Paříž

Uživatelský avatar
Angel Lunienne Hackett
Příspěvky: 165
Registrován: pát 27. bře 2015 22:06:34
Přezdívka: Meep
Bydliště: Gold Pit

Re: Paříž

Příspěvek od Angel Lunienne Hackett »

Zvědavě naslouchá dalším informacím o příteli jeho zesnulé maminky. Koutky rtů jí cuknou do úsměvu. "To je hezké, že do toho takhle zapojuje alespoň děti. Ty se nenudí a on to nemusí dělat sám. Skvělý kompromis." Odsouhlasí mu a pohled zabodne zase na roztomilé oslíky. Jednoho z nich by si určitě ráda vzala domů. Za její malou Sunny. Při mazlení se s oslíky si všimla, jak Bastien vytáhl telefon. Otočila na něj hlavu a široce se na něj zazubila, aby mu zapózovala. Pokud chtěl telefon zase uklízet, tak by ho nenechala a hezky by si ho stáhla zase k sobě. Přeci jen o společné selfie s oslíky nemohli přijít. Pokud se tedy nechal a příliš neprotestoval. Nakonec si přeci jen po své fence posteskla. Nechala se vzít kolem pasu a trochu si povzdechla, než se na něj trochu uculila. "To nevím. To aby sis mě pořádně držel. Radši. Pro jistotu." Pozlobí ho, ale rozhodně to vážně nemyslí. Fenka to s jejím bráchou určitě bez problémů zvládne. Souhlasně přikyvovala. "To jo. Ráda by se proběhla... Ale máš pravdu. Stačila jí cesta z Gold Pitu, když jsme museli s tajným spolkem utéct.. a pak v podstatě i musela přežít cestu zase zpátky." Zamyslela se nahlas ani jí vlastně nedošlo, že mu nic o tom, jak její bratr a přátelé byli v tajném spolku, pořádně ani neřekla. Tím se teď ale nehodlala příliš zatěžovat. Spíše ji zajímalo, jestli na ně Thomas nečeká s jídlem, aby ho náhodou neurazili. Přikývla na jeho odpověď a opřela si o něj hlavinku, aby si mohla tenhle okamžik užít plnými doušky. Uběhlo několik poklidných minut, než bylo načase se zase vrátit. Přikývla a vsunula svou drobnou ručku do té jeho. Naposledy ještě pohladila oslíky a srovnala s ním krok.
Došli do domu a ji hned do nosánku praštila lahodná vůně. Cukla koutky rtů do úsměvu, než si začala vysvlékat kabát, který podala Bastienovi. Ten se totiž očividně rozhodl zahrát na šatnáře, na což si samozřejmě nemohla stěžovat. Zase byla trochu nervózní, když se octla v přítomnosti Thomase, ale už to nebylo tak hrozné jako v první chvíli, kdy jí dokonce pochválil jméno. Nebo ji samotnou, jak se to vezme. Doběhne si s Bastim umýt ruce a vděčně se na něj usměje a poděkuje, když jí odsune i židli. Choval se jako opravdový gentleman. Její pozornost si uzurpoval Thomas a ona na něj upřela čokoládové oči. Bála se, že by jí najednou jako ze zákonu schválnosti začalo blbnout naslouchátko a ona mu přestala rozumět bez toho, aby se mu dívala do obličeje. "Ano, prosím! Ráda si dám, zvláště, když je to zelenina z Vaší zahrádky." Ruce měla doposud rozpačitě na stole spojené, než by se natáhla pro talíř s polévkou a slušně poděkovala. Samozřejmě se na něj nezapomněla usmát. Jakmile ochutnala, tak zjistila, že si s tím očividně dal opravdu hodně práce a vymazlil se s tím. Měl ji opravdu velmi dobrou. "Je opravdu dobrá." Zeptala by se, jestli by jí dal recept, ale bylo jí jasné, že se musí vařit hodně dlouho a na to ona neměla čas. Jakmile se před ní dostal hlavní chod, tak se trochu užasle podívala na Bastiena v případě, že se k ní Thomas na chvíli otočil zády. Opravdu to vypadalo famózně a že ji to překvapilo. Očividně se Bastien učil i od něj. "Páni. Vypadá to skvěle. Tak dobrou chuť." Usmála se na ně, než jako obvykle poděkovala. Měla tendence pod stolem vyhledat Bastienovu nohu, aby se jí mohla dotýkat a být tak více jistá, ale raději to neudělala. Co kdyby se svou nohou otřela o tu Thomasovu? To by určitě nepřežila. Jakmile Thomas promluví, tak k němu s plnou pusou Angel opět vzhlédne. Kouše a dává si záležet, aby její ústa byla na zámek zavřená a ona nehodlala mluvit s plnými ústy. Zeptal se jí na její práci, v podstatě, takže polkla sousto a přikývla. Byla z toho trochu nervózní a v rozpacích. Ani nevěděla, proč jí tolik záleží na tom, aby udělala dobrý dojem. "Dělám toho v podstatě spoustu." Začala tak nějak okrajově a dávala tím sobě samotné čas na to, aby se zamyslela nad tím, co všechno mu řekne nebo neřekne. Nevědomky si v té nejistotě zastrčila pramínek vlasů za ucho a odhalila tak jedno své naslouchátko, což samozřejmě nebyl účel, ale ani si to neuvědomila. I proto pokračovala tak, jako by se nechumelilo. "Jsem dětská doktorka, příležitostně zpívám a potom taky hraju v divadle." Taktně vynechala informaci o seriálu, protože to nebylo nic důležitého. Už takhle toho řekla dost na to, aby trochu ukojila zvědavost milého pána. "Jak se Vám tady ve Francii líbí?" Rozhodla se obrátit kartu, pokud ji nějak nestihl přerušit další otázkou.
Odpovědět