Plovárna

Odpovědět
Uživatelský avatar
Vypravěč
Příspěvky: 298
Registrován: pát 28. úno 2014 17:53:54
Přezdívka: VZZ
Kontaktovat uživatele:

Plovárna

Příspěvek od Vypravěč »

Obrázek
Nevíš co dělat nebo tě už nudí tvůj prťavý bazének u domku? Pojď si zaplavat a seznámit se s novými lidmi na městské plovárně na jihu města! Je tu úžasné místo na koupání a plavání pro všechny. Toto místo je pravé pro letní radovánky a v zimě výborné kluziště pro začínající "hokejisty"!
Uživatelský avatar
Theodor Crane
Příspěvky: 110
Registrován: ned 23. bře 2014 19:10:33
Přezdívka: Speedy
Bydliště: Gold Pit

Re: Plovárna

Příspěvek od Theodor Crane »

*Utře si ručníkem posledních pár kapek na těle a s povzdechem ho hodí do tašky. Dnes opravdu neměl dobrý den. Nejen, že se stále plácal v časovém posunu, ale taky se po dlouhé době vrátil na území kampusu. Už to byly dva měsíce, co ho poslali na uměleckou konferenci do Florencie. Byla to pro něj dokonalá možnost prostě odjet a nechat všechno tady. Aby se to prostě vyřešilo samo. Už na to neměl a hodně mu to působilo na psychiku. Pár dní měl dokonce problém spát, vídal svou studentku ve snech a bylo mu z toho vždy špatně. A krásné teplé prostředí Itálie tomu nepomáhalo. Ale aspoň ve dne se mohl věnovat něčemu jinému, než svým myšlenkám. Párkrát sklouznul i k alkoholu, ale to jen výjimečně. Oblékne se do obyčejného černého trička, svetru a džínů. Nějak neměl dnes chuť ani na plavání, ovšem za těch pár měsíců si to velmi oblíbil. Udržoval se tak ve formě a navíc u toho konečně pořádně vypnul. I přes to, co všechno se stalo tady, si svůj pobyt v Itálii užil. Znovu se potkal s některými přáteli, které si tam předtím vytvořil, Zvládl dokonce namalovat i nějaký obraz, měl proslov na konferenci, navázal staré kontakty s kolegy, podíval se na místní univerzitu, aby svému známému mohl pomoci při výuce, dokonce se naučil i nějaká italská slova. Spíš si oprašoval, která už znal, ale to se taky počítá, ne? Prohlédne se v zrcadle a upraví si stále trochu navlhlé vlasy. Začaly se mu kudrnatit, takže operovat s nimi by bylo nebezpečné a rozhodně se do toho teď nechtěl pouštět. Chvíli pohledem hypnotizoval fén, ale ten taky zavrhnul. Prostě uschnou přirozeně, jako vždy. Pohled mu padne i na jeho tvář. Několikadenní strniště se změnilo na dobrý základ pro vousy. Zatím neměl moc chuť si tvář holit, byl tak nějak spokojený s tím, jak vypadá. Co ho děsilo byly tmavé kruhy pod očima. Ty tam měl stále, protože byl ze všeho ve stresu. S vyšetřováním té studentky se totiž vyrojili nové možné problémy. A to takové, že ho policie vyslýchala. Jen čekal na den, kdy si spojí jeho tvář s tou, která jistě visí na každé stanici. Čekal na zaťukání, které bude takovou předzvěstí toho, že ho chytli. Znovu se mu taky vrátila do mysli Ira. Díky slečně Adamsové na ni pomalu začal zapomínat. Pomalu si začal na život bez ní zvykat, i když na to měl celé 4 roky. A teď si přišel jako by se vrátil zpátky na začátek. Na začátek toho všeho.*
Obrázek Obrázek
Uživatelský avatar
Valerie Adams
Příspěvky: 40
Registrován: sob 25. črc 2020 18:43:37
Přezdívka: Dolor

Re: Plovárna

Příspěvek od Valerie Adams »

*Spokojeně si povzdechne a fén, kterým si spěšně vysušila vlasy, vrátí zpátky na svoje místo. Z černé sportovní tašky vyndá hřeben, kterým své vlasy pročeše, aby trochu urovnala tu hřívu, která na její hlavě po fénování zůstala. Cítí se skvěle, nemohla si pro sobotní odpoledne vybrat lepší aktivitu. Díky jedné ze svých zakázek byla zase na pár dní uvězněná doma, dokonce to chvíli i vypadalo, že bude muset z Gold Pitu odjet. Všechny problémy se ale nakonec vyřešily samy, a tak mohla z poloviny zabalený kufr zase vybalit a zašoupnout pod postel. Nějakou dovolenou by si sice nenechala ujít, bylo jí ale jasné, že tenhle výjezd by pro ní představoval spíš vlny stresu, než vlny u moře. A přestože se nemusela stresovat s cestováním, její momentální klient jí nervy drásal natolik, že už z toho i doma pomalu začínala šílet. Tento týden už se jí však poštěstilo všechno dotáhnout do konce, a tak je čas na nějaký ten relax. Tentokrát to vyhrála návštěva místní plovárny, kde naposledy byla snad ještě jako studentka střední školy. Nebylo nic víc vzrušujícího, než se se štěněčím pohledem ptát mamky, zda by mohla o víkendu vyrazit na plovárnu se svým kamarádem ze školy. Pousměje se nad svými vzpomínkami z mládí a hřeben zase vrátí do tašky, neboť zhodnotí, že lepší její mírně vlnité vlasy už nebudou a není tedy potřeba se tady s tím zbytečně trápit. Rozhlédne se kolem sebe, aby se ujistila, že má všechny své věci a nezapomene tady něco důležitého, než si tašku přehodí přes rameno a vyrazí k východu. Protože se dnes chtěla cítit hlavně pohodlně, zvolila outfit skládající se z černých teplákových kalhot, obyčejného bílého trička s delším rukávem, bílých tenisek a světle zeleného kabátku, který byl pro jarní počasí přímo ideální. Před odchodem z bytu uvažovala, že by prostě zůstala jen v legínách a mikině, nakonec se ale rozhodla vzít si na sebe něco trochu reprezentativnějšího, neboť by jí ani nepřekvapilo, když by se po plavání rozhodla i pro malou procházku po městě. Za své rozhodnutí si poděkuje ve chvíli, kdy si u východu z plovárny všimne známé tváře, až z toho mírně zpanikaří. Dlouho toho muže neviděla a zcela upřímně si myslela, že už ho dost možná ani neuvidí. Jejich setkání přeci jen byla...no...pestrá. V hlavě jí v tuto chvíli však vyskočí jen ta nepříjemná setkání, kdy se ho dotkla při otevření nové expozice muzea, nebo snad když se viděli naposledy na univerzitní výstavě. Od té doby od něj pořádně neslyšela. Přesto na něj ale nebyla schopná přestat myslet. Lhala by si, když by si snažila namluvit, že jí Theo nepřijde ani trochu přitažlivý. Opak byl pravdou, snažila se ale udržet si jakýsi odstup. Přeci jenom, bavit se spolu začali čistě jen kvůli profesionálním věcem, halloweenský večer by se dal označit za jeden malý přešlap a ten den, kdy se nechala v jeho bytě namalovat byla zkrátka jen nabídka, kterou by nerada odmítla. Tak. Takhle by to mělo i zůstat, no ne? Během posledních měsíců dokonce byla i na schůzce s rodinným známým, který se po dlouhé době vrátil do Gold Pitu. Ani to ale nedovedla svou mysl odpoutat od muže, ke kterému se teď zrovna velmi nebezpečně přibližuje. Přemýšlí, jestli něco říct. Alespoň pozdravit, no ne? To by bylo decentní, lidské. Možná by se jí ale povedlo kolem něj jen proklouznout? Nebuď dětinská! Nechá to okolnostem. Pokud si jí Theo všimne už při jejím příchodu, obdaruje ho přátelským úsměvem a mávnutím.* Zdravím. *Rozhodne se jen pro jednoduchý pozdrav, než aby se pouštěla do sáhodlouhého monologu. Jestli však jeho nepozornost vyhraje a Val se tak stihne nepozorovaně přiblížit až k němu, nedá jí to a stejně mu klepne na rameno, jen aby ho mohla pozdravit.*
Obrázek Obrázek
Uživatelský avatar
Theodor Crane
Příspěvky: 110
Registrován: ned 23. bře 2014 19:10:33
Přezdívka: Speedy
Bydliště: Gold Pit

Re: Plovárna

Příspěvek od Theodor Crane »

*Jakmile vyjde z šatny ven, tak se zhluboka nadechne. Sice to mohlo působit zvláštně, ale až teď si přišel pořádně uvolněný. Jako by ho jakýkoliv zavřený prostor prostě tísnil a jen zde se mohl pořádně nadechnout. Ucítí slabé poklepání na rameni a trochu zaskočeně se za oním vyrušením otočí. A s překvapením zjistí, že je to slečna Adamsová. Ihned se mu vybaví všechny ty chvilky, které spolu před jeho odjezdem strávili. Nastavení jeho počítače. Noc v muzeu, kde ze sebe udělal naprostého hlupáka. Pak znovu v jeho kabinetu, tentokrát aby mu vrátila sako. Tam jí dokonce ukázal nějaké své obrazy. A pak ta podělaná party. Tam to byl z jeho strany obrovský přešlap. Už dlouho s nikým takhle nemluvil. Naposledy možná s Irou a to se diví, že mu na to skočila. Teď by si za ty kecy dal pohlavek. I za ty myšlenky. A pak byla u něj v ateliéru. Ještě teď si pamatuje, jak se jí světlo odráželo od pokožky, některé pramínky vlasů házely nazlátlé odlesky a ten její pohled ho nějakou dobu pronásledoval ve snech. Obraz je stále u něj, akorát na něj už dobré dva měsíce nekoukal. Byl pryč a i kdyby nebyl, asi by se na něj nezvládl podívat. Ne po těch dalších událostech. Pozval ji na otevření jejich univerzitní galerie. Byl z celého projektu tak nadšený a chtěl, aby se to Valerii líbilo. Hodně v to doufal. Jenže celý večer se prostě posral a byl znovu na stejném místě, jako před čtyřmi lety. Tentokrát ale nikoho nezabil. Maximálně to něco, co se tvořilo mezi ním a Valerií. Prostě se vypnul a odmítal přijímat jakoukoliv společnost. Když mu nabídli pobyt ve Florencii s možností se účastnit dlouhodobé konference, neváhal. Nechtěl se tu zdržovat a taky potřeboval na chvíli vypadnout. Když tam dorazil chvíli uvažoval, že už tam zůstane, ostatně stejně jako před čtyřmi lety. Jenže teď se k tomu nějak neodhodlal a vrátil se. Každopádně je překvapený, že první týden, který tu po té dlouhé době strávil protkalo tak náhodné setkání. A zrovna s ní. Jako by si právě uvědomil, že na ni jen hloupě civí, tak se usměje a pozdraví zpět.* Slečno Adamsová, to je mi milé překvapení. Jak se máte? *Úsměv se mu na tváři drží, i když mu do úsměvu moc není. Už se naučil tak dobře hrát, že je v pořádku, že tohle je pro něj nic.* Moc se omlouvám, vůbec jsem nečekal, že tu někoho potkám. Trochu jste mě zaskočila. *Dovolí si ji malinko prohlédnout. Vypadá stále stejně. Stále je krásná a stále nosí velmi reprezentativní oblečení. I když jde podle tašky ze stejného místa jako on. Ani ho nepřekvapuje, že si jí tam nevšiml. Poslední dobou je jako chodící mrtvola. Rozhlédne se kolem a pak se koukne na hodinky. Měl být za chvíli na večeři. V itálii si pro sebe sice vařil, ale jak se vrátil zpět, chuť k vaření ho naprosto opustila. A tak prostě chodil na jídlo do společnosti. Jenže už se mu krátil čas a i když ho Valerie zaskočila, byl svým způsobem rád, že na ni narazil. Mohl jí aspoň vynahradit to, že se jí dva měsíce neozval. Pákrát na to myslel, ale nevěděl co napsat. Nebo jestli měl zavolat. Jednou chtěl dokonce poslat pohled, ale to mu přišlo až moc dětinské. Proto se rychle v hlavě rozhodne zeptat se na nejvíc bizarní věc. Před dvěma měsící by to bylo normální, ale teď to bude asi působit zvláštně. Každopádně je mu to jedno. Má hlad.* Jdu právě na večeři a za chvíli tam mám být. Nechcete se ke mě přidat? *Trochu doufá, že řekne ano. Rád by se jí omluvil a to může udělat aspoň večeří, ne?*
Obrázek Obrázek
Uživatelský avatar
Valerie Adams
Příspěvky: 40
Registrován: sob 25. črc 2020 18:43:37
Přezdívka: Dolor

Re: Plovárna

Příspěvek od Valerie Adams »

*Nakonec se jí přeci jen povedlo dostat se nepozorovaně až k Theovi. Naštěstí se ale nerozhodla utíkat, a tak sympatickému muži poklepe na rameno a vyčkává, až se na ní otočí. Když ho s úsměvem pozdraví, dovede v jeho výrazu zpozorovat to překvapení, které pro něj podle všeho představuje. Nevypadá to ale, že by se měl zrovna ke slovu, neboť na ní v prvních momentech jen civí a civí. Na okamžik jí to vyvede z míry, jestli náhodou na něco při své cestě ven nezapomněla a nevypadá teď jak šašek. Možná, že její vlasy přece jen po cestě sem nabraly objem a ona teď vypadá jak křoví? Ostatně, i ona si na jeho vlasech všimne drobné změny. Kudrlinky se kroutí trochu jinak, než obvykle, voda a vlhkost hold dělají své. Přijde jí to ale docela roztomilé, rozhodně nevypadá jako nějaký hastroš. Vypadá dobře, jako vždycky. Přestaň s tím, Valerie. Kromě roztomilých kudrlinek si ale všimne i tmavých kruhů pod očima, které "zdobí" Theův obličej. Doufá, že je jen pracovně vytížený a není mu hrozně. Přeci jen se naposledy viděli za nehezkých okolností, doufá proto, že ho to stále netrápí. Možná by ještě chvíli rozjímala nad Theovo vzhledem, ale to už jí muž konečně pozdraví. A dokonce jí i nazve příjemným překvapením! No, ona by mohla říct to samé.* Obstojně. *Přikývne na jeho otázku s úsměvem. V hlavě jí na milisekundu prolítne nějaká ohraná hláška stylu "teď už se mám lépe, když jsem na vás narazila", což rozhodně není její parketa, i tak si v duchu dá facku za to, že jí něco takového vůbec napadlo.* V pořádku, taky jsem zrovna nečekala, že tady narazím na známou tvář. *Zakroutí nad jeho omluvou hlavou, neboť jí přijde zcela absurdní.* Jak se máte vy? *Opětuje mu otázku, ne proto, aby nebyla za naprostého nezdvořáka, ale protože jí to upřímně zajímá. Všimne si, že se Theo podívá na hodinky. Asi ho zastihla v ne zrovna dobrou chvíli. Inu, v takovém případě ho přeci nemůže zdržovat. Jestli musí někde být, no tak musí někde být. Namísto toho, aby se s ní ale začal s dalším omlouváním loučit k ní pronese slova, která rozhodně nečekala. Chce jí vzít na večeři? Ne, ne, nechce jí vzít na večeři, jen chce, aby se k němu připojila. Přestože jí to přijde trochu nečekané, přeci jen se zrovna náhodou potkali, nedovede najít jediný pádný důvod, proč ho odmítnout. Práci nemá, plány také ne. A i kdyby si měla vybírat s kým stráví dnešní večeři, Theo by byl rozhodně na předních příčkách.* Určitě? Nerada bych- *vám nějak kazila plány. Tak by ta věta pokrčovala, když by si nevzpomněla na jejich předešlá setkání a něco jí říká, že by jí za takovou frázi pokáral. Zakroutí nad svými slovy tedy s úsměvem hlavou, než se mu znovu podívá do očí.* Jestli se vám to hodí, tak ráda.*
Obrázek Obrázek
Odpovědět