí tentokrát jinou odpověď, než předtím.* Jen se snaž ještě víc nedobít, hm? *Vyšle jeho směrem drobnou žádost, která ale ztratí na významu sotva se Alex vyhrabe z auta. Když se začne řítit k zemi, trochu v ní hrkne, Alex se ale naštěstí stihne včas zachytit a zabránit tak katastrofě. Snaží se skrýt ten mírně pobavený úsměšek, což se jí naštěstí povede, než se Alex skloní k autu a podívá se na ní.* V pohodě? *Zeptá se, čímž bohužel znovu na svou tvář propustí úsměv, tentokrát se ho už ani nesnaží skrývat. Vyslechne si jeho další slova, která jí přivedou do rozpaků. Za zas tak skvělou společnost by se rozhodně nepovažovala.* A já bych řekla, že tvůj den mohl být o dost horší. *Mrkne na něj povzbudivě a jednou rukou si prohrábne blonďaté vlasy. Už se chystá poslat ho tedy s posledními slovy domů, když od něj přijde nečekaná nabídka. Jde jistě poznat, že jí to nemálo zaskočí. Po jeho spěšném odchodu z trhů a žádné zprávě spíš počítala s tím, že jí poděkuje za odvoz a půjde si po svých. Možná by to měla udělat ona...jít si po svých. Zamyšleně si skousne spodní ret a mírně se zamračí, než na něj vrátí svůj pohled a usměje se.* Jen, když mi dovolíš ošetřit ti ten obličej. *Obeznámí ho se svou podmínkou a vyskočí z auta, které za sebou zamkne a připojí se k němu.*
Obrázek Obrázek
Odpovědět