Východní obytná zóna

Odpovědět
Uživatelský avatar
Angel Lunienne Hackett
Příspěvky: 165
Registrován: pát 27. bře 2015 22:06:34
Přezdívka: Meep
Bydliště: Gold Pit

Re: Východní obytná zóna

Příspěvek od Angel Lunienne Hackett »

Je ráda, že Bastien nemá žádný problém s tím, že tu chce ještě zůstat. Nejraději by se doma zachumlala do deky a už nikdy nevylezla, ale záleželo jí na tom, aby byli Isabelle se Sebastianem v pořádku. Stejně by jim určitě volala, aby zjistila, jak na tom jsou a stresovala se déle. Navíc uvidí i to šťastné shledání, takže to bylo vítězství na všech frontách. Posadili se ke stolu a Ang začala hrabat v kabelce, aby zjistila, jestli si doma nezabouchla klíče a dostane se tak v pořádku do domu. Už zavírá kabelku, když Bastien promluví. Mladá žena k němu upře trochu překvapený pohled a obočí jí vyjede o něco výše. Ten pohyb čela ji trochu zabolí, tak ho zase vrátí do původní pozice, ale nějak přemýšlí, co by měla říct. Bylo to od něj milé, ale Angel nevěděla, jestli je to zrovna vhodné. Ne, že by nechtěla, ale co kdyby si o ní potom myslel, že jde s každým a očekává od toho bůh ví co? Zase tady byla ale ta racionální stránka věci. Kdyby se jí doma zatočila hlava, což je dost pravděpodobné, a upadla by, tak by to mohlo mít nedozírné následky. Všimne si toho, jak od ní pohled odvrátil, asi z toho byl také trochu nesvůj. Možná. "Nechci Vás obtěžovat." Broukne jeho směrem a pohledem sjede k jeho napjatým rukám, které opřel o svá stehna. Položí krátce svou ruku na tu jeho a stiskne ji. Vzápětí také dodá: "Ale myslím, že by to bylo nejlepší řešení. Navíc když jsme přišli o možnost si udělat náramky, spácháme aspoň přespávačku..." Sice jí do žertování stále není, ale tíživá atmosféra by nikomu nepomohla, takže drobný žert ničemu neuškodí. Potom je zase chvíli z ticha, protože se stejně jako on ztratí v myšlenkách. Bastien se k tomu tématu sice nevrátil, ale ona chtěla.. ne.. spíše potřebovala zjistit, co si o tom myslí a jak bude reagovat. Nakonec přeci jen promluví a očka má provinilá. Vypadá trochu jako pes, který rozkousal páníčkovi jeho oblíbené boty a bojí se, že se za něj na to bude zlobit. Sleduje jeho počínání a přikývne na znamení, že se trefil. Očividně byl chvíli zmatený, protože naprosto změnila téma, ale přeci jen se chytil. Kouká se ji do očí, ale ona to příliš dlouho nevydrží, než je sklopí a pokrčí rameny. Nevěděla pořádně, jak mu to vysvětlit, i když bylo tak jednoduché. Bolela ji hlava a vhodná slova tak nechtěla přijít. Nechá se k němu přitáhnout a jednu svou ruku odloží na jeho stehno dlaní nahoru. "Nemění." Odpoví na jeho druhou otázku, ale očividně to tím ještě nekončí. "Většinou se poté změní pohled ostatních." Kouká před sebe. "Někteří nedokáží pochopit, že ten dotyčný nepotřebuje pomoc a že být v podstatě hluchý není konec světa. Jiní si přijdou ukřivdění a poté se distancují. Někteří přejdou do útočného módu." Položí si hlavu na jeho rameno, než se trochu odtáhne a on ji pustí. "V podstatě jsem se bála Vaší reakce." Přizná se mu a nervózně se rozhlédne po okolí. Sleduje Sebastiana, který je nervózní a nesvůj z dobrého důvodu.. a ona si tady hraje na ubožačku kvůli takové malichernosti. Povzdychne si.
Nakonec se odehraje dojemné shledání a to Angel zvedne náladu ještě o něco víc. "To je dobře. Až mě příště napadne takováhle pitomost, zarazte mě, prosím." Cukne koutky rtů do úsměvu a sáhne si opatrně na ránu na hlavě. Nespokojeně se zamračí. Vadí jí to, ale může být ráda, že to dopadlo jen takto. Nakonec se s nimi přijde Seb i rozloučit a ona ho vyprovází pohledem. Už se taky těší, až ze sebe bude smět sundat to oblečení. Doufá, že ta krev půjde vyprat, protože by ji to určitě štvalo. Příště si přikáže krvácet jen na zem a ne na oblečení. To totiž určitě pomůže. Přikývne na slova Bastiena a opatrně vstane. Trochu se jí zamotá hlava, takže se musí zastavit a chytnout jeho ruky, kterou jí nabídl. Zavře na okamžik pevně oči, jak se snaží všechno vyrovnat. Nespokojeně zamručí, než očka otevře. "Tak tohle je vážně otrava." Postěžuje si ještě s lehkým úsměvem a ke vchodu do dolů se už neohlíží. Ne, nechce jej ani vidět. Jde s Bastienem k taxíku. "Doufám, že pojede jako člověk. Myslím, že v tomhle stavu bych mu zvládla zařídit značně nepříjemné překvapení." Uchichtla se a potom už nasedla do taxíku. Nějak jí nedocházelo ani to, že se vlastně nebude mít do čeho převléct, nemá s sebou ani kartáček, hřeben.. nic. Ta rána do hlavy její myšlení asi trochu rozhodila, že nemyslela ani na takové důležité věci. Těšila se, až budou na místě a byla ráda, že doly nechali daleko za sebou. Pokud jí Bastien nabídl při vystupování z taxíku pomoc, uvítala ji. Dokonce ani nic nehodila taxíkáři za krk, i když v jednu chvíli solidně zbledla a potom trochu zezelenala, povedlo se jí to přežít. "Fakt Vám to nevadí? Ještě pořád mě můžete nechat přede dveřmi." S lehkým pobavením se na něj usmívá a následuje ho kamkoliv ji zavede. Kdyby ji chtěl někam zavést a tam ji zavraždit, asi by si toho ani pořádně nevšimla. Minimálně do doby, než by vytáhl vražednou zbraň.
Uživatelský avatar
James Whittemore
Příspěvky: 124
Registrován: ned 11. led 2015 15:31:12
Přezdívka: Dolor

Re: Východní obytná zóna

Příspěvek od James Whittemore »

*Celou cestu drží oči zavřené a mlčí. I kdyby věděl, o čem přesně chce mluvit, není mu příjemné mluvit před někým jiným, v tuhle chvíli před taxikářem. Na bezpředmětné tlachání ho nikdy neužili a to, co se dnes stalo a co bylo vyřčeno je pro něj zvláštně intimní. Je rád, že ani Dani nezkouší mluvit, v duchu jí za to děkuje. Trochu se děsí toho, co může dnes ještě přijít. Samozřejmě, že si všiml změny v jejím výrazu, když malá Isabelle zaútočila na "strýčka" Jamese. Slovy, abychom byli přesnější. Je z celé té situace nervózní. Když zastaví na místě, konečně otevře oči, zaplatí za taxi a po vzoru Dani vystoupí. Nadechne se čerstvého vzduchu a pomalým krokem se vydá k jeho bytu. Slyší za sebou Dani tiché kroky, které ho následují a on je za to vděčný. Nedivil by se, když by zůstala sedět v autě a odjela domů. Jestli se dnešním večerem pokazí to, co mezi nimi je, ať je to cokoliv, bude zuřit. Odemkne dveře do bytu a vpustí Dani dovnitř. Sám se vyzuje z bot a zamíří do koupelny, kde ze sebe sundá špinavou bundu a mikinu a hodí je do koše na prádlo. Ugh, praní. Zastaví se ve dveřích do chodby a pohlédne na Dani.* Budeš tu chtít zůstat? Hodím ti věci do pračky... *Vážně, Jamesi? Vážně je tohle první věc, kterou po celé té době mlčení řekneš? Naštěstí je aspoň Dani rozumná a přestože se nejdřív zdráhá, nakonec se pustí do konverzace na téma dnešního večera. Slabě si povzdychne a pár kroky přejde k ní. Pořád je ušmudlaná, její oči červené od pláče. Právě do těch se zadívá a rukou jí jemně a krátce pohladí po tváři, jako by se bál, že teď překračuje nějakou hranici a měl se snad o její kůži spálit.* Dani... *Vyřkne tiše její jméno a sklopí pohled k zemi. Za třicet let svýho posranýho života ses nenaučil mluvit, hm? Zakroutí nad svým počínáním hlavou. Dani stojí přímo před ním a on se bojí, že ať řekne cokoliv, prostě to pokazí. Asi nebyla připravená tohle slyšet a on rozhodně nebyl připravený na to, aby něco takového vůbec zaznělo. Nadechne se a svůj pohled vrátí k jejím očím.* Neomlouvej se, prosím. Já bych se měl omlouvat, neměl jsem tě tam nechat samotnou. Když by se ti něco stalo, tak... *Hlas se mu v hrdle zadrhne a musí si odkašlat. Ani teď, když jsou v bezpečí nad tím nechce přemýšlet. Neodpustil by si to, nikdy, samozřejmě že ne. Čelist se mu napne, jak jí pevně stiskne k sobě a rukou si frustrovaně prohrábne vlasy. Je to teď, nebo nikdy. Jestli to nevyřeší, budou na sebe mlčenlivě koukat po zbytek večera, takže tenhle rozhovor rozhodně nebude víc nepříjemný, než to.* Hele, o tom co říkala ta malá... *Začne a podívá se Dani do očí. Doufá, že z něj nejde poznat, že se pořád bojí a jak těžké pro něj je najít ta správná slova. Obzvlášť, když na něj ta holka takhle kouká. Fajn, teď má dvě možnosti. Vyvrátit, že něco takového někdy řekl a tvářit se, že ho Dani vlastně až tak moc nezajímá. Lhát. Nebo říct pravdu.* Já ani nevím, co říct. *Zasměje se nad svou neschopností a zakroutí hlavou. Je to tak těžké. V takové situaci nikdy nebyl. Nikdy nemusel řešit, aby našel ta správná slova, taková, která druhému člověku neublíží a ani jej nedonutí přemýšlet o něm jinak.* Řekl jsem, že tě mám rád. A myslel jsem to vážně. Ale to neznamená, že to musí něco změnit. Jestli na ty slova chceš zapomenout a tvářit se, jako že si jsem to nikdy nevypustil z pusy, tak klidně. Jen, když jsem byl tam dole a nevěděl jsem, co s tebou je a jestli jsi vůbec naživu... *Na chvilku se zastaví a popadne dech.* Záleží mi na tobě, Dani. Nechtěl jsem si to připouštět, protože vím, jakej jsem a jak všechno poseru. Nechci na nic spěchat, nechci, aby si se kolem mě necítila dobře. Takže jestli chceš, abych prostě zavřel hubu a na tohle téma dlouho nemluvil, udělám to a rád, protože tohle je docela divný a vážně mi to nejde. *Zasměje se a do jeho očí se vrátí jiskřičky. Sice má pořád strach, ale teď, když ze sebe ty slova vytlačil, cítí se trochu lépe, přestože ještě neví, jak to celé dopadne. Ale ví, že když by mlčel, litoval by toho ještě víc. Současně doufá, že Dani trochu pookřála a nebude ho chtít za jeho sentimentální chvilku zadusit. Asi by bylo dobré to něčím zakončit.* Jen jsem rád, že jsi v pohodě. *Dodá tedy ještě a rukama si nervózně přejede stehna. Lépe už to nezvládne. A jestli bude muset koukat na to, jak Dani odchází dveřmi...to už by bylo hold jeho prokletí.*
Obrázek Obrázek
Uživatelský avatar
Danielle Elizabeth Killiene
Příspěvky: 230
Registrován: ned 23. bře 2014 20:39:07
Přezdívka: Speedy
Bydliště: Gold Pit

Re: Východní obytná zóna

Příspěvek od Danielle Elizabeth Killiene »

*Překvapí ji, že první co James za celou tu cestu z dolů až k jeho bytu řekne, souvisí s pračkou. V duchu ji to přijde až trochu komické, ale navenek nic neukazuje. Jen tiše přikývne a dá mu svůj svetr. Dala by mu i kalhoty, ale momentálně se necítí na to, aby se tu svlíkala. tuhle jejich situaci by to udělalo ještě divnější. Kalhoty mu prostě dá pak, když tu stejně zůstává. Pohlédne na něj a vidí, že jí věnuje všechnu jeho pozornost. Po celé té tiché cestě, jí přijde toho ticha už moc. A tak začne. I když je to totální blábolení, ve významu těch slov je toho mnohem víc. Bála se o něj. Nechce o něj přijít. Dává si to za vinu, protože o tohle, co mezi nimi je, mohla přijít. Ucítí na tváři Jamesovu ruku a zjistí, že je teď hodně blízko. Ten lehký dotek ji přeci jen přinese trochu klidu na duši, ale ten netrvá dlouho. Jeho ruka je pryč a upřímně se jí to moc nelíbí. Ať chtěla v taxíku prostoru sebevíc, teď už žádný nechce. Chce mu být zase blízko. Všechny ty protichůdné emoce ji doslova motají hlavu a přijde si jako by právě padala do nějaké propasti, odkud se nebude moct dostat. Zaslechne své jméno a všechny myšlenky, všechny její mozkové buňky, všechny smysly jí zpozorní. Podle jeho výrazu a toho, jaks e chová, je to pro něj stejně těžké, jako pro ni. V těch posledních pár hodinách si oba prošli peklem a slova jsou momentálně tím nejtěžším nástrojem, jak vyjádřit všechny ty pocity, které se prodírají na povrch. Jeho pohled se znovu vrátí k ní a pozorně poslouchá jeho omluvu. Ta jí ale přijde nemístná. On za nic nemůže. Všechno to je její vina. Zavrtí rychle hlavou a odmítá jeho omluvu přijmout. V tomhle ho musí zabrzdit. James ale pokračuje a nepustí ji ke slovu. Zarazí se u věty, u které by sama nevěděla, jak ji dokončit. Jo, taky to tak cítila. Neví, co by dělala, kdyby se mu něco stalo. Jen nad tím přemýšlet ji bolelo. Přesně proto si není svými pocity jistá.* Ne ty se neomlouvej. A už vůbec ne za tohle. Byla to moje vina. Byla jsem vším tak zaujatá, že jsem si nevšimla, že jsem vás ztratila. Ty za to nemůžeš. Už žádný omluvy. *Skončí tuhle debatu, protože další omluvy by je jen rozhádaly a to teď nechce. To ani nepotřebují. Teď by potřebovala obejmout, aby se mohla cítit zase jako dřív. James se znovu přihlásí o slovo a tentokrát dojde na lámání chleba. Cítí to. Srdce se jí rozbuší, jak čeká, co jí k tomu řekne. Ráda by si to poslechla, ale zároveň nechce. Nechce to slyšet. Bojí se, že to pro ni bude moc. Buďto moc bolestivé nebo moc matoucí. Víc matoucí než jaké to je teď. Dívá se mu do očí a vidí, že se snaží najít ta správná slova. Ráda by mu pomohla, ale ani ona nemá pro tuhle situaci ta správná slova. Celé to je takový zmatek. Nejradši by všechny tyhle pocity, pochyby a myšlenky hodila za hlavu a jen se svalila do jeho náruče a užívala si toho, že jsou oba naživu a že můžou být spolu. Sleduje, jak se James vypořádává sám se sebou a s tím, že neví, kde začít. Je to na něm zřetelně vidět, že volí ta správná slova. S těmi šmouhami na obličeji je to hrozně roztomilé. A pak slova najde a tak poslouchá, co všechno jí k tomu musí říct. Poslouchá pozorně a s každou větou jí bije srdce rychleji. Má ji rád. Ne jako kamarádku. Má ji prostě rád. A i když je to pro ni složité něco takového poslouchat, vše jde stranou díky tomu, jak moc je pozorný k jejím pocitům. Asi musela ten svůj zmatek v hlavě nějak prozradit, protože James říká přesně to, co všechny ty myšlenky posílá ke spánku a její mysl to nádherně uklidňuje. I když na ni přišel s bombou. Je to pár týdnů, co si spolu něco začali a teď je tu ten zlomový moment. Chtěla by mu být blíž. Co to kecá, nejradši by ho teď objímala a poslouchala, jak moc mu na ní záleží a jak moc ji má rád. Všechny ti motýlci v břiše a to podivné svírání je ještě víc intenzivní. Jediné, co teď zvládá je se na něj jen dívat a poslouchat ho. A vypadá to, že všechna ta slova, která teď pronesl mu hodně pomohli uvolnit mysl. Dokonce ho vidi se zasmát. Ona se ovšem nezasměje. Celá takhle situace je divná, jak sám řekl, ale byla sakra potřeba. Pak dodá, že je rád, že je v pohodě a to ji donutí se trochu usmát. Ona je víc, než v pohodě. A teď je řada na ní. K celému jeho monologu by se měla nějak vyjádřit. Znovu znervózní a po dlouhé době od něj odtrhne oči. Zastrčí si neposedné pramínky za ucho a trochu si povzdechne. Taky ze sebe potřebuje spoustu věcí dostat, ale bojí se. Bojí se, co na to James řekne a co to všechno bude pro ně znamenat.* Nejsem si jistá, co teď cítím, Jamesi. Hlavu mám plnou…bordelu. Sama nevím, co teď. Ale srdce mi bije o sto šest, jediný co teď chci, je tě mít blízko u sebe a jediný nad čím posledních pár dní přemýšlím jsi ty. Chci jít domů, ale zároveň tu chci zůstat s tebou. Chci mít klid na to, abych si srovnala myšlenky, ale zároveň nechci, protože mi přijde, že mám v nás dvou jasno. Za dnešek se ve mě vystřídalo nespočet emocí a myslím, že můj mozek to už přestává zvládat. Co vím na jistotu je, že dnešek mi ukázal spoustu věcí. *Na chvilku se odmlčí, protože potřebuje nachytat trochu kuráže.* Co tím chci říct je, že jsem nečekala, že se mi tolik zaryješ do paměti, do celého mého života a hlavně do srdce. Taky tě mám ráda, ale asi potřebuju ještě nějaký čas, abych tohle všechno nějak pochopila. *Chytí jeho ruku a pevně ji stiskne v té své. I jen tenhle malý dotyk v ní vzbudil vlnu klidu a hned se cítí o něco líp. Neví, jestli z toho jejího zmateného proslovu něco pochopil, ale doufá, že ano. Doufá, že jí dá čas k tomu, aby tyhle pocity sama poznala. Doufá, že na ni bude chtít čekat. Před těmi několika lety ji vůbec nenapadlo, že jejich příběh bude pokračovat právě takhle, ale zároveň jí to dává neuvěřitelný smysl. To, že tu spolu takhle skončili. Ruku v ruce, po vyřčení těch pár důležitých slov.*
Obrázek Obrázek
Uživatelský avatar
James Whittemore
Příspěvky: 124
Registrován: ned 11. led 2015 15:31:12
Přezdívka: Dolor

Re: Východní obytná zóna

Příspěvek od James Whittemore »

*Jeho část je u konce. Řekl asi všechno, co chtěl, možná to neřekl nejlépe jak mohl, ale na jeho obranu - nikdy se s něčím takovým nepotýkal. Vždy mu bylo všechno jedno, co řekne a komu tím ublíží, co udělá a kdo proti němu bude něco mít. Možná, že tohle pro něj také není zrovna bezpečné? Dani se totiž netváří ani o trochu jinak, než se tvářila předtím a něco mu říká, že tohle nebude vůbec dobrý. Nejraději by ani neposlouchal, co k tomu chce říct ona, ale za tuhle situaci si vlastně může sám, takže to bude muset vytrpět. Snaží se na to trochu připravit, přijít může všechno, přestože doufá, že si Dani po dnešním zážitku najednou neuvědomila, že její život je krátký na to, aby se tahala s někým, jako je on. Na jednu stranu by to ale chápal. Co udělal, že najednou může mít to, co si celou dobu přál? Když Dani začne mluvit, sleduje jí, její pohyby a reakce a vnímá každé její slovo, cha, dokonce se i snaží postavit do jejích bot. A hned ze začátku to nezní dobře. Není si jistá, co cítí. Je fakt milej chlap, ale asi by bylo lepší, když by zůstali jen kamarádi, ještě lépe, kolegové! Přesně to většinou přichází po takových slovech a James si to tedy automaticky vsadí do hlavy. Z jejích slov se najednou cítí...smutně? Posraný pocity. Lepší to bylo, když jsi nic takovýho neznal. Aby byl upřímný, z jejích slov je pravděpodobně ještě víc zmatený, než ona sama. Celé je to tak matoucí! Přesto ale chápavě přikývne. Nic jiného dělat nemůže. Nemůže jí říct, že ničemu z toho nerozumí, protože je to pro něj úplně nové, nemůže jí říct, že by chtěl, aby v tom měli oba jasno. A tak jen přikyvuje. Ovšem její poslední věta, ta je ta, která v jeho hlavě stiskne spínač, který pro něj všechno zboří. Všechno se sesype jako domeček z karet a všechno, v co kdy naivně věřil mu začne připadat zase nereálné. Žádné štěstí, nikdo v jeho životě, kdo by se postavil na jeho stranu. Ne, najednou je v jeho představách zase sám, po nocích se tahá po barech a vodí si domů pochybné ženy. A všechno jen kvůli těm pár slovům. Není to proto, že by nechtěl čekat. Že jí musí mít teď a nikdy jindy, vůbec ne. Ale kvůli těm slovům si něco uvědomil. Čas může pomoct tomu, aby si Dani urovnala své myšlenky a pochopila, co vlastně cítí. Ale také si během toho může uvědomit, kým James vlastně je, hůř, kým byl. Najednou si uvědomuje, že je tolik věcí, které o něm vlastně neví a že kdyby je věděla, odejde, zavře za sebou dveře a už se jimi nikdy nevrátí. Vrátí se stará Dani, ta, která z něj má strach a chce se mu za každou cenu vyhnout. Tolik věcí, které to mohou způsobit. Všechny jeho roztržky na povrchu, soudy, hrozby vězením. Jeho rodina, která ho nesnáší a je akorát ráda, že se ho zbavila. Kolika lidem ublížil, kolik lidí kvůli němu mělo na mále a jak moc málo stačí k tomu, aby se přestal ovládat. Srdce se mu zase rozbuší o trochu rychleji a on cítí, že se ztrácí ve svých představách a každá z nich končí špatně. To, co mezi sebou teď s Dani mají netrvá dlouho, ale ona byla velkým jménem v životě od doby, co jí poprvé viděl. A teď jí může nadobro zase ztratit. Kvůli tomu, že je prostě takový, jaký je. Výbušný James, černá ovce rodiny. Tohle nemá nikdy šanci jí vysvětlit. A proto udělá něco, čeho bude později dost možná litovat. Spláchnout svojí minulost, tvářit se, jako by neexistovala, jako by nikdy nebyl tím, kým byl. Je lepší, když to Dani neví. Rozhodně ne teď. Vykouzlí na tváři úsměv a přikývne.* Chápu to. *Přejede palcem přes klouby jejích prstů a přitáhne si jí do rychlého objetí.*
Obrázek Obrázek
Uživatelský avatar
Danielle Elizabeth Killiene
Příspěvky: 230
Registrován: ned 23. bře 2014 20:39:07
Přezdívka: Speedy
Bydliště: Gold Pit

Re: Východní obytná zóna

Příspěvek od Danielle Elizabeth Killiene »

*James vypadá po jejím proslovu ještě víc zmateně než předtím. Možná měla přeci jen držet pusu. Snaží se nějak v jeho výrazu vypozorovat, co se s ním teď děje a nad čím přemýšlí. Ale teď je pro ni takovou záhadou. Nedokáže z něj nic vyčíst. Jen to, že je zmatený. Stejně jako ona. Nechá se od něj přitáhnout do objetí a i když ji propustí velmi brzo, tak ona se ho nehodlá teď nijak vzdát. Stále kolem něj drží obtočené ruce a doufá, že mu přinese aspoň trhu útěchy. Sama to potřebuje. Užívá si to teplo, které jí taví všechny myšlenky do ničeho. Všechny pochybnosti jsou ty tam a jen jen tohle jejich objetí. Odtáhne se od něj, aby mu dala trochu prostoru a řekne, že si dá sprchu. James se s ní nijak nepře a tak se kolem něj prosmýkne do koupelny. Rychlá teplá sprcha, která smyje celý dnešek do kanalizace. Celý ten hrozný zážitek. To přesně potřebovala. Nechá na sebe jen nějakou chvíli padat teplou vodu, než se dostane k drhnutí špíny z vlasů a těla. Moc to ovšem nejde, protože má po těle několik modřin. Snaží se tedy co nejopatrněji. Když vyleze ze sprchy a zahlédne se v zrcadle, tak se malinko pozastaví. Takhle v odrazu vypadají ty modřiny mnohem hůř. Ve sprše nebyly vidět všechny, ale teď, když se kouká na své tělo, tak jí to přijde mnohem horší. Žádný z těch kamenů ale neudělal větší škody. Naštěstí. Nebo možná naneštěstí? Třeba by jí to líp myslelo, kdyby jí nějaký ten kámen praštil do hlavy a nebyly by teď v téhle situaci. Ke svému svetru přidá i kalhoty, které na tom byly mnohem hůř. Zabalená jen v ručníku, který si sama našla, dojde až k němu do ložnice, kde už na ni čeká James s jeho tričkem v ruce. Poděkuje mu za něj a nechá ho, aby se sám osprchoval. Nejradši by tam šla s ním, ale přijde jí, že by víc ocenil, kdyby měl teď trochu času pro sebe. Oba to potřebují, ale zároveň od sebe nechtějí být daleko. Ona to nechce. Potřebuje být u něj a cítit, že je v pořádku a že se jí tohle jen nezdá. Oblékne se do jeho trička, které jí tu James nechal a vleze si do jeho peřin. A je to přesně to, co ji po celém tom dni totálně bodne. Teplá, pohodlná peřina. Jen ten James jí chybí. Ovšem ten není daleko, protože zaslechne, jak si to ťapká z koupelny do ložnice. Sleduje ho pohledem, jak vejde, převlékne se do něčeho na spaní a už si to pádí k ní do postele. A jako by byli sehraní, přisunou se k sobě do těsného objetí. Nechybí tomu ani pár polibků, pohlazení po tváři, hraní si s vlasy a spokojené pohledy, které po sobě hází. A pak už se oba v těsném objetí odebírají do říše snů.*
Obrázek Obrázek
Uživatelský avatar
Bastien Morton
Příspěvky: 93
Registrován: pon 12. zář 2016 22:19:22
Přezdívka: Dolor

Re: Východní obytná zóna

Příspěvek od Bastien Morton »

*Netrvá to dlouho a už nechávají to strašné místo za sebou a s klidem může za oba říct, jak moc jsou za to rádi. Samozřejmě dává na Agnel pořádný pozor, po celou dobu co jdou k taxíku jí pevně drží za ruku a po očku po ní pokukuje, aby když tak dokázal včas vyčíst, že se chystá zřítit se k zemi. Cestu k autu ale zvládnou v pořádku, Bastien tedy nahlásí jeho adresu a rovnou začne po kapsách hledat svou peněženku, pro případ, že by jí při tom všem chaosu v dolech vytrousil. Jízda probíhá v tichosti, nechce Angel zbytečně rozptylovat, obzvlášť pokud se necítí zrovna dobře. Samotnému je mu hrozně protivné, když na něj v dobách jeho nevolnosti někdo neustále mluví. Nezapomíná jí ale čas od času kontrolovat, jak se jí daří a jestli je v pořádku. V jednu chvíli se trochu bojí, že bude muset taxikáře zatavit a rychle jí otevírat dveře, ale Angel to naštěstí zvládne a za malou chvíli vystoupí. Zaplatí taxikáři, oběhne auto a pomůže Angel ven. Za packu jí vede za sebou směrem k jeho bytovému komplexu, nebydlí sice u hlavní ulice, spíš až v té zadní části, a tak se ještě malou chvilku projdou. Napadlo ho, že Angel možná trochu čerstvého vzduchu ocení. Navíc jeho část je mnohem hezčí, než ta u hlavní ulice. Je tam hodně zeleně a to ho činí spokojeným, jak jinak.* Když by mi to vadilo, nenabízím vám to. Budu alespoň klidnější, když na vás budu moct dohlédnout. *Ujistí Angel, že její návštěva ho nijak neomezuje a je u něj tedy vítána. Pro jednou si alespoň připomene, jaké to je mít společnost. Vpustí je do jeho bytového komplexu a společně vystoupají do jeho patra.* Musím vás varovat, moje profese se nezapře ani doma. V tuhle chvíli to není zrovna tak strašný, ale...může to tam být trochu jako džungle, obzvlášť pro někoho, kdo má doma jednu rostlinu a tam to hasne. *Hodí po ní trochu omluvný pohled, než se otočí ke dveřím jeho bytu. Chvíli mu trvá, než se mu z kapsy podaří vytáhnout klíče, které se mu zpříčí a zaseknou se o zip. Pak už je konečně strčí do zámku a vpustí Angel do jeho bytu. Rozsvítí lampu vedle gauče po své pravé ruce, která do bytu jinak zahaleného v noční košilce vlije teplé světlo.* Vítejte. *Zazubí se na Angel a zavře za ní dveře, které okamžitě zamkne. Snad to nevidí jako nějaké znepokojující znamení, je to pro něj zkrátka bezpečnostní zvyk. Navíc klíče nechá v zámku, a tak si Angel může v případě, že bude chtít přeci jen jít domů, odemknout. Přesune se do kuchyně, která je nalevo od vchodových dveří, kde také rozsvítí malé světlo a rychle si pod proudem vody opláchne ruce. Najednou se zarazí, protože mu dojde, že Angel tu vlastně bude přespávat. S jejich přespávačkou souhlasil, o tom žádná, jen mu teď dojde, že tady Angel sebou vlastně nic nemá.* Teď mě napadlo, že jsme se ani nezastavili u vás pro věci. Doufám, že vám to nevadí. Kartáček na zuby bych tu měl mít, kupuju vždycky do zásoby. *Začne brebentit o svých nákupních zvycích a v duchu si dává tři facky.* A na spaní vám mohu půjčit cokoliv svého. Jen teda doufám, že nejste typ na noční košile, ty zrovna v šatníku nemám. *Pobaveně se zasměje a přejde k Angel se skleničkou vody, kterou mezitím natočil a nabídne jí. Určitě musí mít žízeň. Navíc bude fajn spláchnout to víno.* Jinak se chovejte jako doma. Když byste cokoliv potřebovala, stačí říct. *Pokračuje ve svém výkladu, zatímco přejde ke dveřím do ložnice, které otevře a rozsvítí i tam.* Ale ne. *Hlesne, když mu pohled padne na květináče, které z poličky spadaly na postel a zasypaly jí hlínou. Jedno pozitivum na tom je, žádný z květináčů se nerozbil. Přejde k posteli a začne květináče sbírat, když si všimne, že ve dveřích stojí Angel, otočí se jejím směrem a usměje se na ní.* Chudinky to zemětřesení také pocítily. *Prohlásí a hází rozsypanou hlínu zpátky do květináčů. Narovná se a ruce si opráší.* Víte co. Tady. *Dojde do svého šatníku a vyštrachá z něj nějaké tričko, mikinu a tepláky, ať si vybere, co jí je pohodlné a s tím oblečením v ruce dojde k Angel.* Co když byste si zatím dala sprchu, pořádně se očistila, svoje oblečení hoďte klidně do koše na prádlo a já vám ho dám ještě teď prát. Já mezitím uklidím ten nepořádek, převleču postel a asi nebude zrovna nejhorší nápad dát na noc ty květináče na zem. *Nerad by přece, aby nějaký spadl Angel při spaní na hlavu. Kámen byl dostačující. Zavede jí do koupelny, ze skříňky jí vyndá čistou osušku a položí jí na umyvadlo. Na to, jak se celé té přespávačky nejdříve bál mu to teď všechno přijde nějak přirozené, jako by u něj přespával člověk, kterého zná od dětství a byl v jeho bytě už milionkrát. Vyndá i zubní kartáček a položí ho na umyvadlo, nenapadá ho nic jiného, co by teď mohla potřebovat.* Tak, to by mělo být všechno. Nespěchejte, když by něco, houkněte na mě a já vás přiběhnu zachránit. *Mrkne na ní a mávne, než se vydá z koupelny ven a zavře za sebou dveře. Sám se vrátí do ložnice a začne pracovat na uklízení hlíny a rostlinek, všechny vyskládá na zem pod okna, z postele stáhne špinavé ložní prádlo a rovnou do něj hodí i svou bundu, nechá na sobě jen tričko a snaží se se o nic neopřít špinavým zadkem. Sám je dost zaprášený, ale nechce Angel vyděsit tím, že se tady bude promenádovat jen v trenkách. Hromadu špinavého prádla vyloží před koupelnou a dá se do povlékání postele, nezapomene si ze skříně vyndat náhradní polštář a peřinu, kterou si přenese na gauč. Ten není pro spaní sice jako dělaný, ale nebude to nic hrozného. Při nejhorším si lehne na zem. Polštáře na posteli pořádně načechrá a vůbec všechno upraví, aby to hezky vypadalo. Je to prostě v jeho povaze. A taky trochu deformace ze zaměstnání.*
Obrázek ObrázekObrázek
Uživatelský avatar
Angel Lunienne Hackett
Příspěvky: 165
Registrován: pát 27. bře 2015 22:06:34
Přezdívka: Meep
Bydliště: Gold Pit

Re: Východní obytná zóna

Příspěvek od Angel Lunienne Hackett »

Skoro zapomněla svoje vychování a s taxikářem se rozloučila, když vystupovala. Také si udělala v hlavě poznámku, že mu bude muset nějak oplatit ty taxíky, které platí. Už to bylo minimálně podruhé. Doufejme, že jí to během hodiny nevypadne tou dírou v hlavě. No, nemuselo by, když ji na místě zašili, tak uvidíme. Je ráda, že jí Bastien stále dělá oporu. Jak fyzickou, tak i psychickou. Pousměje se nad jeho odpovědí. Žádnou jinou vlastně nečekala. Byl prostě hodný. Troufla by si říci, že až příliš hodný, protože spousta lidí by neměla vůbec černé svědomí za to, kdyby ho začala nějak využívat. Angel nic takového v plánu neměla a ani mít nebude. Stále se cítí trochu nejistě. Dalším důvodem je i to, že jí občas dělá problémy usnout někde, kde to nezná. Ne snad proto, že by ji rušil hluk (haha), ale to byl ten problém. Neznámé prostředí plné potenciálního nebezpečí, které by ani neslyšela přicházet. Ale Bastien na ni přeci jen dohlédne a kdyby mínila padat z gauče, tak to třeba podvědomě vytuší a z ložnice přiběhne jako nějaký superhrdina v lesklém přiléhavém oblečku a zachrání ji. Pousměje se a opatrně se rozhlédne kolem. Dává si dost záležet na tom, aby nedělala moc prudké pohyby; to by nedělalo dobrotu. Vkročí do bytového komplexu. Už dlouho nebyla u nikoho na návštěvě v bytě, protože většina z jejích přátel má domy. Vůbec jí to nevadilo. Byly také doby, kdy tady s Ryanem měli pronajatý byt, ale vždycky jí v něm chyběla zahrada. Toho se očividně u Bastiena bát nemusí, protože jí rovnou varuje, že je u něj plno květin.. nebo spíše džungle. Jemně zavrtí hlavou. "To mi vadit nebude. Těším se... Nemáte tam rovnou třeba i nějaké exotické zvíře, když tam máte tu džungli? Třeba tygra?" Taková představa velké kočičky, která by seděla na nějakém křesle a čekala na ně, jí přišla velmi přitažlivá. Určitě by si jednou nějakou takovou přerostlou kočku pohladila, ale doma by ji samozřejmě nezavírala, ale představa je to zábavná. Stanou přede dveřmi jeho bytu a Angel sleduje, jak zápolí s klíči v jeho kapse, které se ne a ne pohnout. Nakonec se mu povede odemknout a Angel vejde. Na zamčení dveří nereaguje žádným leknutím, protože to bere jako standardní věc. I ona doma zamykala co mohla. Kdekoliv a kdykoliv, takže se tak cítí spokojeně. Navíc nechal klíče v zámku, takže ji tu opravdu nechce uvěznit a hodit ji někam do vitríny na výstavku. Sice rozhodně jako výstavní kousek momentálně nevypadá, ale co ona ví, co Bastien preferuje. Kromě květin, tedy. Pousměje se na něj a rozhlédne se po bytě. Přišel jí hezky útulný, nebyl přeplácaný a květin tu momentálně bylo tak akorát. Působilo to tady na ni hezky a upraveně. Udělá několik kroků s úsměvem a zvědavě si prohlíží, jak si to tady zařídil. Bastien mezitím zmizel do kuchyně. "Máte to tu hezké." Houkla k němu do kuchyně. Prsty opět zkontrolovala ránu na hlavě. Jak neměla zrcadlo a nevěděla, jak to sanitáři zašili, byla z toho trochu nesvá. Co když práci odflákli a jí se stehy otevřou, no? To by bylo nadělení. Zároveň si dává pozor, aby na něco snad nesáhla dokud nenajde koupelnu, kde si pořádně vydrhne ruce, nebo se o něco neotřela špinavým oblečením. Bastien přijde s poznámkou, která je na místě, vzhledem k tomu, že doteď ji to nenapadlo. Chvíli vypadá zmateně, protože jí přijde, že jí některé věci momentálně dochází s několika vteřinovým zpožděním, než chápavě vydá krátké: "Ooh." Také jí neunikla poznámka o tom, že kupuje rád věci do zásoby. "Vůbec nevadí." Jestli se předtím cítila rozpačitě, tak teď se to ještě umocnila. Pustil si ji do bytu, dá jí jeden ze svých kartáčků a ještě jí hodlá půjčit oblečení. Marně vzpomíná na dobu, kdy na sobě naposledy měla oblečení nějakého muže. Začíná se jí však vracet vtipálkovská nálada, protože prostě nutně potřebuje zapomenout na to, co se stalo. Vděčně se natáhne po skleničce s vodou, kterou jí podává. Také si ho představila v noční košili, což byla ... trochu děsivá představa, takže ji zase rychle zahnala a rozhodla se odpovídat. "Můj noční úbor vždycky záleží na počasí." Zazubí se na něj. Občas spala v noční košili, občas jenom v tílku nebo spodním prádle. "Na košilce netrvám." Dodá ještě pobaveně, aby se náhodou nesebral a nevystrčil ji hezky před dveře... nebo ještě hůř pro noční košili nechtěl někam dojet. Pomalu se napila a následně skleničku někam odložila. Přikývne na jeho prohlášení, že se má chovat jako doma. Ono se to snáze řekne, než udělá, ale nebude mu nijak odporovat. Stejně bude zdrženlivá, ale působí to tu na ni příjemně.. a on v podstatě taky, takže by to nemusel být takový problém. Když otevře dveře do ložnice a slyší jeho povzdech, tak zamíří za ním a stoupne si do dveří, aby viděla, co se stalo. Všimla si té hlíny, která byla po celé posteli a zúčastněně protáhne obličej. Chudáci květiny, opravdu. Raději si ani nechce představovat, jak to vypadá u nich doma. Ještě že dneska byl Ryan s jejich otcem a Sunshine, takže je mohl oba uklidňovat. Sleduje Bastiena, jak sbírá květináče. "Můžu nějak pomoct?" Nemohla se na něj přeci jenom dívat, jak uklízí. Hlava ji sice bolela a byla by o dost pomalejší než obvykle, ale to neznamenalo, že to musí dělat sám. Sice je to jeho byt a ona byla host, ale on k ní byl tak přívětivý, že mu to musí nějak oplatit. Navíc byl tak pozorný, milý, hodný... by to vůbec mužskej? Opravdu nikoho takového ještě nepotkala a bylo to pro ni nezvyklé, zvláštní, ale krásné. Ale připadala si trochu zbytečně. Vždycky byla zvyklá se o někoho starat a teď to bylo naopak, takže ji to akorát uvádělo do rozpaků a to přijdou ještě horší věci.. třeba že jí bude chtít prát oblečení, ale o tom za chvíli. Podal jí oblečení a ona ho vzala opatrně do tlapek tak, aby na něj příliš nesahala a neušpinila ho. "Díky." Usmála se na něj. Když začal dále mluvit, tak zabodne svůj překvapený pohled do jeho očí a vyjukaně zamrká. Opravdu jí právě řekl, že jí vypere to zaprášené a místy zkrvavené oblečení? A mezitím převleče postel... Trochu jí tím vyrazil dech, takže vypadala, že jí ulítly včely. "Teda.. já..." Teď vypadá jako by jí ta rána do hlavy mozek ovlivnila nějak více, než bylo původně odhadováno. "S tím si nedělejte starosti.. já to zítra dojdu v tomhle, to.. nemusíte." Nervózně se tišeji zasmála. Opravdu nebyla zvyklá, že se o ni někdo stará. "Jste vážně moc hodný.. a... jo, já... tam." Očividně je z něj opravdu na větvi. Prostě si nemůže pomoct a když pronáší slovo tam, tak ukáže někam do prostoru za nimi, kde by mohla být i koupelna. Nechá se tam raději dovést, protože přeci jen ještě potřebuje kartáček a osušku, protože by bez ní byla jako vodník. Sleduje jeho počínání. Vypadal u toho všeho tak přirozeně... ani trochu nervózní z toho, že má v bytě vetřelce. To jenom ona z toho dělala takovou vědu. Připravil kartáček, osušku a byl připravený ji nechat na pospas osudu a horké vodě. Čisté oblečení položila. "Díky, ještě momentík," zarazila ho na chviličku a protáhla se kolem něj. Zastavila se u stolku v obýváku. Vyndala si z ucha naslouchátko a položila ho na stůl. Přeci jen byla opatrná. Sice bylo vodotěsné, ale nerada ho nechávala v koupelně, když se šla sprchovat. Navíc by nebylo ideální, kdyby ji tady nechal přespávat a naslouchátko se jí rozbilo. Trochu by to zkomplikovalo jejich komunikaci. Sice uměla dobře odezírat ze rtů, ale zvuku nebo znakové řeči se to nevyrovnalo. Všechno najednou utichlo. Čekala, že se bude cítit více nepříjemně, když je v novém prostředí, ale... zatím tenhle typ nervozity zas tolik nepociťovala, což bylo zvláštní. Sama se narovnala a podívala se Bastienovým směrem. Věnovala mu úsměv. Jelikož věděl o jejím malém tajemství, aspoň jí to také ulehčilo situaci. Vklouzla do koupelny, kterou jen tak ze zvyku zamkla. Ne, že by si myslela, že jí tam Bastien vtrhne, ale dělala to v podstatě vždy. Až pozdě jí došlo, že by to nemusel být dobrý krok. Co kdyby upadla? V koupelně se zahledí do zrcadla a prohlédne si svou ránu. Nespokojeně se zamračí a vzdychne. Raději ze sebe stáhne všechno oblečení a zatím ho nechá hozené na zemi. Přikryje si rukama obličej a zhluboka se několikrát nadechne a vydechne. Je opravdu ráda, že dnes nebude muset být sama. Přímo ve sprše dávala pozor na to, aby si zbytečně nepouštěla na čerstvé stehy vodu a umyla ze sebe všechen prach i vlasy. Nechtěla se tam nijak zdržovat a zdržovat i Bastiena od toho, aby tam mohl vklouznout sám. I tak si však ve sprše prozpěvovala, protože to vždycky dělala automaticky. Nebylo to nijak extra nahlas a kupodivu to nebylo ani falešně, ale ve chvíli, kdy odkládal své oblečení ke dveřím koupelny, ji mohl zaslechnout. Ryan jí s tímhle kdysi pomáhal. Bylo to hodně těžké, ale v hlavě slyšela všechny noty a cítila jejich vibrace, takže se to brzy naučila vnímal ještě lépe. Natáhla na sebe zpátky spodní prádlo, jeho šedé tepláky a bílé tričko. Podívala se do zrcadla. Stále nevěřila situaci, že opravdu stojí v jeho koupelně, v jeho oblečení a s kartáček, který jí dal. Ani nevěděla, co ji to popadlo, ale mezi prsty chytla látku jeho trička a přitáhla si ji blíže k nosu, aby si mohla přivonět. Zavřela oči a úsměv se na tváři ještě rozšířil. Otevřela očka a pohledem zavadila o zrcadlo. Všimla si svého úsměvu a toho, co vlastně teď dělá. Vyjukaně vykulila oči, tričko pustila a uhladila ho. Tohle se nikdy nestalo! Přesvědčovala samu sebe a raději se pustila do čištění zubů. Svoje oblečení poté položila na koš na prádlo, aby nezabíralo místo na zemi a mohla si ho na sebe zítra vzít. Vlasy si ručníkem vysušila a ručník pověsila. Do ručky vzala i mikinu od něj.. a ne, teď k ní čmuchat nebude. Opravdu ne. Teď. Odemkla dveře a vyšla z koupelny. Všimla si Bastiena, který jí připravil spaní na gauči a usmála se na něj. Nezamířila nejprve k naslouchátku, ale potřebovala se napít, takže sáhla po skleničce s vodou, kterou předtím odložila.
Uživatelský avatar
Bastien Morton
Příspěvky: 93
Registrován: pon 12. zář 2016 22:19:22
Přezdívka: Dolor

Re: Východní obytná zóna

Příspěvek od Bastien Morton »

*Moc rád si vyslechne kompliment směřující na jeho obydlí. Tohle je hold velkou částí jeho povahy, ať už je to pracovní, nebo osobní život, vždy ho strašně nadchne, když ho někdo pochválí za to, co udělal. I se svým bytem si dal totiž práci. Veškeré detaily, nábytek, rostlinky, všechny tyhle věci objednával z povrchu a v hlavě už měl dlouho představu, jak to celé bude vypadat. A povedlo se. Aby se to líbilo jemu, to je to hlavní. Ale když se to líbí i ostatním? To je pro něj teprve to správné pohlazení na duši. Vděčně se na Angel usměje, když se tu bude cítit příjemně, je to pro něj ta správná odměna, obzvlášť po takovém večeru. Je rád, že jeho nabídku neodmítla. Pravděpodobně by strávil celou noc bděním, přemýšlením nad tím, jestli je Angel v pořádku a zasypával by její telefon starostlivými zprávami. Když narazí na první překážku v podobě Angel bez věcí na přespání, pobaví ho s jakým zpožděním reaguje na jeho slova, jako by jí to samotné právě došlo. Usměje se na ní a poslouchá její slova a nočních úborech.* Uf. *Setře si z čela imaginární pot, když ho ujistí, že noční košili zrovna nepotřebuje. Problém zažehnán, je na čase připravit jí nějaké spaní. Zemětřesení mu v jeho plánech nadělalo trochu nepořádek, doslova, a tak se pustí do uklízení. Za svými zády otočí Angel, která se nabízí s pomocí. Hloupost. Nic takového rozhodně nepřichází v úvahu, proto se zvedne od práce a vybere jí něco na sebe, aby jí mohl poslat do koupelny. Nesmí si s ničím teď dělat starosti. Začne s ní sdílet veškeré instrukce a sleduje, jak se její výraz mění v překvapený, což šokuje i jeho. Snad neřekl něco špatného? Nepřijde mu, že by překročil nějaké hranice. Chce se jen ujistit, že se jí u něj líbí a nic jí nechybí.* Angel. *Osloví jí jménem a položí jí ruku na rameno, zatímco se očima vpije do těch jejích.* Nedělejte si s ničím hlavu a nechte mě se o vás postarat, hm? Slibuju že jakmile budu něco potřebovat, přijdu si to k vám vybrat. *Zavtipkuje s mrknutím a bez dalších řečí jí zavede do koupelny. Vyprat jí prádlo pro něj není žádný problém. Beztak bude prát to svoje, tak co by tam nepřihodil další kusy? Když se za ní zavřou dveře koupelny, pustí se do úklidu. Když odnáší prádlo ke koupelně, zaslechne, jak si ve sprše pozpěvuje a musí se pousmát. Na chvíli zase zmizí v ložnic a ze skříně vytáhne nějaké čisté oblečení i pro sebe. Když se vrátí do obýváku, všimne si, že Angel už je venku, na sobě má jeho tepláky a triko, které na ní ani nevypadají zrovna obrovsky. Asi bych měl začít víc jíst. Nebo cvičit. Nadechne se ke slovu, ale pohled mu padne na stolek v obýváku, na kterém pořád leží naslouchátko. Co teď? Připlížit se k ní nemůže, to by jí určitě vyděsilo. Zůstane proto stát ve dveřích ložnice, v bezpečné vzdálenosti a doufá, že se ho Angel nelekne. Jak si získat pozornost hluchého člověka? Nikdy nad tím nepřemýšlel. Zůstat stranou proto zní jako jediný rozumný nápad. Vyčká, až si nasadí naslouchátko, než se dá do řeči.* Všechno v pořádku? Nemáte hlad? Jestli jste unavená, v ložnici už je všechno připravené, hlína uklizená, tak si klidně můžete jít lehnout. Nebo jestli chcete ještě chvíli zůstat vzhůru, případně se něčeho najíst nebo si pustit televizi, klidně do toho. Já jen rychle skočím do sprchy, v kuchyni si klidně nabídněte co chcete. *Oznámí s úsměvem a znovu jí připomene, že se má chovat jako doma. Sám potom zmizí v koupelně. Sundá ze sebe oblečení a prohlédne se v zrcadle. Je trochu potlučený a ruce má sedřené, ale jinak se cítí a vypadá v pořádku. Rychle skočí do sprchy, umyje si vlasy a sám se navlékne do tepláků s tričkem. Když vyleze ze sprchy, ručníkem si ještě suší vlasy a pohledem najde Angel, která sedí na gauči v obýváku. Pohled na ní ho trochu pobaví, vypadá tak nepatřičně, jako by nevěděla, co všechno si může dovolit. Dojde ke gauči a posadí se vedle ní.* Voňavej. *Zasměje se a roztáhne ruce od sebe, jako by se tím faktem chtěl pochlubit. Přejede Angel pohledem a dojde mu, že na sobě mají vlastně stejné oblečení, jen v obrácených barvách. To mu přijde...trochu zvláštní. Vzpomene si na období, kdy frčeli takzvané "couple outfity", přesně tak teď vypadají i oni dva. Natáhne se po ovladači a zapne televizi, snažíc se naladit nějaký alespoň trochu zajímavý program, kde by se nemluvilo o dnešním zemětřesení.*
Obrázek ObrázekObrázek
Uživatelský avatar
Angel Lunienne Hackett
Příspěvky: 165
Registrován: pát 27. bře 2015 22:06:34
Přezdívka: Meep
Bydliště: Gold Pit

Re: Východní obytná zóna

Příspěvek od Angel Lunienne Hackett »

Její nabídku pomoci vyřešil po svém a následně ji i trochu odzbrojil. Vyslovil její jméno a rovnou jí i položil ruku na rameno. Napjatě čekala, s čím přijde tentokrát. Nadechne se k protestům, když ji požádá, aby ho nechala se o ni postarat. Nakonec však nic neřekne, protože v jeho pohledu i slovech cítila, že je to pro něj důležité. Opravdu na tohle nebyla zvyklá a bylo to... divné. Nejraději by si ho prostě dovedla k sobě domů, posadila ho na gauč a i s rozraženou hlavou se starala o něj. Tohle přeci dělala, ne? V práci, doma, všude... Tohle pro ni bylo celkem děsivé. I tak se na něj nakonec usmála a přikývla na souhlas, že si přijde k ní, kdyby něco potřeboval. Nechtěla mu odporovat. Aspoň mu dlužila to, že mu to nebude ztěžovat, když už je k ní tak milý. Nakonec ji odvede do koupelny.
Po nějaké době vyjde a hned zamíří ke skleničce s vodou. Byla zvyklá, že doma naslouchátko nosit nemusí a když se večer osprchovala, obvykle si ho už nenasazovala vůbec. I proto jí tenhle zvyk nejprve zavedl ke zdroji vody než k něčemu, co by se Bastienovi mohlo hodit pro další komunikaci. Přirozeně si nevšimla, že stál mezi dveřmi ložnice. To až ve chvíli, kdy se otočila. Upřela k němu čokoládové oči a nejprve natočila zvědavě hlavu na stranu. "Oh, jasně." Došlo jí najednou a rozpačitě se pousmála. Odložila skleničku a bosky docupitala až ke stolu, kde měla naslouchátko. V ruce stále držela jeho černou mikinu, které se očividně nechtěla vzdát a nikde ji nepoložila. Zvedla k němu hlavu a naslouchátko ještě rychlým nahmatáním příslušných čudlíků spustila. Bastien opět spustil další instruktáž. "Já myslela, že..." Ukázala na ustlaný gauč, když jí řekl, že jestli je unavená, může si jít bez problémů lehnout do ložnice. Podrbala se trochu nejistě na zátylku a usmívala se na něj. "Jasně, děkuju... utíkejte." Hlad neměla skoro vůbec, ale nechtěla být sama. Sice byla unavená poměrně dost, ale vidina prázdné postele ji děsila. Obvykle tam u sebe měla Sunshine, se kterou se mohla tulit. Ne tedy, že by se plánovala Bastienovi nasáčkovat pod peřinu, ale aspoň chvíli mohla ještě pobýt v jeho přítomnosti. Sleduje, jak jde do sprchy a sama se posadí doprostřed na samotný krajíček gauče. Možná sedí tak polovinou zadku, aby mu náhodou nepomačkala povlečení, ve kterém stejně bude spát. Co teď? Rozhlédla se nesvá kolem sebe a natáhla se po své kabelce, aby odepsala na deset zpráv, které jí mezitím přišly od jejího bratra s otce, kteří se očividně dozvěděli o zemětřesení ze zpráv. Zase telefon uklidila a víc si k sobě přitulila Bastienovu mikinu. Zima jí nebyla, ale substituovala jí plyšáka, kterého měla ve své fence. Sedím na gauči v bytě fakt sympatického květináře, oblékl mě a mám tady spát. A stále si vykáme. Napadlo ji trochu pobaveně a uculila se. Měla by mu tykání navrhnout, určitě. Nakonec se otevřou dveře koupelny a Angel se trochu narovná v zádech. Vypadá opravdu trochu ztraceně, jak tam tak sedí. Vlastně je pořád na stejném místě, kde ji v podstatě nechal. Pouze si sedla, což byl v podstatě také úspěch. Posadil se vedle ní a roztáhl ruce s oznámením, které ji pobaví. S tichým uchechtnutím přikývne na souhlas. To je. Odsouhlasila si to ještě v duchu a vybavilo se jí, jak si přivoněla k jeho tričku v té koupelně. Trochu se jí začervenaly tváře, než se uculila a posadila se trochu pohodlněji, aby náhodou neplánovala padat. Nic neříkali, ale přesto jí to nepřišlo jako trapné ticho. Nepotřebovala konverzaci, prostě chtěla být v jeho přítomnosti a nechtěla být sama. Sleduje, jak se snaží najít kanál, který nesděluje informace o tom zemětřesení, které zažili. Byla mu za to vděčná. I když to nebylo v jejím původním plánu, začala mu tam tak trochu usínat. Zprvu nenápadně, ale potom se její hlava svezla na jeho rameno stejně tak jako horní polovina jejího trupu se na něj natiskla. Pokud ji neprobral on, tak procitla kvůli bolavému krku z nepřirozené pozice a zmateně zamrkala. "Uf." Narovná se a jednu dlaň si položí na čelo, protože jí hlava stále bolela. "Ještě jednou děkuji za pomoc, Bastiene, asi si půjdu už lehnout... Ještě bych Vám tu usnula tak tvrdě, že byste mě od sebe už neodlepil." Zažertovala. Zvedla se z gauče a nevypadalo to, že by tu chtěla nechat jeho mikinu. Tu si hezky vezme s sebou do ložnice. U dveří se ještě zastaví a otočí se. "Dobrou noc a sladké sny." Široce se na něj usměje a pokud ji nijak nezadrží, proklouzne do ložnice. Zavře za sebou dveře a chvíli zůstane opařeně stát. Asi by preferovala, kdyby mu mohla spát na rameni celou noc, asi by jí to vyhovovalo více. Hezky to tu uklidil. Napadlo ji ještě, než položila jeho mikinu na postel. Podívala se ještě ke dveřím. Nakonec si sundala tepláky, které jí půjčil, složila je a položila vedle. Zaplula do postele. Sundala si naslouchátko a koukala chvíli do stropu. Povzdychla si a otočila se na bok. Přitáhla k sobě jeho černou mikinu, ke které se přitulila. Ne, že by jí polštáře nestačily, ale cítila se víc v bezpečí. V hlavě se jí honila spousta věcí, které jí nechtěly dopřát klidu, ale nakonec přeci jen usnula.
Uprostřed noci ji však probudil opravdu ošklivý sen, který zahrnoval spoustu různých aspektů, přičemž jedním z nich bylo i zemětřesení v dole. Rychle se posadila a zamotala se jí hlava. Opřela se rukou o matraci a tu druhou si připlácla na hlavu. Sama se trochu třásla. Už tu nechtěla být sama ani minutu. Připadala si jako malé dítě, opravdu. I tenhle pocit jí však nezabránil v tom, aby rozsvítila lampičku a do ucha si strčila naslouchátko. V tomhle prapodivném rozpoložení ji ani nenapadlo navléknout si tepláky, takže zamířila ke dveřím od ložnice pouze v jeho bílém tričku a černém spodním prádle. Co nejtišeji dveře otevřela a zamířila ke gauči, na kterém ležel Bastien. "Bastiene?" Vyslovila jeho jméno stále třesoucím se hlasem, ale ne nijak přehnaně nahlas. Asi ji ten zážitek vzal víc, než očekávala. "Nerada Vás budím, ale... nemůžu... spát. Nechci tam být sama, něco se mi zdálo a..." Nedořekla a pohrávala si nervózně se svými prsty, které měla spokojené v klíně. Jako děcko. Nejraději by si za to vrazila pár facek. Nedokázala si však pomoct a pouze jeho mikina jí nestačila k tomu, aby se uklidnila. "Mohla bych být ještě chvíli s Vámi?" Zaprosila tedy ve finále.
Naposledy upravil(a) Angel Lunienne Hackett dne ned 18. říj 2020 15:17:55, celkem upraveno 1 x.
Uživatelský avatar
James Whittemore
Příspěvky: 124
Registrován: ned 11. led 2015 15:31:12
Přezdívka: Dolor

Re: Východní obytná zóna

Příspěvek od James Whittemore »

*Zrovna se s Dani vrací z obědu. Když už se teda rozhodla vyplatit mu slibovanou výplatu (a že pro ní musel tvrdě dřít, jak v práci, tak v jejich osobním…obchodování) musel jí přeci někam pozvat. Chtěl pro ní udělat něco hezkého. Alespoň jednou se zachovat správně a nepokazit všechno. Po večeru v dolech si jí a její společnosti vážil ještě víc. Neodkopla ho a dopřála si čas, který tak moc potřebovala. A jemu to vyhovovalo. Na co by na ní tlačil? Sám si nebyl jistý, co z toho celého vlastně chce udělat. Nějak to jmenovat mu přišlo hloupé, dokud jí měl ve svém životě, nemohl si stěžovat. Navíc je rád, že teď nemusí být sám. Přišel mu totiž dopis, na který asi nemůže být nikdo nikdy připravený. Ani člověk jako James. Jeho matka je po smrti a dům nechala jemu. Když ta slova četl, ani nevěděl, co si myslet, byl z toho akorát zmatený. Rozhodl se to ale pro zatím odložit stranou. Doufal, že Dani si nevšimla jeho divného chování, protože zatím nic neřekla a on za to byl rád. Teď rozhodně nechce být sám, proto je rád, že ho Dani úplně nezapověděla. Svou ruku má hozenou kolem jejích ramen a pevně si jí drží u sebe. Aby bylo všem jasný, že je jeho. Na začátku tohohle celého si slíbil, že se nebude chovat majetnicky. Že si jí nebude nárokovat a nechovat se k ní jako k někomu, kdo mu patří. Ale venku si občas nemohl pomoct. Občas se chtěl pochlubit, ukázat všem, že je jeho a že zláme ruce všem, co se na ní jen špatně podívají. V dobré náladě vchází do východní obytné zóny, kráčí po chodníku mezi bytovými komplexy a pomalu směřují k tomu jeho. Už jsou blízko, když zaregistruje, že někdo stojí před vchodovými dveřmi. A ten někdo vypadá až moc jako… Ne. Ruka mu sjede z jejích ramen a on se na místě zastaví. Nevěřícně kouká na toho muže, který se k nim už otočil čelem a prohlíží si Jamese s výrazem, který je z počátku skoro až zhnusený. Jako by si najednou uvědomil, že už není sám, tvář se mu zkroutí při pokusu o upřímný úsměv, směřující Jamesovo směrem.* Jamesi. *Roztáhne ruce v přátelském gestu, jako by snad čekal, že mu James vyjde vstříc a přivítá se s ním objetím. Ten si ho ale jen prohlíží, rty pootevřené v údivu a čelo svraštělé, jak se mračí.* Co tady děláš? *Zeptá se hrubě a nedůvěřivě ho přejde pohledem. Tohle se mu snad zdá. To není pravda. Co dělá tady, tady dole? Má být daleko, hodně daleko od něj. Ne stát přímo před ním. Ničemu nerozumí. Čím déle se na něj kouká, tím víc si uvědomuje, kolik nenávisti k tomu člověku vlastně chová. Jeho zamračený výraz se prohloubí a jednu ruku sevře v pěst. Nejraději by se k němu rozešel a zmlátil ho do bezvědomí. Aby okusil, jaké to je. Aby poznal, jak chutnají ty hrůzné věci, o kterých vždy náruživě vyprávěl ostatním zpitým idiotům v hospodě. To byste nevěřili, co James zase udělal…* Ale…takhle po té době přivítáš vlastního tátu? *Zasměje se skoro až povýšenecky muž před nimi. A James začíná vřít. Jeho tátu. Tak najednou je jeho táta? Po letech se ukáže a začne ze sebe dělat nejlepšího otce pod sluncem? Jo, to by na něj sedělo. A rozhodně tady není proto, aby se s ním přátelil. Ne. Bude za tím něco jiného. A bude to mít co dělat s mámou. James mu na jeho větu neodpoví. K první pěsti přidá i tu druhou, stále se mračí a propaluje toho chlapa před sebou pohledem.* Co tady děláš? *Zeptá se znovu neústupně, dokud na tohle nedostane odpověď, nebude se s ním bavit o něčem jiném. Hm, to možná nebude ani tak. Nejradši by ho tu nechal stát, otočil se, popadl Dani a zmizel v domě. Jenže je mu jasné, že se jeho otec jen tak nevzdá. Je tady, protože něco chce. A nezmizí, dokud to nedostane. Tak, jako vždycky.*
Obrázek Obrázek
Odpovědět